Podle skutků poznáte seriózního člověka

 „Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je“. Slova Ježíše Krista z Evangelia sv.Matouše, sedmá kapitola

I přes velké a oprávněné obavy proběhly u nás volby nakonec nečekaně dobře. Stejně jako v mnoha dalších evropských zemích i u nás nahradili voliči ekonomicky naprosto neuvažující socialisty pravicovými seriózními politiky, aby tito napravili spoušť zanechanou rozhazujícími socialistickými vládami. Spoušť, kterou po sobě levicové vlády zanechaly, existuje v celé EU a půjde ji velmi obtížné napravovat. Mnohé státy na to doplatily téměř státním bankrotem. Půjčky, které jim na řešení problémů poskytne EU, aby nepadlo její vysněné euro, jsou vytloukání klínu klínem. Nejdříve Unie od států vybere peníze do svého rozpočtu a pak krachujícím vládám milostivě půjčí na placení dluhů, do nichž se dostaly samy převážně díky jejich tvrdohlavému lpění na nedomyšlené a zbrkle zavedené měně euro.

Je potěšitelné, že si nejen občané ČR ale i ti z okolních států uvědomují, že levicové vlády svou neodpovědnou antiekonomickou politikou brání rozvoji a prosperitě a že v konečném důsledku na to doplácejí ti nejchudší, kteří je z hlouposti a neinformovanosti volí. Bohatí, tolik nenávidění kapitalisté, prostě přesunou továrny do zemí s rozumnějšími vládami, čímž přestanou platit do domácího rozpočtu daně a rozhazování nejenže přestane, ještě nastane zdražení, kterému se opět bohatí vyhnou odstěhováním do svobodnějších částí světa. Naštěstí nás i přes děsivě rozhazovačnou a nezodpovědnou politiku socialistických vlád minula vážná hospodářská krize díky tomu, že pan Kalousek poslechl nakonec rady zkušených ekonomů a upustil od přijetí eura.

Situace je v současné době radostnější, než doufal i ten největší optimista. V čele vlády stojí konečně po 13 letech zodpovědný a vzdělaný pravicový premiér, který si plně uvědomuje nebezpečí státního bankrotu a je odhodlán mu zabránit, jak jen to bude možné. Občané si totiž stále neuvědomují, že bankrot státu by pro ně znamenal, že by se ráno probudili a místo 1000 Kč by měli v peněžence např. korun padesát. Věřme proto, že si bankrot a s ním návrat levice nepřeje ani pan Karel kníže Schwarzenberg, neboť tvrdí, že právě kvůli tomu, aby nevyhráli komunisté, založil svoji stranu TOP 09. A zatím vždy jeho slovo platilo. Nikdy svá tvrzení neodvolal, což ho činí v očích veřejnosti tak oblíbeným.

Třetí vládní strana Věci veřejné (VV) je bohužel stále víc a víc nečitelná

Tedy nečitelná pokud jde o program. Jinak je všem od začátku jasné, že ji založil a financoval spolu se svou milenkou Kateřinou Klasnovou úspěšný podnikatel – majitel bezpečnostní „Agentury bílého lva“ (ABL) Vít Bárta, aby pronikl do Ministerstva vnitra a tím jeho ochranná agentura zvýšila svůj vliv. Nic nemění na tomto faktu, že místo sebe chytře nastrčil mediálně známého fešáka a proutníka Radka Johna, neboť dobře věděl, že u většiny voličů nerozhoduje program, ale postava vůdce. Je pikantní, že ODS se na 21. kongresu třásla strachy před tím, co řeknou občané tomu, že v některých regionálních pobočkách jsou možná ještě stále jacísi „kmotři“ a radila se, jak s nimi má zatočit. To si naopak jeden chytrý kmotr, Vít Bárta, rovnou založil celou vlastní stranu a své sponzorování oznámil zcela veřejně, čímž „nemravnosti“ spočívající z tajného sponzorování a lobbingu povýšil na „morální“ stranický princip. A pak už jen stačilo, aby svou milenku posadil do předsednictví parlamentu a aby do čela Ministerstva vnitra prosadil nastrčenou mediální superstar, která mu vše pěkně z vděčnosti ohlídá a ještě zbulvarizuje kauzy, o které mu půjde, aby je naivní senzacechtiví novináři pěkně rozmázli. A kdyby se jim do toho nechtělo, má svůj časopis Pražan se šéfredaktorkou – kým jiným než Kateřinou Klasnovou – který mu. mírou vrchovatou dopomohl k vítězství. Přímo geniálně využil nespokojenosti voličů s komunální politikou a každý, komu tento časopis přišel do schránky, byl šokován paličským a zcela neobjektivním obsahem, který připomínal provinční časopisy ze začátku minulého století, které tak úspěšně karikoval Jaroslav Hašek. Na naivní voliče ovšem působil velice kladně.

