Poslední dobou nastává stále větší polarizace naší země, což se projevuje i v tom, že se polarizují vztahy politiků a novinářů. Naše politická kultura si sice od dob Parobkovského drsného šibalství a Topolánkovského furiantství nasadila masku vlídných úsměvů pana premiéra, ale problémy v ní zůstaly a v mnohém se dokonce umocnily. Občané cítí, že je to jen maska před kamerami, že nejsou o všem upřímně informováni. Obě skupiny – novináři i politici – se tak ve své práci sice nenudí, ale občané nad výsledky jejich práce nadšením rozhodně nezáří. A společenská apatie, která z toho vzniká, je velkým a velice nebezpečným nepřítelem demokracie. Je proto potěšitelné, že si zástupci horní komory Parlamentu ČR uvědomili, že je třeba začít vážně uvažovat o vztazích mezi oběma profesemi a o jejich etice, protože míra odpovědnosti obou profesí vůči národu je obrovská. Předseda Senátu ČR Milan Štěch uspořádal proto 9. ledna 2013 v senátorské restauraci ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu Parlamentu České republiky, Novoroční setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků. Možná se někomu může zdát, že je takové setkání zbytečné, ale není. Právě na takových setkáních poznají novináři politiky i z druhé strany než jen za mikrofonem a zboří se spousta zbytečných barier a nedorozumění. Začnou v nich vidět lidi s jejich problémy a nikoliv jen symboly moci.
Poslední dobou nastává stále větší polarizace naší země, což se projevuje i v tom, že se polarizují vztahy politiků a novinářů. Naše politická kultura si sice od dob Parobkovského drsného šibalství a Topolánkovského furiantství nasadila masku vlídných úsměvů pana premiéra, ale problémy v ní zůstaly a v mnohém se dokonce umocnily. Občané cítí, že je to jen maska před kamerami, že nejsou o všem upřímně informováni. Obě skupiny – novináři i politici – se tak ve své práci sice nenudí, ale občané nad výsledky jejich práce nadšením rozhodně nezáří. A společenská apatie, která z toho vzniká, je velkým a velice nebezpečným nepřítelem demokracie. Je proto potěšitelné, že si zástupci horní komory Parlamentu ČR uvědomili, že je třeba začít vážně uvažovat o vztazích mezi oběma profesemi a o jejich etice, protože míra odpovědnosti obou profesí vůči národu je obrovská. Předseda Senátu ČR Milan Štěch uspořádal proto 9. ledna 2013 v senátorské restauraci ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu Parlamentu České republiky, Novoroční setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků. Možná se někomu může zdát, že je takové setkání zbytečné, ale není. Právě na takových setkáních poznají novináři politiky i z druhé strany než jen za mikrofonem a zboří se spousta zbytečných barier a nedorozumění. Začnou v nich vidět lidi s jejich problémy a nikoliv jen symboly moci.
„Dnes jsem vyslechl zprávu guvernéra ČNB Miroslava Singera, že za současného stavu ekonomiky není možné udržet na uzdě inflaci. Není to rozhodně zpráva pozitivní a jsem z ní znepokojený. Všichni víme, že naše ekonomika se nachází v recesi. Pro ty, kteří se nevyznají v ekonomických pojmech, připomínám, že recese v ekonomice neznamená legraci, ale že znamená, že minimálně ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích roku nastává ekonomický pokles. U nás je již mnohem déle. Podle mne má na ní významný podíl vláda, protože nedělá prorůstovou politiku, což odnášejí občané. Při této příležitosti vzpomínám na sjezd rakouských odborů v roce 2008, na němž byl přítomen prezident, premiér a ministři, od nichž všech jsem slyšel 5 vystoupení. Každé začínalo slovy „musíme se spojit, abychom udrželi kupní sílu obyvatel, abychom udrželi poptávku a spotřebu, protože pokud se oslabí zahraniční obchod díky globální ekonomické krizi, my musíme mít nástroje, jimiž si udržíme ekonomickou