Antonín Baudyš bude stále s námi

"Ve věku 63 let zemřel 24. srpna 2010 někdejší přední polistopadový politik a astrolog doc. Ing. Antonín Baudyš, CSc. Ministr obrany za KDU-ČSL z doby vlády premiéra Václava Klause podlehl kolem poledne rakovině." Tuto strohou zprávu přinesly včera snad všechna média. Některá z nich přidala stručný životopis, některá poskytla několik slov s paní Zuzanou Baudyšovou. Nás zasáhla smrt pana Baudyše ale mnohem víc. Prakticky od vzniku naší revue byl členem naší redakční rady. Vážili jsme si ho nejen jako politika, ale i jako kolegy vědce (z matfyzu, který jsem studovala, přešel na ČVUT, ale láska k fyzice u něj přetrvala) a především jako věřícího člověka, který kromě Bible přečetl snad celou antickou knihovnu. Vzhledem k jeho opravdu širokému záběru zájmů by se dalo říci, že to byl renesanční člověk a navíc člověk velmi společenský a příjemný, což u badatelů a natož u politiků nebývá zvykem. Snad nejlépe toto vše ilustruje článek Antonín Baudyš: „My a On“, v němž si s ním povídáme o jeho knize "My a On", kde předkládá jiné interpretace Nového zákona, Ježíšových slov a smyslu evangelií, než poskytují křesťanské teologie. Svědčí to o tom, že knihy nečetl jen povrchně a že Bibli studoval tak dlouho, až nalezl takové interpretace Ježíšových slov, které umožnily souvislý, soudržný a srozumitelný model náboženství a který nebyl v rozporu s ostatními velkými náboženstvími.

Prakticky všechny dnešní nekrology, jimiž jsem zalistovala, přinášejí nepodstatné věci o střelbě jeho ochranky v letadle, o tom, že čelil kvůli studiu astrologie kritice vědecké obce, o jeho návrhu řešení války v Bosně apod. Nikdo se nezmínil o jeho šarmu a vtipu ani o vědeckých úspěších na Strojní fakultě vysokého učení technického, kde pracoval dvacet let jako asistent na vývoji vynálezů a zlepšovacích návrhů pro náš optický průmysl.

Politikou v té době příliš nežil Do Československé strany lidové vstoupil dle vlastních slov proto, že měl z komunistického režimu strach a chtěl se tím uchránit od komunistických nadřízených. K chartistům měl určitý respekt, nicméně si vzájemně příliš nerozuměli. Měl ale dobré styky s rodinou Václava Bendy a přes astrologii se znal s Havlovými, kteří od něj sháněli Jonášův kalendář početí. Otevření se velkému světu politiky po listopadu 1989 ho ale evidentně těšilo a dalo by se říci, až přímo bavilo. Když ho Josef Bartončík navrhl do vlády, byl jako ministr ve svém živlu. Právě na atypickckých akcích, které pořádal pro novináře, jsme se s ním seznámili a sblížili. Létali jsme letadly, helikoptérami, jezdili hromadně na Bahna, chodili střílet. Prostě paráda. Bohužel si na ministerstvo později přivedl na místo ekonomického náměstka svého pražského kolegu Miroslava Kalouska. Nemohl tušit, co si tím zavaří, neb kauza s Kalouskovými vražednými "padajícími" padáky se odrazila samozřejmě i na něm. Vše by byl nakonec ustál, podcenil ale mocenský střet s Josefem Luxem. Na rozdíl od něj nedocenil důležitost podpory členské základny a velkých zájmových skupin, které u strany Lidové hrají obrovskou roli. Odmítal nechat se chránit a zároveň kompromitovat velkými zájmovými skupinami. Jeho definitivní politickou smrt přineslo, když se Josef Lux spojil s ministrem zahraničí Josefem Zielencem, který toužil ovládnout kromě zamini i obranu, a Lubomírem Soudkem, který chtěl dodávat české armádě své úžasně "kvalitní" zbraně. Hrdý Baudyš podcenil, co dokáží intriky a podrazy a odmítl tuto spolupráci. Šéf NBÚ Jiří Růžek ho přitom varoval, ještě než se rozeběhly jeho mediální kauzy. Leč nebral to vážně. A pak to vypuklo. Když člen ochranky, kapitán Jan Pasker, při štrachání se do uličky letadla zavadil spouští své neseřízené zbraně o opěrku sedačky a prostřelil trup s benzínovou nádrží Tupolevu, dostalo se Baudyšovi jednoho z nejtrapnějších ponížení, jaké někomu v polistopadové politice vzniklo. A to přesto, že ochranka je řízena ministerstvem vnitra, takže za její neschopnost měl být popotahován ministr vnitra, nikoliv ten, koho má chránit. Leč výšeuvedení spojenci dokázali kauzy podpásově využít, podobně jako později zorganizovali pod aktivním vedením tehdejšího hradního pána tzv. Sarajevský atentát na Václava Klause.