Panu Bártovi nevadí, že prosazením Radka Johna do funkce ministra vnitra fakticky potvrdil, že chce pro svou agenturu získat tajné informace, k nimž se může dostat jen ministr vnitra. Konflikt zájmu přímo řvoucí! A média mlčí. Člověk si říká, co by dělal Radek John, kdyby byl ještě stále investigativním novinářem. To by valil oči ve svém pořadu Na vlastní oči a určitě by zuřivě zkritizoval tento skandál, že nejen chce někdo využít konfliktu zájmu, ale že ten někdo si na to dokonce založí vlastní stranu s nastrčenou mediální hvězdou do čela.

Vít Bárta je prostě chytrý pán, přesto v jedné věci šlápl vedle

Kde měla jeho bezpečnostní agentura ABL oči, když na ministerstvo vnitra, v jehož čele by měl stát člověk skutečně neúplatný a čestný jako ten křišťál, jak s oblibou říkal pan Gross, dosadil člověka úzce spojeného s kauzami právě nechvalně známého „kmotra ODS Romana Janouška“, spojení s nímž se ODS tak obává?! Jak to, že nevěděla, že Radek John od roku 2002 velmi úzce a úspěšně pracoval právě pro tohoto nejobávanějšího „kmotra“?

Společnost S & J – MEDEA KULTUR a.s., jejímiž spolumajiteli byli Roman Janoušek a Karel Stejskal, uzavřela v roce 2002 s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) nejméně dvakrát předraženou smlouvu na vydávání reklamního čtvrtletníku Pohoda pojištěnce, resp. Svět pojištěnce za neuvěřitelných 111 milionů korun ročně o nákladu 9 300 000 kusů. Dne 13. února 2002 byl do obchodního rejstříku zapsán nový název společnosti – ORA PRINT a.s, jejímž novým předsedou představenstva byl jmenován právě Radek John a zůstal jím až do 22. června 2009. I když pan Janoušek na oko ustoupil do pozadí, časopis Svět pojištěnce, který společnost s tímto novým názvem nadále vydávala na základě platné smlouvy s VZP, vedla jeho manželka Simona Steiningerová (dívčí jméno). VZP kvůli předražené zakázce Janouškovy firmy čelila kritice, která ji přinutila provést v roce 2005 vnitřní audit, jenž dal kritice za pravdu a konstatoval, že zakázka pro firmu ORA PRINT byla předražená. V reakci na to se sice v roce 2005 vedení ORA PRINT dohodlo s VZP na úpravě ceny z původních 111 milionů ročně na „pouhých“ 87 milionů. Audit ale ukázal, že to nestačí a náklady by se daly stlačit pod 50 milionů. VZP proto vypsala tendr na vydávání časopisu, do něhož se přihlásilo dvanáct soutěžících. Vítězem se stala Agentura Young & Rubicam, která bude vydávat tento časopis za méně než 45 milionů korun ročně. Radek John přesto tvrdí, že zakázka předražena nebyla, že „za to může super papír, distribuce a poštovné. Nemravné zakázky prý vypadají úplně jinak, nejmíň miliardově.“ My máme s vydáváním časopisu podstatně luxusnějšího než je Svět pojištěnce patnáctileté zkušenosti, a tak můžeme prohlásit s plnou zodpovědností, že pan Radek John lže.