úroveň v naší zemi“. To je opačná politika než ta, která probíhá v naší zemi. My se sice zatím ještě držíme díky tomu, že se ceny výrobků na zahraničních trzích snižují, ale nepůjde to do nekonečna,“ posteskl si pan předseda ve svém projevu k novinářům a pokáral je, že tomuto vývoji dlouhodobě sekundovali ve sdělovacích prostředcích: „Vzpomínám, když za dob socialistické vlády mi v ČT říkala paní redaktorka, že v pořadech mají transparetní zastoupení, aby bylo slyšet i opozici. Že to je rozděleno na 50 % pro každého. Proč se to v TV neděje nyní? Proč jsou tam jen "seriály", v nichž Bárta a Peake hovoří mezi sebou a vytvářejí tím dojem, jak se řeší problémy?! Proč není takový zájem médií o dění v Senátu, v němž se dělají zákony, které hýbou Sněmovnou? Pracuje zde přitom mnoho fundovaných lidí.“
Pan předseda má pravdu, že je velkou chybou vlády, že nejen nedělá prorůstovou politiku, ale že dělá dokonce vše pro to, aby znechutila ty, kteří ji musejí uvádět do života - podnikatele neboli zaměstnavatele a plátce hlavních daní do rozpočtu. Jen se obávám, aby sociální demokraté po volbách ji nezačali dělat po vzoru pana Zemana, že se budou podbízet cizím podnikatelům nabídkou neplacení daní, domácí tím velice znevýhodní a po pěti letch zbydou všem po odchodu cizinců jen oči pro pláč. Nezbývá než věřit, že už vědí, že toto rozvoj průmyslu nepřinese, že je potřeba naopak snížit daně všem stejně a nechat volnou konkurenci. Že i tak příjdou cizí firmy rády k nám díky naší poloze v srdci Evropy. Jen se nesmí přestat bát tento krok udělat. Všem postkomunistickým zemím zavedení nízké rovné daně pomohlo. Ivan Mikloš jejím zavedením přilákal hned 5 světových automobilek a Slováci měli na hlavu vyroben největší počet aut ze všech zemí. O Putinově Rusku se 13% rovnou daní nemluvě. Skok, jaký prodělalo Rusko, netřeba připomínat. Pokud se k podobnému kroku socialisté odhodlají a poslechnou renomované světové ekonomy typu Miltona Friedmana, pak mají cestu k prosperitě zaručenu. Připomínám, že nositel Nobelovy ceny Friedman byl ekonomickým poradcem a přítelem prezidenta Reagana, který zdvojnásobil jako guvernér ekonomiku Kalifornie, což mu otevřelo cestu do Bílého domu. Ale zpět k senátnímu setkání.
„Jste na půdě Senátu. Proto dovolte pár slov o jeho práci. V loňském roce bylo Senátem projednáno 95 zákonů, z toho 50 % bylo schváleno, 15 % zamítnuto. Senátoři předložili 23 zákonů, projednali 42 mezinárodních smluv. Z toho je vidět, že v Senátu není atmosféra, že se apriori zamítá všechno, co přijde ze současné vlády. Co je dobré pro naši zemi, to budeme i nadále schvalovat. Případně s korekcemi vracet. Pak zhruba z 50 % budou opět zákony schvalovány. Samozřejmě S- karty, daňovou a důchodovou reformu nemůžeme akceptovat. Senát v roce 2013 bude i nadále plnit úkoly zejména v právních normách zákonů. Zpracoval zákon ve věci porušení ústavy a podá ho k Ústavnímu soudu. Při nedávné návštěvě evropského komisaře mi bylo sděleno, že jsme spolu s portugalským parlamentem v konkrétních vyjádřeních nejlepší ze všech zemí EU,“ informoval Milan Štěch.
Pokud konečně po zhruba dvaceti letech dokáže Senát zmodernizovat Ústavu nebo alespoň rozpoutat o ní řeč, bude to chvályhodné. Je samozřejmé, že demokratická společnost se nemůže do nekonečna řídit totalitní ústavou a neustále se odvolávat k Ústavnímu soudu, aby řešil problémy s ní. Vzpomínám na slovaprezidenta Klause (parafrázuji), jak si posteskl, že z Ústavy děláme takřka svatou věc, že si neuvědomujeme, že ji tvořili a tvoří pouze lidé. Že po revoluci měl on sněkolika spolupracovníky na její změnu jen několik dní a pozměnili rychle jen to nejkřiklavější včetně ostudného paragrafu 4 o vedoucí úloze KSČ s tím, že se k podrobné úpravě vrátí až bude více času. Bohužel ten již po Sarajevu nenastal.
