Nezapomínejme, kdo v této zemi položil základy kapitalismu

Přišel mi do redakce dopis od studenta, tedy člověka, který se narodil již do svobodného světa a hodně z jeho vrstevníků bere vše co se od roku 1989 u nás událo za samozřejmé a dokonce se mnohdy usmívají tomu, že se tak děsíme i té nejmenší možnosti návratu komunismu. Vím podle sebe jak je to složité pokusit se vžít do doby před svým narozením, o níž nám vykládají rodiče. Když mi rodiče vykládali o válce, o první republice či dokonce o císařství, jevilo se mi vše jako dávná minulost. A tak se to jeví každému dítěti a mladému člověku. Proto si o to víc cením, že současní studenti vědí, že bez "Klausovy ekonomické reformy", kterou prosadil po obrovském boji nejen s levicí, ale především s pravdoláskovci (podrobně např. "Patnáct let od restaurace kapitalismu v ČR"), bychom zde měli komunismus s jakousi neexistující lidskou tváří neboli bychom žili na úrovni zemí třetího světa. Cením si toho, že nejen vycítili, ale dokonce odsuzují mediální štvanici na prezidenta republiky a troufám si říci, že to není s naším národem tak špatné jak se někdy zdá, když dorůstá taková mladá generace. Posuďte sami, mám-li pravdu. Zde je dopis studenta Jana Zedníka:

Motto: „Ti, kteří nezbytné systémové změny skutečně brzdili a ohrožovali, patřili do jedné ze dvou tehdy nesmírně vlivných skupin. Do skupinyreformních komunistů šedesátých let v čele s Milošem Zemanem, Valtrem Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou a dalšími a ke skupině disidentů z kulturní a intelektuální sféry v čele s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem, Petrem Pithartem a dalšími," Václav Klaus

"Vážená paní Haslingerová, ani nevíte, jak jsem rád, že v dnešní politicky hyperkorektní době existuje takový ostrůvek kritického myšlení, jakým je pro mne Vaše revue Fragmenty. Jsem rád, že i navzdory neúprosné médiokracii má člověk přístup k nezávislé a objektivní žurnalistice. V Jindřichově Hradci, kde studuji, si na kolejích některé články z Vaší revue dokonce dáváme i na nástěnku a pak o nich často diskutujeme.

Co mne ale nejvíc trápí je ta neuvěřitelná sprostota a arogance, s jakou v poslední době referují naše tendenční média o prezidentovi republiky a jeho spolupracovnících. Tady dochází k bezprecedentnímu karikování člověka, kterému všichni, tzn. i jeho největší kritici, mohou vděčit za naši, i když stále ztenčující se, svobodu a životní úroveň. Asi už zapomněli, kdo v této zemi položil základy svobodnému podnikání, bez kterého bychom zde stále žili v centrálně plánované ekonomice a stále tupě počítali tuny vyrobené oceli a narubaného uhlí. Místo toho mu zde samozvaní analytici a komentátoři, kteří jsou placeny z peněz daňových poplatníků, zcela otevřeně a nepokrytě neprojevují ani základní pokoru, kterou by si prof. Václav Klaus zasloužil v této zemi více než kdokoliv jiný.

Na druhé straně zde máme věčně protěžovanou skupinku rekrutující se z pravdoláskařských kruhů, které v tomto klientském systému skvěle vegetuje. Jak je možné, že Česká televize přispěla více než 40 miliony na výrobu Havlovy více než podprůměrné divadelní hry Odcházení? Cožpak občanům toto nevadí? Kde jsou ti Rumlové a podobní, co spali ve spacáku na Kavčích horách?

Pod falešnou zástavou boje za lidská práva nám zde tito apologeti rovnostářství naprosto ničí léty prověřené a společenské hodnoty. Vrcholem všeho je poslední iniciativa za výuku sexu ve školách. Děti zatím nemám, ale představa, že můj syn bude jednou například povinně poslouchat, že homosexualita je něco přirozeného, mne nenechává klidným. Kde zůstala rodina a její suverenita?

Víte, co je vůbec nejhorší? Ne to, že něco takového zde existuje, ale to, že jakmile se proti tomu někdo ozve, tak je okamžitě nálepkován za zpátečnického blázna nebo dokonce za fašistu. Odstrašujícím příkladem je mediální štvanice proti Romanu Jochovi, který jen vyslovuje to, co si ostatní vysvětlit nedovolí, ale s čím souhlasí. S podobným cejchováním se potkávám dokonce i já sám mezi studenty u nás ve škole.

Nechci, aby můj dopis zněl negativně a poraženecky. Je mi jasné, že svou budoucnost máme ve svých rukou my sami. Je to na nás, abychom svou každodenní činností s výše uvedenými nešvary bojovali, abychom naše postoje razantně vysvětlovali a rozbíjeli kvaziargumenty současného mediálního estabilishmentu. Zároveň si myslím, že nesmíme zapomínat se radovat z toho, že se postupně ukazuje, kdo má pravdu a kdo ne.

Bůh Vám žehnej a přeji Vám co nejvíce tak spokojených čtenářů jako jsem já.

S přátelským pozdravem,

Jan Zedník, Mladí konzervativci – Jindřichův Hradec"