Český Apollinaire Ivan Langer

V Galerii kritiků v pražském Paláci Adria proběhla výstava Sochobásně v síti jednoho z nejvýraznějších politiků polistopadové éry, nezapomenutelného odvážného ministra vnitra MUDr. et Mgr. Ivana Langra.

 Přiznám se, že když jsem šla na její vernisáž, neubránila jsem se otázce, co se stalo, že se takový homo politicus, jakým byl Ivan Langer, pustil do psaní básniček. Když jsem ale výstavu uviděla a doma se v adventním klidu začetla do jeho knihy "Sochobásně v síti", v duchu jsem se panu exministrovi velice omluvila. Z jeho textů vyplývá, jak velice naopak politikou žije a reaguje jejich prostřednictvím na dění v naší zemi.  Svými výsostně politickými sochobásněmi se snaží bránit svobodu v současném režimu velice nebezpečné liberální demokracie stejně usilovně, jako to činil při své práci na Ministerstvu vnitra v boji s estébáky, kterými bylo do jeho nástupu zamořené.  Nyní svými básněmi bojuje proti postpravdám a postdemokracii, které zamořují naší dobu, a především se snaží vysvětlit čtenářům, že nesmí dopustit, aby u nás vznikla postsvoboda.  A aby dodal svým textům důraz a občané je nepřehlédli jako pouhou básničku, přidal k nim nejdříve své obrazy a v současné době dokonce je prezentuje v podobě soch. 

Hned u vchodu do výstavní síně uvítá návštěvníka sochobáseň věnovaná Generaci Z (internetové generaci děti nového tisíciletí narozených od poloviny 90. let 20. století do současnosti) a je jasné, o čem výstava bude. Že zakladatel Institutu totality a člověk, který ve své funkci ministra vnitra zpřístupnil všechny dostupné svazky StB veřejnosti, Ivan Langer je stále věren svému přesvědčení, že svoboda a pravda je největší hodnotou lidského života. 

 Kniha knih praví: Na počátku bylo slovo.  Na počátku vzniku sochobásní bylo Langerovo slovo. Z něj vzešly texty, o nichž autor říká:"Miluji svobodu a češtinu, proto píši to, co píši, a proto píši tak, jak to píši. Kromě obsahu jsem si chtěl  pohrát i  s tvarem slov. A protože hrdopyšnost stárnoucích mužů nezná hranic. Z 2D jsem vykročil do dimenze 3D. Vznikly moje skici, které překreslil do projektů kamarád sochař Jiří Žlábek."

Doktor Langer svými sochobásněmi dokázal, stejně jako kdysi Pablo Picasso či Guillaume Apollinaire, že se slovesný projev slučuje s vizuálním a zařadil se tak mezi tyto velikány. Když nemohl zpočátku Pablo Picasso prorazit, oživil své obrazy vysvětlujícími texty a lidé si jich najednou začali všímat. Když si mu přítel Apollinaire stěžoval na stejné problémy se svými básněmi, poradil mu, aby je oživil obrazy podobně, jako on přidal do svých obrazů literaturu. A povedlo se. Lidé si začali Apollinairových kaligramů  všímat a stal se jedním z významných představitelů francouzské moderní poezie tzv. prokletých básníků  na přelomu 19.a 20. století.

Varovné na počínání Ivana Langra je, že kdykoliv se začal objevovat tento druh výtvarného projevu, bylo něco se společností v nepořádku. Koncem 19. století s tím začali prokletí básníci. Před 1. světovou  válkou s tím začal Guillaume Apollinaire, který v ní jako dobrovolník nakonec skonal. Lidé v tom neklidném předválečném období si nevšímali, podobně jako ti dnešní, básniček ani obrazů, byť by byly sebelepší. A proto umělci museli na svá díla mimořádně upozorňovat.  Po válce nastala doba poklidného biedermaierismu a nic podobného se do vypuknutí druhé války v umění nedělo. Až v 60. letech u nás vyšel Kolářův Sborník vizuální poezie 60. let a nakonec Václav Havel rozvolnil poezii úplně. Pak přišla sovětská okupace, za níž se snažil udržet pouze bojovný Magor Jirous, ale za Husákovy komunistické normalizace skončil i on v kriminále.

Na vernisáži bylo mnoho významných hostů. Poslankyně a místopředsedkyně hnutí Trikolóra Zuzana Majerová Zahradníková přijela až z Olomouce.

