V roce 2006 ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil prosadil do Občanského zákoníku paragrafu §494 pod č. 89/2012 Sb. postavení psa jako živé bytosti nikoliv pouhé věci.
Stálá konference českého práva, kterou pořádá Mozkový tým (Brain Team) JUDr. Karla Havlíčka, svolala v VI. ročníku svého projektu 7. října 2022 do auly Vysoké školy Cevro Institutu pracovní sympozium významných soudců, advokátů a státních zástupců s tentokrát nezvyklým názvem "Pes a právo". A pozor, že nešlo o nějaký happening, ale o vážnou věc, o tom svědčí fakt, že záštitu na celou akcí převzal sám předseda Rady Justiční akademie ČR, soudce Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, a že na sympozium byli přizváni i zástupci poslanecké sněmovny, Senátu Parlamentu ČR, zástupci ministerstev spravedlnosti, vnitra, zemědělství, Soudcovské unie, České advokátní komory, akademické sféry, měst a obcí a kynologických společenství. Záměrem sympozia bylo otevřít široký vějíř otázek související s novým právním zakotvením a pozicí psa od roku 2012 jako pomocníka, přítele a mazlíčka, prostě jako živé bytosti nadané všemi smysly od A do Z.
Dříve se na psa a na ostatní zvířata dívalo z hlediska práva jako na věc a vše se posuzovalo u soudů jen z finančního hlediska jimi způsobených škod. Tak, jak to stálo v císařském nařízení z roku 1916, podle něhož ten, kdo chová psa, odpovídá za něj jako za věc.
Teprve až se stal v roce 2006 ministrem spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil, podařilo se mu prosadit do Občanského zákoníku, a to rozhodně ne lehce, postavení psa jako živé bytosti. V paragrafu §494 pod č. 89/2012 Sb. stojí díky němu věta hodná 22. století: "Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze."
<<<JUDR. Karel Havlíček zahajuje symposium, jehož byl nejen pořadatelem, ale i moderátorem
Zní to logicky a mnoha zvířatům to již pomohlo v jejich často strastiplném životě. Málokdo si ale uvědomuje, jaké nečekané problémy toto právní zakotvení přineslo soudcům. Soudní pře o psech se dostávají po několika odvoláních až k nejvyššímu soudu a zaberou mnohdy čas takřka jako hrdelní zločiny, protože jde o milionové konflikty a tresty odnětí svobody až na 5 let. Jde totiž o právní postavení psa z hlediska práva nejen občansko-právního, ale mnohdy pře přerostou až do práva trestně-právního. Nejde totiž už jen o zaplacení za škody způsobené psem či naopak na psu, ale například i o psychické újmy způsobené majiteli či psu a o jejich léčbu, a to již přenáší spory do jiných trestně-právních rovin. Laicky řečeno, nejde např. jen o zaplacení např. léčby zlomené nohy způsobené rychle jedoucí motorkou havarující kvůli vběhnutí psa pod kola, ale i o to, jaké psychické následky a dlouhodobou léčbu přinese úlek psovi a jeho majiteli ze srážky s ní, a to se vyšplhá mnohdy až do několikamilionových náhrad.
Přiznám se že jsem se díky tomu obávala, že na sympoziu Pes a právo zazní přání soudců a právníků, aby se opět na psa pohlíželo raději jako na věc, protože s tímto novým paragrafem má i nejvyšší soud najednou plno práce. Opak však byl pravdou. Právníci pouze požadovali na pozvaných hostech z ministerstev zemědělství, práce a sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra, 1. a 2. komory parlamentu a kynologických společností, aby pomohli upřesnit jisté části zákonu tak, aby mohli podle něho soudit psí kauzy stejně jasně a rychle, jako u lidí. Aby se nestávalo, že několik soudů vynese naprosto opačný rozsudek a tak nakonec i obyčejná rvačka dvou psů končí po několika odvoláních až u nejvyššího soudu.
Soudkyně nejvyššího soudu JUDr. Hana Tichá (na obrázku druhá zleva) uvedla pro vykreslení situace příklady procesů, jimiž se zabýval Nejvyšší soud, z nichž je jasně patrné, že opravdu rozsudky soudů jsou u téže kauzy mnohdy naprosto protichůdné a opakovaná odvolání zabírají mnoho času, až nakonec musí rozhodnout soud nejvyšší, který ale také nemá stanoveny přesné mantinely a vše je ponecháno více méně blahovůli toho kterého právníka. Což by být nemělo. Posuďte sami:
1. proces: Motorkář jel po vsi devadesátkou a vběhl mu pod kola pes. Oba měli újmu na zdraví. Motorkář se bránil, že kdyby nevběhl pes pod kola, nic by se nikomu nestalo. Naopak majitel psa obviňoval motorkáře, že kdyby jel padesátkou jak má, tak by se dokázal po přibrzdění uhnout a také by se nic nestalo. Co si má počít soud s tím, když každý má svou pravdu. Nejvyšší soud rozhodl, že má vinu motorkář kvůli nedovolené rychlosti. Ten se odvolal. Soud 1. stupně rozhodl, že motorkář má vinu ze 40 %, pes ze 60 %. Chovatel se odvolal a další soud rozhodl, že chovatel je vinen pouze z 10 %, motorkář z 90 % a nejvyšší soud nakonec svůj verdikt zrušil.
