I taková byla vojna. Díky, Horste, žes to napsal.

Ano, Honzo!

Tak jsem ti Horste napsal docela obsáhlý příspěvek a redakci se nějak nelíbil. Proč netuším. Takže snad jen

Rosťo, díky, i to se stává. Můžeš mi to napsat na: kocour1@gmx.net

Další příběh, který se čten s napjetím jak to dopadne. Ale Horste, to jsi byl na vojně opravdu jen dva roky? Z toho množství zážitků by se dalo usoudit, že jsi sloužil snad sedm roků jako za Marie Terezie. Ať se Ti daří!

Vláďo, bylo to pestré! Povedený víkend přeji celé rodině!

Smutné to je veru. Nech sa ti vydarí víkend.

Jani, i na tvou stranu přeji povedený víkend!

Ahoj Horste,

tak tedy pravdu: Chtěl jsem ten Tvůj článek ošolichat. Prostě ho jen tak rychle přelétnout a sednout si k snídani. Pozdě jsme vstal, až v deset hodin. Asi proto, že jsem v noci psal mou povídku ́O Canada ́.

Začal jsem rychle číst, protože Dana dodělávala vajíčka na pánvi, tak aby nevystydly.

Začal jsem bleskově číst. Br, hů, brrr, hů, zleva doprava. Po pár řádcích jsem zpomalil a četl poctivě dál. Vybavoval jsem si v duchu to co jsi popisoval a hltal ten příběh, - doslova.

Dana marně volala k snídani a že studený volský oko nechutná...

Právě jsem dojedl studená vajíčka a dopil studené kafe. Taková snídaně - fakt, nechutná.

Teď sedím v pracovně, koukám z okna přes muškáty na posečený trávník a v hlavě mám pusto.

Děkuji Ti Horste, že jsem si mohl přečíst Tvůj smutný a dozajista pravdivý příběh.

Kolega Rogl Ti píše, že to vypadá, že jsi podle Tvých příběhů sloužil snad sedm let. Taky to pro mně tak vypadá, a protože jsem si jist, že studnice Tvých vojenských zážitků je bezedná, těším se na Tvůj další příběh. A třeba i o trochu veselejší.

Sloužím vlasti, Tony Jelínek

Vážený SVĚTOBĚŽNÍKU, podle Tvé Kanady soudím, že angličtina ti není mezitím cizí. Já jsem rád za docela slušnou češtinu, rodnou egerlandštinu a mně vyhovující spisovnou němčinu, kterou používám jen v nouzi, když se naše rozvětvená rodina sejde a mezi námi objeví někdo neznalý češtiny. Jsem rád že mé dcery a jejich dcery češtinu ovládají a take dcera a syn mé Boh Dany, které říkám Boanko. S vnoučaty se už česky nedomluvím. Dcery mých dcer ovládají češtinu, němčinu, angličtinu a jedna z nich umí i bezakcentu francouzky. Zajímavé je, že nás pět sourozenců když se sejde i v Německu, mluvíme my němčouři jen česky. Vy dva se šetřte!

Na T54 se už brodilo bezpečněji a také příprava byla důkladnější. Smutný příběh.

Přeji hezký víkend

Vašek

Vašku, tvé domácnosti přeji to samé!

Jirko, díky a klidný víkend!