Z boje s Havlovým snem o globálním socialistickém vládnutí neslevím

Z piety a úcty před smrtí jsem se chtěla vyhnout komentovat smrt pana Václava Havla. Protože mi ale do redakce chodí jako známé bojovnici proti jeho snu o třetích cestách k socialismu, které by nás zavedly mezi země třetího světa, spousta dopisů s gratulacemi k jeho smrti, vidím, že musím uvést vše na správnou míru. Jako typický uvádím dopis od pana Študlara: "Vážená paní Haslingerová, chci Vám blahopřát. Asi momentálně nevíte k čemu - připomenu krátce, že zemřel Pravdoláskař číslo 1. Takže zapalte svíce a bouřlivě oslavujte. Když se podívám na titulní stránku vašich Fragmentů, je mi zle z toho, jak se na jedné straně oháníte Bohem a pod... a na straně druhé, jak zlomyslně przníte odkaz V. Havla svými literárními výplody na Idnes. Václav Havel jistě nebyl člověk bez chyby. Nebyl možná ani padesátiprocentní. Ale proti ostatním, měl svou lidskou laťku nastavenu velmi vysoko. Vy jistě tohle všechno víte, protože jste vzdělaná žena a tak Vaše výpady proti Havlovi asi nebudou made in Haslingerová... Inu každý dělá, co umí. Kolo života se ovšem točí dál a nikdo z nás při nejlepší vůli neví, kdy smrt zaklepe na dveře jeho vlastního bytu. Nebo na dveře někoho jiného. Jsme v situaci, kdy na koni, není nikdo z nás - náš národ nestojí za nic a Evropa ani netuší, co je to ideál. Tohle jsem Vám chtěl připomenout. Jsem bloger, jako Vy. Šťastné Vánoce. V úctě - František Študlar"

Moje odpověď panu Študlarovi i ostatním zní: Smrt nikoho, natož pana Havla, bouřlivě neoslavuji a přeji mu krásné setkání s Bohem, ale z boje s jeho snem o globálním socialismu neslevím. Naposledy jsem se setkala s panem Havlem 28.10. 2011 na Hradě. Jako člověka mi ho bylo velmi líto. Rovněž jsme kdysi v Akademii věd podepsali s manželem petici za jeho propuštění z vězení, čímž jsme dávali v sázku místo v ČSAV a byla jsem takřka na všech akcích na jeho zvolení a pád komunismu. Byli jsme tehdy na něj upřímně hrdí, jak měl v USA úspěch. Poprvé jsem se nehanbila, že jsem Čech z komunistického Československa. O to větší zklamání bylo, když vyhlásil tlustou čáru za minulostí a co následovalo, to jistě víte. Komunisté se rozmístili do všech vysokých míst...

S tím, že chtěl pan Havel zavést u nás socialismus s lidskou tváří, s tím jsem nemohla souhlasit, a to, že s panem Luxem, Pilipem a dalšími zosnovali podpásový Sarajevský atentát, který až dosud zničil pravicové vládnutí, s tím jsem nemohla a nikdy nebudu souhlasit. Nešlo o osobní averzi, ale o to, že jsem zastáncem tržního moderního kapitalismu a mám vesměs názory, které zastává současný pan prezident Václav Klaus.

Pan Havel si, bohužel, zničil, nebo abych použila slova pana Špidlara zprznil, odkaz sám. Pravicově cítící občané v něj vkládali naděje, že se bude bít za pravici a ne za levicové intelektuály. Rozhodně si nikdy nebudu přát globální světovládu jako on, navíc se socialistickými prvky, o čemž snil právě on. V tom jsme se lišili názorově a ani smrt nic na tom nezmění. Jeho politické názory by přivedly naši zemi do třetího světa. Konec konců to vidíme na EU, kam spějí její politici, kteří zavádějí do praxe to, o čem on snil.

Neznám ho tak detailně, abych věděla, jakou měl lidskou laťku, ale jako politik byl bohužel, diplomaticky řečeno, velmi popletený. Na jednu stranu bojoval proti komunistům, na druhou jim proklestil cestu k moci. Proti jeho názorům, pro které se vžil u nás název pravdoláskové, budu i nadále bojovat a modlit se, abych se nedožila jejich uplatnění v praxi i v naší republice.

A chtěla bych jen podotknout, že ne s každým, koho si lidsky vážíte, nemusíte přece souhlasit. Mám mnoho známých, s nimž se o politice hádám a neznamená to, že jim přeji nějakou tragédii. A i když se to nebude mnohým Havlovým následovníkům líbit, tak nemíním ze svého boje proti Havlovým třetím cestám k socialismu slevit ani nyní i když mu přeji krásné setkání s Bohem.