"Stát na svém" - Kniha, která by měla být povinnou školní četbou

Institut Václava Klause vydal vysoce konzistentní knihu demonstrující obrovskou šíři znalostí jejího autora, ekonoma arabisty PhDr. Ing. Jiřího Weigla, CSc. "Stát na svém". Již sám název jasně demonstruje jeho postoje.

Institut Václava Klause vydal vysoce konzistentní knihu  demonstrující obrovskou šíři znalostí jejího autora, ekonoma arabisty PhDr. Ing. Jiřího Weigla, CSc. "Stát na svém".Již sám název jasně demonstruje, že doktor Weigl si stojí za svými názory a postoji a nemění je podle duchu té či oné politické garnitury.  A především, že je to autor, který dokáže odlišit podřadné dílčí problémy od zásadních problémů doby. Problémů, které ovlivňují život na mnoho desítek let dopředu, i když jejich nebezpečí zpočátku ani nepostřehneme, či spíše nevěříme, že takové nesmysly mohou doopravdy být přijaty soudnými politiky do zákonů.Vzpomeňme jen na to, že před několika lety nikdo nevěřil, že nebudou rodiče v matrikách vedeni jako matka a otec, ale jako občan A a B. Když tehdy prohlásil Dominik kardinál Duka, že pokud by toto EU přijala, bude to konec evropské křesťanské  civilizace, tak pohanští modernisté ho odsuzovali, že patří do 15. století. A ve Francii to již platí a je jen otázkou doby, kdy to bude povinně zavedeno všude (viz článek Cvokhaus: Už ne máma a táta!) Nebo vzpomeňme na to, jak se mnoho lidí smálo, když jakési děcko pomatené a zfanatizované nesmyslnou merkelovskou  zelenou politikou jménem Gerta  bojovalo za to, aby za sto let nestoupla teplota planety o půl stupně celsia. Hned bylo toto děcko pozváno přednášet do OSN a hned poté byl vyhlášen evropskými úředníky  Zelený úděl EU. Když ještě dávno před tím vydal prezident Klaus knihu "Modrá nikoli zelená planeta",protestovaly Děti země a další samozvaní rádoby ekologové, že chce kvůli ekonomice zničit život na zemi. Rozpoutaly se nesmyslné vášně a pár let na to vydal v roce 2007 ministr Bursík zákon o povinném ponechání chráněných zón v národních parcích na pospas kůrovcům a již máme důsledek tohoto nejtragičtějšího zákona pro naši přírodu a tedy pro nás a mnoho dalších generací. Nádherné smrkové lesy s vůní kapradin a potůčků plné hub a borůvek zmizely a dodnes jezdí kremační auta s Bursíkem zavražděnými stromy na pily. Holé kopce nechrání naši zem před větry, půda se vysušuje, spodní voda mizí a celá naše zem se mění v step, podobně jako kdysi např. Dalmácie. To nehovořím o tom, co ustál prezident Klaus za to, že varoval před stěhováním islámských národů do Evropy. A za pár let se sem valily na pozvání německé kancléřky Merkelové miliony těchto nebezpečných lidí. Kolik tragédií  a bolesti již vyvolalo jejich bestiální ježdění auty do desítek domorodých lidí, znásilňování žen a dokonce podřezávání kněží při mších v kostelech a nebýt koronavirové krize, tak by toto řádění  pokračovalo dál a dál. Ale vraťme se ke knize.Cena Weiglovy knihy "Stát na svém" spočívá především v tom, že dokáže odlišit podřadné dílčí problémy od zásadních problémů doby.  A přestože jde o náměty, z nichž každý by vydal na samostatnou knihu, autor je podává skvěle vyargumentované a podložené. Není to pouze povrchně kritická  ideologická kniha bez obsahu,  jak jsme poslední dobou zvyklí u knih od většiny současných politiků.  Z knihy je jasně patrné nejen odborné vzdělání aurora na dvou prestižních vysokých školách - Filosofické fakultě University Karlovy (studium arabistiky a historie) a Vysoké škole ekonomické v Praze (znalec friedmanismu a klausismu), ale především okolnost, že čerpá z toho, že již přes třicet let stojí neochvějně po boku svého přítele Václava Klause, díky čemuž byl osobně přítomen u všech zásadních událostí v politice i ekonomice a poznal osobně mnoho významných osobností polistopadové éry nejen u nás, ale zejména ve světě. Díky tomuto obrovskému množství znalostí o naší vnitřní, a co je důležité i zahraniční politice, dokázal  doktor Weigl vybrat ze stovek svých článků a knih ty nejdůležitější a nejpodstatnější události. A co víc. Po přečtení knihy si čtenář uvědomí, jak události jednou přijaté našim parlamentem před desítkami let ovlivňují události současné. Což je mementem pro to, aby si současní politici uvědomovali, že zákony, které uvedou do praxe, jsou dělány nejen pro jejich volební období, ale na desítky let dopředu.