2. proces: Pes ležel s majitelem na dece a najednou k nim přiběhlo dítě a chtělo dát psovi pusinku. Ten se lekl a způsobil mu tržnou ránu v obličeji. Soud rozhodl, že pes jednal přirozeně a matka se nestarala o dítě. Ta se odvolala a nejvyšší soud rozhodl, že pes nebyl dostatečně zajištěn chovatelem, protože chovatel měl předvídat, že jsou-li kolem lidé a děti, může pes jednat nepředvídatelně. Spolupůsobení matky na trestu také uznal, ale jen méně.
3. Pes napadl člověka: Žena tloukla jezevčíka za plotem. Služební pes Bruto z celní zprávy přeskočil plot a šel na pomoc jezevčíkovi. Majitelka jezevčíka žalovala ČR o náhradu škody. ČR se bránila, že přeskočení plotu vyvolala svým chováním zlá paní. Její advokát ale pravil, že ČR měla předvídat, že Bruto může plot přeskočit.
4. Matka šla s dcerou ke známým. Dcera najednou objala zezadu jejich vlčáka, ten se lekl a kousl jí. Soud rozhodl, že matka je sice vinna za zanedbání svých povinností z 1/3, domácí že ale měli psa zajistit tak, aby nemohl ublížit.
5. Žalobce šel do restaurace, v níž seděl se dvěma psy na vodítku majitel a jeden z nich skočil na žalobce. Soud rozhodl, že měl mít obžalovaný majitel lepší vodítko. Jde-li o veřejnou cestu či prostor, má majitel mít psy na dobrém vodítku.
6. Pes a cyklista: Na cyklostezce jel velkou rychlostí cyklista a vletěla mu do cesty bruselská fíla, která ho kousla do nohy. Soud dal za vinu majiteli psa, protože po veřejné cestě nemá pes běhat a měl ho zajistit, aby nevběhl cyklistovi do cesty.
7. Rvačka psů: Dobrmana na vodítku obtěžoval pes volně běhající. Dobrman stresovaný z nedostatku možnosti volného pohybu zareagoval tvrdě. Aby zachránil svého psa před velkým dobrmanem, střelil vlastník malého psa majitele dobrmana do stehna. Za těžké ublížení na zdraví soud udělil majiteli volně pobíhajícího psa 80% pokutu za nepřiměřenou obranu, za to, že nebyl pes na vodítku 15 %. Zaplatil tedy 95 000 z celkové ceny 100 000 Kč.
8. proces: Chovatel psa podal žalobu vůči veterináři na 9 milionů Kč. Šlo o psa vzácného vážícího pouze 0,89 kg, kterého veterinář léčil injekcí. Za jeden a půl roku po tom zákroku pes zemřel a majitel zažaloval veterináře, že mu neměl injekci dávat. Nepomohlo ani, že měl pes vodnatelnost mozku. Soud stále probíhá, protože přešel případ výší škody do trestně právní roviny, neboť psychická újma majitele a rok stonajícího psa byla vyčíslena na 9 milionů.
A právě podobných trestně právních sporů prý přibývá. Od roku 2016 do 2021 proběhlo 120-164 trestných činů s objasněností od 37 do 61 %, průměrně tedy 55 %, což je málo. A co je ještě horší, že bylo uloženo jen 9 nepodmíněných trestů odnětí svobody, z nichž nejdelší byl pouze 17 měsíců.
Trestní právo a pes
Proto byla velmi zajímavá přednáška advokáta JUDr. Lukáše Bohuslava na téma Trestní právo a pes. Pes vystupuje z hlediska trestního práva jako oběť, zbraň či pachatel trestného činu.
Nejvíce smutné jsou případy psa jako oběti:
V roce 2020 soud v Hradci Králové odsoudil k 9 měsícům nepodmíněně majitele 2 psů nejen pro zanedbání péče, ale kvůli týrání vedoucí k jejich bolestivé smrti. (bil je pěstmi a skopal do břicha tak, že jim rozbil tkáně a psi zemřeli v bolestech na vnitřní krvácení. Trest mu byl prodloužen na 19 měsíců, po odvolání dostal 10 měsíců ve věznici s ostrahou.
V Prostějově uložil soud sadistovi, který opásal páskou psa a podřízl mu krk trest 9 měsíců nepodmíněně.
V roce 2015 dostal myslivec za zastřelení vlčáka trest 10 000 Kč, který byl změněn na 25 000 Kč a na zákaz myslivosti.
