Konec dobrý, všechno dobé

Poprvé od sametové revoluce hrozilo díky nezodpovědnému  chování Mirka Topolánka  a jeho pánů Dalíků vážné nebezpečí,  že se k moci u nás vrátí po volbách komunisté  za pomoci Paroubkových socialistů.  Ještě dva týdny před volbami  činil náskok socialistů v bývalé baště  ODS Praze 10 %. Stalo se ale neskutečné.  Právě tento stále se zvětšující pokles  preferencí díky klukovinám tehdejšího předsedy ODS korunovaným  jeho posledním excesem v Gay klubu  přivedl konečně ODS k tomu, že si hodinu  po dvanácté, několik týdnů před  volbami, zvolila za lídra volební kampaně inteligentního a slušného Petra Nečase, který takřka nelidským nasazením  dokázal se svými přáteli strašné  skóre s ČSSD téměř vyrovnat a dostat ODS do Parlamentu  jako nejsilnější pravicovou stranu.  Když říkám nelidské nasazení, vím, o čem mluvím. Zažili  jsme s ním jednu jízdu v akci Městečka od 5 ráno do 1 v noci,  návštěvu několika měst, úřadů, továren, setkání s občany  a do toho dával ještě Nečas rozhovory televizím, rádiům, všem  možným i nemožným regionálním novinám a přednesl několikahodinovou  ekonomickou přednášku na vysoké škole, kde  diskutoval se studenty. To vše z hlavy a naostro. V tom kolotoči  měl tak nejvýš čas se zamyslet na chvíli při přejezdech v autě,  co bude říkat. A tak to šlo den co den.

Samozřejmě by to nemohl  nikdo, ani Nečas, zvládnout bez skvělé organizace perfekcionisty  Ivana Langera a Martina Kupky, člověka, který v autě  o každé akci hned psal a rozesílal zprávy do médií, jakož i celého  týmu dalších organizátorů. Ale jak bylo vidět, předchozímu  předsedovi nebyla tato téměř digitálně přesně organizovaná  pomoc nic platná, neboť styk s občany odmítal, aby se neopičil  po svém nenáviděném předchůdci, neřku-li, že přednášku  na vysoké škole jsem od něj nikdy neslyšela.  Takže podíl doktora Nečase na kampani je neoddiskutovatelný.  To co dokázal ve skvěle vedené volební kampani  v Langrem vymyšlené a organizované akci Městečka, to by mělo  být do budoucna po naše politiky mementem, jak důležité je  pro úspěch v politice přímý kontakt s voliči.

Díky krátkému  času nemohl sice Nečas přesvědčit všechny znechucené bývalé  voliče z politiky Mirka Topolánka, aby dali své hlasy jeho nové ODS, z čehož profitovaly nové strany, ale i tak Nečas, Langer  a Kupka dokázali zázrak. 

Strach z toho, že zde budou spolu s Paroubkem vládnout komunisté a že ODS již nebude pravicovou, ale pouze klientelistickou stranou bez myšlenek, která za kus žvance od soudruhů  hozeného bude spokojeně podnikat v opozici, vedl ke vzniku několika  nových stran. Pan Karel kníže  Schwarzenberg se netají tím, že založil  TOP 09 z důvodu, aby zabránil návratu  komunistů k moci. Bývalý ředitel  Klausova Centra pro ekonomiku a politiku  a jeho poradce Petr Mach založil  zase stranu Svobodných, protože již nemohl  vydržet to, jak se ODS odkláněla  od svých cílů a měnila svá rozhodnutí  dokonce i přes závěry svých kongresů.  Poslední kapkou, aby po dvanácti letech  ODS opustil, byla změna Topolánkova  postoje ke ztrátě naší národní identity  přijetím euroústavy evropského superstátu  zvané Lisabonská smlouva.

Je škoda,  že se Svobodní nedostali do širšího  povědomí veřejnosti, protože by byli nyní  rozhodně co do programu mnohem příjemnějším partnerem  Petru Nečasovi než Věci veřejné, nečitelná strana majitele bezpečnostní  „Agentury bílého lva“ (ABL) Víta Bárty. Až na to, že  do programu bývalé Klausovy ODS přidali Svobodní boj za národní  suverenitu proti evropskému superstátu, by byli prakticky  ve všem ve shodě. Snad jen trochu liberálnější v ekonomice. Bohužel Petr Mach se svým politicky nezkušeným předsednictvem si naivně a neprofesionálně mysleli, že stačí mít dobrý program a nemusí chodit v kampani osobně za voliči. Příklad Petra Nečase by pro ně měl být mementem do budoucna, že  volič reaguje podle toho, s čím za ním politik osobně přijede  a jak se k němu chová. Rozhodně nebude běžný volič studovat  programy stran na internetu, ale musí na vlastní oči vidět jejich  lídry.

Tohoto faktu naopak geniálně využil ve své nemastné  a neslané straně Vít Bárta, když nastrčil místo sebe mediálně  známého fešáka a proutníka Radka Johna. Dobře totiž věděl,  že u většiny našich voličů programu není třeba. 

Po zachránění ODS od jisté katastrofy proběhl po dlouhých  osmi letech zase noblesní a dělný 21. kongres ODS. A nejenže  zvolil Petra Nečase do čela, ale uposlechl dokonce všech  jeho přání při volbě místopředsedů. První místopředsedkyní  se stala Miroslava Němcová, která s Nečasem bude tvořit  skvělý tandem a bude zárukou pravicové konzervativní politiky, kterou u nás prosazovala ODS pod vedením Václava Klause.

Takže přes takřka rok trvající strach z návratu naší země  před listopad skončilo vše dobře. Pan prezident jmenoval Petra Nečase premiérem a ten bude muset se  svou dnes jmenovanou vládou začít napravovat spoušť, kterou po sobě zanechali ze svých dvou volebních období socialisté a po nich zelení mužíci z Topolánkovy vlády. Nezbývá než popřát panu premiérovi,  ať mu k této nelehké práci dopomáhá Bůh.