 "Co se děje s Západem?" „Na čí straně vlastně stojíme my?“

 Tuto otázku, kterou si pokládá mnoho lidí, si autor  pokládá hned v prvních kapitolách knihy.  A nejen pokládá, hned na ní jasně odpovídá: Západ  se změnil. Současný Západ stojí na třech hlavních pilířích - klimatickém alarmismu, masové migraci a genderové ideologii. Podobně jako stáli na třech pilířích marxisté. A ještě dodává, že současnému Západu vládnou modernisté (z médií u nás známí jako tolik opěvovaní neoliberálové). A nejhorší je na tom, že základní pilíře současného Západu převzala bohužel Německem ovládaná EU.Zejména ten o masové migraci. Její úředníci věří, že za pomoci přistěhovalců se EU konečně sjednotí, že tito budou tmelem pro vznik superstátu EU a že zaniknou konečně jimi tak nenáviděné národní státy. Až se to vstane, vzpomeňte, jak Václav Klaus varoval, že migranti jsou naopak rozleptávači národních států. A to nejen ti vysoce nebezpeční islámisté, ale ani ukrajinští uprchlíci nebudou tmelem národních států. 

Jak se mohla stát taková změna se svobodným demokratickým Západem?

Autor odpovídá na tuto otázku tím, že americkýZápad ovládla média vedená levičáckými progresivisty. Nejdříve v USA a poté to přebrala EU a její národní státy, včetně toho našeho. A toho se děsí a vysvětluje roli a postoje Západu a Východu před i po pádu komunismu. Západ se měnil a měnil až v něm nakonec přestal převažovat názor na člověka a jeho názorovou svobodu. I přes kritiku současného neoliberálního přístupu Západu zůstává doktor Weigl optimistou. Věří totiž, že útočná ofenzíva progresivistů  vyvolává stále větší odpor dosud mlčící menšiny obyvatel.I když se doktor Weigl nikdy nedral a nedere do popředí, jsou jeho postoje po celá léta stabilní a konzervativní ve všech oblastech, o nichž je v knize psáno. Člověk s jeho pamětí a hlavou nemusí mít doma encyklopedii. Weigl sám je chodící encyklopedie. Z přednášek a článků doktora Weigla vím, že má skvělé znalosti z historie. I v této knize jsou využity. Přestože odmítá  zneužívání historie v politice a k historii přistupuje s úctou (kapitola 4).  Při čtení této kapitoly jsem si uvědomila, jak dobré by bylo, kdy tato kniha sloužila jako doplněk při výuce dějepisu. A především jako povinná četba pro všechny učitele, kteří ho učí. Víme všichni, že mladá generace nemá takřka žádné znalosti i z té nejbližší minulosti po roce 1989.

