Premiéru Nečasovi patří dík za to jak hájil zájmy občanů ČR

V reakci na dluhovou krizi, která sužuje země používající euro, byl svolán do Bruselu summit EU, na němž byl navrženo, aby členské státy EU přijaly tzv. Pakt o rozpočtové kázni. Ten by přikazoval, že rozpočty států nesmějí mít větší dluh než 0,5 % HDP, tedy pro ČR 20 miliard Kč. Na to, zda země toto pravidlo ukotvily v domácím právu či ne, by dohlížel Soudní dvůr EU a provinilé zemi by mohl udělit pokutu do výše 0,1 procenta HDP (nám 4 mld. Kč). Na první pohled by to bylo obecně rozumné. Václav Klaus jako ministr financí požadoval, navzdory keynesiánským socialistům, dokonce vyrovnaný státní rozpočet ČR. Jenže v situaci, kdy je jasné, že to většina států při obrovských zadluženích vzniklých v důsledku nesmyslného politického projektu EU – přijetí jednotné evropské měny eura – nebude schopna přijmout, vede tato podmínka každého soudného člověka okamžitě k domněnce, že by pak několik ekonomicky vyspělých států, které by ji mohly přijmout, vládlo fiskální politikou EU a ostatním tzv. "druhořadým členům" by pouze diktovalo podmínky, jak se mají chovat.

A ukázalo se, že to je pravda. Tyto "vyspělé bohaté státy" skutečně navrhly vytvořit z nich samotných Evropské ministerstvo financí, které by přikazovalo neposlušným zadluženým "druhořadým chudým státům" nejen jednotnou měnu, ale i jednotné daně,úroky a podobně. A to dokonce s takovou arogancí, že by chudé státy neměly možnost účastnit se jednání o svém financování, pouze by musely poslouchat příkazy, o nichž se dohodnou bohaté superstáty za zavřenými dveřmi. Každý rok by se měly konat podle nich dva summity za účasti zemí eurozóny, jednající o strategii týkající se eura. Pokud by země eurozóny chtěly mít ještě další vlastní vrcholnou schůzku, musely by přijít s konkrétním odůvodněním. Kromě toho by měl být jednou ročně summit otevřený i zemím, které ještě nejsou členy eurozóny, ale připojí se k Paktu. Nejenže by přijetí Paktu bylo pro zaostalé země ekonomicky naprosto likvidační, ale navíc je toto chování ponižující a nezdvořilé. Nehledě k tomu, že se do svých těžkostí dostaly zadlužené země díky chybné keynesiánské socialistické politice nynějších tzv. vyspělých států. 

To, že se k Paktu prozatím rozhodlo přidat 25 z 27 zemí EU, je proto nepochopitelné. Na štěstí ČR spolu s Velkou Británií tuto likvidační smlouvu nepodepsala. Premiér Petr Nečas český postoj na summitu v Bruselu zdůvodnil hlavně tím, že pokládá za nedůstojné, aby s našimi představiteli bylo v Bruselu jednáno jako s druhořadými členy, kteří by museli zůstat za dveřmi, za nimž se bude paní Merkelová se Sarkozym radit o tom, jaké nám předepíší daně a další ekonomické podmínky pro existenci státu. "Mám velmi vážné výhrady a je to pro mne v podstatě těžko akceptovatelné, aby země, jako je Česká republika, podepisovaly podobný dokument, potenciálně přispívaly do půjček pro Mezinárodní měnový fond pro země eurozóny a byly v podstatě zvány symbolicky na takzvaná jednání," uvedl Petr Nečas. Současný návrh paktu o rozpočtové kázni je podle něj naprosto nevyhovující. Bez plnohodnotné účasti na eurosummitech by ČR nic nepřinesl.

Kromě toho jako další důvod uvedl Nečas, že by přijetí této smlouvy bylo spojeno s velkými ústavními obtížemi při schvalovacím procesu v ČR. Má pravdu. K ratifikaci takového mezinárodního paktu potřebuje premiér podle ústavy ČR zmocnění prezidenta, jehož podpis je pak třeba k dokončení ratifikace. A je jasné, že pan prezident, který již několik let varuje na nespočtu seminářů a přednášek před tím, že chce Brusel zavést jednotné ministerstvo finací pro celou EU, pokládá za naprosto nepřijatelné svůj podpis pod tuto smlouvu připojit. Ostatně to už deklaroval. A jak je známo, ten své slovo, na rozdíl od mnoha našich politiků, drží. Protože toto všichni naši politici vědí, je od nich nehorázné pana premiéra za odmítnutí této potupné smlouvy kritizovat. I kdyby prozatímně souhlasil, ví každý soudný občan, že stejně není v moci jeho samotného tento pakt ratifikovat a vedlo by to jen ke zbytečné ztrátě času. Proto ho již před odjezdem na summit pověřila vláda, aby jednal tak, jak jednal a je pravdivé jeho prohlášení: "Chci zdůraznit, že jsem na jednání evropské rady postupoval přesně v souladu s mandátem, který mi dala vláda a s rámcovou pozicí z 18. ledna, kterou schválila vláda všemi svými přítomnými členy včetně ministrů za TOP 09."

