Krize superstátu socialistického blahobytu je tady. Konečně!

V Zeleném salonku Senátu PČR uspořádalo Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) ve spolupráci s Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu PČR seminář "Perspektivy eurozóny ve světle zkušeností z finanční krize". Moderátorkou semináře byla redaktorka týdeníku Ekonom Ing. PhDr. Ivana Pečinková. Záštitu nad seminářem převzal senátor Luděk Sefzig, který přišel osobně pozdravit přítomné. Již sám výběr místa, Zelený salonek, kde naše vláda roku 1938 převzala osudovou listinu o Mnichovské dohodě, podtrhovalo závažnost problému. Kdysi se v něm naše vláda dozvěděla o zaprodání našeho státu evropskými mocnostmi Velkoněmecké říši, nyní se v něm diskutovalo o zaprodání naší země Velkoevropské říši vedené fakticky opět Německem. Rozdíl je jen v tom, že tehdy nás do německého područí zaprodali vůdcové evropských mocností, nyní nás do tohoto područí zavedli vlastní postůchtiví politici.

Když se člověk podívá na text Mnichovské dohody, zatrne mu, jak krátké sdělení na jednom listu papíru stačilo k tomu, aby se na mnoho desítek let změnil osud naší země a aby naše vlast přišla o demokratický kredit. Pro naše současné politiky by to mělo být velkým mementem, aby při podpisech a tvorbě mezinárodních smluv byli velice, velice obezřetní. Obezřetní o to víc, že jedním z autorů Mnichovské dohody byl Robert Schuman, který jako první oznámil vznik nadnárodní Unie pro Evropu a jejím propagátorem byl Jean Monnet, francouzský ekonom a politik, otec zakladatel předchůdce dnešní EU. Aby vytvořil Velkoněmeckou říši, musel kancléř Hitler rozpoutat druhou světovou válku, kterou ještě nakonec prohrál, dnes stačil kancléřce Merkelové pouze polibek premiérovi Topolánkovi a na tragickém Žofínském kongresu ODS bylo rozhodnuto o jeho podpisu pod osudovou listinu zvanou Lisabonská smlouva (LS). Tím sen Merkelové o Velkoevropské říši byl zpečetěn. Otázkou je, zda bude její sen mít také historicky tak krátké trvání jako sen kancléře Hitlera. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman předpověděl například měně Velkoevropské říše, euru, patnáct let života. A stát bez vlastní měny není, jak známo, skutečným státem.

V posledních měsících se zdá, že geniální ekonom Friedman měl zase jednou pravdu a že euro namísto toho, aby přispělo ke stabilitě ekonomik států, které ho přijaly za své, a k jejich sjednocení, vede k přesnému opaku. Není proto divu, že se otázkou perspektivy této nové evropské měny zabývají politici i významní ekonomové na nejrůznějších konferencích a přednáškách. Nebylo proto překvapením, že nemohl k tomuto vážnému problému zůstat klidný ani lídr platformy eurorealismu CDK a člen Skupiny evropských konzervativců a reformistů (EKR) v Evropskénm parlamentru (EP), europoslanec Mgr. Hynek Fajmon, který měl na výšeuvedeném semináři hlavní přednášku, v jejímž úvodu ihned sdělil: "Dochází na naše slova, za něž jsme v CDK byli zejména po vyjití naší knihy ,Euro vs. koruna‘ v roce 2007 velice peskováni ze všech stran. Tehdy ještě krize nebyla a názory eurorealistů na euro byly pokládány za zcestné. Bohužel došlo na naše argumenty. Dnešní krize není ale krize eura. Euro je pouze průvodní jev krize západoevropského Babylonu, institutu, jehož politici zvyšují stále sociální transfery, až se tyto stávají přítěží, neboť je dělají za cenu zadlužování a nyní nastal čas splácet dluhy. Jde o dlouhodobou ekonomickou krizi chybného konceptu eurostátu, jejíž dopady mají pro státy v eurozóně (EZ) horší důsledky, neboť se krizi nemohou bránit plovoucím kurzem svých měn jako země mimo EZ. Všichni jsou tím zaskočeni, občané se začínají bránit omezování své životní úrovně, proto i ti největší europeisté moudře mlčí a euro nyní přestali prosazovat."

