Jak může být politolog tak zaslepený?!

Málokdy reaguji na články kolegů novinářů, natož pak politologů, ale článek pana Jiřího Pehe Stydím se za prezidenta, který mi zaslal pan Halík zřejmě k zamyšlení nad mými pomýlenými názory na Lisabonskou smlouvu, mne nemohl nechat lhostejnou. Byl tak plný protikladných názorů, že jsem reagovala na každý jeho odstavec: Stydím se za prezidenta, Autor: Jiří Pehe

Píšu tento text proti svým zvyklostem v první osobě, ale úsilí

o nadhled mi připadá v tomto okamžiku kontraproduktivní. Poskytl

jsem v posledních dnech mnoho rozhovorů pro zahraniční média, volali

zděšení diplomaté. Málokdo z nich se ještě pokouší o vytváření

alespoň zdání diplomatické slušnosti.

Odpověď: Pokud pohled na naši republiku a hlavu státu utváří v zahraničí člověk jak pan Pehe, pak se nedivím, že mají o nás zahraniční diplomaté tak zkreslené představy. Prezident zamezil snům pánů Pehů a Havlů o budování třetích cest k socialismu a namísto toho díky jeho ekonomické reformě, kterou prosadil jim navzdory,  žijeme v kapitalismu. A to se neodpouští.

Ptají se zhruba asi takto: „Kdo to proboha je, ten Klaus, zbláznil

se?" Nebo: „Chápete, co chce, ten váš prezident?" „Je vaše

země banánová republika?"

Odpověď: Slušný člověk by odpověděl, že v čele našeho státu stojí vlastenec, který se staví za národní zájmy. Že právě díky jemu není naše zem banánová republika, ale dokázala se díky jeho ekonomické reformě začlenit mezi vyspělé evropské státy.  Že prezident dlouhodobě bojuje za státní suverenitu a nechce se zařadit po bok prezidentů Háchy, Beneše a Husáka, kteří nás uvrhli pod protektorát cizích mocností. Nechce, aby naše státnost opsala bludný kruh 90 let zpět. Nechce zničit dílo našeho prvního prezidenta Masaryka.

Jejich hlavní námitka se týká demokracie. Všichni ti lidé ze Západu

chápou demokracii jako soutěž názorů a institucí, která má ovšem

svoje pevná pravidla.

Odpověď: Pravidla ovšem neznamenají diktát shora. Od toho je slovo demokracie přece odvozeno. Demos znamená lid. Diktátů cizích mocností jsme si užili již dosti. A právě profesor Klaus je demokrat duší tělem, až mu to mnozí vytýkají.

Když v jejich zemi hlava státu souhlasí s jednáním o nějaké mezinárodní

smlouvě, přičemž jejím vyjednáním pověří premiéra a ministra

zahraničí, načež po celou dobu do procesu nezasáhne a premiéra

nechá smlouvu podepsat, má se za to, že s ní souhlasí. Když pak

parlament státu takovou smlouvu posvětí ústavními většinami v

obou komorách parlamentu, a Ústavní soud nenalezne žádné podstatné

rozpory mezi smlouvou a ústavou země, je jasné, že hlava státu

smlouvu podepíše.

Odpověď: Prezident podepsal v Římě přístupovou cestu do EU. Tehdy ovšem EU byla ještě volným sdružením demokratických států, kde platilo právo veta a nebyla řeč o žádném Svazu evropských socialistických republik. Do procesu zasahoval. Pořádal semináře, vydával knihy, psal nesčíslně článků. Jenže premiér jeho varování nebral na zřetel. Ten naopak na žofínském kongresu ODS přinutil pod pohrůžkou, že jinak padne vláda, delegáty k tomu, aby mu dali mandát ratifikovat Lisabonskou smlouvu. Pak ji odjel podepsat. Nikdo to nečekal, protože předchozí kongres mu to zakazoval. Nikomu, ani prezidentovi nezbývalo, než zalomit rukama a znovu upozorňovat na nebezpečí LS. Parlament je u nás levicový a tím pádem vždy hlasuje proti názorům prezidenta, aby se zalíbil voličům. Navíc mnozí poslanci i senátoři z pravicových stran se snaží zalíbit Bruselu za účelem získání dobrého místa.

Ne tak u nás. Sedmnáct prezidentových spojenců v Senátu znovu smlouvu

napadne u Ústavního soudu, přičemž formulují stížnost nějakých

pět měsíců. Prezident na nepodanou stížnost celou tu dobu trpělivě

čeká.

Odpověď: Ústavní soud neodpověděl, že vše v LS je v souladu s ústavou. Proto podali senátoři opět stížnost na zodpovězení dalších bodů.

