Socialistický prezident Zeman chce žít v kapitalismu

Národohospodářská fakulta VŠE v Praze spolu se spolkem českých právníků Všehrd pořádala v prostorách pražského paláce Žofín celodenní konferenci „25 let kapitalismu v České republice“věnovanou fundované diskusi o unikátním a vskutku dějinném zvratu, který nastal v naší zemi 17. listopadu 1989. I když hlavní řečníci, bývalý a současný prezident republiky Václav Klaus a Miloš Zeman, zastínili zájem médií o další odborné panelové diskuse, budeme se i těmto postupně věnovat, protože se na nich jejich aktéři zabývali nejen vzpomínkami na tento osudný a neopakovatelný den, ale především tím, co jsme dokázali z nabyté svobody po pádu zločinné a zavrženíhodné komunistické diktatury vytěžit pro náš současný i budoucí život. Zajímavé bylo, že se na tuto otázku dívali očima nejen významných politiků a ekonomů, ale i renomovaných právníků a tehdy vznikajících a nyní úspěšných podnikatelů.

 

Prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus ve vzájemném duelusnímek: Ivana Haslingerová, Fragmenty

Památný den 17. listopad sice odstartoval pád komunismu u nás, ale málokdo ze současných mladších lidí si uvědomuje, že naše zem se mohla poté ubírat i jinými cestami než k budování kapitalismu. Kdyby došlo na přání tehdejšího prezidenta Havla a jeho přátel - levicových intelektuálů - tak jsme vykročili opět doleva k budování dubčekovského tzv. „komunismu s lidskou tváří“ a kdyby došlo na přání tehdejších reformních komunistů v čele se současným prezidentem Zemanem, byl by totalitární socialismus zvaný u nás komunismem nahrazen klasickým socialismem bez přívlastků. Naštěstí se podařilo tomuto nebezpečí zabránit díky hlavnímu a skutečnému aktérovi polistopadových změn, členu Vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, profesoru ekonomie a bývalému prezidentu Václavu Klausovi. Jeho ekonomická reforma zahájila 3. září 1990, kdy prošla schválením parlamentu, rozjezd pro převedení naší země z komunistického marasmu přímo do moderního světového kapitalismu. Liberalizace cen, ke které mohlo díky tomu dojít 1. ledna 1991, byla nejriskantnějším a nejdůležitějším bodem celého polistopadového vývoje, neboť v případě jejího neúspěchu by se nastartovaný proces nástupu kapitalismu mohl zvrátit. V takovém případě by totiž nemohly být provedeny následné kroky jako liberalizace zahraničního obchodu, privatizace, prodej podniků do zahraničních rukou a další reformy, které byly nutné k přechodu od komunismu ke kapitalismu. Strůjce této cenové liberalizace Václav Klaus přiznal, že si tohoto rizika byl dobře vědom: "V žádné jiné chvíli nebyl důvod, abych z ekonomického hlediska nespal a čekal, co se stane zítřejšího dne." Dnes se toto jeho napětí může zdát, zejména mladé generaci, nepochopitelné, ale nesmíme zapomínat na historický kontext, ve kterém vše probíhalo.

Do roku 1990 se slovo "kapitalismus" stále nemohlo oficiálně vyslovovat. To, že je začátkem roku 1990 vyslovil jako první v televizním projevu Václav Klaus, bylo od něj velice troufalé, neboť to vzbudilo nesmírnou nevoli u zastánců tzv. "socialistických třetích cest", které nás měly dovést nikoliv ke kapitalismu, ale k dalšímu totalitárnímu „socialismu s lidskou tváří“. Jakoby kdyby takovou tvář mohl socialismus někdy mít! Václav Klaus, na štěstí pro náš národ, toto slovo vyslovil, protože nikdy nepřevzal falešné klišé hlásané těmito zdánlivě pravicovými politiky, že prý lidé nejsou na změnu připraveni a že potřebují léta jakéhosi školení, jak se mají v novém státním zřízení chovat.