Hynek Fajmon také kritizoval společnou zemědělskou politiku EU, která nevedla k modernizaci zaostalého jihu vedeného Francií, ale naopak prohloubila i přes nehorázné dotace jeho neproduktivitu proti severu. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na fórum svolané jím a Janem Zahradilem již před mnoha lety v paláci Žofín, kde varovali před téměř zánikem našeho zemědělství díky pouhým čtvrtinovým dotacím proti např. Francii. A opět došlo na jejich varování. Díky nerovnoměrným evropským zemědělským dotacím došlo již přímo k rozdělení na produktivní sever a neproduktivní jih Evropy. Tedy přesně k opaku toho, co si mysleli neodborní bruselští úředníci, že pouhým zadotováním neproduktivního jihu vyrovnají jeho zemědělství se severními vyspělými státy.

"Jediní, kdo udržují nyní prosperitu, jsou Němci. Jsou proto na pomoc dalším státům EU sami a budou učitě chtít rozprostřít záchranný mechanismus eurostátu na všechny země EU. V EZ nejsou totiž jen státy platící eurem, protože všechny státy kromě Británie a Dánska, které vstoupily do EU pod podmínkou udržení své měny, mají závazek, že vstoupí do EZ. Němci proto určitě budou požadovat pomoc i od nich," obává se Fajmon a hned si pokládá otázku "Co máme v této situaci dělat?" Jeho odpověď zní: "Nepřijímat euro a neúčastnit se ničeho na jeho záchranu. Společný trh, kvůli němuž jsme kdysi do EU vstupovali, a hrazení dluhů špatných vlád spolu totiž nesouvisí. Když má dluhy domácnost, musí je splatit a nikdo jí také nepomůže. Rodina si žila nad poměry, tak ať platí, řekne si každý. Totéž platí o státech. Zachraňovat rozmařilé a nehospodárné vlády je špatné. A nejde říkat, že chudáci občané za špatné vlády nemohou. Mohou. Nemají je volit. Voliči musejí už jednou na vlastní kůži pocítit, že volit socialisty je špatné. Musejí pochopit, že rozumné a seriózní vlády nemohou rozdávat na dluh. Žije se pod nimi pro některé občany sice skromněji, ale nevisí nad hlavami hrozba bankrotu, měnové reformy a hrozba naprosté žebroty."

Tlak na naše zástupce, aby toto ustáli, bude v EU veliký. Budou je označovat za černé pasažéry. Naši politici se ale nebudou bránit s největší pravděpodobností sami. Proto může vzniknout na první pohled líbivá nabídka dát všechny dluhy na jednu hromadu, vytvořit společný evropský dluh, který budou všichni společně splácet. "Proti tomu budu hlasovat. Každý si má své dluhy splácet sám, nikdo mu nemá pomáhat. Na jaře vydáme druhý díl knihy ,Euro vs. Koruna‘, kde o všem tomto pojednáváme," říká pan europoslanec. Naši politici mohou mocensky ovlivnit a upevnit naši strategii pouze u nás doma. V EU toho v praxi prosadí europoslanci málo, protože je 700členný EP přehlasuje. Jediná možnost zablokovat tyto závažné věci je po přijetí LS v Radě Evropy (RE), protože tam platí ještě pro národní státy právo veta. "Mám radost, že Petr Nečas na Výkonné radě ODS slíbil, že využije práva veta při žádosti o zavedení evropských daní, i kdyby byl jediný. A nebude to mít lehké zejména proto, že nebude mít proti sobě pouze evropské politiky, ale bohužel i vlastní lidi. V zádech bude mít pana knížete, pana Kalouska a další zástupce ze svého vlastního státu, kterého chce tímto uchránit před odchodem investorů a chudobou. Vždy jsem říkal, že je škoda, že ministr financí Kalousek nejezdí na Ekofin ani do Bruselu, ale tentokrát bych si to přál," usmívá se Hynek Fajmon. Opět mi připomněl jednu ze svých přednášek, na níž v době rušení našich cukrovarů kritizoval tehdejšího ministra zemědělství Palase za to, že nejezdí do Bruselu se za ně bít, že jiné státy vybojovaly alespoň finanční náhrady za tuto ztrátu. Škoda, že naše vlády nepřikládaly tehdy hlasům pana Fajmona a dalších eurorealistů sluchu.

