Michaela Jílková: Vždy ostrá a perfektně připravená

Michaela Jílková (* 30. března 1968 v Praze) je česká novinářka a televizní moderátorka. Pochází z umělecké rodiny, její otec spisovatel a bývalý herec Jan Jílek patřil mezi známé české scenáristy a dramatiky, její matka Eva Jílko

X+Moderátorka Michaela Jílková

Jaké byly Vaše sny a představy o Vašem budoucím povolání, když jste byla malá?
Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být baletkou. Poté jsem zjistila, že na to opravdu nemám talent, tak jsem se chtěla stát herečkou, což jsem dokonce vystudovala. Během studií však nastal zlom a došlo mi, že mě herectví velice nebaví, ba přímo obtěžuje a otravovala jsem režiséry neustálými otázkami, proč mám dělat to, či ono. Již v osmnácti jsem se chtěla věnovat novinařině, takže jsem po dokončení školy moderovala koncerty a v roce 1990 začala s politickým zpravodajstvím na rádiu Regina Praha.

V roce 1998 jste začala moderovat TV pořad Kotel. V té době se jednalo o něco úplně nového. Kdo stál za celým konceptem pořadu? - Jednalo se o Váš nápad?
Ano, jednalo se čistě o můj nápad, který jsem vymyslela ještě v době těhotenství, jelikož kvůli těhotenství mě vyhodili z pořadu Aréna, abych prý svým břichem ve třetím měsíci, netraumatizovala politiky. Poté jsem přemýšlela, co budu dělat až porodím, takže jsem vymyslela pořad Kotel, který jsem tehdy nazvala Věc veřejná. V České televizi o podobný typ pořadu neměli zájem. Po mém nástupu do Novy, kde byl mnou moderován pořad Občanské judo, jsem tento pořad nabízela dál, ale nikdo ho nechtěl, až jsem jednou na chodbě potkala pana ředitele Železného a povídám mu: "Mám úžasný pořad a on ho nikdo nechce!" Pan Železný mě vzal do kanceláře, já mu vysvětlila koncept a on se mě tázal: "A Vy byste si na to troufla?" Já mu na to odpověděla, že samozřejmě a on odvětil: "Tak ten pořad máte mít!" Celý koncept jsem vymyslela já, název Kotel, vymyslel pan ředitel Železný a za režijní stránkou stál režisér Ruda Kudrnáček.

Trpěla jste při svých začátcích trémou?
Samozřejmě, trému jsem měla dlouho, ale postupem času, tím jak jsem stárla, tak jsem si říkala: "Když budeš mít pořád trému, tak tě taky jednou klepne a přece kvůli práci neumřeš, nebo nebudeš invalida." Takže jsem si řekla, že tím, že už mám za sebou tolik zkušeností, tak není důvod mít trému. Ale, jednu věc člověk musí mít - respekt. Respekt vůči mé práci pro mě znamená, že si nikdy nedovolím neudělat maximum pro přípravu pořadu. Já musím vědět, že jsem udělala maximum, že víc už nešlo a pak tam můžu jít klidná.

Jaké vysílání Kotle, či jaký politik Vám až do dneška utkvěl v paměti?
Velmi úspěšný Kotel byl například s Miroslavem Sládkem. Kotel se Sládkem tehdy sledovalo 97 nebo 98 procent diváků, což je absolutně neuvěřitelné číslo. Z toho už dneska není nic, tehdy byla jiná doba, ale Kotel byl fenomén. Pokaždé byl velmi bouřlivý Kotel s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, či Miroslavem Grebeníčkem.

Máte nějakou historku, která Vám až do dneška utkvěla v paměti?
Abych Vám pravdu řekla, tak zážitky byly víceméně s těmito politiky, jelikož ke konci sehrála svoje davová psychóza. Pamatuji si, že když jsem v Kotli měla Miroslava Grebeníčka, tak se mi to nakonec vymklo z rukou, lidé tam vlastně jenom křičeli, já jsem se opřela, a říkala jsem si, že chci domů za miminkem Jakoubkem... Ale, vzala jsem si z toho velké ponaučení. - Nastudovala jsem si práci s davem, ve které musíte správně podchytit moment, za který už dav nemůžete pustit. Hranice toho, kdy ještě dav můžete uřídit, je hrozně křehká a potom už stačí strašně malinko, třeba jedna vteřina, kterou když nepodchytíte, tak už nemáte šanci to ukočírovat.

