Černobyl vybuchl úmyslným překročením bezpečnostních norem

Roztržený reaktor v Černobylské jaderné elektrárně  mohl dodnes pracovat nebýt pýchy a arogance moci tehdejší vlády

Před třiceti pěti lety, 26.4.1986, došlo v 1 hodinu 23 minut v Černobylské jaderné elektrárně k explozi 50 tun jaderného paliva, což je desetkrát více než obsahovala jaderná bomba svržená na Hirošimu. Tato havárie pochopitelně způsobila obrovskou vlnu strachu z jaderných elektráren. Byli jsme tehdy právě v Řecku a přivezli  jsme známým ozdobnou modrou vázu a ti hned běželi detekovat Geigerovým-Müllerovým počítačem ionizační záření gama, beta alfa... Zkrátka zjistit, zda není radioaktivní. Tak se bála rodina fyzika, který do té doby byl zastáncem využití jaderné energie. Natož pak běžní Řekové. A totéž se dělo po Evropě ve všech zemích. Panika bohužel ale neskončila ani když lidi mimo dosah katastrofy zjistili, že se jim nic nestalo. Strach z jaderných elektráren přetrval. Lidi se neptali proč se to stalo, ale vyvodili si, že se to může stát s každou i nejmodernější a nejlépe hlídanou jadernou elektrárnou. A protože těchto obav využívají výrobci drahé elektřiny z nejaderných zdrojů, rozhodla jsem se nyní, kdy je již známo proč nastal výbuch v Černobylu, popsat i pro laickou veřejnost proč se tehdy stalo ono neštěstí, aby se již konečně otevřely oči pochybovačům o bezpečnosti jaderných elektráren.

Panika z bezpečných jaderných elektráren vypukla díky tomu, že Sovětská vláda zatajila pravdivý důvod katastrofy. Elektrárna byla bezpečná, ale pokus, který požadovala provést moskevská vláda na jednom z reaktorů byl provedena nad rámec norem. Kdyby nebyl tento riskantní pokus moskevou vyžádán, pak by Černobyl pracoval dosud.

Co se tedy stalo v Černobylu dodopravdy? Proc se stalo černobylské neštěstí?

Odpověď je jednoduchá. Protože panika byla umocněna tím, že Sovětský svaz zatajoval pravdivé důvody této katastrofy. Moskevská vláda tvrdila, že šlo o technickou závadu na reaktoru, zatímco šlo o chybně provedený riskantní pokus s jedním z reaktorů nařízený právě z Moskvy. Každá lež se sice časem provalí a  provalila se i tato, ale v době, kdy již lidi nezajímala a bohužel nezajímá již nikoho neb strachu z jaderné energetiky chytře využili výrobci drahé nejaderné energie a přesvědčují veřejnost o něm na každém kroku.

Přiznám se, že i mně jako fyzika, který po absolvování matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil do Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kde pracoval shodou okolností na zprávě o bezpečnosti jaderných elektráren okolnosti výbuchu Černobylu velice překvapily, neboť to již byla elektrárna nikoliv tzv. Voroněžského typu, tedy pouze s jedním bezpečnostním okruhem stavěná v pouštních oblastech SSSR, tedy daleko od lidí kdyby došlo k výbuchu, ale elektrárna moderní a bezpečná. Proto jsem se velice zajímala o to, jak se to mohlo stát. A samozřejmě nejen já, ale snad všichni vědci, kteří až do té doby žili v přesvědčení, že jaderné elektrárny jsou velice bezpečné a levné zdroje elektřiny. Jenže zprávy o Černobylu byly dlouho přísně tajeny a trvalo skoro deset let než se je podařilo zkompletovat poznatky o výbuchu  tak, že za nimi je možné stát. Za tu dobu ale zájem veřejnosti o katastrofu opadl a díky tomu, že jí využili mnozí politici postavivší si na boji o záchranu zeměkoule svou kariéru, můj tehdejší článek Černobyl vybuchl v důsledku vůdčí role Komunistické strany, v normálním světě jsou jaderné elektrárny bezpečné prošel takřka bez odezvy. Již bych se ani já k němu nevracela, ale když vidím jak si Německo a tím i celá EU hodlá zničit své hospodářství zavíráním jaderných elektráren, rozhodla jsem se znovu k otázce proč vybuchl Černobyl vrátit.