V Brně venkov majitel nekrmil 16 psů, neměli výběh a 7 zemřelo. Odsouzen na 12 měsíců a po odvolání na 24 měsíců.
Za 2 rány sekyrou do hlavy byl odsouzen muž k obecně prospěšným pracím. Ve Znojmě za zabití psa motykou rovněž. Za dlouhodobé bití psa do hlavy a tyčemi do noh dostal brněnský majitel peněžní trest.
Pes jako zbraň
Za pokyn Trhej proveden útok na veřejného činitele. Způsobil-li pes zranění má majitel trestní odpovědnost jako při použití zbraně.
Pes pachatel
Pokud pes způsobí škody na majetku, je to posuzováno jako nedbalostní trestný čin majitele psa. Venčení bez náhubku a obojku, při němž tento pes pokousal jiného psa, musí poškození psa hradit majitel. Pes volně pobíhající po silnicí způsobí havárii a auto jelo přiměřenou rychlostí, hradí vše majitel psa...
Symposium o právech psa si přišel vyslechnou i slepecký vodící pejsek. Nejen ale služební psy, ale všichni psi si rozhodně zaslouží plnou ochranu v zákonech, pouhá víra, že se nenajdou zakomplexovaní psychopaté vybíjjející si na nich své mindráky bitím a rozkazováním, ne-li něčím horším, k jejich ochraně nestačí.snímek Ivana Haslingerová, revue Fragmenty
Závěr z přednášky:
I když je používání nového zákona o zvířatech zatím ještě v plenkách a bude vše chtít ještě jistou dobu na doladění podrobností, přináší do života zvířat velký pokrok a mnohým již významně pomohl. Například, pes, který zaútočí, se už netrestá zabitím, protože nemá zodpovědnost on, ale jeho majitel je potrestán za neúmyslný trestní čin. A to i když majitel u toho není či uteče. Trestá se vždy vlastník psa a to i v případě, že pes něco provede při zapůjčení a vedení jinou osobou. V případě, že by majitel psa ho poštval na osobu, soud to trestá jako úmyslný trestní čin. Pes je v tom případě chápán jako zbraň. Soud může psa zlému vlastníkovi odejmout.
V právu by měla být zavedena zvláštní kategorie pro psy.
Tímto požadavkem na naše zákonodárce uzavřel symposyum JUDr. Roman Fiala. Se psem se dá jít podle něj všude, i do kanceláře. Přitom do autobusu je s tím problém. "Koupil jsem si štěně kokršpaněla a chtěl si ho autobusem odvést domů. Bez košíku tam nesměl. Přitom tak malý košík na štěně ani neexistuje. Je vidět, že striktní aplikace běžných práv je v zásadě nevhodný nástroj pro aplikování na chování zvířat. V právu by měla být zavedena zvláštní kategorie pro psy opustivší klasickou právní teorii, že každý subjekt má nejen práva, ale i povinnosti. Pro psa je to jinak pitomost," uvedl pan soudce Fiala a pokračoval:
"Většina lidí má podle Listiny lidských práv navíc pouze práva a žádné povinnosti. Je to proto, že Listina základních lidských práv a svobod byla vytvořena v době, kdy lidé měli samé povinnosti a žádná práva. Nyní je tomu naopak. Klesá přirozená povinnost dětí mít respekt k rodičům vedoucí až k tomu, že rodiče vynášejí i smetí. Jde sice technicky všechno dopředu, ale ne k lepšímu. Je navíc otázkou, zda všechno, co je vyhlášeno za lidské právo, je opravdu právem základním. Celá řada práv se bude muset vypustit, protože právo je bonus, který nám společnost dává. Naopak člověk si myslí, že k pejskům si může dovolit všechno. Zkracuje jim čumáky, stříhá ocásky... Některá plemena jsou nám sympatická, jiná chráněná a to dokonce i nábožensky."
Psi jsou podle pana soudce ale především kamarádi. Vítají nás doma, i když jsme mnohdy protivní. "Nebe musí být podle mne plné psů. "Nechápu, kdo vymyslel, že do kostela se nesmí se psem. Pes umožňuje lidem komunikovat. Potkal jsem výhrůžně vyhlížejícího pankáče s bojovým psem. Pochválil jsem mu ho a z kluka budícího hrůzu se vyklubal skvělý společník, nadšeně se rozpovídal, jak je pes hodný, sladký a chytrý a nakonec jsme z procházky odcházeli s pocitem, že naši dva psi jsou ti nejskvělejší a nejinteligentnější psi na světě, což nás oba potěšilo, a taková procházka nám zvedla náladu," připomněl ještě pan Fiala a zakončil sympozium emotivním a pravdivým zvoláním:
"Kdybychom si ze psů vzali příklad, bylo by na světě líp. "
© Kulturní komise, z.s. 2022