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se může proto divit, jak chce, proč nechce Petr Nečas z ústavních důvodů přistoupit k chystané smlouvě, ale musí vzít jeho názor jako názor dosud rovnoprávného kolegy. Může se pouze po deklarovaném vzoru Německa snažit přesvědčit Českou republiku a Británii, aby se k paktu připojily. Konečné slovo budou mít ale stejně premiér Nečas a prezident Klaus. A i přesto, že mistryně přejmenovávání neúspěchů na úspěchy, německá kancléřka Angela Merkelová, považuje summit za osobní výhru a kompromis ze summitu označila dokonce za "skutečně mistrovský výkon", každý dobře ví, že summit skončil patem. Nadšení paní Merkelové zřejmě pramení z toho, že se podařilo do paktu vtahnout Poláky tím, že unijní prezident Herman van Rompuy po nátlaku a nerad přislíbil, že státy, které pakt ratifikují, budou "vtaženy" do debat o tématech, která se budou týkat smlouvy i případných změn v zásadní architektuře eurozóny.  Nicméně nás premiér právem považuje za nepřijatelný i další "ústupek" unijního prezidenta, že eurozóna bude muset vždy vysvětlit, proč se případně hodlá sejít bez účasti států neplatících eurem. Nečas má pravdu, že by ČR v pozici pozorovatele slušela výraznější účast. Kromě neúčastí na vrcholných schůzkách eurozóny má ČR podle Petra Nečase problém také s nedostatečnou váhou, jaká je v paktu kladena na dluhové kritérium. Podle něj by státy neměly mít státní dluh větší než 60 procent hrubého domácího produktu. Tuto podmínku nyní překračuje celá řada zemí v čele s Řeckem, Itálií či Belgií.

Pan premiér neměl jistě v Bruselu situaci snadnou. A naši občané by měli být nejen hrdi na to, že ji se ctí ustál a nenechal se zlomit postoji evropských politiků. Měli by být rádi, že aspoň prozatím nám nehrozí ekonomický kolaps a zařazení mezi druhořadé země. A jak jsem již uvedla, protože všichni naši politici vědí, o co jde, je od nich nehorázné pana premiéra za odmítnutí této potupné smlouvy kritizovat. Pan premiér nás odmítnutím fiskální úmluvy a zejména jeho zdůvodněním nevyřazuje z klubu civilizovaných zemí, jak ho viní místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková. A není od něj trapnou vizitkou slabosti vlády, jestliže premiér při většině 115 hlasů v Poslanecké sněmovně a vyjádřením podpory ze strany opozice deklaruje problém s ratifikací smlouvy. Kdyby si přečetla paní senátorka ústavu, věděla by, že tak by musela jednat i vláda socialistů, protože platí paragraf 6 Ústavy. Stačí připomenout, jaká byla situace s ratifikací Lisabonské smlouvy, a totéž platí pro všechny důležité zahraniční smlouvy. Vyspělé evropské státy naší pomoc nepotřebují, ale naopak nás chtějí potupně odhodit mezi státy druhořadé, a to i přesto, že jim ekonomickou pomoc 39 miliard o jejich eurovalu vláda nabídla. A přímo nehorázné je už tvrzení Karla knížete Schwarzenberga, že "postoj předsedy vlády Petra Nečase směřuje údajně proti zájmům České republiky". Opak je pravdou. Premiér Nečas se hrdě postavil za zájmy ČR a je smutné, že mistr jeho vlastní vlády stojí otevřeně proti tomu. O to je to od Petra Nečase větší hrdinství, když ho na takto závažná jednání doprovázejí místo loajálních ministrů ministři s postoji blízkými zrádcům národa. Premiér Petr Nečas jel na jednání s jasným mandátem, který nepřekročil. Mandátem vlády, kterou zastupuje v zahraničí pan kníže, který byl na vládě při schvalování mandátu přítomen.

Má pravdu 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, že "schválená smlouva staví země stojící v daném okamžiku mimo eurozónu na druhou kolej, nedovoluje těmto státům účast na jednáních zemí, které Dohodu o rozpočtové odpovědnosti podepsaly. Od těchto států se tedy požaduje finanční účast na pomoci zemím eurozóny, ale do přímých jednání vstupovat nesmějí. ČR přitom již tuto finanční pomoc schválila. Navíc definitivní znění dohody bylo dokončeno až na jednáních v Bruselu a některá stanoviska, včetně postoje ČSSD, jsou pravděpodobně bez znalosti konečného textu. Až bude text dohody znám, jistě o něm bude vláda i obě komory českého parlamentu dále jednat. Dělat nyní přesné závěry je dle mého soudu unáhlené a nezodpovědné.“