Když konečně stížnost doputuje k soudu, prezident přispěchá s

coby údajným důvodem pro své další zdržování se sudetoněmeckou

hrozbou. Chce prý jakýsi dodatek, který nás má ochránit před

zneužitím Lisabonské smlouvy pro majetkové nároky sudetských Němců.

Odpověď: Na tuto hrozbu upozorňoval již zhruba rok. A ta je opravdu podle právnických rozborů velmi vážná a reálná.

Nelze se nezeptat, z jakého druhu legitimity v tomto okamžiku, kdy

smlouva už prošla ratifikací v šestadvaceti zemích i v obou komorách

českého parlamentu, vychází takové prezidentovo volání po jakémsi

dodatku. Koho reprezentuje? Zeptal se na to české veřejnosti? Nestačí

mu, že tahle otázka byla více než dost promleta při jednání v

parlamentu, který nakonec Lisabon stejně doporučil k ratifikaci?

Odpověď: Prezident reprezentuje občany země. To byste jako politolog měl znát. Česká veřejnost byla záměrně neinformovaná. Média jsou vesměs v cizích rukou. Nyní když se veřejnost konečně dozvěděla o nebezpečí revanše, stojí přes 90 procent občanů za prezidentem.  Krom toho velká část zemí si vyjednala podmínky šité jim na míru. Irsko je toho zářným případem. A podmínku ohledně Listiny lidských práv EU si vymohla VB i Polsko. Proč by ji nemohl požadovat profesor Klaus? Naše zem je sice menší, ale pokud platí v EU demokracie, měli by s námi jednat jako rovný s rovným.

Skutečně u nás neznamená nic skutečnost, že Lisabonskou smlouvu

schválily ústavními většinami obě komory parlamentu, v nichž

strašení sudetskými Němci při projednávání smlouvy zaznělo

víc než hojně? Neznamená nic, že ani Ústavní soud nenalezl žádný

rozpor mezi relevantními částmi Lisabonské smlouvy a ústavou?

Odpověď: Poslanci hlasovali, aniž ústavu četli, jen podle návodu svých lídrů. Hrad si dal udělat opravdu fundované právní  rozbory a troufám si říci, že jako jediný u nás. Správně píšete, že Ústavní soud  nenašel rozpor jen v částech ústavy. O ostatních totiž nejednal. Již to by mělo být pro politologa velmi zarážející.

Ano, podle ústavy sice mezinárodní smlouvy sjednává a ratifikuje

prezident, ale jeho působení v zahraniční politice je obecně zároveň

kontrasignovanou působností. Vláda je za jeho jednání spoluodpovědná.

A co je důležitější: nechal-li prezident proběhnout celý ratifikační

proces bez toho, že by žádal nějakou výjimku pro Česko, jak to

může činit nyní, když už parlament hlasoval?

Odpověď: Dovedete si představit ten křik, kdyby si dovolil mluvil prezident do práce vlády? Copak jste nikdy nenavštívil naši republiku? Varoval, upozorňoval a dával najevo, jak jen mohl, že LS je velmi nebezpečná, že zničí státní suverenitu a doufal jistě, že to uslyší poslanci a politici, když už ne zaslepený Bruselem pan Topolánek. Bohužel Brusel je pro ně obrovským lákadlem a umístění na kandidátkách do místních voleb také. Nyní je ale na tahu, konečně, sám prezident a požaduje naprosto právem pro zemi, za níž má zodpovědnost, vyjednat co nejlepší podmínky.

Přesně tyto otázky pokládají zahraniční novináři. Je nanejvýš

trapné pokoušet se vůbec ještě jednání tohoto prezidenta vysvětlovat,

natož ospravedlňovat. Ano, byli jsme za Oberfalzerem nebo nejmenovaným

prezidentovým pobočníkem, a ti prezidenta hájí, přiznávají někteří

z novinářů, ale přitom se ironicky usmívají.

Odpověď: Hájí, protože jediní vědí o co v LS opravdu jde. Četl jste ji vy sám? Ono to laikovi nejde. Ale jak jsem již psala, Hrad má v rukou rozbory právníků, kteří se tímto textem prokousat umějí a tyto rozbory jsou srozumitelné i nám laikům.

Máme prezidenta, který sice neustále mluví o demokracii a žehrá

na jakýsi demokratický deficit v Evropské unii, ale který není

sám ochoten pravidla demokratické hry v nejmenším respektovat. Nevidí

sám sebe jako nejvyššího státního úředníka, jak jeho úlohu

v ústavním systému před časem definoval Nejvyšší správní soud,

ale jako kohosi, kdo stojí nad demokratickým procesem. Jeho osobní

názor má mít větší váhu než názor šestadvaceti zemí, obou

komor parlamentu vlastní země i Ústavního soudu.

