Za třicet let zdevastovat krajinu jak to dokázali Zelení, to je skutečně umění

Ochránci přírody si pod vedení pana Bursíka udělali z naší přírody výnosný byznys, jehož tragické důsledky nyní sklízíme. 

Lesy odcházejí před očima, místo obilí, jetele, brambor na jídlo všude kolem řepka na naftu, kukuřice na benzín a biopaliva. Půda je jeden jílovitý nepropustný škraloup, voda odtéká do řek a pole schnou. Spodní voda se nemá kudy prosáknout do země.  Naši zemědělci se dostali do průvanu těchto rádoby ekologů, kteří jim podráželi nohy, jak to jen šlo, a bohužel podrážejí stále dál.

Nesmyslnými dotacemi přinutili zemědělce místo obilí a brambor na jídlo pěstovat všude řepku či kukuřici na benzín a na biopaliva. Namísto čtyřpolního systému, který udržoval zdravou půdu, se na polích pěstuje díky dotacím na tyto nesmysly stále totéž a tvoří se polní škraloupy, po nichž voda stéká, aniž se vsákne do půdy, odtéká pryč a  nastává sucho.  S jetelotravami nebo vojtěškou, která dokáže prokořenit půdu až deset metrů hluboko, je dočista amen. 

Prasata ani krávy nechtěla EU  u nás chovat. Výkupní cena díky tomu padala dolů. Pamatuji, že jednou z podmínek vstupu do EU bylo snížit počet pracujících v zemědělství na 4%. Tehdejší europoslanec Jan Zahradil svolal tehdy kvůli tomu na Žofín konferenci, na níž varoval naše politiky, co na nás Brusel chystá, že dává díky tomu našim zemědělcům jen 25 % dotací proti jiným zemím, ale nikým to tehdy nehnulo. Vidina teplých míst v Bruselu byla pro politiky mnohem větší dotací, než nějaké zemědělství. Pan Špidla za zpěvu Babety odešel do Bruselu a po nás potopa. 

Plody neodborných a nehorázných požadavků EU nyní sklízíme v nedostatku vody, problémům s potravinami, o Bursíkově výstavbě sídlišť pro kůrovce na Šumavě nemluvě. Nechtěl tehdy slyšet, že tento brouk neumí číst, která zóna je která, že má křídla a přeletí všude. Již je ve všech lesích u nás. O tom, jak se likviduje orná půda nemluvě. Nejlepší půda je ta, která se prodá zahraničním investorům.

Nedávno se mne ptal soused, co si myslím o tom, proč lidé, kteří museli přeci vědět, jak to s přírodou dopadne, to nastavili tak špatně. Odpověď je, že naši politici za místo v Bruselu poslouchali silné státy v čele s Německem, které si dotovaly svá zemědělství a dokázaly díky tomu vyrábět produkty pod cenou. Naši lidé se nechali ukonejšit, že vlastní zemědělství nepotřebujeme, když si všechno levně dovezeme. Během let však ceny stoupaly. A tak dnes jíme pochybné a drahé brambory z Egypta zatímco na Vysočině, jež bývala bramborářskou oblastí, roste řepka do nafty.

Naši předkové pokládali půdu za základní výrobní kapitál. Věděli od rodičů, že to tak fungovalo odjakživa. Když ji mají, mohou hospodařit, profitovat, produkovat a prodávat potraviny. Když tu půdu ale zastaví, tak nemají nic. Dobytek produkoval hnůj, který se pak dával do půdy. Hospodáři také chápali jednoduchou rovnici, že když budou chtít na té půdě hospodařit, musejí jí vracet organiku neboli hnojit. Pak je půda mnohem zdravější. Jenže rozkaz EU zněl jasně: dobytek nesmí u nás přežít za žádnou cenu. Když bylo potřeba, dalších 5 000 kusů se vymlátilo pod falešnou záminkou nemoci šílených krav, aby udělaly místo hovězímu z dovozu.

