Vzpomínka na Slávinu a komunistické reje

Jiří Hýský (hezoun jako Jean Marais, v překladu Honza Bláto), trumfl svou vizáží všechny tehdejší mužské hollywoodské hvězdy včetně miláčka žen Alana Delona.

 Jirka byl miláčkem i postrachem všech žen. Jirka v tom reji tančících na parketu na silvestrovské zábavě, se hluboce dívá jedné vybrané krasavici do očí. Jeho záletnické oči brousí také po jiných částech těla, pokud to minimální odstup těl vůbec dovoluje. Umí šeptat do uší, mně zatím záhadné věci, které mi slíbil prozradit až v roce 2007. Nevím jak na tento rok přišel, když se teprve psalo 1964. Je to jeho patent lovce a jen tak s ním nevyrukuje. Do roku 2007 bylo v té době tedy ještě velice daleko. V mé fantazii si myslím, že jeho šepot zněl: „Hele, vypadáš bledě, věděl bych jak vehnat červeň do tvého obličeje. Mám na to speciální teploměr!“

            Zvědavě ho pozoruji (je nám mezi 21–24), jestli přece jen nezaslechnu útržek ze sváděcího šepotu. Pro Jirku při takových akcích ztratil okolní svět veškerou důležitost. Nahlas proto říkám na jeho adresu: „Jirko, nezapomeň, že máš ještě dneska rande se Slávinou!“

            Slávinu znalo celé město a snad i široké okolí. Nejošklivější krasavice těžko určitelného věku. Její extremně šilhavé oči, ukazovali zájemci o určité služby jen bělmo. Odpudivý úsměv blbky, zahnal na útěk 50 procent zájemců. Když otevřela ústa a odhalila poslední tři křivé zkažené zuby, prchalo dalších 45 procent. Těch 5 procent, kterým choutky na střed jejího těla neodvanula ani podívaná na její slintající pusu, muselo mít šedý zákal v pokročilém stádiu. K tomu čichové ústrojí mimo službu, neboť oné osobě páchlo nejen z otvoru kousacího, ale dokázala k tomu ještě každým pórem svého nikdy nemytého těla, trumfnout i toho nejsmradlavějšího tchoře.

            Své služby nabízela Slávina za polévku, nebo kousek sekané, buřta, dvě karamelky a podobné maličkosti. Měla tehdy velikou výhodu, konkurence v podobě prostitutek a nevěstinců byla proti socialistické morálce. To jen soudruzi provozovali se svými lehkými soudružkami tyto reje v uzavřených objektech, pod hlavičkou výročních schůzí, nebo ČESKOSLOVENSKO SOVĚTSKÉHO PŘÁTELSTVÍ. Přístup dělnické třídě zakázán.

            Slávinka neměla o zájemce nouzi, těch 5 procent bylo pro jednu ženu dostačující. Dokázalo ji to lehce zachránit před smrtí hladem.

            Někdy se k jejím štamgastům přidali i pánové z lepších rodin, když jim alkohol zatemnil zrak a vyřadil z provozu čichové ústrojí. Takže žeň největší měla Slávina na svátek Josefa, MDŽ, Velikonoce a na Silvestra. Ty zimní výdělky v průchodech domů, na lavičkách a i jinak nezateplených  místech, neměli frajeři s přirážkou. Odnesli si jen občas jisté breberky, pohlavní nemoc nebo v lepším případě rýmu.

Přeji vám všem hezkou silvestrovskou noc a bezpečný klouzanec do roku 2014!