Ladislav Jakl: Na referendu o vystoupení z EU jsem připraven spolupracovat s kýmkoliv

Po chvilkovém smutku a jakémsi ochromení, kdy se zdálo, že pravice v ČR odchodem presidenta Václava Klause z její poslední bašty Hradu už definitivně zanikla, zvedla tato opět hlavu a pustila se do boje za svobodu v naší zemi.  

Institut Václava Klause (IVK) sice ještě neměl ani lustry v místnostech, ale začal po návratu šéfa z USA  pracovat naplno. Důkazem toho bylo, že jeho osobní tajemník Ladislav Jakl již v březnu 2013 baštu konzervativců, kteří se sešli na již devátých "Hovorech na pravici" pořádaných Akcí D.O.S.T. na Novotného lávce v Praze, vyzval k zorganizování referenda o vystoupení z EU. A že již 2. dubna 2013  na desátých Hovorech na pravici nesoucích název "Na prahu kontrarevoluce" vyzýval další přítel profesora Klause, jeho bývalý vicekancléř Petr Hájek tamtéž přítomné dokonce ke kontrarevoluci. Bylo to již před 4 lety, kdy se to mnohým občanům jevilo jako utopie. Jak se ukázalo, nebyla to utopie, ale pánové spolu s prezidentem Klausem odhadli situaci, jako již mnohokrát předtím, o několik let dopředu. Protože nyní se stala tato otázka aktuální, zveřejňujeme v plném znění článek o tehdejší varovnou přednášce. Je naprosto aktuální a myšlenky v něm stojí rozhodně za připomenutí:

"Na možnosti vyhlášení referenda o vystoupení z EU jsem připraven spolupracovat s kýmkoliv! Je to první krok ke svobodě a boj za něj se bude stupňovat v dalších krocích" burácel Jakl.

"Musíme postupovat systémem gradujícího pokračování. Nebude to ale žádné přešlapování na místě, budeme trpělivě, systematicky a stále  pracovat na svém cíli. Není nutno tady přemýšlet nahlas. Pišme a připravujme se. Je nutné v první řadě vytvořit kroky pro gradující pokračování a jít stále nahoru. Nesnažme se být okamžitě horou, která porodí myš, ale buďme myší, která porodí horu. EU je mezinárodní organizací, která má konkrétní podobu. Není to posvátná kráva, ale živé téma k neustálé debatě, která se týká každého z nás, naší svobody a toho, jakým způsobem prožíváme vztah ke světu. Proběhlo jedno referendum v neprospěch nás 26 %, kteří jsme byli proti vstupu do ní. Debata o EU nemůže končit deset let starým referendem. EU se stále vyvíjí a její tvář se stále jasněji vyjevuje. Některá očekávání se naplnila, ale mnohá ne. Chceme se vyjádřit dnes k nové realitě. Jsou pro to věcné důvody. Nemůže nám nikdo zacpávat ústa," ujistil Jakl netrpělivé fórum přítomných.

Je tedy již jasné kam napne síly IVK a že se páni Dientsbieři se svou skvadrou nenáviděného Klause a jeho přátel hned tak nezbaví i kdyby ho žalovali pro ještě větší nesmysly než pro vlastizradu. Že společně se svými věrnými ještě ukáže svoji sílu. Maně mne napadla pověst o třech prutech Svatoplukových.

Na dotazy z pléna, zda se připojí do jeho boje za naši národní svobodu i jeho šéf, se pan Jakl jen záhadně pousmál a odpověděl s ironií jemu vlastní: „Dámy a pánové, milí Evropané, Australané a zbytkosvětáci! Nebudeme přeci nepřátelům odkrývat všechny karty naráz. Mějte na paměti, že na všechna tato setkání chodí převlečený Barroso. K tomu přece tady nebudu mluvit. Pojďme mu tento večer znechutit. Přemýšlejme, kterým výrokem a čím mu uděláme radost větší a menší. Buďme trpěliví, pokračujme v této sestavě a  nenechme  se od nikoho  odstrašit!"

 Čím více poznávají lidé EU, tím větší u nich nastává deziluze

A svá tvrzení o tom, že čím více poznávají lidé EU, tím větší u nich nastává deziluze, doložil Ladislav Jakl několika výmluvnými daty o vývoji nálad občanů ve vztahu k EU a jejím organizacím, které mu poskytl předseda CEPu ekonom Jan Skopeček: Před deseti lety hlasovali lidé o náležitosti k civilizačnímu okruhu, ne o konkrétních zájmech. Od té doby bylo mnoho občanů oklamáno. Tehdy EU dalo důvěru  64 % občanů, nyní jen 40 %. Svědčí to o tom, že čím více občané o EU vědí, tím je jejich deziluze větší. Evropskému parlamentu věřilo 49 % občanů, nyní jen 30 %, Evropské komisi 46 %, nyní 28 %. Prezident EU měl v roce 2010, kdy byl poprvé zvolen, sice mizivou podporu 27 %, ta ale nadále klesala na současných 22 %, podpora ministryně zahraničí klesla z 25 % na 21%.

