Pět let od smrti nesmrtelného Karla Gotta

Johann Wolfgang Goethe v době své největší slávy na dotaz co by si ještě od života přál odpověděl: Stát se nesmrtelným a pak umřít.Gott se stal svým životem a uměním skutečně nesmrtelným. Kněžna Zaháňská by řekla “Šťastný to muž.“

Text k fotu: Karel Gott byl moudrý a měl jasné postoje i za mlada. Bylo vždy zajímavé s ním hovořit. Obrázek zachycuje prezidenta Kulturní komise České republiky Jiřího Pancíře na jedné z oslav jeho narozenin snímek: IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty

Slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe v době své největší slávy na dotaz co by si ještě od života přál odpověděl: Stát se nesmrtelným a pak umřít. Snad nikdy mi tato věta nevytanula tak často na mysli jako při psaní článků o Karlu Gottovi v posledních letech. Dnes 1.10.2024 připomínám, že uplynulo již neuvěřitelných pět let od doby, kdy nesmrtelného mistra k sobě povolal Bůh. Je tu však s námi přítomen jako součást nesmrtelné všeobjímající duše Boží. O tom že jehoduši do té své Bůh přijal svědčí nejen to, že jsou dnes média zaplavena vzpomínkami všech jeho kolegů a umělců, ale především to, že prostí občané stále nosí na jeho hrob květiny. Vím to, protože přes Smíchovský hřbitov vede zkratka od mého bydliště na městké autobusy. A jsou to přitom mnohdy lidé až z Hané a dalších míst naší země .

Média jsou plná vzpomínek že není téměř co dodat. Protože mne potkala o dva roky později stejná tragedie jako paní Ivanu Gottovou z odchodu mého manžela Jiřího Pancíře, vím, že bolest nad ztrátou jejího Karla paní Ivaně žádná slova nesníží. To musí člověk prožít, aby pochopil. Jen bych jí chtěla říci, že jí musel mít Karel Gott hrozně rád. Nevěřím totiž tomu, že se vnitřně smířil se zprávou o brzkém konci života. To nedokázal při smrti na křízi ani bohočlověk Kristus zvoláním „Bože proč jsi mne opustil?!“ Natož pak člověk. Vzpomeňme jen na Gottův poslední koncert, jak se rval v zákulisí o každou hodinu života, o každý nádech.

Věřím proto, že Karel Gott pouze nechtěl působit ještě větší bolest své rodině, kterou musel velice, ale opravdu velice, milovat a proto zlehčoval svou osobní tragédii seč to dokázal. Zažila jsem podobné chování u svého manžela, který mě večer před smrtí v nemocnici přesvědčoval, že to není tak zlé jak lékaři říkají, že si dal přece proto před odchodem do nemocnice opravit všechny počítače, aby mohl po návratu začít okamžitě naplno pracovat a jak se těší už na chalupu. Až po jeho skonu jsem zjistila jak se snažil rvát o každý den života a co vše o své hrozné nemoci věděl, jaké léky tajně bral a co vše pro mne zařizoval po své smrti. To by mělo být velkým povzbuzením pro pani Ivanu Gottovou.

Karel Gott jí musel paní Ivanu milovat nejméně tak jako ona jeho. A že ona ho milovala, o tom svědčí to, co pro jeho památku dělá. Je to hodno obdidu a jako věřící katolík věřím, že musí mít z toho duše Karla Gotta velikou radost.

Ještě bych ráda zdůraznila to co nikde zatím příliš nezaznělo, že kromě nadání, píle a houževnatosti v práci tvořilo Gottovu oblibu u lidí i jeho skromné a noblesní chování. Působil vždy podobně jako by přišel na scénu některý z herců první republiky typu mistra Beneše či Nového. A nejen na scénu, i při společnských akcích a dokonce i při tiskových konferencích to byl vždy noblesní ON. Nemusel nic předstírat, měl to v sobě zakódované. Nepotřeboval se zviditelňovat tak jako to dělají někteří naši umělci.

A také si nemyslím, že Karel Gott se stal moudrým až koncem života. Vždy byla radost si s ním promluvit. Měl své jasné a moudré postoje k mnoha otázkám života. Měl proto úctu za své myšlenky a životní postoje jak mou, tak mého manžela. Už je bohužel oba nikdy neuvidíme spolu hovořit jako na obrázku níže, ale možná se právě jejich duše dívají na mou obrazovku a nechci slyšet co si se svým zvláštním smyslem pro humor povídají.

Za Kulturní komisi České republiky, z.s. vyjadřuji jako její jednatelka velký dík mistru Gottovi za to co pro náš národ, zejména v dobách temné totality, svými písněmi dělal. Vánoce bez jeho písní si nedovedu dodnes představit... Díky mistře, díky.

© Kulturní komise České republiky, z.s, 1. října 2024