A jestliže bylo revolucí říci slovo kapitalismus, tak slova "privatizace“ „liberalizace zahraničního obchodu“ a"prodej podniků do zahraničních rukou"  byla revolucí mnohonásobnou. Disidenti z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem, jakož i reformní komunisté v čele se Zemanem, Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem a Vrbou o tom nechtěli ani slyšet (podrobně viz např. článek: „Pravicoví disidenti bojovali proti nastolení kapitalismu u nás" ) a nebýt dvou hlasů nutných ke schválení reformy parlamentem - tehdejšího předsedy federální vlády Mariana Čalfy a komunistického ministra obrany Miroslava Vacka, tak bychom namísto v kapitalismu nyní žili dál v totalitním socialismu, kterému by se marně tito utopisté snažili namalovat lidskou tvář. Díky těmto hlasům mohla být 1. ledna 1991 nastartována nesmírná a neopakovatelná změna, kdy se z teoretických úvah a snů o životě ve svobodné a normální kapitalistické společnosti promítlo vše do konkrétního života lidí. Díky ní jsme mohli udělat skok z komunismu přímo do kapitalismu tím, že byla vyhlášena liberalizace cen a byly tak spuštěny změny, které se dotkly života nás všech. Ceny byly stanoveny na základě nabídky a poptávky, nikoliv na základě diktátu Cenového úřadu. V tento den nastala skutečná a doufejme nevratná změna v našem ekonomickém systému. V tento den byl proveden Velký třesk ekonomiky, při němž se komunistická státem byrokraticky řízená ekonomika změnila na skutečnou tržní ekonomiku, a my začali od této doby poprvé svobodně žít v kapitalistickém státě.

Správně bychom měli tedy 25. výročí kapitalismu u nás slavit až 3. září 2015 nebo 1. ledna 2016. Protože nebýt přijetí Klausovy ekonomické reformy, nebylo by uplynulých 25 let rozhodně nejúspěšnějším obdobím naší země od roku 1918, nežili bychom ve svobodné kapitalistické společnosti, ale stále bychom přežívali v jakémsi pseudokomunistickém hybridu, byť by nás snad již nikdo nevěšel.

Duel dvou významných polistopadových odpůrců

Bylo proto velmi zajímavé poslechnout si po 25 letech názory dvou politických odpůrců té doby - pravicového friedmanovského ekonoma Václava Klause, strůjce kapitalismu u nás, a levicového keynesiánského ekonoma Miloše Zemana, který se naopak snažil udělat vše pro návrat socialismu do naší země a vybudoval dokonce protiváhu proti Klausově ODS v podobě ČSSD.

 

Oba páni prezidenti si přejí žít v kapitalistickém státě

Přítomní na konferenci čekali ostrou konfrontaci, ale k velkému překvapení uslyšeli z úst prezidenta Zemana, že sní v současné době o vybudování kapitalismu stejně, jako jeho předchůdce Václav Klaus. Liší se pouze v tom, že zarputile trvá na představě, že ten nejlepší kapitalismus na celém světě je pouze ve Švédsku. Podle něj je to prý „kapitalismus s lidskou tváří“, velmi, velmi srovnatelný s „Reaganovým soucitným konzervatismem“. „Skandinávské země jsou konkurence schopné, mají nejnižší zdanění v Evropě a jsou na čele v blokovém indexu, který je širší než ekonomický. Navíc kapitalismus ani tam ani u nás nekončí. Jde jen o míru jeho regulace státem a tedy o míru, jak skandinávský model pozměnit,“ uvedl prezident Zeman zdůvodnění, proč chce mít z ČR vylepšené Švédsko. I když sami Švédové říkají svému systému demokratický socialismus, je to i tak velký pokrok v postoji prezidenta Zemana od polistopadových let a možná že postupem doby vezme v potaz i ten opravený švédský kapitalismus v kapitalismus opravdový.

 

Transformační proces proběhl podle obou prezidentů úspěšně

Dalším překvapením bylo slyšet z úst tehdejšího zapřisáhlého odpůrce přijetí Klausovy reformy, že transformační proces byl jako celek úspěšný. Že bylo správné, že se amorfní hybrid Občanské Fórum rozpadl a vrátili jsme se ke standardnímu systému politických stran. „Jsem rád, že můžeme žít ve svobodné společnosti,“ uvedl doslova pan prezident Zeman.