Není proto pravda, že by doc. Baudyše politika nebavila a proto odešel. Odešel, že nechtěl dělat na ministerstvu podvody a odmítal spolupráci s lidmi jako Soudek a spol, o niž KDU tak zuřivě stála. Pan Lux se svými spolupracovníky se dokonce neštítili přijít za ním do nemocnice, kde se podrobil operaci žil a pod kapačkami mu vyhrožovali, že když je neposlechne, zatočí s ním. Říkal mi tehdy, že potřebovali, aby zajistil 10 milionů pro stranu a on že se toho bál. Proto pan Lux pod záminkou nespolehlivosti (padáky, střelba) navrhl do čela ministerstva poslušného pana Výborného. Baudyše se chtěl zbavit a nabídl mu místo v cizině na velvyslanectví, ten to ale odmítl.

Od té doby se sice snažil tvářit, jako by se nic nestalo, dokonce se chlubil, jak je to krásné být podnikatelem, přijít si do práce a střílet si v pracovně jak je libo, ale cítili jsme, že je to póza. Zrada od přátel ho bolela a nešlo ji ničím zamáznout.

Přesto opět ve své důvěře v lidi těžce naletěl. Jako předseda představenstva teplického Informex Group podepsal svému šéfovi ručitelskou smlouvu, v níž ručil, aniž to věděla, majetkem manželky, který získala v restitucích. Přišel tak nejen o práci, ale i o krásný nový dům v Přezleticích. Musela to být pro jeho hrdou povahu hrozná rána. Zde zřejmě nastal začátek konce jeho harmonického 44letého manželství. Uzavřel se do sebe. Vrhl se na studium astrologie a posledních deseti letech pracoval, jako kdyby nepotřeboval odpočinek. Nic víc než práce a esoterické principy nezajímalo. Přitom žárlil na hlubokou společenskou úctu k práci paní Zuzany v Nadaci Naše dítě, zatímco on cítil, že navzdory svým výjimečným schopnostem a lidským kvalitám je považován za mediálně trpěného podivína, protože astrologii naše společnost nerozumí.

Těšil se velké úctě klientů, s kolegy se ale přestával stále víc stýkat. Klienty přijímal od rána do noci, většinou i o víkendech, pokud právě neučil v Českých Budějovicích, Praze, Ostravě, Opavě. Je škoda, že již nestačil napsat knihy, do kterých by vložil své výjimečné astrologické vědění. I přesto, že média se jeho práci spíše vysmívala, měl opravdu hluboké znalosti v tomto oboru. Pro mnohé z nás bylo nepochopitelné, že se na tomto světě přestával cítit stále víc doma a tvrdil, že je zapomenutým příslušníkem jiné vesmírné civilizace. Byl přesvědčen, že má v paměti vzpomínky na Atlantidu a věřil na ukládání informací do krystalů.

Měl štěstí, že nalezl ke konci života ženu, paní Pavlu Bradáčovou, která rozuměla celé této jeho složitosti. Bohužel si již užili jen asi dva roky společného života. Hrozná nemoc ho měnila, on tak vitální začal zpomalovat a cítil se únavený. Musel to být pro něj, který měl takovou schopnost šířit povzbuzení a světlo temperamentu, očistec, když bezmocný a mlčící byl odkázán pouze na její pomoc. 

Jedním slovem, Antonín Baudyš byl i přes některé své výstřelky velice hluboká a lidská osobnost a setkání s ním vždy byla přínosem, oživením, vedla k zamyšlení a obohacovala náš běžný uchvátaný život. Velmi jsme si ho vážili a nikdy na něj nedokážeme zapomenout. To není fráze. Zážitky s ním byly prostě nezapomenutelné a jen velmi neradi škrtáme jeho jméno z redakční rady. A věříme, že bude v duchu stále s námi. Pro nás prostě nezemřel.