Blízký východ v podání Weigla je korunou knihy

Co ovšem je korunou této knihy, tou je pasáž "Blízký východ si zasluhuje naši pozornost". Tam je  z každé věty cítit, že to psal odborník na tuto problematiku a člověk to musí číst několikrát, aby mu utkvěly některé souvislosti v hlavě. To stojí za samostatný článek a už se na něj těším.Knížka se jmenuje „Stát na svém“. Jiří Weigl sice tak na první pohled nevypadá, nenosí okázale kravaty ani cylindry, ale je to stabilně konzervativní osobnost. Vím, že si na něj s úsměvem  profesor Klaus  občas stěžuje, že to s ním mají v jeho Institutu mnohdy těžké. Ale i on uznává, že Západ přestal být Západem již dlouho. Pouze spousta lidí si to stále nechce uvědomit. Myslí, že je to jinak, že se nemá usuzovat z některých jednotlivostí. Jiří Weigl v knize vysvětluje, že to žádné jednotlivosti nejsou.

Weigl na Hrad!

Při čtení knihy jsem si uvědomila, že pokud nebude kandidovat na prezidenta profesor Klaus, pak by bylo pro naší zem ohromným darem, kdyby se podařilo přesvědčit skromného Jiřího Weigla, aby tuto velice důležitou roli vzal na sebe on. Umí jednat diplomaticky, zná jazyky a má zkušenosti v zahraniční politice v desetileté funkci kancléře prezidenta. A hlavně v době, kdy EU a tím i naší zemi hrozí stále stěhování obyvatel Středního východu do ní, jeho arabistická studia budou stále více k nezaplacení.

A především. Prezident je podle ústavy vrchní velitel ozbrojených sil. Čili rozhoduje o vstupu země do války. Kdyby se této funkce chopil človíček, který vyhlašuje, že jsme ve válce jen proto, že v některé jemu milé zemi probíhá občanská válka, aniž o tom vůbec informuje parlament, pak nezbývá než poprosit Boha, aby nás před takovým fanatikem ochránil.  Válka na Ukrajině je jasným dokladem mých slov. Vidíme, co způsobí, když jsou v čele států osobností, které řeší věci impulzívně místo diplomatického vyjednávání. Nezodpovědný fanatik toužící po svém zviditelnění může zavést ze dne na den kvetoucí zem  do války, nebo navázat tak chybné zahraniční smlouvy, že se od nás svět odvrátí.

Naši občané si většinou neuvědomují, že podle paragrafu 63 naší ústavy prezident má v zahraniční politice absolutní moc. Podepisuje všechny zahraniční smlouvy, má i v naprosto nedemokratické EU stále právo veta. A ostatní politici ho mohou zastoupit jen po jeho jasném souhlasu. Včetně ministra zahraničí. Ten ostatně je až na 4. místě v pořadí po předsedovi Senátu a premiérovi. Pamatuji si, jak si mylně představoval za prezidentování profesora Klause  kníže Schwarzenberg, že po zvolení ministrem zahraničí bude od EU jezdit vše vyřizovat, a jak ho právě ústavou dal Václav Klaus do lati. A současná zahraničněpolitická situace volá po vzdělané, diplomatické a jasně profilované osobnosti. Proto mne napadlo při čtení této knihy, jakým štěstím by bylo, kdyby se jí stala osobnost Jiřího Weigla. Nerozluční přátelé již po desítky let - prezident Václav Klaus a výkonný ředitel jeho institutu Jiří Weiglsnímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

0	1 2 3 4 5
SPOLEČNOST

NEJNOVĚJŠÍ OD IVANA HASLINGEROVÁ, ŠÉFREDAKTORKA REVUE FRAGMENTY

• Papež vstoupil do bojů na Ukrajině
• Ukrajina zvolila v očekávání vstupu do EU a NATO vojenskou konfrontaci s Ruskem
• Konference PLK "CoronaDuel"proti covidové totalitě v medicíně
• Trestní oznámení na Martina Straku za nabádání k vraždě. Ani členství v TOP 09 neopravňuje nikoho, chovat se jako nadčlověk
• Trestní oznámení na Petra Fialu za šíření poplašné zprávy, že jsme ve válce

VÍCE Z TÉTO KATEGORIE: « Cvokhaus