U příležitosti 67. výročí pochodu studentů za prezidentem Benešem na Pražský hrad s prosbou, aby nepřijímal demisi ministrů a nedal zelenou nástupu komunistů uspořádal mezinárodní projekt Mene Tekel spolu s Pražským akademickým klubem 48 pod záštitou prvního místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky v reprezentačním Rytířském sále Senátu Parlamentu ČR Mezinárodní konferenci "Rodina v době nesvobody". Panelisté se zamýšleli nad tím, že zatčením či dokonce zavražděním otců rodin byla postižena celá rodina - manželka, děti, prarodiče. Že život příslušníků těchto rodin před mřížemi byl mnohdy bolestnější, než těch za mřížemi. Že řízený rozklad rodin patří k největším zločinům, které komunistický režim spáchal, a že hrůzy tohoto zločinného režimu je nutné stále připomínat. Že to byl největší státní masakr, který komunistické režimy spáchaly v dobách míru na svém obyvatelstvu.
http://fragmenty.cz/media/k2/items/cache/ca0d6da997c7f811cdca8d4563c6a22c_L.jpgRembrandtovo umělecké ztvárnění chvíle, kdy se na stěně Belsazarova paláce objevilo Boží varování
Název mezinárodního projektu boje proti totalitě MeneTekel není jen samoúčelným, ale znamená vážné memento všem pyšným, samolibým a rouhačským diktátorům typu biblického krále Belsazara. Mene Tekel jsou totiž první dvě slova tajemného Božího varování tomuto pyšnému arogantnímu králi, který zneuctil zlaté a stříbrné posvátné nádoby z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Rozkázal přinésti toto posvátné nádobí na hostinu a dovolil, aby z něho pili on, knížata i jeho ženy. Poté se objevila ruka, která napsala na stěnu jeho paláce varování: ????? ????? ?????? ?????????? neboli Mene mene tekel ú-parsín, což ve volném překladu znamená Zčetl jsem kralování tvé, zvážil a ke konci ho přivedl. (Mene znamená, že Bůh jeho kralování sečetl a ukončil, Tekel, že byl král zvážen na vahách a shledán nedostatečným, a Peres, že bude jeho království rozděleno Peršanům a Médům. Král téže noci skutečně zemřel a jeho království se rozpadlo.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1195_260215.jpg
Moderátor Konference Petr Kostka vítá přítomné účastníky konference v historických prostorách Senátu Parlamentu ČR, v Rytířském sále
http://fragmenty.cz/images/IMG_1213_260215.jpg
V rámci devátého ročníku mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel proběhlo v Praze mnoho akcí. Jednou z nejvýznamnějších byla mezinárodní konference „Rodina v době nesvobody“, která proběhla v slavnostním historickém Rytířském sále Senátu Parlamentu ČR pod záštitou jeho prvního místopředsedy Přemysla Sobotky. Pan místopředseda konferenci zahájil důrazným připomenutím, že podle něho rozklad rodiny jako základního stavebního článku fungující demokratické společnosti patří k největším zločinům, které komunistický režim spáchal, protože rodina je nezastupitelná k uchování hodnot pro budoucí generace národa. A nešlo jen o tragédie rodin postižených nejhůře, zatčením otců či matek, ale o výchovu celé mladé generace v komunistických školách:
http://fragmenty.cz/images/IMG_1206_260215.jpg
"Několika generacím českých školáků byl dáván za vzor sovětský pionýr Pavlík Morozov, který v době stalinského hladomoru udal sovětským orgánům vlastní rodiče za zásoby uschovaných potravin. Za to, že se i jemu pokoušeli zachránit život. Takto komunistická propaganda ničila vztahy v rodinách a v celé společnosti."
http://fragmenty.cz/images/IMG_1216_260215.jpg
Čtyřicet let tohoto zrůdného společenského systému spolu s předchozími šesti lety nacistické okupace nás podle pana senátora poznamenalo natolik, že si s tím mnoho lidí neví rady ani po 25 letech svobody. Základní rodinná poučka "Nesmíš nikde říkat to, co se povídá doma!" vytvořila základy ke lhaní, přetvářce, společenské pasivitě a mnoha dalším negativním projevům, které s námi zůstaly do dnešních dnů. Nesmíme dopustit, aby se opakovaly tyto chyby minulosti. Hodnoty naší civilizace ohrožují nejen vnější vlivy, ale i naše lhostejnost a pasivita. Význam rodiny je nezbytné stále připomínat s důrazem na její roli v době nesvobody.
