DO NESVOBODY A CHUDOBY NEBO S KLAUSEM!

Musí nastat radikální transformace některého z existujících subjektů nebo vznik subjektu nového. Jinou odpověď na otázku, co dělat se současnou politikou, zejména po událostech minulého týdne, nevidím. Jako poslední zatažení za záchrannou brzdu je nezbytné okamžité řešení –  okamžitý návrat k politice, od které nás události minulého týdne vzdálily. Politikou totiž není odposlouchávání, policisté v kuklách, bombastické nasazení 400 policistů na akci, kde by jich stačila desetina, či kriminalizace běžných politických kroků a aktivit. V této politické situaci proto pokládám za velmi cenné a potřebné Hnutí D.O.S.T. a byl bych rád, aby namísto 900 signatářů jeho Memoranda jich bylo co nejdříve alespoň 900 000,“uvedl profesor Klaus k současným problémům naší země ve své přednášce na Hovorech na pravici. 

I když profesor Václav Klaus ujišťoval v pondělní podvečer na Novotného lávce v Praze, že nepřišel na přednášku s názvem „Co učinit s českou politikou a ekonomikou?“ hovořit k aktuální politické situaci, pokládali všichni přítomní její načasování 17. června 2013 v 18 hodin za symbolické, protože přesně v týž čas podával premiér Petr Nečas demisi do rukou prezidenta Miloše Zemana. Takže téma jeho přednášky dostalo zcela aktualizovaný význam při srovnání se situací před měsícem, kdy slíbil Akci D.O.S.T., že na jejích pravidelných „Hovorech na pravici“ o něm pohovoří. 

„Na existujícím politickém  půdorysu bude každé řešení špatné. Existuje na něm sice šest politických subjektů, úmyslně neříkám stran, protože tak bych tyto subjekty už nikdy nenazval, které zve každý víkend Václav Moravec na nedělní televizní debaty, ale na jejich  půdorysu řešení nevidím. Dokonce i pokud zařadím do úvah i subjekty mimo sněmovnu, je vše  nesmírně vzdálené tomu, co já pokládám za smysluplnou alternativu. Ty jsou totiž tak malé, že politicky významné procento voličů neovlivní. Musí nastat radikální transformace některého z existujících subjektů nebo vznik subjektu nového. Jinou odpověď na otázku, co dělat se současnou politikou, zejména po událostech minulého týdne, nevidím. Jako poslední zatažení za záchrannou brzdu je nezbytné okamžité řešení –  okamžitý návrat k politice, od které nás události minulého týdne vzdálily. Politikou totiž není odposlouchávání, policisté v kuklách, bombastické nasazení 400 policistů na akci, kde by jich stačila desetina, či kriminalizace běžných politických kroků a aktivit. V této politické situaci proto pokládám za velmi cenné a potřebné Hnutí D.O.S.T. a byl bych rád, aby namísto 900 signatářů jeho Memoranda jich bylo co nejdříve alespoň 900 000,“uvedl profesor Klaus k současným problémům naší země a pak již přešel k vlastnímu tématu Hovorů na pravici, tentokrát nazvaných Hovory s Václavem Klausem. Zhodnotil neutěšenou ekonomickou situaci naší země, zamýšlel se nad příčinami děsivé ekonomické stagnace a nastínil, jak se z ní dostat. Rozebral i důvody, proč paralelně s ekonomickou prožíváme i politickou stagnaci země. 

I. Dlouhodobá ekonomická stagnace ČR

„Naše ekonomika prodělává dlouhodobou stagnaci, která sama od sebe nepřejde, jak si zřejmě myslela nejen  vláda, ale i opozice, soudě podle jejich chování.  Nestačí ji přečkat. Vlna se nepřeleje,“ uvedl pan profesor. A své tvrzení doložil čísly, která mluví jasně: Tempo růstu kleslo za posledních 10 let na polovinu. Pokud si období 2003-2013  rozdělíme na pětiletky, tak v první pětiletce bylo tempo ekonomického růstu +5,8 %, což odpovídalo zhruba čínskému tempu, ve druhé pětiletce  obnášelo -0.2 %, což je podobné Řecku, Itálii, Kypru, Portugalsku a Španělsku. „V devadesátých letech jsme se chlubili, že se dotahujeme na průměr EU. Chlubili jsme se, že jsme jediná země, která se nedostala na předkrizovou úroveň roku 2008. Ale pozor, i když jsme si v roce 2008 polepšili o 1 procentní bod, Slovensko si polepšilo o 9 a Polsko o 12 bodů. Náš ekonomický systém je poničenější, než byl před 15 lety,“ konstatoval Václav Klaus a nejen to. Zamýšlel se z pohledu profesora ekonomie nad příčinami této děsivé stagnace naší ekonomiky:

