Melodrama Malá mořská víla v podání Tomáše Víška

Tomáš Víšek patří k nejvýraznějším českým klavíristům. Má široký a neotřelý repertoár, ale vedle světových děl dominuje česká hudba. S mimořádným přijetím se setkal například jeho klavírní recitál na mezinárodních festivalech Pražské jaro 1997, 2002, 2003, 2006 a 2014 a festivalu Musica Iudaica 97. Natáčí pro český rozhlas i Českou televizi. Několikrát vystoupil před vyprodaným Rudolfinem jako sólista Gershwinovy Rhapsody in Blue.

Kdo byl na jeho koncertě cítí jak přímo zběsile a vášnivě vychutnává to, co chce sdělit hudbou. A nemusí k tomu mít ani obrovské vyprodané haly, i v intimních prostorech jako je například Umělecká beseda v pražském kostele sv. Vavřince to předvedl na několika sladbách Jaroslava Ježka v nichž propojil formy jazzu, vážné hudby, valčíku na rozlučenou i charlestonu. Je to zcela mimořádná osobnost, něco tak zvláštního, že jeho styl hraní se podle odborníků nelze naučit ani jej vyučovat. Což je ovšem škoda pro další generace.

Ještě rychle prohlédnout texty a noty a koncert může začít...

Ovšem nejvíce se projeví v přednesu melodramat. Dokáže publikum udržet v napětí jak zaníceně odkrývá obrovské prostory dramatu a nechává se unášet pouze hudbou. Nehlídá takřka noty, je nad klasickými úhozy i nosnými tóny povznesen. Jeho technika hry je prostě v tom, že hudbu hraje jak ji cítí.

Text k fotu: Mistr Tomáš Víšek přichází ke klavíru, sál je vyzdoben snovými obrazy malířky Gabriely Novákové (VOUB)

Melodrama Malá mořská víla, hudebně zpracované jeho chotí Jindrou Nešasovou Nardelli, bylo opravdu nezapomenutelným zážitkem. Svými prsty na klavíru se dostává do nedostižných sfér jako by to byl on sám a nikoli princ z pohádky, kdo otevírá náruč a srdce nedostižné bytosti Malé mořské víle. Hudební předloha paní Jindry je jistě velmi propracované dílo. Bez něj by zřejmě nedokázal přednést vše jen z hlavy. Přestože tak na diváka působil.

Text k fotu: Tomáš Víšek doprovázel na koncertu též známou sopranistku Irenu Troupovou

Malá mořská víla

Melodram pro recitaci a klavír na text Tomáše Víška

Vypráví maminka kloučkovi o malé mořské víle,

jež láskou plála k princovi vzdáleném 303 míle.

„Jak bych ho jenom dostala, já všeho bych se vzdala...“

to slyší jedna srařena a povídá: „Pojď sem, malá.“

Jsi ochotná nemít žádný hlas, jsi ochotná trpět v chůzi?“

„Já milovat budu zas a zas a nevidím žádné hrůzy...“

„Tak napij se! - a moje kouzlo přivede k Tobě prince,

však zažene-li Tě, nevrátíš se k sestrám nikdy více!“

Princ krásnou vílu uviděl a hned k ní láskou vzplál,

však brzy smuten byl - on tolik rád by si s ní povídal.

Zeptal se klouček: „Maminko, proč ona mu nenapsala?“

„Ona to nesvedla, synáčku - víš byla příliš malá.

Nikdo jí tohle neučil - však Ty se uč to pěkně,

aby co ústa neřeknou, neztratilo se ve tmě.“

Princ miloval ji a toužil stále tisknout si ji k sobě

však studená byla jako led, on cítil se jak v hrobě.

ježibaba jí zradila, tohle jí utajila,

že sálat nikdy nebude, je přece jenom víla.

„Víš synáčku, když slyšíš slibovat hory doly,

opatrný a bdělý buď, ať srdce nezabolí.“

Víla je opět samotná - a baba je tu zase.

„Ještě se můžeš zachránit! Dej si nůž za opasek.

Ty prince znovu uvidíš, jak bude slastně spáti,

když bodneš ho, tvá síla a tvé sestry se zas vrátí.“

Však tohle víla nemohla, nenávist nepoznala -

a tak došla prokletí, byla z ní bludička malá.

Ni člověk, ni vílou nebyla, jen láká směle plavce,

až oni síly ztratili a ke dnu padli hladce.

„Víš, pamatuj si synáčku, chtít něčím jiným býti,

čím Pánbůh tebe nestvořil, do osidel Tě chytí:

Chtěj být lepším tím, čím jsi, ať posedlost nezavede,

hruška též není jabloní - však plodí, jak nejlíp svede...!

Autorka hudebního melodramatu Jindra Nečasová Nardelli (snímek nahoře) sdělila našemu listu Fragmenty jak skladba Malá mořská víla vznikala: „V létě roku 2024 jsem zamyšleně hleděla do vln Jónského moře. Kdybych tak měla nějaký pěkný text na melodrama, něco třeba o mořské víle. Obrátila jsem se ke svému muži, který nic neříkal, ale v průběhu odpoledne si na pláži stále něco „čmáral“ na kousky papíru, které nám zbyly.

Text k fotu: Klavíristka Kateřina Horká doprovázela tenora Ondřeje Holuba a oba sklidili právem upřímný potlesk

„Tak je to hotové“ oznámil navečer. „Je to přímo malá mořská víla, ale v duchu knihy Broučkovi pozůstalosti od Jana Karafiáta, které bsahují řadu kratších pohádek majících v závěru vždy nějaké „mravoučné“ poselství.“

Manželovým textem jsem nadšená, dokonce mi vstoupily slzy do očí a po několika měsících jsem skladbu dokončila. Vychází přirozeně z jeho textu a jeho dějového napětí. Někde je text i zopakován pro větší účinek. V chorální části je pak v repríze dokonce předepsané pobroukávání melodie recitátorem.“

Recitaci Malé mořské víly přednesla Kateřina Seidlová Hrušková.

Klavírní virtuos Tomáš Víšek na závěr koncertu pozval přítomné na další nezapomenutelný podobný večer.

Snímky Ivana Haslingerová Pancířová, revue Fragmenty

© Kulturní komise České republiky, z.s. 17. srpna 2026