Svatý otče, hodně sil na psaní knih při zvuku Mozartovy hudby

Dne 11. února 2013   mnoho věřících na celém světě zkamenělo při zprávě, že Svatý otec Benedikt XVI. oznámil rozhodnutí velké důležitosti pro život katolické církve, v němž uvedl, že jeho síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání náročného úřadu a že na něj koncem února rezignuje ze zdravotních důvodů. O možnosti rezignace na papežsko funkci v případě nemoci či stáří hovořil sice už v listopadu 2010 v knize Light of the World: "Pokud papež zjistí, že už fyzicky, psychicky a duševně není schopný zvládat povinnosti svého úřadu, pak má právo a za některých podmínek i povinnost odstoupit." Vědělo se také, že byl postižen mozkovou mrtvicí, ale protože vše přestál na pohled bez úhony, netušil nikdo, kolik úsilí ho to stojí a že ho jeho zdravotní stav přinutí vzdát se úřadu. Naopak se všichni věřící včetně J. Em. kardinála Dominika Duky, OP těšili na jeho návštěvu Velehradu na Cyrilometodějských slavnostech v letošním roce. Podrobně jsme o tom psali např. v článku Rok 2013 je "Rokem víry" na počest věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje .  Svatý stolec bude tedy 28. února 2013 ve 20h uprázdněn pro jeho nástupce a tím bude  ukončena jedna z epoch, v níž ještě  zněly varovné hlasy nad chybným směřováním současného globalizovaného světa.  Benedikt XVI. byl totiž nejen duchovním pastýřem, ale i jedním z velice významných světových  státníků, který zastával konzervativní přístupy k životu podobně jako náš prezident Václav Klaus, který odchází symbolicky z funkce 7 dní po něm.  

 

Papež Benedikt XVI. žehná 3. února 2013 věřícím při modlitbě z okna své pracovny na Náměstí svatého Petra ve Vatikánu.

Odchod Benedikta XVI. z čela katolické církve je velkou ztrátou pro věřící na celém světě, ale pro naši republiku zejména. A to proto, že i kdyby byla do jejího čela zvolena sebelepší osobnost, nebude mít již k naší zemi tak nebývalý vztah. Svatý otec Benedikt XVI. byl pokračovatelem svého předchůdce Svatého otce Jana Pavla II., který velmi ctil našeho patrona svatého Václava a to tak silně, že všechny své životní události směřoval ke dni jeho mučenické smrti  (podrobně v článku V pražské i krakovské katedrále přetrval svit záře slávy obou národů) A protože Jan Pavel II. povolal již v roce 1981 do Vatikánu kardinála Josepha Ratzingera, aby po jeho boku hlídal čistotu víry jako prefekt Kongregace pro nauku víry a ten stál po jeho boku až do svého zvolení papežem v dubna 2005, svědčí to o spřízněnosti duší obou těchto svatých mužů. Benedikt XVI. pokračoval po svém zvolení papežem tedy jen ve své celoživotní práci a v tom, co si přál i jeho nezapomenutelný předchůdce, blahoslavený Jan Pavel II., kterého si velmi vážil. Důkazem toho je, že pouhé tři měsíce po svém pontifikátu umožnil výjimku z nepsaných pravidel a zahájil proces blahořečení Jana Pavla II., který ukončil blahoslavením v květnu 2011 na mši svaté ve Vatikánu. Kromě toho byl Svatý otec Benedikt XVI. blízkým přítelem osobního sekretáře Jana Pavla II. kardinála Stanislawa Dziwisze  (*1939), kterého hned po svém nástupu v roce 2005 jmenoval krakovským arcibiskupem a rok na to kardinálem. Arcibiskup krakovský Dziwisz nebyl ale „jen“ osobním sekretářem Jana Pavla II., ale stál po jeho boku po 39 let. Začal s ním spolupracovat ještě jako s kardinálem Karolem Wojtyłou brzy po tom, co byl po studiích filosofie a teologie roku 1963 vysvěcen na kněze. A po jeho boku zůstal jako osobní sekretář až do jeho smrti roku 2005. Takže jeho svatost znal víc než vlastní bratr a je v současnosti velice uznávanou osobností ve Vatikánu. A co víc, tento muž je přítelem našeho arcibiskupa J. Em. kardinála Dominika Duky. Pojí je zejména odpor k totalitě a to, že oba na vlastní kůži poznali její zrůdnost. Sv. otec Jan Pavel II. třikrát spolu se svým sekretářem a v současné době krakovským arcibiskupem kardinálem Dziwiszem navštívil Prahu a na nedávné návštěvě Prahy vzpomínal pan arcibiskup Dziwisz, že nikdy nezapomene na mši svatou ve Svatovítské katedrále 21. dubna 1990. „Byl to zázrak po několika desetiletích vlády totalitního režimu v našich zemích. Historie obou národů má mnoho styčných bodů.“  A protože oba tito muži měli velmi blízko k papeži Benediktu XVI. jako jeho poradci, dávalo toto propojení velkou naději, že naší zemi po více než půl století žijící v komunistickém atheismu, přivedou opět k víře v křesťanské kořeny a v Boha.

