Všechna náboženství si nejsou rovna, protože v nich neexistuje společná představa Boha

V bouřlivých oslavách konce roku si mnozí neuvědomují, že neslaví pouze to, že končí rok, kdy po probuzení nastane rok nový, ale svátek papeže svatého Silvestra

Papež Silvestr uvedl křesťanskou církev do svobody a ta díky jemu prožívala konečně uznání a rozkvět. Natož pak, aby věděli, že v katolických kostelech slavíme podle 1. Vatikánského  koncilu  na poslední podvečerní mši svaté v daném roce den mateřství matky Boží jako díkuvzdání za to, že nám dala spasitele Ježíše Krista

V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha celebroval letošní poslední mši v roce, děkovnou mši svatou, Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český. Poděkoval v ní Bohu za to, co pro církev a naši zemi v roce 2015 udělal, ale také ho prosil, aby osobám majícím politickou moc pomohl zvládnout rostoucí celoevropskou imigrační krizi,  aby tyto vládly s moudrostí, ale i s odvahou.

Pan kardinál završení roku 2015 i na základě těchto změn: „Víme, že dějinami bylo pohnuto, že můžeme žít ve svobodě a můžeme děkovat Bohu za všechno, co se změnilo v minulém čtvrtstoletí. Je ale otázkou, co bude dál. Svoboda totiž znamená i povinnost, což není vždy všem příjemné. Mnozí, a není jich málo, žijí, jakoby nedokázali rozeznat měnění času. Je proto na čase zamyslet se sami nad sebou, přiznat si, že ne vždy dokážeme hledět do budoucnosti s odvahou, což je příčinou, že mnohdy často drobátko ustáváme v úsilí za vydobytou svobodu nadále bojovat.“

Pan kardinál proto připomněl osobnost svatého otce Jana Pavla II., který vrátil naší části Evropy svobodu. A to nejen církvi, ale každému, kdo v zemi žije. Svobodu, které bychom si měli velice vážit, protože bez ní nejsme schopni křesťanské lásky. Získaná svoboda a láska znamená ale také odpovědnost. Odpovědnost za společenství přátel, které nazýváme církví, odpovědnost za společenství národa, jehož jsme syny a dcerami a jehož dějinami žijeme.

Podle Jeho Eminence bychom měli mít neustále na paměti, že právě okamžiky svobody byly v historii často vykoupeny obdobími, kdy nejen církev, ale i celá společnost prožívala nejkrvavější okamžiky historie. Po uznání křesťanství byla církev po 67 letech opět pronásledována císařem Diokleciánem tak hrozně, že opat Dionýsius při tvorbě letopočetu vyškrtl den jeho narození ze seznamu. Také Židé si po šťastném usazení v zemi zaslíbené, Izraeli, nedovedli představit, že jejich dvousettisícová komunita skončí za čas ve vyhnanství v Egyptě. Radost z konce války a návrat přeživších z koncentráků či zahraničního hrdinného odboje domů byl završen komunistickými vraždami a procesy nad těmito hrdinnými lidmi. Komunistickými vraždami hrdinů, kteří dávali za naši svobodu od fašismu v sázku nejcennější, co měli, své životy, a prošli doslova peklem. V současné době, když se modlíme za nový rok a děkujeme za ten minulý, nabírají na významu varovná slova pana kardinála, abychom byli v pozoru za udržení si vydobyté svobody, a to mnohem výrazněji, než v minulých desetiletích. V okolním světě je fanatickými muslimy nazývajícími se Islámský stát rozpoutána strašlivá válka a do Evropy se hrnou miliony lidí ze zemí s naprosto jiným přístupem k životu a s jinou národní kulturou, která je neslučitelná s životem lidí žijících po tisíce let v evropských zemích, jejichž kultura je položena na anticko-židovsko-křesťanských základech.

Neexistuje jednotná představa Boha v různých náboženstvích a proto si tato nejsou rovna

J. Em. kardinál Duka se v kázání zamýšlel nad představou Boha v různých  monotheistických náboženstvích a dospěl k závěru, že neexistuje jednotná představa, jak si tato náboženství Boha přestavují a že si proto nejsou rovna. Víra v Boha jako jediného stvořitele je společná celému lidstvu. Jakýkoliv člověk pokřtěný i nepokřtěny, znalý či neznalý Boha, který se modlí aniž by vyslovil slovo Bůh, je od Boha stvořen. Avšak různá náboženství si Boha představují různě. Víra v Boha je něco, k čemu člověk dospívá vlastním rozumem, jak nám ostatně definoval 1. Vatikánský koncil, a proto lidé z různých částí světa si utvořili své představy o Bohu různě.