Ať již si přejí oba pánové kapitalismus jakýkoliv, prezident Zeman by měl v každém případě děkovat Bohu za to, že tehdy on a Havlovci prohráli boj s Klausem o jeho reformu, protože bez jeho ekonomické transformace by nyní žil v komunismu s lidskou tváří a o podobných snech, jako žít alespoň jako Švédové, by si mohl nechat jenom zdát. Proto je nepochopitelné, že stále trvá na tom, že privatizace byla provedena chybně i když proběhla objektivně nejlépe a nejrychleji ze všech postkomunistických zemí, s nejnižší mírou inflace nesouměřitelnou s těmito zeměmi, nezlikvidováním úspor občanů a s nejnižší mírou nezaměstnanosti.

Zeman stále neuznává kupónovou privatizaci, bez níž by kapitalismus nemohl být nastartován

Když měl Miloš Zeman vysvětlit, proč se mu stále kupónová privatizace tak nelíbí, argumentoval jedním podvodníkem, který se v tom porevolučním kvasu vyskytl, Viktorem Koženým, který okradl 230 000 lidí a dovolil si utéct. Může prý také předložit sto podniků, které díky ní zanikly. Ano, pan Kožený by měl být potrestán, ale vzhledem k tomu, že bylo privatizováno během jednoho roku přes 3 500 podniků, tak není divu, že se neuhlídalo v tom množství změn několik podvodníků typu Stehlíka, Koženého, Soudka a že u 2 % privatizací udělal ministr privatizací z ODA Roman Češka chybu.

Správná kritika má ale ukázat cestu k nápravě, neboli předložit lepší model, jak během jednoho roku odstátnit celý podnikatelský systém. Zemanova argumentace, že Pithartova vláda prodala dobře Škodovku, neobstojí. Jeden vcelku dobrý závod se prodá bohatému zájemci dobře, má-li o něj zájem. A o Škodovku ho konkurenční Volks-Wagen měl.

„Privatizace firem a celkové ekonomiky jsou naprosto různé věci. Je důležité si to uvědomit. V Anglii lady Thatcherová privatizovala pouze několik státních podniků do rukou tamních miliardářů. Záměrem bylo očistit podniky tak, aby výnosy z jejich prodeje byly co nejvyšší. My museli privatizovat ekonomiku jako celek, neboli několik tisíc podniků naráz, a miliardáři u nás po komunismu neexistovali. Proto nešlo doufat ani ve velké zisky z privatizace, kromě toho, že se v budoucnu bude s podniky lépe v soukromých rukou hospodařit. Také to muselo být provedeno co nejrychleji. Thatcherová privatizovala 3-4 firmy za rok, my za hodinu. Protože nebylo komu podniky prodávat, byla provedena kupónová privatizace, aby každý občan mohl dosáhnout alespoň na několik akcií. A aby akcie zůstaly u domácích obyvatel, nikoliv v cizích rukou, jako to udělala Pithartova vláda se Škodovkou. Pomocí kupónové privatizace byla v první vlně zprivatizována pětina ekonomiky a byl nastartován úspěšný začátek pro přechod od státem řízené ekonomiky k ekonomice tržní. Záměr byl provést privatizaci co nejlépe a co nejrychleji. Cílem primárním nebyly velké výnosy privatizační. Nikdo neměl kapitál na koupi firem. Kdo to nechápe, je to smutné,“ posteskl si pan profesor Klaus.