Ředitel mezinárodního projektu Mene Tekel Mgr. Jan Řeřicha zdůraznil, že rodinný mikrosvět je složitým mechanismem, i když není ohrožen zvnějšku. Natož, když se do života rodin vloží stát. V letech 1948-1964 bylo u nás zatčeno a uvězněno 248 000 politických vězňů. Tím byl postižen minimálně milion lidí, neboť každý byl členem průměrně čtyřčlenné rodiny. Ilustroval to na rodině Holachových. Tím, že Jan Hlach a Olga Hlachová byli odsouzeni k mnoha letům žalářů, jejich tři děti se staly mementem zpřetrhaných rodinných pout. Na přání velevážené účastnice doktorky Naděždy Kavalírové odrecitoval poté báseň Jiřího Herzingera, básníka a politického vězně "Ve jménu těch..."
http://fragmenty.cz/images/IMG_1289_260215.jpg
Ve jménu těch, co z šibenic volali prokletí,
ve jménu dětí, matek, žen - nevinných obětí,
ve jménu těch, co u hranic zastřeleni byli,
ve jménu těch, co z vězení se zpátky nevrátili,
ve jménu těch, co otroky bratrů svých se stali
a přesto za jidášský groš svou čest neprodali.
Ve jménu lásky, života, pravdy a lidských práv,
ve jménu psanců - tuláků bloudících v cizinách,
ve jménu těch, co žili věk za branami pekel,
ve jménu všech já biblické píši MENE TEKEL!
http://fragmenty.cz/images/IMG_1268_260215.jpg
Předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR doktorka Naděžda Kavalírová pozdravila jménem KPV muklovskou rodinu, rodinu PTP a rodinu Přátel z pražského akademického klubu 48 přítomných na konferenci. Připomněla, že ideová náplň konference Rodina v době nesvobody vyvolala v každém, kdo prošel životem za mřížemi, neradostné a hlavně neomluvitelné vzpomínky. A nejen v těch. „Život příslušníků jejich rodin před mřížemi byl mnohdy bolestnější, než těch za mřížemi,“ zdůraznila paní doktorka. Oprávněně se pohoršila nad tím, jak může někdo v této zemi informované o zvěrstvech zrůdné ideologie komunismu klidně za tuto stranu kandidovat a být přítomen v Parlamentu. „Komunismus byla zrůdná ideologie sloužící k likvidaci nevinných vězňů svědomí,“ uzavřela svoje vystoupení.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1211_260215.jpg
http://fragmenty.cz/images/IMG_1232_260215.jpg
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Estonské republiky v ČR J. E. Sten Schwede uvedl, že komunistický teror páchaný na obyvatelích Estonské republiky po její anexi SSSR byl opravdu hrůzný. Tento největší státní masakr v míru postihl dvě třetiny obyvatel, kteří až do konce 80. let minulého století trpěli nesvobodou: „Desítky tisíc Estonců bylo deportováno na Sibiř nikoliv za to, co udělali, ale za to, čím a kým byli. Dodnes jejich vnuci nevědí, co se jim stalo. Na rodiny to mělo hrozivý dopad. Oceňuji proto Mene Tekel, že o tom informuje.“
http://fragmenty.cz/images/IMG_1250_260215.jpg
Publicista, dokumentarista a politický aktivista Estonské republiky Marcus Kolga pohovořil o filmu Gulag, který natočil o svém dědečkovi, který místo na vojenský výcvik při mobilizaci v létě 1941, byl spolu s ostatními naverbovanými vojáky odvezen do gulagu. Umírali tam v letním oblečení na krutou zimu. Posteskl si na to, že dnešní Kreml dělá vše pro to, aby občané zapomněli na minulost, a ocenil naše politiky, že tato zvěrstva připomínají a dovolili v ČR jeho film promítat.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1237_260215.jpg
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Lotyšské republiky v ČR J. E. Albert Sarkanis uvedl, že bez minulosti není budoucnosti. Omluvil kolegyni Dr. Phil. Dzintru Hiršu z Lotyšské Akademie věd, která musela náhle odcestovat k lékaři. Oba je spojuje to, že se narodili na Sibiři jako potomci deportovaných rodičů. Nezapřel vědce a nejprve definoval přesně hrůznýpojem totalitarismu jako formu státní správy, pro niž je charakteristická všezahrnující kontrola státu nad životem společnosti. V SSSR byla jejím kontrolním orgánem NKVD, KGB a Čeka. V totalitarismu jsou rušena a nedodržována ústavní práva. Konkrétně v Lotyšku byla část jeho území v roce 1944 připojena protiústavně k Rusku. V totalitarismu je vyloučena legální opozice a pluralita a nastupuje místo toho vedoucí úloha jen jedné strany. Nastává militarizace společnosti. Na školách jsou zakládány vojenské