Dalo se čekat, že Pan Štěch si pochválí, že "díky podpoře levicových voličů volby posílily charakter Senátu doleva. A zdá se, že volba pravice na určitou dobu skončila. Sněmovna má také podobný charakter. Podobný postup bude zřejmě pokračovat.“ Za tuto pomoc sociální demokracii pochválil zejména strany VV a Lidem: „Tento stav způsobila především strana VV, dnes transformovaná z velké části do Lidem, díky svému podvodnému chování.“ Já bych dodala, že nejentyto strany, ale chování všech stran vládní koalice vedlo k tomu, že preference socialistů rostly, aniž tito museli hnout rukou. I když je pravda, že díky skandální zradě dua Kočí-Tluchoř, kterého využili lidé kolem Peake , se rozkoly v koalici umocnily a paralyzovaly činnost vládymírou vrchovatou. Premiér namísto vládnutí a řešení vážných otázek ekonomických řešil jedno odvolání ministra za druhým a není divu, že zástupce opozice má co kritizovat: „V průběhu roku 2012 se zdálo, že státní zastupitelství i policie se pustí do boje s korupcí. Dnes se to již nezdá. Změna nastala podle mne odvoláním ředitele policie Lessyho. Stačí připomenout, co se dělo na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde se jednalo o stovky miliard, které byly nasypány panem Šiškou do S-karet a do nefunkčních informačních systémů.“
Pan předseda Štěch pak již jen potvrdil známou věc, že se mu líbí přímá volba prezidenta, a neopomněl se vyjádřit také k amnesti:
„Řešíme otázky kolem přímé volby presidenta. Mnozí mi vytýkají, když vidí, co se kolem ní děje, že jsem byl pro přímou volbu. Přesto, že se mi také mnohé nelíbí, tak po tom, co jsem zažil na Hradě ve třech prezidentských volbách, tvrdím, že nemůže být nic horšího. Zejména v zákulisí té poslední. Nyní to je v rukách občanů a já jsem tomu velice rád. Zákon volební má mezery, Ústavně právní výbor měl k němu řadu připomínek, přestože byl připravován poměrně dlouho. K nám do Senátu přišel ale na poslední chvíli a vzhledem k patové situaci jsme nakonec jeho návrh pustili, protože by nebylo možné provést volby v termínu do 8. března. I když je ten spěch vidět na jeho kvalitě. Jsem rád, že Ústavní soud rozhodl nakonec, že volby budou v termínu. Mohlo by to jinak uškodit zemi."
„Amnestie prezidenta republiky byla velmi nešťastným krokem. Rozsah je enormní, každý den se objevují upíři zproštění viny. Korupčníci dostali díky amnestii svobodu a postih dopadl na její oběti. Stále se daří zemi dále prodávat. President nepoužívá slova korupce, tunelování, prorůstání byznysu do politiky, lumpové, podvodníci. Podle mne to není není to nahodilá záležitost. Stačí jen připomenout podivnou milost pro pana Kratochvíla z ICOMu. Ústavně-právní výbor v čele s předsedou Hamplem požaduje, aby byl změněn článek II (jedná se o znění věty: Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let. - pozn. redakce) Jsem připraven to podepsat, ale musím znát právní rozbor, že má námitka má šanci, že uspějeme. Argumenty Petra Nečase ohledně jeho kontrasignace jsou nepřijatelné. Jeho podpis tam není jen pro zaplnění místa, ale je tam proto, aby garantoval, že jako premiér zná politické, morální a ekonomické dopady a také cestu k tomu, aby se zamezilo škodám.“
To, že se chce před podpisem stížnosti k Ústavnímu soudu pan Štěch ujistit o oprávněnosti jejího podání je rozumné, protože jinak se může setsakramentskyzesměšnit. Nepochybuji, že v Senátu jsou dobří právníci, ale i na Hradě pracuje skvělý právní odbor, který by nedovolil, aby jednal pan profesor protiprávně natož pak protiústavně. Ono jiné je, když si podávají prezidenta republiky nuloví pisálci či politici, ale on je druhý nejvyšší muž ve státě a by si měl být vědom, že kritika z jeho úst má být objektivní a velice, velice rozvážná. Jak znám pana prezidenta, ten také svá slova velice, ale opravdu velice, váží. Je si totiž vědom toho, že nepřiměřeně konfrontační politika je občany vždy ve svém důsledku přijímána negativně.
Po skončení projevu zahájil pan předseda volnou zábavu slovy: "Vítám Vás ještě jednou redaktory, šéfredaktory, majitele médií, generální ředitele z Prahy i z ostatních částí České republiky. Jsem rád, že jste přijali pozvání. Přítomní senátoři jsou Vám k dispozici, stejně jako připravené pohoštění."
Tato slova přijali všichni přítomní s velkým nadšením a ilustrační fotografie dokumentují, že nálada mezi oběma stranami nebyla vůbec napjatá .
© Kulturní komise ČR, Leden 10, 2013