Tato čísla opravňují vlády členských států EU zeptat se občanů, zda ještě chtějí být členy EU, neboli, zda chtějí být nadále stahováni za nohu do hloubky dluhů EU. A i kdyby nakonec parlament EU referendum nepovolil, již sama debata o tom mnoho vyjasní a zvýší cenu našeho ANO či NE v Bruselu. Politik ČR může říci, že nepodepíše ten či onen příkaz EU, protože by se nemohl vrátit domu s odkazem na referendum. Ani média by nemohla jít stále proti veřejnému mínění. Musejí nechat lidi projevit své aktivity. Lidí se stále dotýká to, co EU přináší zlého. Proto bychom se měli všichni spojit a radit se o tom. Kdybychom  od kritiky a analýz udělali jakýkoliv krok, pak víme, jak postupovat dál podle skvělé knihy Petra Macha. „Jak vystoupit z EU“. Není to proto žádný krok do neznáma. Nečekejme, až nám vyasfaltují legislativci dálnici. Frustrované lidi není možné nechat na pospas EU. Nesmějí být obětními beránky ani pařezy na štípání dřeva," uzavřel člen správní ardy IVK Ladislav Jakl.

"EU mi dluží deset let života v suverénním státě. Chci vrátit politiku zpět k nám. Politika se dá dělat jenom v suverénní zemi a suverénní země nemůže být členem Evropské unie.“ Podle Jakla je nesmírně důležité, aby se o EU vůbec začala vést u nás relevantní debata. Pokud ji dnes někdo vede, vypadá to jako něco extremistického, fašistického, nacistického. Kdybychom se o tom za rok mohli začít bavit bez těchto nálepek, byl by to podle něho úspěch.

Za vystoupením z EU by se měli spojit všichni, jimž leží na srdci svoboda nás i naší vlasti

Proto je podle Jakla nutné začít sbírat hlasy pod petici žádající vyhlášení referenda, aby naše ustrašená vláda měla podklady pro to požádat parlament o schválení zákona o něm :„Za tím účelem by se měli spojit všichni, komu leží na srdci svoboda nás i naší vlasti. Na drobnější rozpory je čas potom. Když skupina vězňů utíká z vězení, tak mají společný cíl. A když vylezou ven, jde každý někam jinam,“ zakončil své vystoupení Jakl.

Tato slova byla zřejmě míněna zejména na adresu předsedy Svobodných Petra Macha (obrázek níže), který zřejmě  nemůže stále překousnout, že si někteří občané dovolují věřit v Boha, a nechce se zahodit na spolupráci s „bigotním katolíkem“ jak hanlivě nazval veřejně v televizi pana Michala Semína. Od Akce D.O.S.T. se distancoval s tím, že vyhlásí jeho strana samostatné referendum. Hovory na pravici byly po těchto jeho slovech přerušeny a přednášející ho vyzvali k popovídání si za zavřenými dveřmi, protože dvě referenda by bylo nesmyslné vyhlašovat a jen jedna strana i kdyby byla sebevětší na to nestačí a skvělý záměr se roztříští. Bohužel ani během hovoru o přestávce semináře nedošlo k očekávané dohodě mezi ním a ostatními na společné spolupráci. Očekávané proto, že Michal Semín  pronesl větu na kterou přítomní v sále tolik čekali: „Pokud by se Suverenita a Svobodní dokázaly jako dvě nejvýznamnější euroskeptické strany dohodnout, pak by k tomu nezůstal lhostejný ani Václav Klaus.“

Ani nabídka podpory prezidenta Klause ale nepomohla přesvědčit pana Macha a po přerušení schůze se ve své řeči zaměřil pouze na jakési procedurální záležitosti týkající se referenda a na možnost vystoupení z EU. Uvedl případ Grónska, které v roce 1982 z EU vystoupilo, a upozornil, že Lisabonská smlouva podobné jednostranné vystoupení členského státu znemožňuje. Nicméně čl. 50 Smlouvy o fungování EU nabízí možnou cestu k vystoupení. Ta ale nemůže být kratší než dva roky. Za Svobodné prohlásil, že 2. dubna, kdy má na Pražském hradě zavlát protektorátní vlajka Unie, zahájí jeho strana sběr podpisů pro případné referendum, které by podle něj bylo „cestou ke státní svrchovanosti“ a nezbytným krokem na cestě ke svobodě. Ale samostatně. 

Je ironií, že právě Petr Mach, který 12 let vedl Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku jako jím vychvalovaný výborný student na VŠE a člověk od kterého jsme si slibovali při zakládání jeho strany, že bude pokračovat v Klausem započatém díle, je nyní překážkou tohoto Klausova přání. A navíc kvůli věci jako je víra, tedy věci, která ve slušných státech do politiky nepatří. Škoda, že Machovy sliby o svobodě zůstaly jen planými frázemi. Přitom to byl právě Mach, který v roce 2008 aktivně podporoval Pochody na Hrad organizované Akcí D.O.S.T. , na nichž říkal, že bude-li přijata Lisabonská smlouva (LS), nezbude než požadovat vystoupení z EU. A měl by to být právě on, pokud chce docílit většího úspěchu než 3 % v následujících volbách, kdo by se měl by se spojit ve věci prosazení referenda o vystoupení z EU.