Zemanova vláda prodala podle Klause cizincům české banky za hubičku 

Podle Václava Klause socialisté milovali jen zahraniční kapitalisty a české ne. Proto jeho kupónovou privatizaci, která ponechala tisíce podniků v rukou českých občanů, tak nesnášeli. A jakmile se chopili vlády, předali alespoň české banky zahraničním vlastníkům: „Zůstávám razantním obhájcem toho, abychom celou naši ekonomiku nepředali do zahraničních rukou. To je překlad toho, co je kupónová privatizace. Nic jiného lepšího neznám. Kupónová privatizace byla pokusem nevyprodat všechno za babku cizincům, jako to provedli socialisté s bankami. Privatizace bank provedená za peníze daňových poplatníků měla z tohoto důvodu být provedena šetrně. Že nebyl Miloš Zeman ministrem financí a Mertlík prodal tak skandálně nízko Investiční a poštovní banku, ho neomlouvá jako premiéra ze zodpovědnosti za tento bezprecedentní čin.  Samozřejmě je mi jasné, že nemohly zůstat na trvalo banky v rukou státu, ale měly se prodat uvážlivě se ziskem a ne za hubičku.“

Na obranu, že jeho vláda prodala banky za hubičku do cizích rukou, uvedl prezident Zeman, že měly 30 % nesplatitelných úvěrů a nikdo je nechtěl, a pochválil Jiřího Rusnoka, že byl lepší ministr než Ivan Pilip, který prodal Českou pojišťovnu za pouhých 20 miliard, zatímco Rusnok Komerční banku za 40 miliard. Má pravdu, že zrádného Ivana Pilipa nejde s Jiřím Rusnokem ani srovnávat, ale na očištění bank od nesplatitelných úvěrů, které způsobila velkou měrou Tošovského ČNB příkazem o navýšení kapitálové přiměřenosti, použila Zemanova vláda 200 mld. Kč z výnosů jím tak nenáviděné kupónové privatizace, takže měly již dobrou tržní cenu a mohly být prodány rozumně. Podle děkana Národohospodářské fakulty VŠE byla jejich koupě pro zahraniční bankéře určitě nejúspěšnějšími nákupy v jejich životě, protože do tří let se jim cena vrátila a od té doby z nich čerpají pouze zisky.  Zeman kontroval, že nikdo ze zájemců nenabídl tehdy i po očištění bank za ně vyšší cenu. Ale ať už to bylo tehdy jakkoliv, výsledkem je, že naše banky jsou nyní nejsledovanějším bankovním sektorem v Evropě. Vláda nemusí dávat na jejich dotace ani korunu. USA i další země na své banky ano.

Výnosy z privatizace rozfrncala Zemanova vláda na očištění bank

„I přesto, že jsem neočekával mimořádné výnosy z privatizace, bylo několik set miliard získáno, tyto výnosy byly uloženy na zvláštní účty a měly být použity na budování dopravní infrastruktury, na zdravotnictví apod. Bohužel po nás nastoupili socialisté a výnosy z privatizace jsme již nemohli použít k důležitým ekonomickým reformám, jak jsme měli v plánu. Výnosy přebrala Zemanova vláda a prohospodařila je na nesmyslnou privatizaci bank. Na očištění těchto bank před jejich prodejem rozfrnacala peníze z privatizace,“ uvedl Václav Klaus. Podle pořadatele konference Miroslava Ševčíka „Privatizace bankovního sektoru byla doslova zločinná. K očištění bank bylo použito 200 mld. korun a prodány poté byly za hubičku. Komerční banku získali zájemci za pouhých 40 miliard, Českou spořitelnu za 20 a o IPB by šlo hovořit hodiny a hodiny. Pro zahraniční investory to byly nejvýnosnější investice, které udělali. Dodnes mají z toho hospodářské výsledky pro jejich maminky.“ 

Opoziční smlouva byla nejlepším projektem, jak se přiblížit americkému modelu vládnutí

