Svatá země očima sestry Dominky
Velice si vážíme, že se s námi o tyto své zážitky podělila a můžeme je exkluzivně přinést čtenářům Fragmentů právě v období, kdy slavíme narození pana Ježíše. "Všem, kteří tvrdí, že jsme pouze atheistický národ bych přála slyšet, jak u Genezaretského jezera hřměl při mši svaté český Otče náš," uvedla hned na úvod sestra Dominika při adventním setkání v podvečerních hodinách v tajuplných prostorách arcibiskupského paláce v Praze na Hradčanech a pokračovala: "Místa ve Svaté zemi jsou přímo prodchnuta pannou Marií, Ježíšem i apoštoly. Potkáváme je na každém místě.Na Poli pastýřů jsem četla při mši svaté o andělích, a když jsem pozvedla oči, viděla jsem je kolem sebe, všude byli a já si s nimi povídala. Uvědomila jsem si, že tam nejsou jen o štědrovečerní noci, jak si je znázorňujeme v Betlému, ale i že jsou tam i ve dne, stále."
"V Jeruzalémě jsme vystoupili z židovského autobusu a pěšky jsme šli cestičkou k Betlému, kde jsme přesedli do palestinského autobusu. Cestou nás střežili židovští vojáci se samopaly. Uvědomila jsem si, že jdu stejnou cestou do Betléma jakou šla před více než dvěmi tisíciletími panna Maria s ještě nenarozeným Ježíškem. I tehdy jistě byli vojáci kolem, aby hlídali davy lidí jdoucí ke sčítání lidu, jako hlídali nás tito vojáci. Běhal mi při tomto pomyšlení mráz po zádech, že mi to nechává prožít. Když jsme došli k místu Božího narození, padla jsem na kolena a uvědomila si, že tehdy se tu šli panna Marie s Josefem nechat sečíst a prožívali stejný stres a únavu, bez idylky, bez rolniček. Také je určitě poháněli biřici a panna Maria byla tehdy asi také v takovém stresu, jako já při pohledu na samopaly. Stulila jsem se na místo do jeskyňky, políbila ho a s pannou Marií si pověděla, že jsme obě prožily podobný strach," vzpomínala sestra Dominika.
Je hrozně smutné, že na takto svatém místě se stále bombarduje. I přes hrůzy války z těchto míst vyzařuje svatost, která tam pořád je, a přebije to. "Musíme se utíkat k Bohu. Máme naštěstí milost křtu, která nám pomáhá. To je velká síla. Lidé, kteří to nemají, si tyto hrůzy nesou v sobě. Musí to být pro ně velice těžké,"vysvětluje sestra Dominika, proč křesťané mají v sobě takovou vnitřní sílu. Ale i křesťané se již začínají bát a utíkají před muslimy, kteří bombardují Betlém. Z 86 % křesťanů tam zůstalo již jen 24 %. Je to tím smutnější, že odcházejí starobylé rodiny pamatující dobu, kdy chodil pan Ježíš po Betlémě. Cestovky to mají zařízeno tak, aby těmto křesťanským Arabům nechaly vydělat. Ubytovávají turisty u nich. Podporují je tím. Ale strach o život je žene stejně pryč.
Poutníci navštívili i místo večeřadla Ježíše Krista a seslání ducha svatého na modlitbě panny Marie s apoštoly na Hoře Sion, které je již rozmetané tureckými a muslimskými nájezdy, a proto se vyskytují zprávy zpochybňující toto místo. Sestra Dominika však věří od této návštěvy, že to je místo autentické. "Byla tam skupinka lidí z Jižní Ameriky, modlili se, šla jsem k nim se modlit. Skupina našich se k nám také přidala. Bylo to husté, že by se mohly modlitby krájet. Vnímala jsem, že Duch svatý na nás sestupuje. Věřím, že panna Maria mi ukázala místo - tady jsem byla. "
Sestra Dominika navštívila rovněž Zeď nářků. "Nešla jsem až ke zdi, abych nerušila Židy při modlení. Tato zeď je pro ně autentická synagoga. Váží si jí natolik, že se k ní nechtějí otočit zády a couvají pozpátku. Vzpomněla jsem si jak jsem byla maličká s tatínkem v kostele a ukázal mi svatostánek a řekl - tam je Ježíšek. Svatostánek zářil a vše se mi jako malému dítěti zdálo veliké a když jsem odcházela, tak jsem naprosto samozřejmě couvala jako oni se zbožnou úctou, aniž mi to kdokoliv nařídil," vzpomíná sestra Dominika.