Pokud jde o předsedkyni Suverenity Janu Bobošíkovou, tak ta naopak vyzvala k překonání osobních neshod a všech animozit. Oznámila, že v těchto dnech dohodla dokonce spolupráci se Stranou soukromníků. Dále mj. uvedla: „Máme jednu příležitost pro změnu současné politiky - volby 2014. Musíme do té doby vybudovat sílu, která malé a střední podnikatele přesvědčí, aby jí uvěřili a podporovali jí. A nejen ty. Oproti ostatním státům EU máme dvě obrovské výhody. Nemáme zatím zavedeno euro a můžeme proto působit tlak na to vyvázat se z povinnosti euro přijmout. A především máme Václava Klause. Vysoce odborně zdatného politika majícího, teoretickou i praktickou zkušenost a politika, který se nebojí. Měli bychom napnout všechny síly k umožnění jeho návratu do aktivní politiky!“ 

Je smutné, že právě Petr Mach, který je znám jako snad nejvýraznější zastánce vyhlášení referenda o EU a který je navíc předsedou strany, která má již ve svém znaku slovo Svoboda do ní vnesl kastovnictví, jaké kdysi existovalo v totalitní KSČ. Že kádruje spolupracovníky dokonce tak ostře, že nesmějí ani věřit v Boha, a to i v případě, že tuto víru nikomu nevnucují a netýká se politických problémů o něž jde. Michal Semín je naopak znám jako opravdový křesťan  svou tolerancí ke každému. Nikoho nezesměšňuje za to, že v Boha nevěří, jako komunisté. Naopak ve svém projevu o vystoupení z EU toto vše, včetně postojů k potratům, otázkám homosexuality a dalším upozadil a nabídl pomoc všem za boj zásadní, za osamostatnění se z protektorátu EU. 

Jak říká moudře Michal Semín: „Je potřeba najít společnou řeč při obhajobě naší svrchovanosti. Akce DOST je zde proto, aby se na společném postupu  vedoucím k dosažení požadavku vystoupení z EU shodli vlastenci s jinak odlišnými stanovisky. „Je mi jasné, že se budeme po dosažení suverenity přít v detailech, ale nedokážu pochopit, že se nám nepodařilo najít společný postup v otázce hájení suverenity ČR. Chápu, že vadí Petru Machovi můj bigotismus, proč ale se chce veřejně distancovat od Manifestu DOST, který podepsal, to nechápu. To přece nemá s mým vztahem k Bohu nic společného. Chce-li se někdo věnovat stranické politice, musí mít nejdříve hřiště, na kterém ji  budete moci dělat, jinak to udělá za něj Brusel. Proto bychom se měli všichni spojit k protestu proti vyvěšení protektorátní vlajky na Hradě a jít tam společně s transparenty  "Hnutí proti vlajce", které jsme v DOST vydali. Na dohady o méně podstatných otázkách, jako jsou potraty či liberteralismus, budeme mít po vystoupení z EU dost času. Lidé mnohdy nevědí, jsou-li pravice či levice, ale EU MAJÍ PLNÉ ZUBY. Proč předem klást další překážky?“  

A celou vzrušenou debatu uzavřel Ladislav Jakl: „Nejefektivnějším způsobem, jak dosáhnout kýženého cíle, je prosadit referendum o vystoupení. To nám poskytne politickou platformu pro souboj. To kýžené hřiště. Bagry s hvězdičkami nám ale toto hřiště vybagrovaly a nejde na něm hrát fotbal. Vykopejme bagristy a chraňme hřiště. Pak na něj pojďme hrát, zda chceme suverenitu jakou má Korea či Švýcarsko. Jinak politika zmizí a udělá se v Bruselu. Nejsem stoupencem davového slučování, ale někdy může nastat situace jako se skupinou vězňů, která se spojí  za společným cílem útěku z vězení. Nehlasují, nedohadují se o tom, co si kdo myslí či v co věří, ale  jednají v pokoře ke společnému cíli a efektivně. Teprve až vylezou ven, jdou každý jinam. I mezi námi nejsou nyní malicherné rozpory prioritou."

© Kulturní komise ČR, Březen 20, 2013

(Jak ukázaly následující roky, pyšné Machovo odmítnutí pomoci prezidenta Václava Klause a dalších pravicových sil při předložení referenda o vystoupení z EU bylo velkou chybou nejen pro jeho stranu, která se skoro deset let plácá kolem 2 % obliby, ale především pro celou naší zemi. Kdyby Petr Mach neodmítl tehdy nabídku zkušených politiků, mohli jsme již být možná vysvobozeni ze stále nebezpečnějšího protektorátu EU nebo alespoň daleko dál v jednáních o naší svobodě. pozn. redakce 7.7. 2017)