Prezident Zeman právem kladně zavzpomínal na Opoziční smlouvu, v níž byl dodatek zakazující nadměrné navyšování deficitu, který nesmírně uvítal: „Každý premier má nenažrané ministry. Dodatek mi dovolil při žádostech o peníze je odkázat na to, že podepsali dodatek a nemůžu jim přidat. Odcházeli sice nespokojeni, ale v roce 2002 jsme snížili deficit na 10 mld. Kč. Někdo tvrdí, že byl tehdejší deficit 46 mld., ale 36 mld. byly dluhy Konsolidační banky sloužící jako odpadkový koš české ekonomiky.“  Opoziční smlouva byla opravdu nejlepší možností, jak se přiblížit do budoucna americkému modelu vlád dvou nejsilnějších stran, který se ukázal i v jiných zemích nejživotaschopnější. Bohužel se proti tomuto modelu státu doslova rozeřvali páni Kalouskové, Bursíkové a všichni přátelé tehdy mocného prezidenta Havla, kteří by byli vyšachováni z vedení státu, a za pomoci médií se jim podařilo tuto skvělou smlouvu zničit.

Prezident Zeman se na závěr svého vystoupení s humorem jemu vlastním zamýšlel nad tím, zda je Andrej Babiš pravicový či levicový politik: „Při nedávné  návštěvě na Hradě Andrej Babiš začal tím, že je pravičák. Takže jsem si řekl, že je vidět, že pravice má několik výrazných osobností a jednou z nich je podle jeho vlastních slov Andrej Babiš. Zdůvodnil to tím, že nechce zvyšovat daně a nepřeje si státní poručníkování a komandování. Deficit že se rozhodl snižovat tím, že zavede úspory ve výdajích a že odstraní věci týkající se daňových podvodů. Nikdo nepopírá, že daňové podvody existují a mají se potírat. Před 15 lety stály v jejich čele tzv. lehké topné oleje se svými 50 miliardami úniků. Nyní vedou jiné podvody. Podnikatelé nasadí do řetězce mezi nákupem a prodejem několik bílých koní, kterých se po provedených transakcích zbaví buď utopením v Orlíku nebo jiným zabitím či kriminálem a těžko se tedy dají stíhat. Vysvětlil jsem Andrejovi Babišovi, že daně by měl podle mne platit konečný vlastník v těchto transakcích.  A také jsem mu vysvětlil, proč se mi líbí skandinávský model. Ten na to řekl: „Všechno jsem pochopil. Až se nám podaří ty daňové podvodníky odstranit a začneme vybírat poctivé daně včetně DPH, přejdeme ke skandinávskému modelu.“ Takže pán, který se představil jako pravičák, spadl během chvilky mezi nás, levicové ekonomy.“

Přemýšlejme jako dva staří zbrojnoši o budoucnosti tržní ekonomiky Václave!

„Fajn, jsme Václave staří zbrojnoši, kteří vzpomínají na minulost. Máme u nás podniky cizí a většina z nich funguje, domácí podnikatelé také říkají, že jsou z nejhoršího venku a jsou vlastníky firem. Postupme po časové ose a přemýšlejme spíš o budoucnosti tržní ekonomiky,“ uvedl nakonec smířlivě Miloš Zeman a páni prezidenti se pustil do současného nešťastného zásahu ČNB a poté do diskuse o přijetí eura.

 

Zásah ČNB byl podle obou prezidentů svévolný, špatný, zbytečný a poškodil naši ekonomiku

Shodli se na tom, že iniciativa ČNB je zbytečným nebezpečím nehledě k tomu, že v období ekonomického růstu se inflace vždy mírně zvyšuje i bez podobného zásahu. Když devalvuje ČNB korunu o 8 % na kurz 27:50 vůči euru, pocítíme to všichni. A to nehovoříme o tom, že chce pan Singer stejně pokračovat do konce roku 2016, takže bude další zdražování. „I když jsem znám jako zastánce zásahů státu do ekonomiky, tentokrát jsem proti tomuto státnímu zásahu, protože je špatný a zbytečný. Cena zboží se projevuje ve měnách a určuje se nabídkou a poptávkou. Zásah ČNB byl podle mne udělán jen proto, abychom vstoupili do eurozóny co nejpozději, protože po našem vstupu ČNB předá kompetence Evropské centrální bance a pánové guvernéři přijdou o práci. Namáhají se ale zbytečně, tehdy už stejně guvernéry nebudou, budu-li prezidentem,“ uvedl Miloš Zeman.