V poslední den pobytu se zúčastnila s poutníky mše svaté ve starobylém románském kostele sv. Anny, který je ve vlastnictví katolíků z Francie. Do odletu letadla zbývalo několik hodin a tak se vypravila ještě s panem kardinálem Dukou a biskupem Františkem z Lobkowicz ke svatému hrobu na Golgotu. Není to překlep. Nemůže to být boží hrob, jak se mu nesprávně u nás říká, protože bůh nemůže být mrtvý. "Stará se o něj pravoslavný bratr řeholník v černém s kastrůlkem na hlavě, a aby nebyl moc zlý na davy mnohdy neukázněných poutníků, přejíždí rukou nad plamenem svíčky, aby se umravňoval plamenem. To jsem obdivovala. Chvíli jsem zůstala i přes jeho klepání klepátkem, znamením, abychom hrob opustili, pár sekund sama. Pocítila jsem Boží klid, bylo tam fajn. Měla jsem podobný pocit jako při adoracích na Bílou sobotu, kdy se v klášterech mlčí. Mám to ticho ráda. A zde to bylo podobné jako sobotní adorace. Nebyl to hrob, ale adorace a požehnání. Klid v hrobě, klid v duši."
Pak se ještě ze svatého hrobu odebrala na místo ukřižování Ježíše Krista na Golgotu o patro výš. Je to podle ní opravdu silné místo, strašně silné. Seshora viděla pod sklem osvícené skály. "Myslela jsem že je sklo všude, poklekla jsem a chtěla sklo nad skalami políbit. Byla tam ale jen díra. Pocítila jsem závan chladu, jako by na mne dýchla smrt. Na okamžik jsem ji prožila. Bylo to hrozné. Prožila jsem byť jen lehce, co si tam prožil pan Ježíš. Otřáslo to mnou. Věděla jsem, že mne pan Ježíš takto posiluje a že to není samo sebou."
Vtom uslyšela ze záchodků zoufalý ženský řev. Je z pediatrie vycvičená, co který křik znamená. Vletěla tam. Pral se tam velký běloch s ženou. Chtěla jít na něj, on vletěl do záchodků a paní pustil. "Vyvedla jsem paní ven a udělala jí křížek na čelo. Chytla mi ruku, modlila se s přiloženou mojí rukou na svém čele a já cítila, jak mi z ruky jde zvláštní síla. Věděla jsem, že tam někdo s námi musí být a proto jí to pomáhá. Vzpomněla jsem si náhle na čtvrté zastavení na křížové cestě, kde se potkává pan Ježíš se svou matkou a dívají se do očí. I když oba vědí, že ho čeká smrt a že ona ho bude za chvíli držet mrtvého na klíně, setkání je přesto posiluje. On je šťastný, že ji vidí, a přestože ví, co ho čeká, snaží se ji posílit svým pohledem, aby měla sílu přečkat jeho umučení. Ona, přestože to také ví, se mu snaží dodat pohledem sílu na jeho poslední pozemskou cestu. Zdálo se mi, že jsem v této ženě potkala zneuctěného Krista v cárech a ona ve mně pannu Marii, která se jí snaží pomoci. Že mi i tuto poslední věc panna Maria nechává prožít, i když nejsem toho hodna. K dovršení všeho jsem na protější zdi uviděla římskou čtyřku. Byla to pečeť."
Pochopila jsem, že hřích z nás dělá otroky, a my se máme snažit nebýt otroky hříchu. Je snadné dovolat se pomoci a zůstat božím člověkem. Paní se podařilo osvobodit a Boží pomoc jí pomohla. Bůh nám to takto zopakoval.
Sestra Dominika věří, že se jí dotkla Boží milost, protože jí Bůh dopřál, aby prožila s pannou Marií vše najednou - narození, Golgotu i seslání ducha svatého.
Ilustrační fota: Sestra Dominika ve Svatováclavské kapli při Modlitbě za národ, která se koná každého 28. dne v měsíci. Snímky Ivana Haslingerová, Fragmenty a archiv Břetislav Olšer
Ivana Haslingerová Pancířová
Buď nás Green Deal zabije, nebo zabijeme my jeho
Poslanec a předseda Svobodných Libor Vondráček pronesl na půdě Parlamentu ČR výše uvedenou odvážnou větu, neboli velké varování před smrtelně nebezpečným Zeleným údělem, který je nutné zničit dřív, než zničí on nás.
