KDYBY SE MACH PŘIHLÁSIL KE KLAUSISMU, BYL BY DÁVNO V PARLAMENTU

 Škoda, že se Petr Mach tolik bojí říci, že stejně jako jeho učitel Václav Klaus je ctitelem Hayeka a Friedmana. Že chce pokračovat v díle všech tří pouze v modernějším rouchu. Co jiného by měl, pro Boha vymýšlet, než už vymysleli tito zakladatelé moderní pravice u nás i ve světě!

Vznik strany Svobodných je potřeba zasadit do kontextu doby vzniku. Nesmíme zapomínat, že Svobodní vznikli v době, kdy Mirek Topolánek v předvečer  19. Kongresu ODS zamezil presentaci stánku CEP prof. Klause, čímž doničil ODS v očích jejich skalních voličů, kterých bylo do té doby vždy kolem 23 %. Byla to navíc doba hektická z důvodu, že hrozilo obrovské vítězství Jiřího  Paroubka v následných volbách. Najednou se zde v tomto ovzduší zjevil někdo s novou pravicovou stranou podobnou té bývalé Klausově, nikoliv Topolánkově široce rozkročené k Pravdělásce a doleva. Petr Mach byl tehdy světélkem na konci hrůzostrašného oranžového tunelu, kdy proti Paroubkovi nestála žádná skutečná pravicová síla. Byl proto pro mnohé z nás skalních voličů ODS velkou nadějí, že se mu podaří zabrzdit obrovský nástup levice u nás.

Petr Mach na semináři Akce D.O.S.T. HOVORY NA PRAVICI, kde se otevřeně odmítl připojit ke spolupráci s Ladislavem Jaklem a tím i Václavem Klausem       snímek Fragmenty, Ivana Haslingerová

Bohužel ekonom Mach toho nevyužil a nepředstavil se dostatečně té čtvrtině pravicově cítících občanů, kteří neměli po zklamání se v Topolánkovi koho volit. Tehdy by tito voliči sáhli nadšeně po člověku blízkému jejich idolu Václavu Klausovi. To byla jeho velká deviza do začátku a možnost pro zviditelnění se. I kdyby pak s některými věcmi nesouhlasil...

Pravici nikdy nebudou volit levičáci. Pravicově smýšlející lidé jsou zde ale stále, znám mnoho z nich. Musejí ale vědět, že tu je Petr Mach a co jim nabízí. Bohužel ho stále až na jeho přátele a studenty neznají a nyní byly již třetí volby od vzniku jeho  strany! V tom je kámen úrazu. Nad tím by se měl vážně zamyslet a změnit strategii směrem k voličům!

Zpočátku jsem prosila, aby Svobodní polepili Prahu Machovými, třeba jen malými foty s údernými hesly typu „Nulové daně OSVČ!“. A také, aby Petr Mach neustále osobně  chodil mezi lidi podobně, jako to kdysi dělali jak prof. Klaus, tak dr. Sládek. Sládek díky 160 obřím mítinkům po dobu celého roku před volbami se zviditelnil tak dobře, že hned v prvních volbách získal od nespokojených občanů 7,8 % hlasů a to bez peněz, jen s půjčkou u Banky na plakáty. I negativní reklama je totiž lepší než žádná. O Václavu Klausovi netřeba hovořit, jeho strana vyhrála nadpoloviční většinou volby a nebýt podpásového Sarajevského atentátu, mohli jsme být již jinde! Podobně se choval dva roky před vstupem do politiky pan Okamura a výsledek se zákonitě dostavil. Jak on sám říká: „Nejdřív mne musejí lidi poznat, pak mohu s nimi hovořit detailně“.

Pan Kohout má pravdu, že nespokojeným lidem nemá smysl složitě vysvětlovat Hayekovy teorie, i když jsou skvělé, ale musí se jim polopaticky vysvětlit, co jim přinese ekonom Mach, pokud ho zvolí.

Pan Kohout má pravdu, že právě současné nespokojenosti s Nečasovou  vládou mohl Mach nádherně využít. Sládkovi kdysi stačilo nespokojencům hlásat, že spláchne tehdejší vládu do Vltavy a davy bouřily jásotem. Nyní jsou občané nespokojeni mnohem více. Petr Mach se ale  zděsil a řekl mi, že on tak hovořit nemůže, že je jiná doba. Přesto jsem přesvědčena, že by stačilo naprosto s úsměvem a noblesně naznačit, že zprovozní Daliborku pro bývalé vládní politiky a měl volby v hrsti. To ale on i jeho poradci s odporem odmítali. Neuvědomují si, že politik nemůže jen přednášet studentům, ale musí vysvětlovat vše obyčejným lidem a chodit za nimi na náměstí. Lidé chtějí politika vidět, váží si toho, že za nimi přijede osobně. (A nikdo ho nemůže nahradit. Lidi chtějí vidět lídra. To je vyzkoušeno z množství mítinků prof. Klause. I když předřečník hovořil krásně, čekaly dámy na kafíčku vedle a ptaly se, kdy přijede Václav Klaus. Pak se teprve náměstí a sály zaplnily.

A co je důležité, politik nesmí přijet jen přednášet do vybraných prostor či navštívit radnici, jak to začala v posledních letech dělat ODS, ale že se bezpodmínečně musí s nimi vidět. Opak je horší, než kdyby se politik městu vyhnul. Běžní voliči to chápou tak, že je politik přehlíží a baví se jen se sobě rovnými… Na tom ostatně chytře staví kampaně pan Schwarzenberg.  Byla jsem na vlastní oči svědkem, jak v tramvaji mladá Romka říkala příteli, ať jí nemačká ruku, že chce na ní mít stále pocit políbení od pana knížete…

Souhlasím tedy s tím, že pan Kohout radí, aby Mach začal pracovat nejen jako učitel na vysoké škole, ale i jako politik. Aby své představy říkal zjednodušeně občanům, aby mu rozuměli. 

Nesouhlasím ale s tím, že přihlášení se k odkazu a myšlenkám prof. Klause by Svobodným uškodilo. Lidé obecně nechtějí brát letáčky od nových stran. Není divu, když je jich více než 100. Když ale ode mne slyšeli, že jde v tomto případě o obnovu klausismu v moderním rouše od nejlepšího žáka pana profesora, okamžitě mi brali z rukou letáky, že si vše prostudují. 

Nezapomínejme, že i přes mediální štvanici socialistů má stále Václav Klaus velkou oblibu a kdyby získal pan Mach jen desetinu obliby profesora Klause, tak je nyní v parlamentu. Mrzí mne, že i tak skvělý ekonom a politolog jako pan Kohout, podlehl té mediální štvanici socialistů  a radí panu Machovi jít s proudem proti prof. Klausovi. Voliči volají po straně, jako byla kdysi ODS. Klidně na ni může doktor Mach navázat. 23 % skalních příznivců by mu ruce utrhalo. Škoda, že se tolik bojí říci, že stejně jako jeho učitel Václav Klaus je ctitelem Hayeka a Friedmana. Že chce pokračovat v díle všech tří pouze v modernějším rouchu. Co jiného by měl, pro Boha vymýšlet, než už vymysleli tito zakladatelé moderní pravice u nás i ve světě. 

Reakce na článek Pavla Kohouta "Svobodní - jak to dělat lépe"