Zavedou Němci přece jen českou gramatiku?

Proč Němci ještě nezavedli českou gramatiku, když s tou vlastní si někdy neví rady ani němečtí učitelé? Kdy najdou sílu a odhodlají se, po zavedení "NEUDEUTSCH," konečně přejít na háčky a spol? Ušetřili by ve slovech mnoho písmen.

Problém pro „NENĚMCE“ se znalosti spisovné němčiny, začíná už na hranici tohoto státu. Bezmála každých 50 kilometrů je jiný dialekt (někdy i nářečí). Naučit se je netřeba, ale rozumět nutně třeba. Málokterý nespisovný Němec se bude snažit zabruslit kvůli vám na kolej spisovnou. I děti ve škole v regionech s dialektem, mluví a čtou většinou zobákem narostlým. Spisovně napsané z jejich úst vychází dialektem. Je to jako transformátor měnící 220 voltů na 12, nebo jiné napětí.  V nespisovných oblastech je spisovně mluvící málem jako parazit (vetřelec). Každý v Německu déle žijící cizinec, mluví spisovně německy většinou lépe, než rodilý Němec dialektový. Tudíž se pro takového Němce může za mluvou spisovnou ukrývat cizinec. Dialektem mluvící černoch ale také nebývá raritou.  Humorná scéna, a těžko pochopitelná pro cizince v Německu, nastane při pohledu do ryze německé rodiny při jejich společném nedělním obědvání. V místě činu bydlící otec, mluví dialektem svého regionu. Do zdejší oblasti přišel kvůli lepší pracovní příležitosti. Matka společných dětí, mluví dialektem zcela odlišným, pochází totiž z jiné oblasti. Děti naproti tomu mluví dialektem třetím, kterým se mluví v nynějším bydlišti. Jedna rodina, tři dialekty. A pak že Němci nemají smysl pro humor! Cizinec v Německu rozumí spisovně mluvícímu jinému cizinci, ale může mít problémy rozumět spisovně mluvícímu Němci. Mně nevyslovené R tedy schází moc. Také mi vadí (i v jiných řečech), jinak vyslovené písmeno, než je napsané. Proč se rovnou nepíše písmeno vyslovované? Musím se vrátit k němčině. Co se mi v ní naopak líbí moc, je možnost spojovat více slov, až do aleluja, ve slovo jedno. To bych doporučil přebrat. Zjištění: Znám jedno německé nářečí, je snad bližší angličtině než němčině. Prozradím na požádání. Tady chci upozornit, je to pouze můj osobní názor. Paradoxně názor Němce, píšícího česky, s bydlištěm v Norimberku. Dalším paradoxem (opakuji se nerad) je, že já, Němec, miluji více češtinu než svůj mateřský jazyk. Můžete mě zabít (lidově zabte mě!).  Ať žije diakritika!(Já jsem s nynější češtinou spokojený – i to je ale pouze můj osobní názor, jsem z jiného oboru). Další zjištění: Když tak sleduji názory na českou gramatiku některými rodilými Čechy, mám strach, že by zase naopak přebrali německou, nebo zcela jinou gramatiku, jen aby si nemuseli lámat hlavu jaké I, Y, S, Z, mě, mně, mne a podobně. Myslím – já-, že v žádné jiné řeči se nemohou tak mazlit se slovíčky, anebo z nich udělat pěkně jadrná. Ať žije čeština na věky!