Vánoční švýcarský bacil

Ze Švýcarska ho před Vánoci převezla bez objevení celníky naše nejmladší roční vnučka Mila. Jela s rodiči oslavit Vánoce k babičkám a dědečkům do Norimberku. Táta majitelky bacilu jako profi kuchař měl převzít velení v kuchyni své

 sestry Ivy II. a jejího muže, bydlící kousek za Norimberkem se svou dcerou Emilii (4,5), tedy naší další vnučkou. Bratr bacilonosičky Tony (4) neměl náznak, že by také propašoval ze Švajcu nějaký bacil.

            Akce začala po poledni 24.12. Před tím už musel bacil v Mile zřejmě začít s pracovní dobou budováním zápalu plic. Naproti tomu začal kuchař a pán domu z likvidací piv. Kuchař se k tomu účelu zdržoval více mezi námi v obýváku, kde jim sekundoval táta hostitele, tedy další děd. Večeře jsme se málem nedočkali. Opuštěná kuchyně si žila vlastním životem a bavila se spalováním všeho, co mělo sloužit k večeři.

            Kuchař nás nahlas bavil v obýváku, že nějak nevnímal nespokojenost své dcery s bacilem. Po odchodu Ježíška začaly děti trhat všechny krabice s dárky, aniž dokázaly bez znalosti čtení určit majitele dárku. Začalo být veselo a na nepovedenou večeři jsme zapomněli. Hostiteli ještě k tomu vypadly z ruky dvě lahve s červeným vínem, to veselost ještě zvýšilo. Hlavně se to líbilo labradoru a rotvajlovce, kteří za toho zmatku opustili své doupě pod schody. Uvažujeme, jestli nebude lepší příště oslavovat v nějaké restauraci. Ale pozor, to není vše. Mila měla termín na své křtiny 29. 12. v kostele ve Forchheimu padesát kilometrů dál na sever.

            Bacil byl mezitím odhalen lékařem a nasazená proti němu zbraň. Knězi byla oznámena tato změna a požádáno a zkrácení křtu na nejnutnější. V kostele se zároveň křtila i jiná holčička. Zima tam byla jako v morně. Lidé zabalení do kabátů, límce zvednuté. Farář byl zřejmě bavič placený hodinově. Dělal dlouhé přestávky nebo si nemohl vzpomenout na řeč. Využil každé příležitosti, kdy některému z přítomných dětí něco spadlo, pomáhal jim to hledat pod lavicemi.

            Nejvíc se bavil kuchařovo syn Tony (4), Jednou byl za knězem, vedle ministrantů vedle nebo před nimi. Dostal se do blízkosti veliké hořící svíčky a jen duchapřítomnost kněze zabránila, aby Tonymu neshořely vlasy. Nakonec se mu zalíbilo u varhaníka, nacpal se vedle něho a pokoušel se mu pomáhat se šlapáním.

            Pak se přešlo do ještě studenější části kostela. Tam se kněz chystal studenou svěcenou své poslání. To byl zřejmě okamžik, kdy se bacil zalekl a přemístil se nepozorovaně do naší vnučky Emilky.

            Trvalo určitě přes hodinu, než akci kněz konečně dokončil. Lidé prchali ven jako při požáru. Průvod aut se přemístil na jiný konec města do lesní restaurace. Tam si nás dva jako jednu z babiček a dědečka, zřejmě oblíbil onen švýcarský bacil. Asi se rozdělil na dva a od té doby to s námi docela mává…