OBRÁCENÍ FERDIŠE PIŠTORY, PARDON, SOUDRUHA LAFONTAINA

Náš eurofederalistický prezident Zeman nedávno vyjádřil své přání, že nejpozději do pěti let bychom měli přijmout euro. Toto jeho přání vyvolalo dohady, proč právě za pět let? Zda proto, že to již nejméně deset let říkají postupně všichni naši proevropští politici, nebo vytvořil-li  svou novou prognózu. Dokonce i Institut Václava Klause si tím láme hlavu v článku: EURO DO PĚTI LET? TO JE PRÁZDNÝ VÝROK... 

Přitom je to jasné. Prezident Zeman si určitě jako správný levicový intelektuál přečetl na stránkách bývalého levicového německého ministra financí Oskara Lafontaina, který euro kdysi v Německu zavedl, jeho názor, že „Kvůli obrovským hospodářským problémům zemí v jižní Evropě je nejvyšší čas začít přemýšlet o zrušení společné evropské měny.“ A jako studovaný prognostik z této zprávy okamžitě vyvodil závěr, že do těch pěti let se určitě všechny rozumné státy EU, včetně Německa, které pro něj tak horovalo, eura moudře zbaví, a pokud ho v té době zavedeme, stane se jím tolik oblíbené euro pouze naší národní měnou. Ano přátelé. Za pět let se ČR pod vedením prezidenta Zemana se svým novým eurem postaví po bok takových států jako USA s dolarem, Německa a Francií s novou markou a frankem, jakož i Velké Británie se starou librou. S astronomickými dluhy, které mezitím celé Evropě euro způsobí si starosti dělat nemusíme. Od toho máme nejúspěšnějšího světového ministra financí Kalouska, který je vždy schopen obratem cokoliv vysvětlit, aby vysvětlil, jak geniální myšlenka pana prezidenta to byla, abychom euro přijali právě v době, kdy se ho všechny hloupé státy zbavily, a že splácení dluhů, které to přinese, je proti tomu maličkost.

Zní to jako vtip, ale vše je bohužel pravda pravdoucí. A co víc, zdá se, že zatímco naši socialisté jsou stále někde v roce 2000, v cizině dokonce již i soudruh Lafontaine konečně pochopil to, co hlásal náš bývalý prezident Václav Klaus, že zemím eurozóny působí velké problémy to, že nemají možnost samostatně devalvovat své měny, což  by jim jako jediná možnost pomohlo vyrovnat se s ekonomickou krizí, kterou jim zbrklé zavedení eura způsobilo. A co se zdá již naprosto neuvěřitelné, soudruh Lafontaine kromě návratu k národním měnovým systémům před zavedením eura navrhuje dokonce i restrukturalizaci evropského bankovního systému a přísnější kontrolu věřitelů.

Tedy v době, kdy již i vlivný člen evropské levice, nikoliv nějaký friedmanovec, ale nástupce východoněmeckých komunistů Lafontaine, chápe nebezpečí jednotné měny pro státy s rozdílnými ekonomikami, náš pokrokový prezident Zeman je přesvědčen, že nejpozději do pěti let bychom měli tuto tragickou a nebezpečnou měnu přijmout. A pak věřme prognostikům.

Při čtení těchto zpráv o obrácení soudruha Lafontaina jsem se nejdříve pousmála, že budou muset konečně dát v EU zapravdu Václavu Klausovi, temnému pánu zla Voldemortovi Evropské unie, jehož jméno se po jeho kritickém projevu v Evropském parlamentu v roce 2009 nesmělo ani vyslovit. 

Blýská se tedy v EU již na lepší časy? Vrátí se EU konečně od budování nesmyslné megalomanské Babylonské věže ke svému původnímu záměru, spolupráci národních států bez cel a s volným pohybem osob a zboží, neboli k budování společnosti bohatých svobodných států s moderní tržní kapitalistickou ekonomikou? K té Unii, do níž jsme plni naděje kdysi vstupovali?