Ivana Haslingerová Pancířová
Prezident Trump jednal v konfliktu Izraele s Íránem státnicky moudře
Prezident Trump nepočítal s tak brzkým útokem Izraele na Írán. V noci na sobotu 28. 2. 2026 zareagoval se státnickou rozvahou, aby zachránil co nejvíce životů po jisté odvetě Íránem vůči USA. Nechce eskalaci války ale mír.
Ivana Haslingerová Pancířová
Kardinál Duka vrátil do našich srdcí pojem Boha a víry, modleme se za jeho uzdravení!
Modleme se ať ještě mnoho let šíří J. Em. Dominik kardinál Duka, OP do našich srdcí slovo Boží posvěcené Duchem svatým. Bůh Vám žehnej a pomáhej drahý pane kardinále.
Ivana Haslingerová Pancířová
80 let od konce nejstrašnější války lidstva
Institut Václava Klause (IVK) uspořádal mimořádně zajímavý seminář událostí vedoucích k válce, ukázal nezkreslenou úlohu prezidenta Beneše v ní a po ní a věnoval se nejdůležitější otázce nastalé situace od Beneše po Ukrajinu.
Ivana Haslingerová Pancířová
Knížákovy květy ve sněhu připomínají něhu
Ve středu 22. dubna 2025 byla v prodejní SIN Gallery na Jungmanově náměstí 258/13 v Praze 1 otevřena výstava z nových prací profesora Milana Knížáka. Kromě nádherné barevnosti spojuje obrazy skryté kouzlo.
| Další články autora |
Dvorecký most promění také pražskou autobusovou dopravu v Praze. Máme velký přehled
Už zítra se slavnostně otevře Dvorecký most, nová 361 metrů dlouhá spojnice přes Vltavu mezi...
Speciální tramvaje i plavby zdarma. Slavnostní otevření Dvoreckého mostu bude velkolepé
Spojuje lidi s prací, školou, rodinou, zábavou i kulturou. Je neodmyslitelnou součástí životů...
Dvorecký most se pro veřejnost otevře už zítra. Kolem je zatím staveniště
V pátek 17. dubna 2026 se po novém Dvoreckém mostě projedou první tramvaje a autobusy plné...
7+2 nejhorších výletních cílů v Česku. Hororové kulisy, pasti na turisty i skutečně nebezpečný les
Kam na výlet po Česku? Kromě zaručených míst slibujících skvělé zážitky existují i lokality, kam...
Turisté našli nový způsob, jak zaneřádit města. Problém má New York i Praha
Čtvrť Brooklyn patří k nejnavštěvovanějším místům v USA. Turisté míří k ikonickému Brooklynskému...
Největší rypadlo v Česku „kráčí“ do věčných lovišť. Rozřežou ho autogeny a odvezou do sběrny
Až jámu po hnědouhelném lomu ČSA na Mostecku zalijou vodou a budou se tu čvachtat rekreanti, bude...
Jak dojet do práce a do školy MHD a neztratit se kvůli Dvoreckému mostu
Velkou změnou prošla pražská hromadná doprava po pátečním otevření Dvoreckého mostu mezi Podolím a...
Staré tramvaje s harmonikou dojezdily už i v Brně, loučily se s nimi stovky lidí
Jedny z netypičtějších červených tramvají, které po Brně jezdily bezmála 60 let, jsou minulostí....
Pardubický soud začne projednávat nájemnou vraždu ženy z Pardubicka
Senát pobočky krajského soudu v Pardubicích se dnes začne zabývat případem loňské vraždy...
- Počet článků 403
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1382x
Po nedobrovolném opuštění vědecké práce díky bezprecedentnímu zásahu Rudolfa Zahradníka musela i přes předchozí dvojnásobné udělení mimořádné odměny ČSAV za výsledky své práce z ČSAV odejít. Místo vědeckých prací o supravodičích a pod. byla nakonec nucena psát o zvířatech, politicích a podobných záležitostech. Nakonec se psaní článků a esejí stalo její druhou životní láskou a od roku 1996 je šéfredaktorkou Kulturně-hospodářské revue @Fragmenty_news a jednatelkou Kulturní komise ČR, z.s.
Ve volných chvílích kromě turistiky ráda maluje. Ilustrovala např. knihu pohádek spisovatelky a básnířky Českomoravské vysočiny Libuše Pamětnické "Strašidla ze Zálesí".
Nikdy nebyla členkou KSČM neboť komunismus pokládá za největší neštěstí lidstva 20. století.





