Jak vyplyne z dalšího, dozvíte se, že na vině katastrofy v Černobylu nebyla chyba elektrárny, ale riskantní příkaz z moskevského ústředí, aby na jednom reaktoru v černobylské elektrárně zjistili co všechno vydrží v případě bombového útoku na něj.I

Izrael totiž před tím bombardoval podobnou jadernou elektrárnu postavenou Sověty v Iráku a proto tato otázka nedala moskevské vládě spát. Úřad pro jadernou energii v Moskvě dal proto nakonec rozkaz provést test jednoho rektoru v Černobylu pro případ simulovaného bombového útoku na něj.  Neboli vypnout naráz hlavní turbínu, jako by se to stalo, kdyby ji vyřadila z provozu bomba. Za dodržení bezpečnostních norem by tento riskantní a obtížný pokus proběhl zřejmě dobře. Jenže se stala souhra náhod, že jím byl pověřen velice ctižádostivý soudruh, který, aby si vysloužil od moskevského vedení pochvalu doprovázenou tučnou odměnou a povýšením překročil bezpečnostní normy pro přípoad náhlého vypnutí turbíny.

Po tragédii, která v důsledku tohoto následovala, si dlouho celý svět myslel, že výbuch nastal díky konstrukční chybě reaktoru, na kterou to tehdy svedlo vedení vlády z Moskvy, které se bálo přiznat před celým národem, že za smrt tolika lidí může jejich pýcha a diletantství. Kdyby tu nešťastnou noc elektrárna pracovala v normálním provozu, nic se nestalo a jaderné elektrárny by platily právem za nejbezpečnější zdroje pro výrobu energie, navíc za zdroje vysoce ekologické, což v poslední době není rovněž zanedbatelná vlastnost. Jenže právě to, že bylo vše svaleno na technickou chybu reaktoru vyvolalo tu obrovskou paniku mezi lidmi, protože ti neznali jak obrovsky je vše jištěno v elektrárnách, aby se to nestalo. 

Jak to tedy oné hrozné noci probíhalo? Proč tak zbytečně vyletěl do vzduchu poklop reaktoru?

Jak jsem již psala výše izraelské letectvo před tím bombardovalo reaktor postavený Rusy v Iráku. Úřad pro atomovou energii chtěl vědět, co reaktor vydrží pro případ podobného útoku. Dal proto rozkaz provést v Černobylské jaderné elektrárně test na jednom z jejích reaktorů v případě, aby byla  za normou povoleného nejnižšího možného pracovního sníženého výkonu 700 MW vypnuta naráz hlavní turbína, jako by se to stalo, kdyby ji vyřadila z provozu bomba.  A právě tato výše výkonu 700 MW byla nesmírně důležitá. Šlo totiž o to, že to byl normou povolený nejnižší možný pracovní výkon reaktoru po jehož poklesu byl uveden v bezpečnostních předpisech rozkaz okamžitě reaktor vypnout neboť se pak začne chovat nekontrolovatelně.

Provedením nebezpečného testu byl pověřen jaderný inženýr Anatolij Sergejevič Datlov, který toužil po uznání, aby mohl nastoupit na místo odcházejícího šéfa elektrárny. Chtěl se zavděčit soudruhům a provést pokus nikoliv pouze riskantní, ale přímo šílený.  Místo u 700 MW, jak z bezpečnostních důvodů po něm požadoval Úřad pro jadernou bezpečnost, spustil datlov pokus u 200 MW, kdy je, jak známo každému odborníkovi, již grafitový reaktor velmi nestabilní a prakticky nikdo neví, co se v něm přesně děje. nebo tehdy alespoň to tak bylo. Při tak nízkém výkonu reaktoru je mj. nebezpečí, že po vypnutí hlavní turbíny chladící čerpadla v důsledku náhlého poklesu elektrického proudu vzniklého vypojením turbíny, již nestačí čerpat dostatek chladící vody  do rektoru a ten se přehřeje.  I když to byl v každém případě pokus riskantní, kdyby se provedl za výkonu 700 MW, je reálná možnost, že reaktor zkoušku vydržel, neboť by pak byl nadále ovladatelný. Datlov dal ale rozkaz snížit výkon reaktoru pod tuto hranici a výkon reaktoru  začal nekontrolovaně klesat. Při nízkém výkonu je obtížné kontrolovat stav vody a když v 00:36 hodin nastal poplach, že skutečně voda v bubnech separátoru je nebezpečně nízko, nevěnovala tomu obsluha velkou pozornost a také věděla, že reaktor  musí být podle norem za několik vteřin zastaven. To se skutečně v 00:38 stalo a obsluha si oddechla.

Jenže megalomanský Datlov chtěl pokus provést stůj co stůj a učinil smrtelné rozhodnutí - okamžitě spustit reaktor znovu vytažením všech 211 borových tyčí, které řídí v reaktorech štěpení uranu. Jednoduše řečeno, v rektoru bylo 1661 uranových palivových tyčí, které štěpením uranu produkovaly teplo, které přeměňovalo vodu v páru a ta poháněla turbínu. Bórové tyče spuštěné mezi tyče uranu regulovaly rozsah štěpení, aby nedošlo k nekontrolované atomové reakci. Rozkaz vytáhnou všechny tyto brzdící tyče ven z reaktoru dovolil nekontrolovaně spustit jaderné štěpení a znemožnil šlápnout na brzdu.