Jaký nejhorší zážitek si dodnes vybavujete?
Můj nejhorší zážitek, za který jsem však nemohla, byl když v Kotli umřel člověk. Poté byla samozřejmě dělána pitva. On byl asi po třech operacích bypassu a výsledek pitvy zněl, že by zemřel i kdyby se na to doma díval u televize. Od té doby nemám ráda, pokud jdou nemocní, či hodně staří lidé diskutovat.

Jaký politik Vás v Kotli nejvíc urazil?
Já říkám takovou humornou historku, že mě vlastně neurazil nikdo nikdy. S tím, že se Vás politici budou snažit urazit nebo rozhodit, musíte počítat. Nejvíc si ke mě dovolil Miloš Zeman, který je mnohem vyšší než já. Položila jsem mu nějakou nepříjemnou otázku a on jí shodil tím, že ke mě přistoupil a řekl: "Ale, paní Jílková?", a pohladil mě po hlavě. Což byl geniální tah, jelikož ta otázka byla ostrá a on jí tím vlastně shodil.

Jednalo se o velice úspěšný pořad. Máte nějaké vysvětlení toho, proč Vás tehdy po 7 a půl letech, nečekaně vyhodili?
Bylo to z toho důvodu, jelikož bylo půl roku před volbami a sílil politický tlak, že Kotel už nechtějí. Ostatně z Arény mě také dali vyhodit politici a když jsem začínala ve zpravodajství, tak mě také dal vyhodit jeden významný politik. Vím přesně, kteří politici za tím stáli a mohu Vám říct, že ten, co mě dal vyhodit ze zpravodajství, ten už je v důchodu. Ti, co mě dali vyhodit z Arény, ti už v politice nejsou a ten, co se o to nejvíc zapříčinil v Kotli, tak ten v politice pořád je, ale už také není na výsluní.

Na konci roku 2001 jste od časopisu Playboy dostala nabídku se nechat nafotit nahá. Proč jste ji tehdy odmítla?
No, to se mne nezlobte..(smích) To je snad samozřejmé! Protože nemám zapotřebí se nechat nafotit nahá, navíc si myslím, byť respektuji, že mužům tento styl fotografií nějak konvenuje, že je pro ženu velmi ponižující ukazovat a prodávat své obnažené tělo. Domnívám se, že to žena nemá zapotřebí. Žen, které obnažují své tělo, či ho dokonce prodávají, je mi velmi líto. Samozřejmě, že řada z nich se ocitla ve velmi tíživé finanční situaci, což chápu, pokud to dělají třeba kvůli dětem, ale myslím si, že to je ta poslední cesta.

Na Vaší popularitě se tenkrát přiživila vaše dvojnice - modelka Lucie Koudelová, která se nechala nafotit ve Vašem stylu, nahá, do kalendáře pro betonárku. Vzpomínám si, že jste se do ní tehdy pustila a prohlásila jste, že celou věc poženete až k soudu. Jak to tehdy dopadlo?
A víte, že já si to nepamatuji? - Vím, že to řešila paní advokátka, ale nevím, jak to dopadlo. Asi na to měla právo, si jako dvojnice udělat kalendář...

• foto Karel Česal

Od roku 2008 moderujete pořad Máte slovo. Tvrdíte o sobě, že nemáte ráda stres. Co Vám tento typ pořadu přináší? - Jedná se o narcisismus, nebo adrenalin?
Stres nemám ráda, toto povolání je velmi stresové, ale mě baví. Tahle práce mi přináší to, že mě baví dělat diskusní pořady tak, aby do nich mohli zasahovat občané a to, aby mohl jakýkoliv občan z ulice sdělit politikovi, co si o něm myslí. Nejsem si vědoma toho, že bych byla narcistka a adrenalin nemám ráda, protože vůbec nevyhledávám adrenalinové sporty. Je pravda, že nemám ráda pořady na záznam. Mám radši živé vysílání, jelikož mám ověřeno, že v živém vysílání Vám to víc pálí.