A pak již Ivana Langer přivítal ředitelku galerie doktorku Čížkovou a vernisáž mohla začít

V Picassových obrazech a Apollinairových kaligramech se projevil neklid předválečné doby podobně jako u Langera nyní. Věřme, že se nyní nic tak hrozného jako válka či normalizace na nás nechystá. A že se naplní přání doktora Langera, abychom již nikdy žádnou další sochobáseň nemuseli číst, protože to bude neklamné znamení, že se věci mění k lepšímu a že žijeme ve společnosti, kde  svoboda je skutečně svobodou, kterou si užíváme a jejíž esencí jsme bytostně prodchnuti.

Mně osobně okamžitě oslovila stručná jasní sochobáseň, s níž jsem se dala  dokonce vyfotit na památku  

I když nám Ivana Langer popřál, abychom se s ním při podobné příležitosti viděli naposled a nic od něho už nečetli, obratem ale navázal, že jeho drahý přítel  slovutný psychiatr Libor Gronský se ho ptal, jestli se mu uleví, když něco takového napíše. On že řekl po pravdě, že ano, a pan psychiatr pravil: Piš barde piš. Takže možná z útoku na náš zrak a hmat přijde útok Ivana Langra ještě na náš na sluch a vzniknou zvukosochobásně. A to, že bude fakt masakr.  Jak znám Ivana Langera, tak ani tam to neskončí, ale jednou se dočkáme videozvukosochobásní. A to bude pak už opravdu masakr.

Langrovy básně tvoří svéráznou Langrovu kroniku dnešní doby. Odhaluje v nich čtenáři pohled na svět viděný jeho rentgenovýma očima. Jeho epigramy tepající dnešní dobu jsou osekané do tvarů apokryfů a zbaveny balastních slov jako Occamovou břitvou. A o to jsou působivější. "Tím, že básně byly zbaveny balastních slov, vznikl pro fantazii čtenáře obrovský prostor a to jsem chtěl," uvedl k tomu Ivan Langer.  Je zajímavé, že podle paní nakladatelky díky tomu osekání  hrozí, že zůstane tento prostor čtenáři nepochopen. Za sebe mohu říci, že naopak i člověk, který básně prakticky nečte, díky tomuto osekanému Langrovu podání knihu přímo hltá, protože básně mají jasná rychlá sdělení. Čtenář vycítí, že texty básní nejsou vykalkulované. Jsou reflexí okamžiku, kdy vznikaly a reagují bezprostředně na konkrétní prožitek doby, kdy  vznikaly. Každý text má svůj jasný příběh. "Například text básně Král Ubu vznikl poté,  co jsem se koukal o půlnoci na to,  jak jeden osamocený člověk zcela ukrytý v podloubí zapaluje o půlnoci svíci na Národní třídě v Praze," říká Ivan Langer o jedné básni.

Langer na vernisáži své výstavy sice s úsměvem tvrdil, že po začtení do textů upadne čtenář do hluboké deprese. Ale určitě si byl dobře vědom, že  po ní si s hrůzou uvědomí, že nechce v takovém světě žít a musí, podobně jako Apollinaire, jít bojovat za lepší svět.

Je skvělé, že doktor Langer nezahořkl po neuvěřitelných sprostotách pánů Paroubků a Fialů a že neztratil zájem o politiku a o kulturní úroveň našeho národa. Škoda, že již není ve výkonné politice. Jen za krátký čas, co působil na Ministerstvu vnitra, zanechal po sobě obrovskou práci. Kdyby jen z desetiny pracovali ostatní ministři s takovým nasazením, jako on, jsme již druhým Lichtenštejnskem. Posuďte sami kliknutím na články: PO JEJICH OVOCI JE POZNÁTE. A ZA IVANEM LANGREM PANEČKU ZŮSTALO DOBRÉHO OVOCE! http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2707-po-jejich-ovoci-je-poznate-a-za-ivanem-langrem-panecku-zustalo-dobreho-ovoce a KYBERPROSTOR JE ZÁKLADNÍ NERVOVÝ SYSTÉM NAŠEHO ŽIVOTA http://www.fragmenty.cz/index.php/kultura/skolstvi-a-veda-tvori-vyspelost-naroda/item/1180-kyberprostor-je-zakladni-nervovy-system-naseho-zivota  

Nezbývá než poděkovat doktoru Langerovi za vše, co pro náš stát udělal, popřát mu hodně sil do další práce a těšit se na masakr s dalšími  videozvukosochobásněmi.