Třídenní nadnárodní konfereei "Tisíc a padesát let pražského biskupství" doložila nezastupitelnou roli katolické církve při přijetí naší země mezi vyspělé západní státy a její důležitost pro vzdělanost a rozvoj naší země.
Starobylá Velká aula pražského Karolina University Karlovy a Akademie věd ČR hostily třídenní nadnárodní konferenci "Tisíc a padesát let pražského biskupství". Konferenci věnovanou roli katolické církve v historii utváření našeho národa v kontextu celé Evropy zaštítil nový pražský arcibiskup J. Exc. Mons. Jan Graubner i její duchovní otec a spolupořadatel emeritní pražský arcibiskup J. Em. Dominik kardinál Duka, OP. Konference doložila nezastupitelnou roli katolické církve při přijetí naší země mezi vyspělé západní státy zejména v desátém století a její neoddiskutovatelnou důležitost pro šíření vzdělanosti a rozvoje naší země ve spojení pražského arcibiskupství s pražskou univerzitou císařem Karlem IV. Jedna instituce bez druhé by takový úkol v tehdejší Evropě nezvládla. Univerzita vzdělávala studenty a pod patronací pražského arcibiskupství kněží a kláštery šířili vzdělanost mezi lidi. Ostatně ve vyspělých státech světa, kde tuto symbiózu neponičil zrůdný komunistický režim, je tomu tak dosud a věřme, že i náš národ se k tomu navrátí. A pozor, hovořili o tom nejen profesoři a doktoři teologie, ale i historie a zejména archeologie od nás i z okolních evropských zemí.
Konferenci zahájila rektorka University Karlovy prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. Ve svém zahajovacím projevu zdůraznila, že za největší dva činy císaře Karla IV. pokládá povýšení pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1337 a založení university v dalším roce. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic hned v dalším roce na žádost Karla IV. dohodl u papeže v Římě založení university. Od té doby každoročně Karlova univerzita uděluje 17. 11. cenu Arnošta z Pardubic za vzdělanost a etické hodnoty společnosti. Arcibiskupství je od doby svého založení podle paní rektorky strážcem naší kultury.
Podle J. Em. Dominika kardinála Duky má most mezi katedrálou a Karlovou universitou hluboký a nedocenitelný smysl, protože obě tyto instituce vytvořily v naší zemi skutečnou západní civilizaci. Hlavní přínos teologické fakulty na Universitě Karlově je podle něj zejména v oblasti dějin křesťanského umění. Ten je podle něho obrovský. Poděkoval Doc. RNDr. Martinu Kalousovi, CSc. a Prof. PhDr. Petru Sommerovi, Csc., DSc. při pomoci zorganizování této mezinárodní konference, která je věnována vlivu a roli křesťanské církve od vzniku a utváření našeho státu až po jeho začlenění mezi vyspělé západní civilizace. Jako doklad toho, že katolická církev provází české země od počátku jejich státnosti, zazněl ve starobylé aule Karolína Svatovojtěšský chorál.
Náš stát zastupovala na konferenci místopředsedkyně Senátu RNDr. Jitka Seitlová, která rovněž poděkovala císaři Karlu IV. že prosadil u papeže Klementa VI. povýšení biskupství na arcibiskupství, čímž položil křesťanské kořeny naší země a začlenil ji mezi vyspělé západní země tehdejší Evropy a současná diecéze na to navazuje. Rovněž ocenila, že císař již tehdy věděl, že základem úspěšnosti země je víra v Boha a vědecké poznání a úkolem Senátu je se o to zasazovat.
Odborným garantem celé konference byl Prof. PhDr. Petr Sommer, Csc., DSc. z Archeologického ústavu Akademie věd. Právě archeologické výzkumy prokázaly, že počátky křesťanství naší země spadají již do počátku 10. století, kdy vznikaly první sakrální budovy přičemž kněží garantovali vzdělanost a byli významným zdrojem naší kultury. Proto ve své zdravici na konferenci zdůraznil, že právě archeologické výzkumy jasně a neoddiskutovatelně doložily, že arcibiskupství je základ naší kultury.
