Nahrávání kolegů je nemravné, nahrávání ve vládě je špionáž

Po opublikování článku profesora Milana Knížáka ke kauze John-Michálek s názvem "Amatérsky fízlovat je pod úrověň lidskou", se roztrhl pytel s postoji pro i proti jeho názoru. To nás samozřejmě nepřekvapilo, naopak jsme byli rádi, že se konečně náš medii hlavního proudu  tak hypnotizovaný národ probudil a snaží se myslet někdy i vlastní hlavou. Protože ale mnoho čtenářů chce vědět, co si o tom myslí redakce, rozhodla jsem se k této, jak jsem již naivně předpokládala mrtvé kauze, ještě vrátit. Ano vrátit, protože jsem již před několika dny psala v článku "Problémy ČR nezpůsobila tato vláda, ta z nich musí zemi naopak vyvést", že nahrávat si své spolupracovníky, svého šéfa nebo politiky, které jdu navštívit, jsou estébácké nemravné způsoby.

Opakuji tedy znovu, že chodit do práce mezi nejbližší spolupracovníky a tajně nahrávat, co kdo v běžném hovoru u kafe plácne, to u mne není statečnost ale nemorálnost. Jsou to prostě estébácké nemravné způsoby. Pokud mám něco proti svému kolegovi, tak mu to otevřeně sdělím, a pokud by šlo o opravdu závažný trestný čin, tak s tím zajdu na policii. Té jediné totiž přísluší vyšetřovat. Protože teprve až se obvinění zadokumentují policejně, lze je použít jako doličný materiál u soudu. Jinak sebehezčí nahrávka je jinde než v bulváru nepoužitelná.

V situaci, kdy míra zadlužení státu je 40 % a situace je opravdu nesmírně vážná, volá po nepokoji v zemi jen opravdový nezodpovědný hazardér, kterému nezáleží na občanech, ale jen na svém osobním prospěchu a zviditelnění se. Naše země nepotřebuje neustále vyvolávané nové a nové skandály. Ty vyhovují pouze neschopným zakomplexovaným politikům, ziskuchtivým médiím a samozřejmě opozici.

Pokud vláda nebude mít klid k práci, tak dříve či později nastane státní bankrot. Lidé si neuvědomují, co by pro ně bankrot státu znamenal. Proto již asi po sté opakuji, že, zjednodušeně řečeno, by pro ně nastala měnová reforma jako kdysi v padesátých letech. A každý z nás by se měl proto modlit, aby se premiéru Petru Nečasovi podařilo s touto ekonomickou katastrofou, převzatou po minulých zelených a socialistických vládách, vypořádat a nevolat jeho neustálou kritikou po vládní krizi. Vrátila by se nám všem jako bumerang. Ano vládní reformy budou nepopulární, ale zachrání nás před mnohem větším ožebračením.

A pokud jde o kauzu John-Michálek, tak je podle mne neuvěřitelné, že se mohlo vůbec stát to, že jakýsi pan Michálek chodil a nahrával rozhovory na ministerstvech, kde mohla být v rozhovorech představitelů státu prozrazena státní tajemství. A to navíc na radu ministra vnitra! Nejsem právník, ale laicky bych vynášení nahrávek a tajných materiálů z prostředí vlády nazvala špionáží. A za to, pokud vím, hrozí zatčení na mnoho let. Nechápu, proč, když pan Michálek věděl, že jeho podřízený nakládá špatně s financemi, ho prostě nevyhodil. Vždyť jako jeho nadřízený musel jeho výdaje a transakce přece podepisovat a ve svém důsledku za ně odpovídal vlastně on. Podobně jako za Open karty to schytal Pavel Bém, i když ... ale to je mimo rámec tohoto článku. To počítal pan Michálek, že se z toho nahráváním podřízeného a jeho obviněním v médiích vyviní? Pokud ano, svědčí to o jeho, diplomaticky řečeno, naivitě, pokud ne, pak byl nasazen někým jiným jako provokatér, který uměle vyvolanou pseudokauzou kamufluje něco mnohem důležitějšího. Nechce se mi totiž věřit, že by ministerstvo zaměstnávalo tak naivní hlupáky.

Plně souhlasím s názorem profesora Knížáka, že "kauza John-Drobil je nechutná a nahrávání kohokoliv je absolutní svinstvo. Jsou to estébácké způsoby a člověk, který to dělá je nedůvěryhodný, bezcharakterní a nejde s ním v žádném kolektivu pracovat a že fízlovat je pod úroveň lidskou". A dodávám, že pokud to dělal pan Michálek s vědomím a dokonce s návodem ministra vnitra, vztahuje se ta kritika, bohužel, i na pana Johna.