Když kolegové ve velíně elektrárny upozorňovali Datlova na fakt, že se už ve škole  učili, že při nekontrolovaném poklesu výkonu se má reaktor celý ihned vypnout a dlouhodobě odstavit, ne jej začít bez přípravy opět startovat, rozzuřil se, že myslet není jejich úkol a že nechápe, kde sebrali takové idioty, že je vyhodí, že jsou kreténi a ať vypadnou...  Nikdo z nich nechtěl přijít o dobře placené místo a hlavně o byt v 1 km vzdáleném městečku Prepiati. Zmlkli a začali vytahovat tyče z právě zastaveného reaktoru.

Během pěti minut stoupl výkon na 160 MW, ale již v 00:52 hodin byl hlášen nedostatek vodního chlazení v bubnech separátoru.  V 1:03 hodin ale nastal klid, reaktor měl výkon 200 MW a všichni doufali, že ho nastartují až do výše 700 MW, kdy měl nastat požadovaný pokus. Jenže Datlov učinil další šílené  rozhodnutí. Jako hlavní inženýr měl pravomoc změnit předpisy testu a v 1:12 hodin rozkázal zkoušku provést u výkonu 200 MW.  Postavil svou vůli proti platným bezpečnostním předpisům a především proti řetězové reakci v jádrech atomu, což se stalo osudným jemu i reaktoru. Namísto aby se postupně a za pomoci brzdících tyčí zvyšoval výkon reaktoru k požadovaným 700MW zůstaly brzdící tyče stále celé vytaženy a v reaktoru nadále probíhala nekontrolovaná jaderná reakce, přičemž v té chvíli dal Datlov rozkaz vypnout hlavní turbínu.  

Technici sice pustili souběžně s tím v 1:12 hodin dvě rezervní čerpadla na vodu, jenže když turbína nepracovala a nevyráběla elektřinu, nemohla při tak nízkém výkonu udržet čerpadla v chodu a elektrickou energii měl dodat dieselový zdroj startující až za 40 sekund. To však byla velmi dlouhá doba. V jádru mezitím  začalo růst nekontrolované žhavé místo, neboť v té době nastal kritický nedostatek chladící vody, z té se vyrobilo více páry a každou vteřinu rostl tlak páry kolem již tak žhavých míst v reaktoru. Velký tlak páry se šířil do strojovny čerpadel a víka nad palivovými tyčemi vážící 350 kg začala nadskakovat.

Datlov viděl, že nastal obrovský nárůst výkonu a dal konečně rozkaz ihned spustit brzdící bórové tyče do rektoru. Ty měly ale špičku z grafitu, která nevadila při běžných provozních teplotách. Při tak vysoké teplotě zvýšila přítomnost uhlíku výkon reaktoru naráz stonásobně. Uzávěry nad palivovými články odskákaly, 50 tyčí popraskalo a nešlo již nic dělat. V 1:23 hodinu se reaktor změnil v sopku.  Zhasla elektřina a vypukla panika. Druhá exploze  několik sekund po první vyrazila 500 tun těžké bezpečnostní víko celého reaktoru  a 50 tun jaderného paliva vykonalo dílo zkázy. Lidé mimo velín mysleli že nastala válka či zemětřesení neb všude byl prach, pára tma a syčení a na místo střechy viděli nad hlavami oblohu plnou hvězd. Ostatní je již známo, do 30 km od elektrárny nastaly novodobé Pompeje.

Zbývá jen zodpovědět, proč se jaderný inženýr Datlov rozhodl již sám o sobě tak riskantní příkaz provést a to dokonce  pro ještě riskantnější variantu. Tajemníci strany, byť někteří vystudovali jaderné inženýrství jako Datlov, zřejmě věřili tomu, co si přečetli v tisku. Věřili, že pravděpodobnost havárie jaderných elektráren je jako pravděpodobnost zásahu země meteoritem, tedy 1: 10 milionům a proto ztratili před atomem strach. Neuvědomili si, že to je sice pravda, ale  jen za předpokladu, že se striktně dodržují bezpečnostní normy. Zřejmě si mysleli, že když poručí větru a dešti, poručí i atomu a to se jim vymstilo. Černobyl vybuchl v důsledku lidské pýchy a arogance moci. Nebýt toho vyráběl by bezpečně elektřinu dodnes. Jaderné elektrárny jsou skutečně tak bezpečné jak psal ruský a ostatně jak píše i tisk americký. Nesmí se ale hazardovat nad rámec bezpečnostních předpisů.

© Kulturní komise ČR, z.s. 2021