Prorektor University Karlovy prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. připomněl, že kromě umění a církve přinesl vznik univerzity rovněž zlepšení právního řádu a tím přispěl rovněž k rozvoji státu. Právo se postupně zdokonalovalo, nastávaly změny v rodinném právu v uzavírání manželství... Fakulty na universitě byly čtyři. Teprve husitství dvě z nich zrušilo. V 17. století byla opět obnovena role arcibiskupa jako kancléře university a obnovena výuka na 2 zrušených fakultách. Avšak v roce 1919 byla teologická fakultu opět z university vyloučena a teprve po pádu komunismu byla opět povolena.
Předsedkyně AV ČR prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc. připomněla, že prvním českým misijním biskupem byl saský misionář Dětmar, který byl kooperativní a propojoval naši zem s Německem a Polskem. Arcibiskup Arnošt z Pardubic se zase zasazoval o to, aby se církev jako vzdělávací instituce podílela na kultuře společnosti.
Chorál od mistra Jana Husa Jezu Kriste, štědrý kněže zahájení konference ukončil a účastníci se odebrali do sídla Akademie věd na poslech historických přednášek o výše uvedeném tématu.
Již jen sám název přednášek chronologicky za sebou seřazených dával tušit velmi zajímavé tři dny. Posuďte sami: Misijní biskupství mezi Polabskými Slovany, První uherská biskupství, Počátky křesťanství v Polsku, Christianizace střední Evropy a biskupství v Magdeburgu, Řezně, Merseburgu a Pasově, Počátky církve v Kyjevské Rusi, Počátky pražského biskupství, Misie a benediktinské začátky pražského biskupství, Moravské arcibiskupství a biskupství, Sociální a ekonomické podmínky christianizace české společnosti a vzniku pražského biskupství , Pražské biskupství a český panovník, Pražské biskupství a rodící se organizace české církve, Světci nové diecéze, jejich kult a relikvie, K identifikaci hrobu kněžny Mlady ve svatojiřském klášteře, Katedrály prvních pražských a olomouckých biskupů, Praha – Olomouc, sídelní potenciál a vznik biskupství, Liturgické oděvy a předměty z hrobů prvních pražských biskupů, Kyjevský Spasitelův chrám z 12. století v Berestovém a jeho historický a politický narativ v 17.–20. století, Písemná kultura pražského a olomouckého biskupství, Písemná kultura prvních polských biskupství, Kancelář a správa pražského a olomouckého biskupství ve středověku, Pražské a olomoucké biskupství v husitství a reformaci, Pražské arcibiskupství a stát – mezi spojenectvím a konflikty v časech rekatolizace, Pražské arcibiskupství v době reforem Josefa II.
A očekávání nezklamalo. I když si jistě mnohý ze čtenářů řekne, že o těch věcech mnohé zná, věřte, že když o každé z nich promluví odborníci zabývající se danou tématikou desítky let, je to opravdu něco jiného a člověk si ucelí své znalosti, zařadí je v hlavě do celkového kontextu a zejména si uvědomí jejich dopad na chod a vývoj našeho státu. Uvědomí si, jak naši králové a císaři potřebovali podporu církve svaté a naopak, jak i papež potřeboval zbožné a loyální panovníky a dokázal je ocenit. A to bylo ku prospěchu obou stran. A nešlo jen o osobu Karla IV., i když na jeho případě je nejlepší ukázka prospěchu propojení mezi Římem a světskou mocí. Kdyby neměl rád papež svého bývalého žáka Karla, nemusel ho jmenovat císařem a povolit mu vznik arcibiskupství a univerzity a naopak, Karel IV. se velmi zasazoval, aby vyhrál právě jeho učitel při ostudném papežském schizmatu a osobně vedl jeho koně po vítězství do bran Říma. Co to přineslo našemu národu, netřeba připomínat, ale i co to přineslo tehdejší církvi.
Je advent, doba očekávání a zamýšlení se nad uplynulým rokem či dokonce životem a pro mne jako účastníka celé konference znamená, že to bude měsíc studia výše citovaných prací a postupného psaní poznatků o naší minulosti, která až do tragického nástupu komunismu probíhala ve vzájemné spolupráci světské a církevní moci. A věřme, že se zase do budoucna tak stane a náš národ se dostane z duševního marazmu způsobeného zločinným a zavrženíhodným komunistickým režimem a zvedne hrdě hlavu v opravdu svobodné zemi založené na tisícileté křesťanské tradici. A že i jemu církev, která vytváří morálku každého národa, pomůže opět s návratem do normálního života.
© Kulturní komise České republiky, z.s. 2022
