Tulipány, devizový příslib, komunisté a shnilé auto
V elektrodílně se objevil dopravák a s ním usměvavý sympaťák kolem 28 let s pozdravem ahoj. „Kluci, tohle je mechanik z generálního ředitelství dolů (kanceláře a dílny sousedily s BS), maj tam nějakej renonc v elektrice na tatře 613. Skočte se tam prosím, některej z vás na to podívat. Domluvte se sami, tak ahoj a dík!“ Jirka Krb se na mě zašklebil: „Pudeš ty, viď, vyznáš se líp v osobákách…“
A tenkrát se na mě počalo usmívat štěstí. Ten hoch byl šikovný, vynalézavý i podnikavý a mnoho věděl ze zákulisí vedení generálního ředitelství. Potvrdil mi, co už jsem věděl od jiných. Generální ředitel se zřekl vlastní dcery, když se nevrátila z Rakouska. Udělal to prý veřejně. Nechtělo se mi ale věřit tomu, když se říkalo, že za ní jezdil tajně se služebním vozem se svým řidičem. Říkaly se ještě jiné alternativy přes vícero lidí, že se o tom nedá hovořit o 100 procentní pravdě. Pravdou ale je, že generál brzdil výjezdy na západ všem zaměstnancům hnědouhelných dolů. Jako důvod k zamítnutí měla být i nesplacená doplňková půjčka.
„Hele, já sem na ně ale vyzrál,“ povídal mechanik z ředitelství. „Vidíš támhle tu shnilou zástavu? Ta patří novýmu ředitelovi banky. A tudíž mám devizák zaručenej. Jestli chceš, pomož mi s tím, je to práce na tejden i pro dva lidi. Vyvařit podlahu, podběhy, vyměnit prahy a blatníky. Promluvím s ním, že to do jeho dovolený nezvládnu sám, a devizák budeš mít tutovej i ty. S tím fárem chce jet do Jugošky.
Druhý den mi hoch volal do dílny, že je to hotovka a abych po práci přišel makat na autě ředitele banky. Několik dnů se z dílny ředitelství neslo ťukání kladívek, syčení autogenu a ven se dral dým. Práce nám šla od ruky, a když jsme se blížili do finiše, řekl můj pracovní kolega: „Zejtra sem nechoď, máš se odpoledne stavět v bance u ředitele, chce to s tebou domluvit ohledně devizového příslibu.“
V bance bylo překvapení oboustranné, s novým ředitelem jsme se už nějaký rok znali, dělali jsme spolu kulturu pod stejnou hlavičkou. Ten glejt jsem měl jistý i pro dceru Petru, bylo nutné ještě sehnat několik podpisů na podniku, aby výjezd na západ byl zaručen. Lidé, kteří s těmito formuláři běhali po různých složkách ve svých firmách, museli často zatnout zuby, když slyšeli, ALE SOUDRUHU, TYS NEBYL V PRVOMÁJOVÉM PRŮVODU, NEZÚČASTŇUJEŠ SE AKCÍ Z, NECHODÍŠ NA SCHŮZE ANI NA BRIGÁDY, ŠPATNĚ SMÝŠLÍŠ O NAŠEM ZŘÍZENÍ, ŠPATNĚ SE VYJADŘUJEŠ O NĚKTERÝCH SOUDRUZÍCH, POLITICKY SE NEANGAŽUJEŠ ANI V TOM NEJMENŠÍM, A TO BYS CHTĚL NA DOVOLENOU MEZI KAPITALISTY? Bezpečnost žádala o spolupráci a chtěli po příjezdu nazpět obdržet plno informací ze západu.
V dílně se objevil panský kočí, abych se stavěl u ředitele podniku, až budu mít chvilku čas. Nesedl jsem si v montérkách do nabízeného koženého křesla a vyslechl si ve stoje: „Hele, tys přece machr na škodovky, ten můj starej wartburg už se rozpadává. V chebské mototechně si mohu vyzvednout novou škodovku, nejel bys tam zejtra s náma? Vždyť víš, abych nekoupil nějakej šunt. A ředitel se stal majitelem“ funglnágl“ nové škodovky.