 

Miloš Zeman chce do pěti let do eurozóny, Václav Klaus před tím varuje

Podle prezidenta Klause byl zásah ČNB svévolný a zbytečný a poškodil ekonomiku. Nepodezírá ale bankéře, že by přemýšleli tak daleko, protože toho schopni nejsou. „Neustále bojují s inflací a podlehli tomuto boji natolik, že když není, musejí si ji vytvořit. Rozhodně ale kvůli tomuto jejich počinu nehodlám vstoupit do eurozóny. V obhajobě eura je Miloš Zeman poslední mohykán v Evropě. Když ho obhajuje a chce ho za pět let přijmout, věří, že v té době budeme v pozici jeho milovaného Švédska? Zatím se zdá, že spíše Řecka. Já se proto obávám, že budeme v pozici zemí, které na přijetí eura hrozně doplácejí. Nejsme prostě ani Holandskem, ani Německem.“ Na to pravil pan Zeman: „Nejsme nyní ani Řecko, díky Bohu, ani skandinávské státy, bohužel. Jsme ale již dne blíž Skandinávii než Řecku. Mohli bychom ale reálně uvažovat o přijetí eura během pěti let. Snažím se uvažovat o eurozóně, která se poučí ze svých chyb. Předpokládám, že do té doby se eurozóna bude ubírat rozumnějším směrem a bude se snažit odstranit daňové ráje uvnitř ní samé, jako jsou Nizozemsko či Lucembursko. Řecko a Kypr by měli být z eurozóny vyloučeni, což by euru pomohlo. Ostatně i nyní za jejího současného stavu jsou Slováci s eurem spokojeni.“

Pan prezident Zeman je optimistou, když doufá v to, že mandaríni EU vyhodí z eurozóny chudé státy a skřípnou dokonce i ty velmi bohaté, které ji vedou a to ke všemu za 5 let. Podaří-li se jim to a poslechnou ho, pak nastane ovšem jiná situace ohledně všeho včetně otázky vstupu do ní. Pokud jde o Slovensko, které nakonec po velkém křiku dokázalo přijetí eura ustát, nebylo to kladem eura, ale tím, že mělo zavedenu Miklošovu nizkou rovnou daň, která nalákala do země tolik investorů a automobilek, že měli v čase jeho přijetí na hlavu nejvíc vyrobených automobilů ve světě a průmysl vyletěl strmě vzhůru.

 „Pes je pes a kočka je kočka. EU je ten pes a Zeman z ní kočku neudělá. EU se vyvíjí nesprávným směrem,“ uzavřel tuto debatu o snu pana prezidenta Zemana, že se eurozóna poučí a změní, Václav Klaus.

Zeman má pravdu, že revoluci odstartoval mj. až "mrtvý" Zifčák 

O Zemanově interpretaci zásahu na Národní třídě bylo napsáno mnohé, takže pouze podotýkám, že i přesto, že nejen tato demonstrace ale i ty předchozí byly rozháněny obušky a vodními děly, nedošlo při žádné z nich k opravdovému masakru, který je definován dle slovníku cizích slov jako krveprolití a zabíjení. Ano, policie byla tvrdá, můj syn, kterému bylo tehdy 11, chodil se mnou na tyto manifestace s helmou na hlavě, protože nás demonstranty řezali na každé z nich a že jich bylo. Jediný „mrtvý“ zůstal po zásahu  Zifčák, což vyvolalo druhý den národní pobouření. Nebýt toho, prošel by zřejmě i tento konflikt demonstrantů s policií jako ty předchozí bez velkého rozruchu. Je otázkou, proč tajná policie chtěla tento rozruch tak moc udělat, že naaranžovala tuto fingovanou „mrtvolu“, aby mohla vzniknout fáma o masakru. Já si to neumím vysvětlit jinak, než že už jsme byli předposlední zemí, která nedotáhla změny ke konci a vláda to vše chtěla tímto urychlit, což se jí povedlo.  Takže pan prezident Zeman má pravdu, že revoluci odstartoval „mrtvý“ Zifčák.

©Kulturní komise ČR