Nezůstalo však pouze u podnikání ORA PRINTU s časopisem. Dne 30. června 2006 společnost ORA PRINT nakoupila za 10 milionů korun akcie farmaceutické společnosti Zentiva, aby je v následujícím hospodářském roce prodala za cenu o 17 procent vyšší, což je samozřejmě v pořádku. Radek John se tak ukázal jako velmi dobrý a úspěšný podnikatel. Ve finančním roce končícím 30. června 2008 činily ale mzdové náklady společnosti 13,3 milionu korun, tedy třináctkrát více než v roce předchozím, přestože stále zaměstnávala pouze osm zaměstnanců. Jeho skromnost a čestnost ale neznala mezí neboť on, podle vlastních slov v televizi, „pracoval v té firmě za deset tisíc měsíčně".

V lednu 2009 Hospodářské noviny zveřejnily informaci, že Lesy České republiky si na základě výběrového řízení u ORA PRINTu objednaly v nákladu 1000 výtisků za 3,9 milionu korun 88stránkovou knihu „Zvěřinové hody“ Evy Pilarové a 500 kusů DVD s cooking show seriálem o knize. Za ORA PRINT podepsal smlouvu s Lesy ČR předseda představenstva Radek John spolu s místopředsedou Zoranem Kazimirovičem. Podle České televize byla celková fakturovaná cena dokonce 4 165 000 Kč. Navíc tato částka byla ve faktuře výslovně uvedena pouze u položky „za zhotovení 1 000 ks kuchařky v knižní podobě“ včetně DPH, zatímco DVD byly vyfakturovány v následující položce za dalších 476 tisíc Kč. ČT proto náhodně vybrala nakladatelství, které odhadlo náklady na pouhých 220 tisíc Kč a spolu s platbami za fotografie a texty by náklady nepřesáhly půl milionu. Radek John toto odbyl flagrantním vysvětlením, že „na tom projektu nedělal. Jediné co udělal, je, že podepsal smlouvu, která vznikla na základě výběrového řízení a byla to smlouva nejen na knihu, ale i na desetidílný cooking show seriál. Nebylo mu na vysoutěženém projektu nic divného.“

Jak chce člověk, pro něhož podvodné zakázky pod miliardu nejsou nemravné a který podepíše ve funkci předsedy společnosti cokoliv, aniž si ověří, zda to není do nebe volající částka, zakroutit za krk hydře zvané korupce? Jak bude moci člověk, který byl předsedou představenstva společnosti, patřící nečestným „kmotrům“ vyšetřovaným zahraničními policisty stát v čele ministerstva, které by právě tyto obchodníky mělo stíhat? To je přímo hamletovskou otázkou. Dvakrát předražená zakázka je přece vždy nemravnou, i kdyby se jednalo řádově třeba o tisíce. Navíc na ni byly použity peníze, které mohly jít třeba na zlepšení základní zdravotní péče. Není divu, že se TV NOVA rozhodla pro tyto podnikatelské aktivity pana redaktora vedoucího pořad o odhalování podobných „kmotrů“ z televize vyloučit.

Ale nechme podnikatelské aktivity pana Johna být. Mnohem víc je na pováženou to, že Radek John nedrží své slovo a postoje. Jeho předvolební motto znělo: "Opravdu netoužíme po žádných křeslech, toužíme po prosazení programu. Nikdy nebudeme sedět ve vládě, kde sedí političtí dinosauři.“ A pak v téže televizi jeho kolegyně prohlásí, že když nedostane John křeslo ministra, odchází VV z koalice, nehledě k tomu, že pan John a nejen on, ale další tři kamarádi vesele sedí ve vládě s dinosaury a nijak jim to najednou nevadí. A to již vůbec nehovořím o přímo Paroubkovské a podpásové argumentaci vůči svému předchůdci Ivana Langerovi. Jestli on dokáže udělat za rok a půl na ministerstvu tolik věcí pro ČR, jako udělal Langer, tak se mu pokloním. Nemám mu za zlé, že podlehl skvěle a profesionálně vedené mediální kampani proti Langerovi. Podlehli jí i voliči v Olomouci. Ale jako vysoce postavený politik by měl vážit slova, než něco neověřeného plácne. Seriózní politik by měl posuzovat zásadně lidi podle toho, co za nimi zůstane za výsledky. Již v Bibli totiž stojí psáno (parafrázuji): "Podle ovoce poznáte jich. Dobrý strom nese dobré ovoce a ten je třeba uchovat, špatný strom nese ovoce špatné a ten je třeba spálit". A za Ivanem Langerem stojí tolik výsledků, že by si ho měl vážit každý z nás a zejména jeho nástupce, kterému vyčistil ministerstvo od estébáků a zmodernizoval ho mírou vrchovatou.