Odpověď: Každý zástupce všech 26 zemí si vyjednal to co bylo v zájmu jeho země prospěšné. To že to neudělali naši zástupci, je smutné a můžeme děkovat Bohu, že se o to snaží alespoň jeden neúplatný „nejvyšší státní úředník". Již tak předchozí vlády zadlužily náš stát neskutečným dluhem a kdyby měl v budoucnu platit ještě reparace Němcům za Sudety, tak se budeme mít hůře než lidé v banánových republikách. Místo toho, aby byl každý rozumný občan vděčný, že si toho někdo všiml a snaží se v hodině dvanácté tomuto nebezpečí zabránit, tak na něj politologové a politici dští síru. Proč myslíte, že polský prezident si vymohl to, co chce ten náš?

Co bude dál? ptají se udivení Západoevropané. Nuže, v normální

demokracii by nejspíš začal proces,v němž by se parlament pokusil

prezidenta takto utrženého ze řetězu sesadit. U nás se bude mudrovat,

uslyšíme nejneuvěřitelnější plky o prezidentově opodstatněné

starosti o osud státu, o tom, jak náš, český - a proto tak hezký - údajně

demokratický proces má právo doběhnout až do konce. Nebo ještě

méně uvěřitelné výzvy, aby náš prezident, báťuška osvícený,

pravdy držitel samojediný, zachránil zbloudilou Evropu před jejím

nezadržitelným pádem do nesvobody.

Odpověď: Je to poprvé, co čtu v článku politologa tak bulvární výrazy a hantýrku spíše patřící do Blesku, ale budiž. Náš báťuška osvícený nechce zachránit zbloudilou Evropu, ale zachránit jemu svěřenou zemi před podobným zblouděním. V předchozím máte plná ústa demokracie, ale je demokratické nutit prezidenta k podpisu hrozbou sesazení z funkce? Nechce se mi věřit, že to může napsat odborník. Asociuje mi to spíše Hitlera, když vyhrožoval nebohému Háchovi, aby podepsal, nebo.....

Problém je, že už doběhla nejpodstatnější část pravidly požadovaného

demokratického procesu u nás i v ostatních zemích EU a že to,

co se děje u nás teď, už není ani v nejmenším demokratické.

Všechny debaty o obsahu Lisabonské smlouvy měly ustat v okamžiku,

kdy ji schválil Parlament. Také pouze do té doby mohl prezident uplatňovat

nějaké nároky na výjimky. Poté už měl být všechno jen rutinní

proces, demokratická procedura.

Odpověď: Zde se mýlíte. Nikde v ústavě nestojí, že vše, co odsouhlasí Parlament, musí prezident podepsat. Naopak podle paragrafu 63 má v oblasti mezinárodních smluv výsostné právo podpisu jen on.

Vše je o to trapnější, že otázka údajných budoucích sudetoněmeckých

nároků je jen záminka. Klaus ji vytahuje pokaždé, když mu teče

do bot. Celá ta věc nemá žádný reálný obsah, jde jen o emoce.

Odpověď: Václavu Klausovi rozhodně do bot neteče a nemusí se schovávat za sudetské Němce. Tato věc má reálný obsah. Stačí si podrobně přečíst Listinu lidských práv EU.  A že nejde o planý poplach, o tom svědčí to, že ještě než byla LS vůbec schválena, již europoslanec a mluvčí sudetských Němců Berndt Posselt vyzval ČR, aby využila svého předsednictví EU ke zrušení takzvaných Benešových dekretů. Tuto nehoráznost Berndta Posselta komentoval tehdy předseda europoslaneckého klubu ODS Jan Zahradil slovy: „Agresivní rétorika europoslance B. Posselta znovuotevírající témata minulosti je v příkrém rozporu s hodnotami evropské integrace 21. století. České předsednictví v Evropské unii se rozhodně nebude zabývat záležitostmi již definitivně uzavřenými na dvoustranné i mnohostranné úrovni". Pokud bude LS schválena, páni Posseltové se jemu i nám všem stejně vysmějí. A nebude se čemu divit. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy, jejíž součástí je Charta základních práv EU, se sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková si nechala vypracovat studii na téma Benešových dekretů a právníci v ní došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. Tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Tím, že Charta základních práv EU, jako součást práva EU, pomíjí české soudy, umožňuje sudetským Němcům domáhat se restituce zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Umožní jim dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky. LS obsahuje široký seznam dodatečných protokolů. Za nás by tam mělo být alespoň to, že LS nesmí interpretovat Chartu lidských práv EU v tom smyslu, že zakládá návrat sudetského majetku. Měli bychom toto téma zvednout!