Při našem vstupu do EU bylo Německo sice nemocné ale přesto vyspělé proti vstupujícím zemím. Tyto země se snažily dohnat jeho úroveň i za cenu vyšší inflace. Každý stát se snažil zlepšit a pracoval na tom, aby splnil Maastrichtská kritéria. Státy snily o zlepšení své ekonomiky a o vyrovnání se vyspělým západním státům. Pak nastala krize a vše, co hlásali zakladatelé EU, přestalo platit. Fiskální problémy byly původně latentní. Během krize se však prohlubovaly propady ekonomik, zejména států EZ. Nastal jejich velmi pomalý a nerovnoměrný hospodářský růst a posléze dokonce propad. Vznikla krize státu socialistického blahobytu a v současné době jsme svědky dopadů evropského socialismu. Německo je přesto opět v popředí, protože strukturální reformy jako snad jediné urputně řešilo a tedy se zlepšilo. Jeho růst není tažen fiskální politikou. Zkrotilo mj. moc odborů a zaměstnavatelům dalo do rukou silné zbraně, aby měli pod kontrolou mzdy. A není to tím, že by exportovalo převážně mimo země EU. Do USA jde necelých 10 % jeho exportu, do Číny rovněž, ale 70 % jde do Evropy. Ostatní státy si při vstupu do EZ naivně myslely, že euro je zavede do existenčního bezpečí. Po vstupu do EZ proto přestaly dělat reformy a usnuly na vavřínech. Myslely si, že se pouhým přijetím eura přiblíží k nejbohatším státům EU a sblíží se se všemi zeměmi. Euro ale země EZ nesblížilo, naopak. Jejich HDP začal klesat a státy se dostávaly do stále větších potíží. Euro bylo pro ně totiž příliš silnou měnou. Proto nejen Německo, ale i ostatní státy EU na sobě musejí zapracovat, neboť Evropu může zachránit jedině dlouhodobá konkurenceschopnost ekonomiky. Spíš by se měly tyto státy zajímat, jak dosáhnout kurzovou prosperitu vlastními silami. Měly by si uvědomit, že euro samo o sobě nezajistí prosperitu dané země, že vstupem do eurozóny nezíská automaticky blahobyt. Největším dlouhodobým rizikem EZ je nedostatek strukturální konvergence. Když se země rozhodne účasti v EZ, musí se stát stejnou jako ty vyspělé země.

Výše uvedené názory Víta Bárty a Jana Jedličky, že problém EU není jen ve dluzích, ale důležitá je konkurenceschopnost zemí podpořil i další finanční analytik Aleš Michl z Reiffeisen Bank. Exportéři zemí mimo EZ svádí podle něj boj s cenovými kurzy. Naši exportéři si proto musejí klást otázky: Jak reagují dovozní ceny na oslabení kurzu koruny? Jak se oslabení kurzu projeví na vývozních cenách? Co udělalo oslabení kurzu koruny s domácí inflací? Jak se změnily mzdové náklady?Jak reaguje HDP a zaměstnanost na oslabení kurzu? "Tohle vše musejí bankéři i exportéři neustále hlídat. Jinak nás Asie spolkne jako sushi. Čína vsadila mnoho na produktivitu práce a není dobré ji podceňovat. Jezdí na Open card už pět let před námi. Musíme uhlídat naši konkurenceschopnost, nebo tu sice problém s eurem pomine, ale budeme platit čínským jüanem. Trvale udržitelný blahobyt za cenu, že se na něj trvale doplácí, je prostě neudržitelný," uzavřel Aleš Michl.

Ekonomická redaktorka z Lidových novin Lenka Zlámalová konstatovala, že euro činí v poslední době obrovské potíže, je to velký politický problém. Potvrdila, že významní ekonomové předpokládali již dlouho, že se něco stane, že euro zhorší vztahy mezi zeměmi. Již v roce 1997 se setkávala s jejich studiemi, že euro je základem pro sériovou krizi. Vycházely dokonce články s názvy jako „Euro a válka“. Tehdy se jim mnozí smáli, ale nyní se to bohužel naplňuje. Jedna země po druhé se dostává do bankrotu a tuto lavinu nelze zachránit. Řecko a Irsko byly malé země, ale Španělsko je již pro EU nezaplatitelné a zdá se, že je jen otázkou času, kdy padne Itálie a Francie. Politici musejí proto na finanční trhy přitlačit, jinak nastane kolaps. Rada Evropy musí přijít s řešením. Nemá ale nic vymyšleno, pouze to, že euro chtějí europolitici zachránit za jakoukoliv cenu. Buď se evropská měnová unie přemění v unii dluhovou a politickou nebo nastane cílený rozpad eurozony. Euro bude totiž bez zásahu působit hluboké krize dál a dál. Tiká-li budík inflace, musejí banky zvednout úroky. To ale banky v EZ udělat nesmějí. Irsko po vstupu do EZ nemohlo svými úroky hnout a nepomohla mu ani vysoká ekonomická vyspělost. Irské banky po vstupu do EZ musely přijmout záporné úroky -1 %. Irsko tedy žilo bez měnové politiky. Jeho ekonomika jela na volnoběh, podobala se jedoucímu automobilu bez brzd. Ekonomiky v EU padají do deprese, pouze Německo odstartovalo růst ekonomiky. Bude proto tlačit na centrální banku, aby narovnala úrokové sazby. Ve Španělsku naroste vše o 20 % , v Irsku o 13 %. A pro tyto země není cesta z bludného kruhu ven.

