Vojín Kačírek a jeho erotický zážitek

Ráno po probdělé noci v Kravsku u Moravanky, jsem se po příchodu do tankoparku natáhl na tvrdou lavici v baterkárně vedle nabíječek. Jejich tiché vrnění mě okamžitě uspalo. Asi to uspíšily i výpary z bublajících akumulátorů.

Za hodinu mě jako vždy budil hlas kolegy zdrojaře Kačírka: „Ty vole, vstávej, lampasáci už přijeli.“ Říkával to s úsměvem, jako by si přál, aby mě nachytali. Vím, že to není pravda, je to jeho způsob vyjadřování. Dokonce musel mým vysíleným tělem cloumat. Sedám si a mnu si zalepené oči. Tu slyším nad sebou: „Jo, kamaráde, život se neskládá jen ze soulože, máme bohužel i jiné povinnosti.“

„Kačere, jdi do prdelky,“ zazívám na potutelně smějícího se Pražáka opřeného o rám dveří, odkud se pohledem kochá na nevyspalé tělo. Přátelsky se culí a svým pomalým hlasem pokračuzje: „Ty vole, to ti musím teď hned rychle říct... já měl tedy dneska zážitek, skočil jsem si do Jablíčka k večeru na jedno, sedím tak sám v rohu, když si ke mně přisedla pěkná panička se svým starým. Ani uhřík v tváři, tak kolem pětatřiceti. Objednali flašku vína a dali jsme se do řeči. Ona po mně pořád tak koukala, pak mi pod stolem jako náhodou strčila nohu mezi nohy. V tu ránu mě polilo horko, co ti budu říkat, ale tentokrát to bylo spíš strachy než vzrušením, protože ten její byl pořádnej kousek chlapa.

Objednali druhou flašku, já raději jen usrkával, abych měl jo sílu na případné prchání před tím řízkem, kdyby si náhodou všim, jak ona pod stolem po mně pořád šmejdí. Lemtala tedy hlavně ona s ním. Proč by taky ne, vždyť to objednali. Doufal jsem, že to taky zaplatí. Zaplatili a pozvali mě k sobě domů na kafe. Já šel spíš strachy, i když to tedy byla baba jako kráva. Kafe udělali, najíst dali. Ona mě pak odtáhla do koupelny, abych si prej umyl ruce. Jo, hovno ruce, strhla ze mě mundůr a strčila vojáčka do vany. Já ho měl jako prut, už když mě svlíkala, a když mi ho pak začala mejt, začaly mi snad tvrdnout i koule. Čoveče, ona pak vlezla ke mně, samozřejmě nahatá. Rozrušením jsem si ani nevšim, kdy se svlíkla. Sedla si mě na něj a začala rajtovat, já měl oči stále strachy votočený ke dveřím koupelny a čekal, kdy se objeví ten řízek. Když potom začala vejt, tak jsem jí zacpal hubu, aby to ten její neslyšel. Ona mi ale povídá, neměj strach, on nic neřekne, on už nemůže, měl úraz. Pak mě, čoveče, usušila a votáhla do ložnice. Von seděl v obejváku a jako četl ňákou knihu. Já ho potom viděl dveřmi ložnice, jak na nás vejral, když na mně zase rajtovala. Já se divil, že mi strachy mohl vůbec stát. Raději jsem pak já vlez na ni, abych toho chlapa měl aspoň za zády a neviděl ho. No, to ti byl pocit. Studenej pot mi strachy sjížděl po zádech, protože jsem ten jeho pohled cejtil v zátylku. Kdyby ta ženská při tom aspoň tak neječela. Pak jsem myslel, že mě klepne pepka, von najednou stál za mnou. Ruku mi položil na zadek a tlačil v rytmu ňáky muziky z rádia. Druhou rukou začal ty svý starý jezdit poi kozách a já strachy nemoh bejt celou noc. Kdybych se bejval uměl modlit, dělal bych to a prosil všechny svatý, aby ze mě udělali z fleku impotenta. Asi mě vyslyšeli nahoře i bez modlení, protože se tím jejím ječením probudilo ňáký dítě. Asi ho měli pučený, protože žádnýmu z nich nebylo podobný. Já využil příležitost, sbalil mundůr a nahatej utek z baráku. Na zahradě jsem vjel do kalhot, moje khaki trencle jim zůstaly na památku. To ti teda řeknu, takovej strach jsem neměl ani na stojce na muničáku o půlnoci.“