„ Kmotři“, Paroubkové a estébáci věděli, proč se právě Langera tolik bojí.

Ivan Langer totiž otevřel veřejnosti historii StB, vybudoval Ústav pro studium totalitních režimů a zasadil se o to, aby na ministerstvu vnitra nezůstal ani jeden estébák. Levice se za to mstí a navíc šílí strachy z odtajnění dalších věcí o ní. Podařilo se jí rozpoutat kolem jednoho z nejpracovitějších a nejschopnějších lidí ODS takovou hysterii, že kdyby zde člověk nežil, tak by si myslel, že u nás žije kápo sicilské Cosa Nostry zvané Íčko. Je s podivem, že jí to baštila naše média a nikdo z novinářů se nezamyslil nad tím, proč právě tento odvážný politik pánům Paroubkům tolik vadí. Ano, odvážný, protože když ho jeho nepřátelé vydírali únosem dětí, odstěhoval děti i s manželkou do zahraničí, sám ale nepovolil. Takto troufalý člověk je samozřejmě opozici trnem v oku, zejména když vzhledem ke své bývalé funkci ministra vnitra o ní ví víc, než se každému z nás jenom zdá. Když zjistili, že zastrašováním proti němu jít nemohou, vymysleli zákeřnou věc. Obvinili ho z kontaktů s Mrázkem a člověk by málem nabyl dojmu, že on coby řadový poslanec za ministrování pana Grosse, prodával Setuzu Polákům a že se lobbisté snažili protlačit za "pět na stole v českých" na schůzku s ním a ne s ministrem Grossem.

Podsvětí má pro každého vlivného politika přezdívky, žádný za ně ale nemůže. Budou-li říkat panu Johnovi „Jéčko“, také za to nebude rovněž moci. Proto by se neměl snižovat k chování mafiánů a přebírat je od nich. Nehledě k tomu, že se nikdy přímý vztah Ivana Langera k Mrázkovi neprokázal. Mrázek se pouze znal s Langerovým známým, vůbec ne s ním. Co je ale na všem to nejhorší, že když se chtěl Ivan Langer proti nehoráznému osočení bránit, prohlásil Jiří Paroubek, že spis Krakatice, kde se o tom údajně píše, je tajný a socialističtí poslanci v parlamentu zamítli Langrovu žádost o jeho odtajnění, aby se mohl bránit. V té věci Parlament umožnil slyšení pouze jednoho svědka, kterého dříve Langer zbavil funkce a byl tedy vůči němu zaujatý. Proslýchá se, že Krakatice nebyla odtajněna spíš proto, že tam častěji figuruje jméno Paroubek. Tolik tedy k vykonstruované podpásové aféře. Pan John by se měl jako seriózní politik zasadit o odtajnění Krakatice a nepřidávat se lacině k do nekonečna opakovaného „Í, Í, Í…“ pány Paroubky.

John by měl být Langerovi vděčný za stav ministerstva

Po nástupu do čela resortu vnitra provedl Langer hloubkovou reorganizaci molochu policejních složek. Díky němu si již přestali občané dělat legraci z hloupých policajtů, protože od nynějška se tam přijímají pouze maturanti a vysokoškoláci. Již neťukají policisté protokoly v otlučených čekárnách jedním prstem do zastaralých psacích strojů, ale v elegantních vstupních prostorách na delikventy čekají u moderních počítačů kvalifikovaní profesionálové. Již nejezdí v autech, které byly k smíchu podsvětí, ale v elegantních rychlých automobilech s modrošedou metalýzou a mají navíc k disposici dobré motorky i koně. To vše zvládl udělat Langer za pouhý rok a půl, co byl ve funkci. Zatímco za 12 let vlády socialistických ministrů se nedělo NIC. Rovněž tak vybavil požárníky moderními vozy a zvýšil jim i policistům platy. A místo, aby mu za tuto práci nástupce poděkoval, hvízdá po něm íčka jako pubertální svišť.