Alexandr Tomský reagoval na výšeuvedené přednášky stručně a jasně: "Evropa holt vybudovala pečovatelský socialistický stát a zhroutila se. Němci tvrdí, že problém je jeho politická reprezentace. Problémem je ale, že v něm vládne zelená socialistická ideologie. Vtloukají ji dětem do hlav již ve školách. To je hlavní problém EU. A tato adorace musí odumřít."

"Konkurenceschopnost EU ničí opravdu nejvíc její perverzní zelená legislativa," souhlasil Fajmon a upozornil na právě probíhající dvoutýdenní Světový klimatický summit v mexickém Cancúnu, kde účastníci z více než 190 států světa opět hledají společnou dohodu v otázce ochrany globálního klimatu. Nová dohoda by tak měla navázat na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu a Kjótský protokol, který vyprší již v roce 2012. Japonsko a Kanada v budoucnosti Protokolu, který pokrývá pouhou čtvrtinu světových emisí, nevidí zásadní přidanou hodnotu. EU konstatuje, že nemůže se svými 15 % emisí dodržovat jeho podmínky, když ostatní svět bude bez závazků. Rovněž ČR je pro přijetí nových emisních závazků pouze za podmínky, že bude existovat nová mezinárodní dohoda zahrnující všechny významné emitenty včetně USA a Číny. Kjótský protokol s 90% pravděpodobností tedy skončí. Fajmon se ale obává toho, že zelení fanatici budou v Bruselu křičet po ještě větším zpřísnění. Kdykoliv prý v EP padne námitka, že něco probíhá špatně, pak je na to reakce, že právě to je důvodem pokračovat dál, a to s daleko větším úsilím. Jednání v Cancúnu navazují na loňské zasedání v Kodani o potřebě mobilizovat finanční prostředky ve výši 100 mld. USD na pomoc rozvojovým zemím do roku 2020. V Cancúnu má být proto vytvořen nový „Zelený fond pro ochranu klimatu“, který bude mj. napomáhat nejméně rozvinutým zemím. 

Redaktor Dušan Šrámek využil toho, že Hynek Fajmon je ve Výkonné radě ODS, a položil mu otázku, která hýbe poslední týdny naší politikou: "Pan prezident Klaus a ČNB společně vyzvali vládu k tomu, aby se pokusila dojednat v EU výjimku na zavedení eura pro ČR. Bude ODS požadovat opt-out pro euro? Jaký je Váš názor na tento postoj pana prezidenta a centrálních bankéřů?" (Opt-out je obecné označení pro mechanismus, jak se jednotlivec může vyvázat ze závazku. V případě EU se jedná o výjimku z práva EU pro daný členský stát.)

