Šokující praktiky v izraelské armádě?

Na rozdíl od anonymních (a proto již z principu těžko přijatelných) svědectví údajných příslušníků izraelské armády, uveřejněných na blogu pana Michala Očadlíka (ocadlik.blog.iDNES.cz), který podle svých slov nepíše pro karmu, ale píše pro pravdu, uvádím já pod svým jménem své svědectví o praktikách a jednáních izraelských obranných sil (IDF) a izraelské policie.

Check-point na vjezdu do Ramallahu S vojáky a policisty (mají podobné pravomoce) se v Izraeli setkáte doslova na každém rohu. Zvláště ve větších městech se smíšeným izraelsko-arabským obyvatelstvem (jako např. Jeruzalém, Tel Aviv/Jaffo, Akko apod.). Samozřejmě i na všech citlivých místech - v okolí důležitých průmyslových podniků, na významných komunikacích a všude poblíž hranice mezi územím Izraele a tzv. Západního břehu Jordánu. Zvláštní kapitolou je potom samotný Západní břeh Jordánu, kde v pásmech vymezených Dohodami z Osla má Izraelský stát stále ještě odpovědnost za zajištění bezpečnosti (zejména svých a cizích občanů) a proto tam stále udržuje nutnou vojenskou přítomnost. Kromě pěších a motorizovaných vojenských hlídek se prakticky každý člověk v Izraeli setkává s vojáky na kontrolních stanovištích - tzv. check-pointech. Někdy přechod nebo přejezd pouze "odmávnou", nejčastěji ale kontrolují doklady a položí pár otázek, často také kontrolují zavazadla, případně dojde i na osobní prohlídku. Je to součástí běžného života jak Izraelců, tak Arabů i cizinců. V posledních letech jsem absolvoval stovky přechodů a přejezdů check-pointů (cca 20x měsíčně, 10 měsíců v roce) na různých místech Izraele a Západního břehu Jordánu. V 90 procentech těchto setkání s příslušníky izraelské armády probíhá vše korektně a slušně. Oni dělají svoji práci a my (civilisté cizího, arabského i izraelského původu) s nimi v mezích možnosti spolupracujeme, abychom to měli co nejdříve v pořádku za sebou. Zdůrazňuji, že spolupracují nejen Izraelci, ale i Arabové, protože to chtějí mít za sebou všichni. Nejvíce problémů, spojených se zdráháním a rozčilováním působí cizí turisté, kterým se časté kontroly zdají zbytečnou "buzerací" a jejich význam nepochopili. I v takových případech zachová drtivá většina vojáků profesionální přístup a pouze přidá na důrazu v prosazování zákona. Ve zbývající desetině případů se setkávám s různými projevy arogance, ve vyjímečných případech hraničících se šikanou. Nejběžnějším případem je úmyslné zadržování na check-pointu, kdy se vojáček s pasem v rukou odebere do budky a tam delší dobu vesele klábosí se svojí sličnou kolegyní, místo aby odbavoval rostoucí frontu. V případě upozornění, že by mohl pracovat, se zamračí a buďto "udělá dusno" nebo dotyčného odstaví na delší dobu. Nikdy - opakuji - nikdy není v pozadí korupční snaha získat nějaký bakšiš (na rozdíl od okolních arabských států, zejména Egypta, jehož check-pointy rovněž důvěrně znám). Spíše se jedná o projev nezralosti mladých dětí, kterým svěřili se zbraní a výcvikem také moc nad lidmi a tyto téměř děti s takovou mocí neumí zacházet. Je pozoruhodné, že téměř vždy je mateřštinou těchto vojáků ruština. Vzhledem k tomu, že za posledních dvacet let přišla do Izraele téměř třetina obyvatel povětšině ze zemí bývalého Sovětského svazu, lze předpokládat, že se tam tito vojáci narodili a možná i vyrůstali. Šikana není problémem pouze v ruské armádě, ale v posledních letech se objevuje i v dříve nevídané míře v armádě izraelské, která byla v minulosti vyhlášená svými přátelskými a neformálními vztahy. Tito vojáci (a vojandy) se jednak neumí příliš orientovat v životě obecně, bývají orientováni nacionálně (stejně jako většina Židů pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu) a navíc žijí ve strachu z arabského nebezpečí. A vícekrát jsem zažil, že se někteří dokáží k Arabům chovat přezíravě a občas i hrubě... To ale v žádném případě neznamená, že lze tyto případy paušalizovat, nebo že se takto chová většina izraelské armády - jak se nám snaží podsouvat různé mediální (i blogerské) zdroje. Navíc jsem opakovaně byl svědkem tvrdých střetů arabských vojáků a policistů v izraelské uniformě s maskovanými arabskými výrostky, kdy ani jedna strana nejednala v rukavičkách. Ano čtete dobře - v izraelské armádě a policii slouží nejen Židé, ale i Arabové - a často i ve vysokých funkcích (včetně generálního štábu IDF). Bývají přednostně nasazováni do konfliktů na citlivých místech (třeba na Chrámové hoře) a téměř pravidelně se s nimi setkáte při nepokojích v jeruzalémské nechvalně známé čtvrti Silwan. Navíc například Drúzové (arabské etnikum žijící v pohraničních horách) jsou pro svoji spolehlivost a věrnost vysoce ceněni i ve zvláštních jednotkách izraelské armády. Na rozdíl od Židů, kteří mají vojenskou službu povinnou (muži na 3 roky, ženy na 2 roky), volí si Arabové službu v izraelské armádě dobrovolně - a v poslední době jich je čím dále tím více. Izraelská armáda si svojí profesionalitou, obranným zaměřením (které je zřejmé každému pozorovateli) i předchozími úspěchy vybudovala respekt a renomé nejen na Blízkém Východě, ale v celém světě. Případné excesy (kterým se nevyhne žádná armáda) jsou vždy politováníhodné a malokterá armáda je vyšetřuje tak podrobně jako právě IDF (viz běžně zveřejňované zprávy www.ynetnews.com, například ta dnešní: http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3977958,00.html). Na závěr bych měl pro pana Očadlíka jednu vážně míněnou nabídku. Nabízím, že ho provedu po palestinském i izraelském území, nechám ho zažít každodenní realitu na check-pointech a umožním mu hovořit s obyvateli arabského i izraelského původu dle libosti. Třeba v březnu 2011, kdy budu provázet skupinu lidí zajímající se o historii a současnost izraelské armády (viz www.olivetour.cz). Výměnou za to bych žádal jen o jedno: aby poté pan Očadlík na svém blogu popsal objektivně zážitky z této cesty. Aby se nemohl vymlouvat na cenu takového výletu, jsem ochoten jeho pobyt (s výjimkou letenky a vstupného) uhradit.