Příčiny ekonomické stagnace

Podle něj jsme nezdědili vše pouze z komunismu, ale nastal rovněž masivní import špatné ekonomiky z EU a také jsme něco špatného sami přidali k těmto věcem. Deregulační subvence EU v 90. letech měly likvidující trend, který bohužel stále narůstá. Nejen podniky, ale dokonce i výzkumné ústavy se už perou o granty EU namísto vytváření vlastních hodnot. Tím nastává neskonale větší poničení trhu, než bylo dříve. Přes všechny tyto negativní vnější vlivy si ale za většinu problémů můžeme sami.„Trvám na tom, žedominantní roli hraje stagnace  našeho vlastního chybného ekonomického systému,“zdůraznil rezolutně profesor Klaus.

Velmi nepříznivá věc je podle něho konstelace makroekonomických veličin. Spotřeba domácností poklesla o 1 %, investice o 11%. Pokládá to za důsledek fiskální restrikce a naprostý nedostatek odvahy škrtat mandatorní výdaje. „Fiskální restrikce při neodvaze škrtat mandatorní výdaje má smrtící dopady pro ekonomiku státu. Roli hraje i restrikce veřejných investic, která je u nás největší ze všech středoevropských zemí. Nastal radikální pokles investic díky tomu, že se vláda neodvážila sáhnout jinam,“ zdůraznil Václav Klaus a nastínil, jak se pokusit dostat z problémů ekonomické stagnace:

Jak se dostat z ekonomické stagnace

Vnější faktor ovlivňující negativně naší ekonomiku spočívá v prudkém ekonomickém oslabení západní Evropy. Pokud export nezačne radikálně růst, nemůžeme se z toho vymotat. Potřebujeme proto, aby rostla západní Evropa, ale to se nestane, naopak roste Východ – Čína, Indie, Rusko... Chce-li Západ být konkurenceschopný, musí se změnit. On se ale změnit nechce. My tento jev nezměníme, ať uděláme cokoliv. Musíme se  uzpůsobit tomu, že ležíme jakostřední Evropa mezi stagnujícím Západem a rychle rostoucím Východem a nespoléhat se pouze na EU a Západ.

Západ nám přes veškerou rétoriku po pádu komunismu s ničím nepomohl. Zavřel před námi v nejkritičtějších chvílích trhy se zdůvodněním, že děláme dumping. My měli nižší mzdy a proto bylo naše zboží levnější. Řešením nebylo, abychom si po roce 1989 zvýšili mzdy. Mzdy odpovídají tomu, na co země mají. Nyní totéž požaduje na Číně. Soudruzi z EU by chtěli, aby si zvýšili v Číně 10× mzdy. 

II. Celospolečenská  politická stagnace

Paralelní projevy jako v ekonomice probíhají u nás i v mimoekonomické oblasti. Prožíváme stagnaci nejen ekonomickou, ale celé společnosti. Nevýkon existuje ve společensko-politické oblasti. Špatně se ale, na rozdíl od ekonomiky, analyzuje. Nelze použít matematické modely. Kvantifikuje se to pouze slovy jako jsou blbá nálada, naštvanost. Tyto pocity existují. „Proč tomu tak je?“