Občas vidíme sice na loukách pást se dobytek, ale většinou jsou to mladí býci, kteří od jara rostou a pak jdou na jatka. Dobytkem na pastvinách nevracíme hnůj do orné půdy. Hnůj není, půda nehnojená nemá  kyprost, nepropouští vodu a nezadržuje ji hnojem. 

Aby měla zvířata co žrát, pěstoval se jetel nebo vojtěška, jež zase krásně čechraly půdu. Půda je dnes tak mrtvá, že v ní nejsou ani žížaly. Mj proto, že v ní není vojtěška a je udusaná. A tak když dneska zaprší, voda stéká po polích jako po asfaltu. 

Musíme do krajiny vrátit krajinotvorné prvky, používat lehčí techniku (dříve měla technika patnáct tun, dnes má i šedesát), ponechat remízky… Jen tak se začnou množit brouci, žížaly, ptáci... Nesmíme myslet jen na dotace a výnosy.

Z nastalé situace neviním zemědělce, nýbrž zelené politiky.

Biopaliva  nesmysly, ochranu kůrovců, biobenzín apod. nevymysleli zemědělci, ale zelení. Podmínky pro sedláky jsou velmi obtížné, pokud nechtějí jen pěstovat řepku a kukuřici do biopaliv. Zemědělci měli dvě možnosti – buď přežijí a budou se přizpůsobovat, tedy snižovat stav dobytka, nedodržovat správné osevní postupy či provozovat bioplynové stanice, nebo svou činnost musí ukončit. 

Po listopadu šly všechny ceny nahoru, jediné, co ne, byly ceny mléka, prasat či obilí. Šly nahoru vstupy, ale podniky nebyl schopen dostat peníze zpátky. Všechno se rušilo, vybil se dobytek, a proto je venkov vylidněný. Nebylo na platy lidí v zemědělství. Odpověď politiků byla: "My vás nepotřebujeme, my to dovezeme." Tedy ne všech politiků. Pamatuji desítky konferencí pořádané Václavem Klausem a jeho spolupracovníky bijícím na poplach. Ale vše bylo marné, pan Bursík měl na přírodu školy a Klaus je přece jen ekonomem. 

Nyní, když jsou díky Bursíkům zničeny nádherné lesy zadržující vláhu a spodní vodu, kdy nastalo sucho díky odtékající vodě, která nedokáže proniknout do spodních vod, si již mnozí lidé konečně uvědomují, že dokud se nezačneme vracet k osvědčeným postupům, nepohneme se z místa.

Je tu ale jeden velký problém. Lidé si zemědělské práci odvykli. A tak politici zase mají odpověď, proč to nejde: Nemáme lidský kapitál, ty, kteří jsou ochotní pracovat a rozumějí tomu.

Kdyby dali peníze těmto lidem místo dotování neodborníků z Dětí země a podobných organizací, určitě by se našli opět lidé ochotni za ně pracovat. I když udělat všechna nápravná opatření toho, co prospěchářští a ekologicky vesměs nevzdělaní Zelení způsobili,   bude obrovský problém.  Troufám si říci na nejméně dvougenerační. 

O jejich naivitě svědčí například to, že nedostatek vody v české krajině chtějí řešit jejím zachytáváním, jako to dělají někteří zahrádkáři. Na obrovských lánech ji ale musejí dostat dolů do půdy, proto musí voda prostupovat půdou. Půdu musíme proto napřed upravit, aby to bylo možné. Dotace na kádě s dešťovou vodou a jiné nesmyslné programy, kde jde pouze o to, jak vytahat peníze ze státní či evropské kasy nic nevyřeší.. 

Za třicet let takto zdevastovat celou krajinu, to je skutečně umění. 

Zemědělci už nejsou schopni ani orat. Klasická orba se dělala třicet centimetrů, teď maximálně do patnácti centimetrů. Pokud se půda neorá, o to větší je spotřeba chemie, musí potlačit plevely. Za následek to má i nárůst populace hraboše atd. atd.