katedry, muži se stávají důstojníky a studentky rezervními zdravotními sestrami Civilní obrany. Tento totalitární režim vstoupil do Lotyšska po jeho okupaci SSSR 17. června 1940. Politikou SSSR bylo snižování počtu Lotyšů jednak deportacemi, jednak vybudováním průmyslu, který potřeboval přítomnost Rusů. Počet Rusů se do roku 1989 zvýšil o 540 %, zatímco Lotyšů klesl o 5,4 %. Deportace se dotkly 14 476 osob v roce 1941, 43 231 osob v roce 1949 a 150-200 000 lidí bylo přinuceno emigrovat v roce 1944 na západ. Rusové zničili veškerou intelektuální elitu Lotyšska a roztříštili zemědělství. V roce 1939 zmizelo 1 335 venkovských hospodářství.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1245_260215.jpg
Přítel pana velvyslance JUDr. David Kilgour, bývalý člen parlamentu a ministr zahraničních věcí kanadské vlády, připomněl, že hrůzný teror, o němž se na konferenci hovoří, není ještě stále ve všech státech pouhou minulostí. „Čína jsou hlavně Číňané, ne její vláda, která se presentuje jako mírumilovná. Ještě před rokem 1978 zemřelo 70 milionů Číňanů v pracovních táborech nucených prací. Muklové vyrábějí výrobky i pro nás. Rodina v Číně stále nic neznamená. Vláda používá k dosažení svých cílů násilí,“ uvedl pan Kilgour a pokračoval hrozivou zprávou: „S mnoha Číňany jsem provedl rozhovory a dozvěděl jsem se o zneužívání vězňů svědomí pro odebírání orgánů. Orgány jsou vězňům odebírány dokonce ještě před popravou. V roce 2003 se tato praxe přesunula v rámci Falon gong i na Tibet, kde bylo zavražděno 65 000 obyvatel. Speciálně je zájem o mladé a středně staré ženy. Dopad na rodiny to má hrozný. Loni v zimě jsem získal zprávu, že odebírání orgánů nemizí, naopak všem vězňům je odebírána DNA, aby se vědělo, který z nich bude vhodný k odběru, pokud bude třeba. Praxe se šíří i do Evropy. Islandský stát dělá totéž a bude se to šířit dál. Změňte politiku. Kriminalizujte orgánovou turistiku. Vrátí-li se někdo z Číny s orgánem, kriminalizujte ho!“
http://fragmenty.cz/images/IMG_1276_260215.jpg
Poté už následovaly dva srdceryvné příběhy osob, které tyto zločiny přímo pocítily na sobě a svých rodinách. Jedním z nich byl také člen Zemědělské komise KPV Jaroslav Lípa, jehož rodiče hospodařili na 30 ha půdy. Vlivem komunistického zrůdného režimu byl jeho otec zatčen, později také matka a on byl vyloučen ze školy. Majetek propadl státu, rodina se musela přestěhovat. Pan Lípa pracoval v dolech a později jako traktorista na místním státním statku. Po roce 1989 se rodina chopila příležitosti a využila nově nabytou svobodu k tomu, aby začala znovu hospodařit na půdě, na které pracovali celé generace jejich předků.
Působivou zdravici zaslala Růženka Popílková, dosud žijící účastnice studentského pochodu na Hrad, která byla loni oceněna v Senátu odznakem 3. odboje. Lékař jí bohužel zakázal účast na konferenci. Letos uplynulo 57 let od zatčení jejího otce a 39 let od zatčení maminky, jejího, manželova a opětovně tatínkova. „Komunistické procesy byly srovnatelné s nacistickými, jen s tím rozdílem, že je vedli Češi vůči Čechům. Rok 1948 znamenal pronásledování pro naše vlastenecké smýšlení a změnu chování bývalých kamarádů vůči nám. Otec byl vyhozen z funkce starosty. Sousedé nás okrádali. Báli jsme se udělat doma i svatbu. Odjeli jsme k manželovým rodičům, i tam nás ale StB sledovala, aby mohla otce zatknout. Dostal trest za velezradu a vyzvědačství,“ uvedla paní Popílková. Ano, komunistický režim byl opravdu krutý a hlavně nespravedlivý, rozbíjel rodiny a pronásledoval ty, kdo se nechtěli vzdát slova demokracie. Byla to doba utrpení slz a ponižování nesvobody.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1297_260215.jpg
Autorka filmu Salto mortale slovenská dokumentaristka Mgr. Anabela Žigová pohovořila o svém filmu, na nějž pozvala do kina Ponrepo přítomné.
Historik a vedoucí skupiny vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Mgr. Jaroslav Pinkas uvedl, že komunistický režim měl k rodině ambivalentní přístup. Chlubil se zrovnoprávněním žen, jejich zaměstnaností a osvobozením z domácího otroctví. Výchovu jejich dětí v duchu marxismu pokládal ale za veřejný zájem a za určující kritérium pro další postup v životě.