Jak dlouho zabere příprava pořadu. Do jaké míry improvizujete?
Musím vědět, že jsem pro to udělala maximum a celý pořad je improvizace, kromě úvodu, který si napíši. A potom už je to celé improvizace. Já vůbec nevím, co se tam stane, jak kdo bude reagovat, co kdo bude říkat. Příprava je o tom, že Vy to téma, které je každý týden jiné, musíte dokonale ovládnout. Musíte mu dokonale rozumět. To nestačí se naučit. Vy to téma musíte pochopit a to nějaký čas trvá. Dotyčné téma obvykle studuji 3 dny.

Sama si mnohdy stěžujete na nekázeň účastníků. Proč diskutujícím často skáčete do řeči?
Podívejte, skáču jim do řeči proto, že ten pořad má omezený čas. Neštěstí u tohoto pořadu je, že ze začátku se nikdo nehlásí a druhou půlku chtějí mluvit všichni, a potom už je tam nějaký časový limit. Když máte časový limit a chcete, aby se mluvilo k věci, tak musíte občas skočit do řeči, když vidíte, že někdo zavádí. Skáču Vám teď do řeči?

• Ukázka z pořadu Máte slovo :

Na serveru Romea o Vás tvrdí, že působíte jako, cituji: "ukřičená domovnice s drdolem", stěžují si na nevyváženost pořadu a to, že Romové záměrně dostali menší prostor než anticiganisté. Můžete se mi k tomu vyjádřit?
Zase mám spousty jiných dopisů od romských spoluobčanů, kteří mi děkují, že jim dávám takový prostor. Vím, že také byla jedna stížnost, bylo to na romské téma, kdy v publiku bylo asi dvacet Romů a pak si někdo stěžoval, že tam nebyli kvalitní zástupci Romů. Romové mají sami problém ten, že nejsou schopní vygenerovat svého jednoho, dva, tři, pět zastupců. Oni navzájem neuznávají své jednotlivé zástupce, takže potom je těžké, když máte v publiku omezený počet hostů, aby to bylo dle jejich názoru vyvážené. Když se podíváte, ve kterých jiných pořadech vystoupilo tolik romských občanů, takový pořad nenajdete. Chtěla bych zdůraznit, že si dávám opravdu velký pozor na paušalizování, že všichni jsou špatní, nebo naopak, že všichni jsou dobří. Podívejte se, ve vysílání nebudu dělat něco jiného, než co mám nastavené vnitřně a já nesnáším odsuzování lidí na základě barvy pleti, národnostní příslušnosti, nebo váhy, či barvy očí. Protože ve všech oblastech máte slušné a neslušné lidi. A vždycky Ti neslušní lidé škodí těm lidem slušným. Těch neslušných je vždycky míň, ale vlastně na sebe strhnou pozornost a potom to odnáší ta slušná většina.

Působíte jako energická a temperamentní žena. Jste taková i v soukromí?
Ano, myslím si, že jsem žena od rány, protože to se mi v životě, jak v tom soukromém, tak i na tom pracovním poli osvědčilo, protože je pravda, že já si prostě nenechám některé věci líbit. Ale, věřím, že takhle bojuji i za občany.

Jaké máte plány do budoucna?
Moje plány do budoucna jsou takové, že bych byla nejradši, kdyby byl chvíli klid a kdyby to bylo všechno nějaký čas, tak, jak to je.

Děkuji za rozhovor                                                                                                   Vít Hassan

•                                                          Původně psáno pro tištěnou verzi novin Pražský zpravodaj 
•                                                          Přečtěte si také mé další rozhovory