Účelem je rozdělit veřejné mínění, které se od prezidenta začalo

ve věci ratifikace Lisabonské smlouvy odvracet, a jde také o rozdělení

parlamentních stran, které by se jinak mohly skutečně dohodnout

na tom, že tohoto prezidenta bylo tak už nějak moc. Tedy, že si

Česká republika prostě osobu tak velkou a do všech směrů nafouknutou

nemůže dovolit.

Odpověď: Vyzývat k rozdělení veřejného mínění, aby se odvracelo od prezidenta, to mi spíš asociuje revolucionáře a ne politologa. Aurora na Vltavě zatím na štěstí nekotví.

Pokud se neukáže, že nejposlednější extempore našeho prezidenta

je jen pokusem zachránit si tvář před podepsáním Lisabonské smlouvy

tím, že zároveň údajně dosáhl pro Čechy jakési výjimky, o

kterou se ho nikdo neprosí, bude míč na straně vlády a parlamentu.

Lze se bohužel domnívat, že naši straničtí politici se nevzmůžou

vůbec na nic. Budou nám raději dál předvádět vzájemné útoky.

Odpověď: Prezident si tvář nemusí zachraňovat. O to by se měli spíše snažit naši politici, kteří nás v Bruselu zastupují. Místo, aby pracovali v zájmu národa, tak vyhazovali peníze za ostudné Entropy či šálky kávy s cukrem. Ti a jenom ti by měli vyvodit osobní zodpovědnost!

Takže si v takovém případě Češi plně zaslouží, co bude následovat.

Je směšné, když se řeči o možné odvetě ze strany Unie redukuje

na to, zda budeme mít nějakého eurokomisaře, popřípadě nějakého

méně významného komisaře. To by bylo ještě to nejmenší.

Odpověď: Zde máte pravdu, protože náš eurokomisař stejně pro stát nic nedělá. Dokonce ani na tak závažné problémy jako je výše popsaný ani slovem neupozornil.

Ti, kteří se navzájem uklidňují, že se Čechům vlastně nic moc

nemůže stát, jsou opravdu povedená partička. Hezky se na jejím

příkladu vyjevuje, jak zoufale je česká politická kultura produktem

téměř čtyř set let provincialismu vzešlého z prostého faktu,

že jsme byli téměř 400 let provincií tu Habsburků, tu nacistického

Německa, tu Sovětského svazu.

Odpověď: A nyní ji chcete dát do područí dalšího eurostátu?! Když na chvilku zvedla hlavu?

Tenhle provincialismus nás teď--svými vlastními zbraněmi--varuje

před tím, že se prý zase můžeme stát provincií. Tentokrát údajně

Bruselu ovládaného velkými evropskými sáty. Klaus je podle těchto

lidí naší poslední záchranou, demokratický proces a závazky mohou

jít k čertu. Někteří mu dokonce píší srdceryvné dopisy ve stylu

„vydržte, náš zachránče, naše svoboda visí na vlásku."

Odpověď:Ano, bohužel, Prezidnet Václav Klaus je opravdu naší poslední záchranou, když se ostatní politici jezdí do Bruselu jen bavit. Měli by za to nést plnou zodpovědnost.

Stojí za to připomenout, že je tady ještě jeden velký evropský

stát. Nás pan prezident si myslí, že je pro nás menším nebezpečím

než Evropská unie. Uvidíme, možná k němu budeme zase brzy patřit.

Odpověď: To možná ano, ale ne kvůli Václavu Klausovi.  V rámci rozšiřování EU, aby byla do počtu co největší si ho přičlení k sobě.

Napsal jsem v minulých letech o Klausovi mnoho kritických textů. Ve

všech jsem polemizoval s nějakým Klausovým konkrétním názorem

nebo postojem, neboť jsem ho chápal jako osobnost, jejíž názory

sice nesdílím, ale jejíž názory jsou relevantní. Teď už zbývá

jen stud.

Odpověď: Jak může politolog být tak zaslepený a nevidět, že LS je ústavou, která dovolí vytvořit z evropských národů megalomanský superstát. Jak může požadovat za to, že prezident upozorní na nebezpečí sudestkých Němců chtít jeho odstopení a dokonce navádět k rozdělení národa? Nejsem právník, ale působí to na mne téměř protizákonným jednáním. Neodborným ale určitě!