K závěru konference vystoupil také Jiří Růžička, místopředseda Svazu Pomocných technických praporů (PTP-VTNP ČR).Připomněl, že mezi 60 000 muži, kteří byli do nich zařazováni na výkon vojenské služby na dobu neurčitou, byli nejslušnější muži národa. Stačilo například, že rodiče byli sedláci a že soudruzi zestátnili jejich statek. Důvody zařazení do PTP byly podle soudruhů natolik závažné, že se na ně záklony nevztahovaly a proto se nedalo z nich soudně dostat. Účel tohoto byl prostý - vytrhnout děti z vlivu svých rodičů a zpřetrhat v nich pouto k půdě, hospodaření a dalším hodnotám. On sám žádal o dovolenku z vojny na rozloučení s umírajícím otcem. Národní výbor poslal esenbáka, aby ověřil, zda otec umírání nesimuluje a nakonec mu oznámili: „Váš otec zomre aj bez vas“. Měli bohužel pravdu, druhý den zemřel. „Byl jsem nešťastný, že jsem se s ním nemohl rozloučit. S odstupem času ale vidím, že otec měl štěstí, že umřel včas na rakovinu doma obklopen láskou a péčí, ne jako mnozí další bez rodin a bez pomoci v Jáchymovském pekle.“
A proč toto všechno? Protože sedláci byli vlastenci, morálně velmi čistí lidé a v obci vážení občané. Právě takových se režim bál. Bál se jich tolik, že byla dokonce provedena i očista škol jejich dětí pod záminkou, aby byla umožněna jejich převýchova. V průběhu prázdnin bylo například 600 dětí vyloučeno ze škol a převezeno na statek ve Studnici. Takto postižen byl i kníže Jan Šternberk, mladší bratr dnes 92letého pána na hradě Šternberku, Zdeňka Šternberka.
Režim se těchto lidí bál natolik, že nedovolil ani jejich pohřbívání do rodinných hrobů. Co kdyby přišli lidé na pohřeb a začali přemýšlet o tom, jak jim ubližují? Byla by poničena ideologie třídní nenávisti, která by zničila soudržnost komunistické vesnice.
Poslední generace vychovávána dle zásad Masaryka musela být zničena. Zažila komunistická zvěrstva na vlastní kůži a poznala, kam až může klesnout národ vedený zločinnou komunistickou ideologií. To vše byl nelidský zločin komunistů nejen na rodinách, ale na celém národu a jeho morálce.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1220_260215.jpg
V této době to muselo být nepředstavitelně kruté a složité a ti z nás, kteří jsme tuto dobu nezažili a slyšeli pouze z vyprávění svých předků-sedláků, si jen velmi těžko můžeme představit, jak moc zlé to tenkrát opravdu bylo, když jim vzali statek a dům, ve kterém se narodili, vyrůstali, hospodařili, vyrůstaly tam jejich děti a umírali jejich rodiče. Hrůzy komunistického zločinného a zavrženíhodného režimu je proto třeba si neustále připomínat, aby se už nikdy v budoucnosti neopakovaly a my mohli naše děti vychovávat pouze ve svobodě. Tak, jako to dělá mezinárodní projekt Méně Tekel, jak všem na závěr připomněl moderátor konference Petr Kostka.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1228_260215.jpg
Pro ty čtenáře, kteří nebyli v nejkrásnějším sále Senátu, uvádím několik fotografií a slov z jeho historie. Byl to nástupní sál, kde se scházeli rytíři před representačními místnostmi. Vchodem po točitém schodišti do něj mohli vjíždět na koních. Odtud byli návštěvníci odváděni k audiencím do přijímacích salonů vévody z Valdštejna. Jeho monumentální architektura patřila v době raného baroka k nejreprezentativnějším ve střední Evropě.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1226_260215.jpg
Každého návštěvníka upoutá především nástropní freska Baccia del Bianco zpodobňující knížete Valdštejna jako boha války Marta na válečném voze taženým čtyřspřežím bujných vraníků. Kromě své krásy vypovídá o pýše a sebevědomí knížete, který se ve své vzpupnosti chtěl zařadit nejen bohu Martovi, ale dokonce nejvyššímu bohu Slunce Heliovi, který jediný byl v antické mytologii zobrazován se čtyřspřežím, zatímco ostatní bohové pouze s trojspřežím. Výzdoba sálu měla sloužit oslavě válečného umění Albrechta Valdštejna.
http://fragmenty.cz/images/IMG_1200_260215.jpg
© Kulturní komise ČR