Langer očištil ministerstvo od příslušníků StB. Po jím provedené hloubkové lustraci nezbyl na vnitru již nikdo z nich. Vzpomínám, jak nám kdysi říkal tehdejší ministr vnitra Ruml, že se těchto složek nejde NIKDY úplně zbavit, protože mají tak dlouhé prsty, že je vyhodí oknem a vrátí se dveřmi. Navíc, že se mstí velmi zákeřně a profesionálně. A Ivanovi Langerovi se to podařilo. Bohužel měl Jan Ruml pravdu, že mstít se tyto složky umějí skutečně velice zákeřně a profesionálně, neboť k tomu byly skvěle komunisty vyškoleny.

Hned po nástupu do funkce slíbil Langer, že do roka zpřístupní svazky StB široké veřejnosti a vyhlásil projekt "Otevřená minulost". Nikdo nevěřil, že je možné během tak krátké doby provést digitalizaci milionů karet i za pomoci nejmodernější techniky. Ale to, co se nepovedlo žádnému z jeho předchůdců, se povedlo jemu. Za pomoci svého prvního náměstka Zdeňka Zajíčka a Pavla Žáčka to provedl a dokonce se zasadil o vybudování Ústavu pro dokumentaci totalitních režimů, který dostal přesně do roka a do dne všechnu agendu kolem těchto ďábelských karet na starosti. Navíc ústav umístil do representativní budovy bývalého nefunkčního Ministerstva informatiky, které ihned po příchodu na Ministerstvo vnitra rozumně zrušil. Na náš dotaz při slavnostním ukončení projektu, jak se mu to povedlo v tak šibeničním termínu uskutečnit, nám odpověděl, že je to tím, že má skvělý tým spolupracovníků vedeného 1. náměstkem Zdeňkem Zajíčkem. A to je velká deviza pro dobrého manažera, umět si vybrat dobrý tým.

A to nemluvím o tom, že se jemu a Zdeňku Zajíčkovi podařilo pro nás všechny zavést dnes již běžně používané CzechPointy, v nichž si kromě výpisů z katastrů, z trestních rejstříků a podobných věcí mohou občané objednávat e-mailem svazky na ně vedené i žádost o podání lustrace. Obtížnost tohoto úkolu by si vyžádala další samostatný článek.

Shrnuto a podtrženo: Ivanu Langerovi se podařilo plošně odtajnit dokumenty, které souvisejí s činností bývalé StB a otevřít historii StB veřejnosti. A není divu, že levice z toho šílí a dělá vše proto, aby se tohoto neohroženého člověka zbavila a vyštvala ho z politiky. Všemi výše popsanými kroky si nadělal kolem sebe mnoho vlivných a mocných nepřátel. A to nehovořím o obyčejné lidské závisti nad tím, co dokázal ještě mimo tento úkol. Vybudoval think-tank CEVRO, za nějž se nemusí nikde ve světě stydět. Pořádá konference, semináře. A nejen to. Projekt CEVRO nakonec vyústil v založení vysoké školy Liberálně konzervativní akademie CEVRO, které doktor Langer sehnal representativní budovu bývalé Měšťanské besedy, v níž sídlila jistý čas televize NOVA. Studuje tam mnoho studentů od nejmladších až po 70leté.

 Proto by si měl jeho nástupce Radek John uvědomit, jak skvěle vyčištěné ministerstvo po něm přebírá (Pecina byl jen na chvíli uživatelem téhož) a co práce mu ušetřil. Tedy místo hvízdání na něj naopak pokračovat se stejnou pílí v započaté práci. Zejména by měl dotáhnout projekt CzechPointů, který odchodem Zdeňka Zajíčka po pádu Topolánkovy vlády ustrnul na mrtvém bodě, protože mu nikdo jiný na vnitru nerozumí.