Ale vraťme se k osobě Svatého otce, který strávil téměř osm let v čele katolické církve. Jaký byl jeho přínos po tu dobu? Při vší úctě k blahoslavenému Janu Pavlu II. snad nejvíce se všech věřících dotkla církevní modernizace a tím i bezprostřední kontakt s věřícími. I když dostál své pověsti konzervativce duší tělem, proslul tím, že se nebránil moderním technologiím. K šíření svých myšlenek používal Facebook i Twitter, a to zejména proto, že chtěl oslovit mladou generaci nejvíce postiženou atheismem a předávat i jí Boží poselství. Mohlo by se to zdát samozřejmé, ale bylo to opravdu něco nebývalého a svědčilo to o jeho duševní velikosti a svěžesti, že i v tak pokročilém věku toto vše zvládl nastudovat. Dokázal se dále vypořádat s noblesou jemu vlastní i s několika vážnými problémy, které se vyskytly během jeho pontifikátu v katolické církvi. Dokázal odpouštět, omluvit se, ale být i velkorysý, a to vše, aniž ustoupil o krok ze svých rozhodnutí a postojů.Posuďte sami:

Snad nejnepříjemnější byla v roce 2009 aféra pedofilních kněží z devadesátých let v Irsku, která vyvrcholila tím, že v září 2011 skupina obětí těchto kněží obvinila Benedikta XVI. a několik kardinálů u Mezinárodního trestního soudu v Haagu z odpovědnosti za zastírání tohoto sexuálního násilí. Svatý otec vše vyřešil tak, že si v létě 2011 Vatikán povolal svého velvyslance v Irsku ke konzultacím a po té veřejně požádal Boha a oběti těchto zločinů za odpuštění.

Papež Benedikt XVI. při modlitbě 12. května 2009 u Zdi nářků v Jeruzalémě

V roce 2009 byl Svatý otec Pius XII., který působil za druhé světové války, některými kruhy kritizován, že neudělal vše, co bylo v jeho silách, aby pomohl zastavit vyhlazování Židů. Benedikt XVI. přesto v prosinci 2009 podepsal neohroženě dekret k jeho blahořečení. V témž roce 2009 britský duchovní Richard Williamson popřel existenci plynových komor za holokaustu. Přesto ho Benedikt XVI., který klade svobodu slova nade vše, rehabilitoval. Čekal se velký povyk, ale papež se 12. května 2009 zajel pomodlit za oběti holokaustu ke zdi nářků do Jeruzalema. Udělal věc nebývalou, která vše uvedla na správnou míru a vztah obou církví posílila.

Byl člověk nebojácný a dovedl říkat pravdu i za cenu nevole. Kdybych použila politického žargonu, nebyl populistou. Přesto jeho postoje přinášely v dlouhodobějším projevu kladné dopady. Jeho projev v německém Řeznu působil v roce 2006 v islámském světě jako rozbuška. Citoval totiž tehdy byzantského císaře ze 14. století: "Ukažte mi, co Mohammed přinesl nového, a uvidíte, že jsou to samé špatné, nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem."Navštívil ale též mešity v Turecku, Jordánsku či Izraeli a setkal se s jordánským či saúdskoarabským monarchou a vše naopak přineslo dobré ovoce. Nehledě k tomu, že v součané době mu již i mnozí politici dávají za pravdu.

O jeho velkorysosti a o tom, že jako skutečný křesťan dovedl odpouštět i těm, kteří se opravdu vážně vůči němu provinili, svědčí příhoda, kdy mu jeho blízcí spolupracovníci ukradli tajné dokumenty svědčící o mocenských šarvátkách církevních hodnostářů a soukromé dopisy a vynesli je z Vatikánu. Papežův majordomus Paolo Gabriele, byl za to v říjnu odsouzen na 18 měsíců do vězení a informatik Claudio Sciarpelletti za napomáhání Gabrielemu k podmíněnému trestu. A Svatý otec dokázal v sobě nalézt tolik křesťanské lásky, že je oba v prosinci omilostnil. Když si připomenu, pro jaké bezvýznamnosti se často soudí naši politici, nemohu než konstatovat, že toto svědčí o jeho opravdové velikosti.

Na konci září 2009 navštívil papež Benedikt XVI ČR. Nikdo jsme netušil, že to je naposled

Ale co je nejdůležitější, že byl velkým přínosem pro katolickou církev tím, že neohroženě hájil její tisícileté postoje a čistotu víry. Odmítal například módní sbližování katolické církve s církví evangelickou a módní volání po možnosti vysvěcování žen na kněze. Dokladem je např. jeho oficiální návštěva rodného Německa, na níž v září 2011 odmítl sbližování katolické a evangelické církve na základě údajného kompromisu mezi naukami jakož i odvolání australského biskupa v květnu 2011, jenž se netajil názory, že by církev měla zvážit vysvěcování žen a ženatých mužů za kněze.

Pro všechny výše uvedené okolnosti je velkou ztrátou, že se rozhodl odejít z čela katolické církve. Svědčí to o jeho mimořádné osobní síle. Kromě Bonifáce VIII. v roce 1303 to žádný z papežů dobrovolně nedokázal, pokud pominu období kol roku 1415 při papežském schizmatu, ale to nebylo dobrovolné. Možná ale Bůh chce, aby měl vzhledem ke svému vzdělání a sečtělosti tento muž hovořící plynně šesti jazyky víc času věnovat se v klidu klášteních zdí svým milovaným kočičkám a Mozartově hudboě při sepisování dalších knih, v nichž zůstane odkaz pro další generace. Nezbývá, než popřát Svatému otci, aby mu v tom pomáhal Bůh a jeho milovaná Panna Maria.

( fota: Profimedia.cz )

© Kulturní komise ČR, Únor 13, 2013