Kdo jiný než prezident a premiér mají chránit suverenitu země

Stalo se něco neuvěřitelně nehorázného. Předseda sudetoněmeckého ladsmanšaftu Franz Pany a posléze mluvčího sudetských Němců a poslance EP Berndt Posselt vznesli požadavek, aby se náš pan prezident Václav Klaus omluvil za jejich poválečný odsun. Nestydatost takového požadavku byla umocněna tím, že ho vznesli právě v den, kdy jsme si připomínali jeden z nejstrašnějších zločinů, kterého se němečtí okupanti dopustili na našem bezbranném civilním obyvatelstvu, v den vypálení a vyvraždění Lidic. Je smutné, že naši politici tento nehorázný požadavek okamžitě jako jeden muž neodmítli. A co víc, mnozí z nich namísto aby vystoupili jako hrdí představitelé suverénní republiky proti urážce svého prezidenta, hrbí záda a lokajsky poklonkují kancléřce Merkelové. Někteří z nich dokonce otevřeně kolaborují s představiteli landsmanšaftu, organizace, která usiluje o zničení naší země.

Ministr zahraničních věcí ČR Karel kníže Schwarzenberg i premiér Petr Nečas přijali v prosinci oficiálně předsedu bavorské zemské vlády, v jehož delegaci byl nejznámější sudeťácký velekřikloun Bernd Posselt. Není divu, že pan Horst Seehofer po tomto přijetí prohlásil, že touto návštěvou zahájil novou epochu vztahů mezi Bavorskem a Českem a že se k nám ještě letos vydá s ještě početnější sudetoněmeckou delegací na místa, která mají mimořádný historický význam pro sudetské Němce a tudíž pro bavorsko-české vztahy. Kdyby se cítil pan ministr zahraničí skutečně Čechem, musel by po posledním požadavku sudetských Němců na Václava Klause diplomatickou cestou okamžitě sdělit do Mnichova, že jakákoliv delegace, jejíž součástí budou i zástupci landsmanšaftu, nebude do ČR v žádném případě pozvána na žádné oficiální setkání s kterýmkoliv členem vlády ČR.

A to nemluvím o chování některých našich europoslanců. Namísto aby okamžitě ostře protestovali proti tomu co si dovolili představitelé landsmanšaftu proti našemu prezidentovi, socialista Libor Rouček žádá dokonce další omluvu těmto lidem. Co dělá ČSSD, že nepovažuje za tato jeho slova okamžitou rezignaci? Vždyť přece všichni představitelé ČR i pan Rouček jsou vázáni slibem: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ A tuto přísahu rozhodně svým výrokem porušuje. Nepochopitelné je rovněž chování europoslanců Zuzany Roithové a Jana Březiny, že zasedají spolu s představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu ve frakci ELS namísto, aby se přidali k českým poslancům do frakce Jana Zahradila. Jak k tomu může mlčet křesťanská strana KDU-ČSL?! To je jí opravdu milejší Posselt než Zahradil?

To, že se chovají socialisté a lidovci tak jak se chovají je sice trestuhodné, ale není to překvapivé. Co ale dělá ODS, premiér Nečas a její europoslanci? Úmyslně jsem čekala se sepsáním článku několik dní, jestli zaznamenám nějaký protest. A ono NIC. Copak ani v této kdysi tak energické straně se nenajde již nikdo, kdo by přestal stále diskutovat o ničem s odborářskými strejci a zastal se svého zakladatele a kolegy, když už mu nevadí, že urážejí našeho prezidenta? Nehledě k tomu, že by byla báječná záminka pro vládu České republiky, aby okamžitě zahájila kroky vedoucí k tomu, aby byla urychleně ratifikována všemi státy EU výjimka pro Českou republiku z Lisabonské smlouvy, jejíž platností podmínil prezident republiky Václav Klaus svůj podpis pod ní. A pokud by se tak nestalo, nemusela by Česká republika být vázána textem této ostudné smlouvy, která nám bere státní suverenitu a nutí nás poslouchat stále nesmyslnější příkazy z Bruselu. Když už ostatní parlamentní strany se chovají jak se chovají, prosím alespoň předsedu této strany, aby zvedl hrdě hlavu jako kdysi, přestal se stále dohadovat s Kočími, odboráři a dalšími nulami, uvědomil si, že je premiérem republiky a začal se zabývat jejími zájmy to nejen doma, ale i v cizině a aby stál za svým prezidentem. Kdo jiný než oni dva může chránit suverenitu naší země a zabezpečit příjemný život nám občanům v ní.

Je smutné, že se ozvala jen Jana Bobošíková s její dosud neparlamentní Suverenitou. Slibuje presidentovi republiky a všem občanům, že ve svém úsilí na obranu národních zájmů nepoleví, že bude vždy stát na straně těch, kteří bojují za zachování historické pravdy a suverenity České republiky a vyzývá každého vlastence, aby se připojil k její výzvě na obranu presidenta ČR. „Česká vláda si už konečně musí uvědomit, že jakákoliv další oficiální jednání se zástupci sudetoněmeckého landsmanšaftu budou jen stupňovat jejich nehorázné majetkové a územní požadavky vznášené na Českou republiku a ohrožují samou podstatu poválečného uspořádání v Evropě, jak bylo zakotveno na konferenci v Postupimi a všemi následnými mezinárodními smlouvami. Jediným relevantním partnerem pro jednání české vlády s německou stranou je vláda Spolkové republiky Německo a nikoliv nějaký zemský hejtman,“ uvádí ve svém protestu Jana Bobošíková. Člověka napadá, že tu paní Jana stojí osamoceně jako Johanka z Arku. Nezbývá než doufat, že se nalezne i nějaký don Quijote de la Mancha a postaví se po jejím boku do bopje s evropskými větrnými mlýny.

Jediné positivní na tom všem je, že si snad již konečně páni humanisté Havlové uvědomí, co způsobila jejich omluva místo toho aby jako jedna z podmínek znovusjednocení Německa bylo úplné a konečné odmítnutí jakýchkoliv územních či majetkových nároků Německa vůči nám kdykoliv v budoucnosti, nemluvě o vyrovnání reparací Německa vůči Československu. Snad již konečně páni Havlové pochopí, že Sudetoněmecký landsmanšaft nepřestane vznášet své územní a majetkové nároky na Českou republiku a to i kdyby se mu omlouvali každý den.