Hynek Fajmon odpověděl: "ER bude za týden dělat rozpočet na rok 2011. Petr Nečas přislíbil, že zavetuje přijetí vysoké evropské daně. Druhý boj se pak povede o vyjednávání novelizace LS. Budou se nás ptát stejně jako ostatních států na to, co chceme dodat do příloh za připomínky. My ratifikovali LS s podmínkou platnosti Listiny lidských práv. Nyní jak ČNB, tak prezident tlačí na to, abychom kladli ještě podmínku vyvázanosti z podmínky přijmout euro. Můj názor je: Výjimka z eura? Proč ne? Pokud jde o celou ODS a pana premiéra, tak Petr Nečas myšlenku pana prezidenta neodmítl v principu, ale poukázal na to, že by to bylo velmi obtížné a něco by nás to stálo. Zároveň správně připomněl, že přestože ČR má právní závazek euro někdy v budoucnosti přijmout, není stanoven žádný termín. Fakticky tedy můžeme být trvale bez eura. A položil všem otázku, zda má tedy smysl domlouvat výjimku nebo-li opt-out? Odpověď není jednoznačná. Ať již se rozhodne nakonec pro cokoliv, podle mého soudu není fakticky stejně možné, aby naše žádost o výjimku z eura byla v dnešní EU schválena. Tento požadavek by vyvolal obrovské emoce a tím i politické a ekonomické náklady. Vláda jistě může takovou žádost přednést, ale zda bude schválena, je ve hvězdách. Jak znám bruselské politiky, tak spíše nikoliv. Na druhou stranu je zcela jasné, že ČR musí odmítnout jakékoliv snahy zatáhnout nás do hrazení cizích dluhů. Není myslitelné, aby ČR posílala jakékoliv peníze na Irsko, Řecko nebo jakýkoliv jiný členský stát. Zcela stačí to, že je podporujeme již prostřednictvím mechanismu MMF."

Prezident a ČNB nyní navrhují, aby se ČR pokusila dojednat stejnou výjimku, jakou má Velká Británie a Dánsko. Jeho návrh má logiku vyplývající z aktuální měnové situace v Evropě. Náklady na sanaci krachujících států budou obrovské a je také zřejmé, že eurozóna se pokusí tyto náklady rozprostřít na všechny členy EU. Zájmem ČR je naopak to, abychom se hrazení těchto cizích dluhů vyhnuli. ČNB tvrdí zcela správně, že eurozóna je nyní úplně jiným typem měnové zóny než v době vzniku, a je proto možnost tohoto faktu využít při žádosti o opt-out z eura. Na počátku byla totiž dohoda, že špatně fungující státy nedodržující Maastrichtská kritéria se zachraňovat nebudou a naopak za nedodržení budou trestáni. Nyní je tomu naopak. Konvergenční kritéria nedodržuje téměř nikdo a nikdo je za to netrestá, naopak ty nejvíce neschopné sanuje. Peníze potečou od odpovědných směrem k neodpovědným. Naším zájmem se tomuto mechanismu vyhnout a je zcela zřejmé, že vstup ČR do eurozóny je zcela mimo jakoukoliv vážnou diskusi. Koruna nám funguje výborně a nemáme žádný důvod převzítšpatné euro a s ním i náklady na sanaci krachujících států. A co je velmi důležité, že pro toto stanovisko má vláda širokou podporu naší věřejnosti. Česká veřejnost věří své koruně nesrovnatelně více než Poláci zlotému, Maďaři forintu nebo Lotyši svému latu. Dobře se to dá ukázat na hypotékách a úvěrech. Češi prostě své měně důvěřují. Důvěra české veřejnosti a také mezinárodních investorů v korunu je unikátní věc. Důsledky této důvěry v korunu mají velmi pozitivní efekt pro naši prosperitu.

"Koruna je prostě lepší měnou než euro. Ano. Je to skutečně tak. Inflace u nás je už několik let nižší než v eurozóně a úrokové sazby jsou z toho důvodu také nižší. Na rozdíl od USA, Británie, Irska, Belgie, Španělska a mnoha dalších států nemusela česká vláda zachraňovat ani znárodňovat při poslední krizi žádnou banku. Koruna v podstatě konstantně už 20 let posiluje oproti dolaru, libře, marce a nyní i euru. Když začalo fungovat euro, tak bylo k mání za 36 korun českých. Nyní po 10 letech už je k mání za 24,50 Kč. A přestože se občas ozvou exportéři, tak českému hospodářství to neškodí. Naopak. Pokud srovnáme tyto parametry s kteroukoliv jinou měnou na světě, tak zjistíme, že koruna je na tom minimálně posledních 10 let nejlépe. Toto sice většina české veřejnosti přímo neví, ale cítí to velmi dobře ve svých peněženkách. A proto se naší veřejnosti nechce zbavovat se koruny. Proč rušit něco, co tak skvěle funguje. To by udělal jen blázen," uzavřel Hynek Fajmon a moderátorka a spolupořadatelka semináře doktorka Pečinková se již mohla jen šťasně usmát nad zajímavou akcí.