Mé nostalgické vzpomínky na noční Václavák

Mám plno krásných vzpomínek, které se vážou k Václaváku mého mládí. Jedna z nich se tak trochu váže k tehdejšímu velkolepému koncertu Michaela Jacksona v Praze na Letné v září roku 1996.

Ačkoli jsem nikdy nepatřil mezi skalní fanoušky Michaela Jacksona, tak tuhle obrovskou show jsem si tenkrát prostě nenechal ujít a společně se svým dobrým kamarádem jsme na ní vyrazili. Lístky jsme tehdy koupili až těsně před koncertem od překupníků, kterým se vidina několikanásobného zisku z prodeje vyprodaných lístků rozplynula jako pára nad hrncem a místo toho se jich v zoufalství hromadně zbavovali po stokoruně za kus. Po skončení špatně ozvučeného koncertu jsme pořádně vyhládlí odcházeli směrem ke Strossmayerovu náměstí, když se před námi zčistajasna objevila Avie do které zklamaní prodejci nakládali kvanta neprodaných šunkových baget. Jednoho z nás napadlo se člověka, který bagety nakládal, zeptat, zda by nám dvě neprodal. Vzpomínám si, jak nám tehdy řekl, abychom přišli za půl hodiny a nezapomněli si s sebou přinést igelitové pytle. Moc jsme ho nepochopili, mysleli jsme si, že si z nás ve snaze nás odbýt, dělá legraci, ale za půl hodiny jsme se vrátili i s obrovskými igelitovými pytli. Dotyčný dobrák každému z nás do modrého igelitového pytle naházel tolik šunkových baget, že jsme je pomalu nemohli ani unést a poté, co jsme jich pár spořádali jsme se s pytli plnými baget, hozenými přes rameno vydali směrem na Václavák...

Půl pytle zabalených baget jsme tehdy nechali před budovou církve Mormonů na Hradčanské v naivním očekávání, že uděláme dobrý skutek, ráno je najdou a rozdají hladovým lidem. Ostatní bagety jsme na potkání rozdávali snad každému bezdomovci, kterého jsme při své noční cestě na Václavák potkali. Na Václaváku jsme si u stánku koupili tradiční klobásy, sedli jsme si na podlouhlé dřevěné lavice a pozorovali divoký noční život kolem nás. Matně si vzpomínám, že v dolní části Václavského náměstí postávalo několik skupinek vyzývavě oblečených prostitutek vyčkávajících na movité pány. Několik desítek metrů opodál je zas bedlivě pozorovalo pár pasáků a dalších pár metrů opodál tiše postávala skupinka marockých dealerů. Do tohoto nočního bizarního divadla na plné pecky duněla taneční hudba z diskotéky Astra, která sídlila hned v prvním domě pod Baťou. Pozorovat tento divoký noční rej mě tehdy docela bavilo. Samozřejmě, že zde nehájím prostitutky, pasáky ani dealery drog, na druhou stranu tehdejšímu Václaváku nelze upřít, že by postrádal určitou nezapomenutelnou noční atmosféru...

Uběhlo patnáct let a noční Václavák se změnil takřka k nepoznání. Klasické prostitutky a pasáci z rohu Perlové ulice a spodní části Václaváku zcela vymizely. Nahradilo je množství černošských dealerů rozesetých po celém Václaváku, kteří se živí tím, že každou noc odchytávají skupinky cizinců a nabízejí jim noční erotický zážitek v jednom ze dvou erotických klubů, papírově skrytých za kabarety, sídlících v horní části Václavského náměstí. Nočním Václavákem poměrně často procházím a okamžitě poznám, zda jsem oblečen dobře či špatně. Pokud jsem totiž oblečen špatně, tak mě ignorují, pokud jsem oblečen dobře, tak na mě ve své snaze ukořistit další movitou ovečku a získat tak provizi, pár z nich spustí: "Hey man, kam ón!" -To je ale zas naopak ignoruji já. Svým primitivním chováním, při kterém chytají procházející se cizince za oblečení a hlučně jim nabízejí služby prostitutek či drogy, dělají Praze obrovskou ostudu a příjde mi jako by to nikomu z okolo postávajících policistů, vůbec nevadilo. Tito lidé na rozdíl od řady ostatních cizinců, (počínaje zahraničními doktory, právníky, majiteli restaurací, klubů či cestovních kanceláří, přes vietnamské obchodníky až po řadové zaměstnance firem), netvoří pro společnost byť minimální přínos, naopak jí škodí. Opravdu se mi to nelíbí. - Noční Václavák tudíž obvykle kvapně projdu, maximálně dám nějakou tu korunu posedávajícímu bezdomovci. Obvykle se ani nikde nezastavuji na občerstvení, jelikož už ani ta tradiční Václavská klobása není to co bývala a nechutná tak, jako kdysi.

Pro kritiky mého dnešního blogu: Přes noc se ze mě nestal ani rasista, ani populista. Můj dnešní článek se nese zcela v duchu mých předchozích blogů, jelikož většinou píši o tom, co se mi nelíbí a i nadále budu říkat nahlas, co si myslím.