Odpověď podle Václava Klause zní: „Jsme zemí, kde obecně historicky převládá skeptické naladění občanů, které, prudce zesílí, když se nedaří. V médiích dominuje lumpeninteligence. Nepolitická politika jejími příslušníky propagovaná neexistuje, je to protimluv. Dochází k masivní mediální manipulaci a té lidé věří. Média zabíjejí politiku. Díky tomu nastal obří problém ztráty respektu a autority, absence chápání souvislostí. Jsou nám předkládány falešné vzory. Není oceňováno  společenké uznání – práce a výkonu. Z komunismu je v občanech zabudováno spoléhání se na stát, což z něj dělá v jejich očích paternalistický stát s masovým přijetím představy, že každý má nárok na všechno. V důsledku toho obrovsky roste byrokracie. Velký problém je neproduktivnost volebního systému vedoucí k oslabené schopnosti vládnutí a rozštěpení na dva parlamenty. Anejvětší problém je ideové vyprázdnění politiky, kde absentuje teorie. Velký problém doby je multukulturalismus, dnes Evropou hájený i od britského premiéra. Je to destruktivní jev lidské společnosti, pokus destruovat společnost. To vše oslabuje ekonomiku i politiku.“

Dalo by se vše shrnout do věty: „Úkolem doby je návrat k politice“

Na závěr předal předseda Akce D.O.S.T. a moderátor večera Michal Semín dárek profesoru Klausovi k následným narozeninám 19.6.2013. s poděkováním za to, co pro naši vlast udělalal a co stále dělá – zmenšenou kopii sochy patrona sv. Václava od Petra Parléře z triforia Svatovítského chrámu. 

Diskuse s  profesorem Klausem probíhala nejen přímo po přednášce, ale i v neoficiálním duchu ještě několik hodin v útulné  restauraci Utří růží na Starém městě pražském. Přinášíme několik myšlenek, které v ní zazněly: 

 Václav Klaus dostal od Michala Semína sošku sv. Václava    

EFTA byla úžasná varianta alternativního procesu evropské integrace, kterou  zlikvidovala Velká Briánie tím, že přestoupila do EHS. Dala jí tím smrtelný úder. Když jsme my vstupovali  do hry, bylo tam už jen Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Island. Tehdy nešlo říci, že se chceme spojit místo s  celou Evropou jen se těmi 4 státy. Tak hrdinný snílek jsem nebyl. 

Heslo prezidenta Zemana „Z krize se proinvestujeme!“  je  dětinský nesmysl. Proinvestovat se z krize je nesmysl. Manipulace se státními výdaji nikdy žádnou ekonomiku na světě zachránit nemůže.  Zastáncem investic za každou cenu byl Keynes, který říkal, že je jedno, co lidé dělají, že i kopání jam, které se pak zase zahladí, je lepší než nečinnost. Proti tomuto jeho názoru protestoval nositel Nobelovy ceny za ekonomi Hayek. Tehdy v Anglii chodila pošta dvakrát denně a přestože se pánové nenáviděli, psal Hayek Kaynesovi dvakrát denně dopisy, aby ho od tohoto nesmyslu ničícího ekonomiku, odvrátil. Budoucí vývoj dal za pravdu Hayekovi.

Nechci lyžařskou helmu, kterou mně nutí soudruzi z EU. Nefouká pod ní vítr a člověka to nutí jezdit rychleji, než na co má.

Michal Semín se právem radoval z atmosféry jaká zavládla na Hovorech:

Feminismus se netýká vztahu k ženám. Je to politická ideologie, kterou agresivně nesdílíme. Místo vojenských kateder jsou u nás genderové katedry. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. Unie otců je naopak bohulibá.

Dětská práva si představuje každý po svém. Nagyová se například snažila rozbít manželství pod heslem, že chtěla chránit nebohé děti.

Cyrilometodějské slavnosti jsou připomenutím tradie a víry předků, kterou k nám přinesli tito věrozvěstové.Ale to, že budeme měnit víru, není cesta, jak změnit okamžitou situaci v zemi. To je dlouhodobý úkol.

Nepřipusťme ani na vteřinu, že strany jsou pro straníky a jakési nevolené „Občanské fórum“ pro všechny. Nechlubme se, že nejsme členy žádné strany. Zlobí mne ale, že když si už někdo stranu založí, nespojí se s dalšími v boji za společnou věc. V této nesvornosti se domluvit vidím velký problém.

„ČR má dvě možnosti: Do nesvobody a chudoby nebo s Klausem! Člověka jako Václav Klaus má málokterá země v EU a pokud se rozhodne pro aktivní návrat do politiky, udělám vše, abych mu v tom pomohla,“ doplnila Jana Bobošíková slova pana profesora. S tím nelze než souhlasit a Fragmenty se k jejím slovům připojují.

  FOTA: Jiří Pancíř, Fragmenty