„V současné době hovoříme o třech náboženstvím, které spojuje monoteismus – židovství, křesťanství a islám. Byli bychom ale nespravedliví, kdybychom řekli, že jen tato tři náboženství nám dávají odpověď na otázku o Bohu. Celá Evropa byla před jejich vznikem pod vlivem myslitelů antické a helénistické kultury. Víme, že všechny tři klasické postavy  té doby,  Sokrates, Platon i Aristoteles, se zabývali otázkami poznání Boha lidským rozumem na základě principů vlastních každé vědě. Byli to první monoteisté, pod vlivem jejichž filosofií se Evropa rozvíjela. Proto nelze antické období z kultury Evropy vynechat a musíme hovořit o jejích anticko-židovsko-křesťanských kořenech,“ vysvětlil přítomným pan kardinál Duka.  

Existují tedy vlastně čtyři náboženství – antika, židovství, křesťanství a islám, která věří v jednoho Boha. Problém je ale v tom, že neexistuje jednotná představa, jak si tato náboženství Boha přestavují. Antičtí učenci se zabývali poznáním Boha lidským rozumem. Bůh Abrahamův je Bůh, který si vyvolil národ a je připraven tomuto národu pomáhat. Bůh, k němuž volají proroci Izaiáš i Jeremiáš, je otec jejich národa. Bůh, v kterého věří islám, je Bohem, který přistupuje k člověku jako pán ke svému služebníku. Bůh islámu je opravdu jiný než bůh Abrahamův. Požaduje výhradní poslušnost a plnění předpisů dle Koránu, a to i přesto, že podle první sůry Koránu zve kněz z mešity muslimy k modlitbě větou: „Ve jménu Boha milosrdného a slitovného“. Nám křesťanům otevřel obraz Boha Ježíš Kristus. Seznámil nás s Bohem, který miluje svého syna jako tatínek. Bůh se stal v Ježíši jedním z nás, aby se solidarizoval s námi a dal nám poznání sebe sama. Proto nejsme Bohem měřeni podle úzkostlivého plnění mnohdy nesmyslných předpisů, ale podle toho, s jakou láskou a péčí jednáme s každým člověkem a jak naplňujeme ve svém nitru myšlenky Ježíše Krista.

„Z výše uvedeného vidíme, že si nejsou všechna náboženství rovna. Nesmírně záleží na tom, jakou mají věřící předstvau o Bohu a jak s touto představou zacházejí. Právě poznání Boha dává smysl našemu životu, poznání o vesmíru, ale také nám říká, kde je centrum naší bytosti. V lásce k druhému. Není asi náhodné, že tvůrci katedrály dali na fasety stvoření světa,“ uzavřel pan kardinál.

Pan kardinál se vyjádřil i k vážnému nebezpečí pro EU - atheismu. Atheismus je velice nebezpečným projevem nekulturnosti, protože bez opory v historii a písmu svatém  se nedokáže orientovat a vytvořit principy, podle nichž je nutné řešit krize: 

Při psaní Evropské ústavy zvané Lisabonská smlouva proto církev žádala, aby v ní bylo zmíněno, že národy EU stojí na anticko-židovsko-křestanské kultuře. Bohužel atheističtí bruselští mocní tam toto nedali a v tom spočívá podle pana kardinála největší nebezpečí pro lidstvo: „Musíme si uvědomit, že atheismus je projev nekulturnosti, protože odmítl přijmout základní lidskou podstatu povstalou a po tisíciletí vytvářenou nejen v Jeruzalémě, ale  odmítl i antické evropské učence. A to je důvod, proč se atheismus nedokáže orientovat, proč nedokáže vytvořit základní principy, podle kterých bychom mohli řešit jakékoliv krize. Což je velice nebezpečné!“ Proto bychom si měli o to víc uvědomovat význam víry a církve pro zdárný vývoj národa. Bez znalosti historie a tisíciletími prověřenými zkušenostmi každá kultura zanikla.

Mše svatá byla slavnostně zakončena adorací před vystavenou svátosti oltářní - svátostným požehnáním.

Poděkováním spasiteli Ježíši Kristu, který mezi námi v nejsvětější svátosti přebývá,  za to, že zůstává v našich srdcích a můžeme přijít a kleknout a pomodlit se k němu ve svatostáncích: „Kriste přebývající mezi námi v nejsvětější svátosti, děkujeme Ti  za všechny dary, kterými jsi oslavil církev v naší zemi.  Klaníme se Tobě, který jsi v minulém roce přivedl do katedrály statisíce věřících. Připomínáme si v ní naši slabost či nehodnost, abychom o to více počítali v životě s Tebou a žili podle Tvého srdce. Rok  2016 bude rokem milosrdenství, bude to tedy Tvůj rok. Budeme naslouchat Tobě, kdo jsi tichý a pokojný srdcem. Sláva Tobě Ježíši Kriste,  sláva Tvému otci i Duchu Svatému,“ modlil se pan kardinál, přítomní biskupové a všichni věřící před nádherně upraveným oltářem.

Věřme, že nám Bůh pomůže od pomuslimštění naší země a že ten nový rok nepřinese terorizmus a hrůzy války, jakou si většina z nás nedovede ani představit. Že se naši politici přestanou konečně plazit před bruselskými úředníky a naleznou odvahu postavit se jejich šíleným plánům. Že prosba pana kardinála, aby jim v tom pomohl Bůh, bude vyslyšena.