Jaroslav Bašta představil ve Valdštejnském dvoře svou novou knihu Stát jsme my. Zájem byl obrovský. Příslib, že odvolá premiéra, zvedl na její křest z televizních židlí všechny, kteří chtěli tohoto odvážného muže vidět naživo...
Přiznám se, že jsem až do 5. ledna 2023 toho o poslanci Jaroslavu Baštovi moc nevěděla. Snad pouze to, že za Zemanovy vlády pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, pak byl velvyslancem v Rusku a poté na Ukrajině. Což ho v mých pravicových očích spíše diskvalifikovalo zařazením mezi levicové intelektuály typu prezidenta Zemana. Když jsem ale slyšela z úst člověka, jakým je Tomio Okamura, že ho navrhl na prezidenta, snažila jsem se zjistit o něm něco víc. Leč i ve Wikipedii jsou pouze suchá data, a tak jsem byla zvědavá na jeho knihu "Stát jsme my!", na jejíž křest ve Valdštejnském dvoře jsem byla pozvána Akcí D.O.S.T., na jejíž diskusní večery "Hovory na pravici" chodím již mnoho let a s jejímž memorandem na podporu prezidenta Václava Klause se jako jeho signatář ztotožňuji (viz článek Memorandum "Podporujeme svého prezidenta". A nelituji, že jsem se na pivo s Baštou do Valdštejnského dvora vydala. Proč?
Protože jsem se z knihy dozvěděla, že poslanec Bašta se o politiku opravdu zabývá již od svých studií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kdy jako studentský aktivista proti příchodu sovětských vojsk byl v normalizačním roce 1970 zatčen a uvězněn StB a po propuštění místo ve své milované archeologii musel pracovat jako nekvalifikovaný stavební nádeník ve Stavbách silnic a železnic, což ho přivedlo k tomu, že jako jeden z prvních podepsal Chartu 77 a stal se tak vlastně politickým disidentem. Pamatuji tu dobu velmi dobře, protože jsem podobně jako on na Filosofické byla velmi aktivní ve studentském odporu proti příchodu sovětských vojsk na Matematicko-fyzikální fakultě UK a jen díky tomu, že tehdejší děkan Švec spálil seznam studentských vůdců, jsem školu v roce 1969 mohla ukončit. Jinak by mne čekal stejný osud jako pana Baštu. A věřte, že za normalizace to nebyla žádná legrace.
Stejně jako on jsem proto přivítala rok 1989, v němž padl zločinný a zavrženíhodný komunistický režim, který mnoha lidem zkazil životy, a vstoupila jsem do politiky, ale to je na jiný článek. Jaroslav Bašta se stal od roku 1990 ředitelem protiteroristického odboru na Ministerstvu vnitra, v letech 1990-1991 byl náměstkem Federální bezpečnostní služby a v roce 1992 předsedou Nezávislé komise FMV známou pod jménem lustrační komise. Všiml si ho Miloš Zeman budující ČSSD a nabídl mu kandidaturu do Poslanecké sněmovny. V roce 1996 předsedal Bašta jako poslanec za ČSSD komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby a ve vládě Miloše Zemana se stal ministrem bez portfeje. V letech 2000-2005 byl velvyslancem v Ruské federaci, v letech 2005-2007 náměstkem ministra zahraničí a v letech 2007-2010 velvyslancem na Ukrajině. Po roce 2010 se věnoval archeologii a v současné době je poslancem za Okamurovu SPD, která ho navrhla za kandidáta na prezidenta.
Kniha "Stát jsme my!" je vybraným souborem politických článků pana poslance od roku 2015, z nichž je patrné, že to, co poslanec Bašta hlásá nyní, není jen pouhý populismus před volbou na prezidenta, ale je to jeho dlouhodobé přesvědčení, za nímž si stojí. Proto by byl skvělým prezidentem, protože slibuje ihned po svém zvolení odvolat na základě ústavního paragrafu 62 premiéra Fialu a sestavit konečně schopnou vládu.
Bohužel díky mediální propagaci pouze tří kandidátů vybraných podle výsledků předběžných průzkumů o něm takřka nikdo nic neví. Přitom přes 50 procent lidí si přeje, aby z čela vlády odešel neschopný premiér. A to, jaké osobnosti představil Bašta na křtu své knihy na místa ministrů nové vlády, dává příslib toho, že by se konečně po třech letech rozjel náš průmysl i zemědělství, nastal by příliv peněz do rozpočtu a kvalifikovaní občané schopní práce by nemuseli žebrat na úřadu práce o podpory. Je proto veliká škoda tuto, možná už poslední šanci na záchranu našeho státu, nevyužít.
Ze všeho výšeuvedeného se dá uzavřít, že Jaroslav Bašta má bohatou zkušenost v exekutivě, v diplomacii a za svými názory stojí tak, že se ně dá i zavřít.
© Kulturní komise ČR, z.s. 2023