V BÁŇSKÝCH STAVBÁCH, jsme my, dráteníci, neměli dílnu, kam by se vešlo auto. S Jirkou Krbem jsme opravy prováděli venku za každého počasí (tak to měli autoelektrikáři i v ČSAD). Tak to bylo léta. Promluvil jsem se svým bývalým učedníkem a nyní úřadujícím vedoucím dopravy Honzou Kopičkou. A hned jsme měli přiklepnutou montážní jámu v dílně automechaniků, která s naší malou dílnou sousedila. Od té doby jsme si s Jirkou lebedili při mrazu, dešti i nesnesitelném slunci. Hlavního mistra dílen dělal mladičký Michálek, moc mu vadilo, že nám musel odevzdat jeden kanál u automechaniků. My ale měli na své straně dopraváka a zhotovili si zařízení, které znemožňovalo vjezd na naše nové místo. Stejně jsme ale většinou nadále prováděli práce venku, když jsme nepotřebovali pod vůz. Z kanálu jsme radost ale měli, dědek nám tak trochu určitě záviděl, za své éry tuto možnost neměl. Prozradil nám blížící se novinku, podnik má přejít na nový systém, bude si na sebe muset vydělat. „Takže nám potom do výplatního pytlíku jen naserou,“ a pokračoval, „jo, to už nebude veliký kopec písku, za ním schovaný bagr nakládá na náklaďák, ten objede písečnou pyramidu o 180 stupňů a písek na tu samou hromadu zase vysype. Řidič si udělá čárku, dá si dvacet a jede znovu k bagru pro další fůru. Po šichtě si řidič vycucá z náklaďáku naftu pro osobní potřebu, vyšroubuje náhon tachometru a čertem si natočí potřebné kilometry…, jó, hoši, to už bude muset přestat.“ Seděl na té své posvátné židli, chroustal zamyšleně jablko, než navázal na předchozí téma.
„A jiný a jiný věci se budou muset změnit, těch fotbálistů, hokejistů, vzpěračů a boxerů, co je psanejch ve stavu u nás i na jinejch podnikách. Nikdo je tam nevidí, i pro peníze jim choděj manželky…, hele, kluci, to sem ani nevěděl, že prej v dílně dělá syn mistra Evropy v boxu…“ Jirka K začal Svobodu informovat: „Ten tady už dělá dlouho, a vyučil se tady, jeho táta je přece Šlajs, teď trénuje karlovarský boxery.“
„Bodejť, Šlajs, prej to byl opravdu dobrej boxer, já ho vlastně znám…, ale dyť von je takovej outlej, to může boxovat?“ a dědek se chystal k odchodu, židle zapraskala a už zády k nám oznámil: „Páni, už od rána u Luboše v dílně mastěj karty, to asi taky nebude věčně možný…“ sám se tomu sarkasticky zasmál a už mezi dveřmi bylo slyšet: „Jinak ty kapitalisty nikdy nedoženem.“
Na cestu na západ jsem potřeboval také podpis ze zvláštních úkolů (ZÚ). Nepočítal jsem s žádnými problémy. Kancelář okupoval jeden známý, často jsem ho bral autem z kraslické chalupy do Sokolova. Čekalo mě milé překvapení. Ta osoba se pojednou přede mnou změnila na uvědomělého soudruha, a pomalu že mi nevykal. „To vůbec nepřipadá v úvahu, mám přikázáno zamítat žádosti, které jsou na měsíc červenec a srpen…“ Začal jsem být okamžitě mírně agresivní. „Milej soudruhu, má dcera ještě chodí do školy, a určitě ti je, jako vlastníkovi manželky učitelky známo, že v tento čas jsou prázdniny. Jindy že existuje povinná školní docházka, takže na mě nehraj habaďůru. Když mi to nehodláš podepsat, pudu přímo za ředitelem…“
„To klidně můžeš, ten ti to taky nezařídí, i když má pravomoc, podepsat to místo mě…“
„Tak mu prosím zavolej, soudruhu, jestli pro mě nemá minutku čas…“
„To neudělám, to si zařiď sám, jak chceš, raději to ale nech být, máš to stejně marný…“
„Tak to, soudruhu, eště uvidíme,“ dveřmi jsem tentokrát ještě netřískl, i když ten soudruh udělal rukou gesto, z něhož jsem vyčetl, nemáš šanci! Vyběhl jsem po schodech ke kanceláři kapitána podniku. V předpokoji mi sekretářka mile oznámila, že se zeptá, jestli soudruh ředitel má čas. Měl!
„Uklidni se, posaď se, proč jsi tak rozčilený?“ Neposadil jsem se a vysypal ten svůj problém. Položil ruku na to mé špinavé dělnické rameno a konejšivým hlasem řekl: „To je pravda, že v těchto měsících nemáme nikoho pouštět…“
„Ale holka má prázdniny, chci ji vzít taky…“
„Neboj, dej mi ty papíry, já to zařídím…, já si to zodpovím, ale běda ti, jestli ti napadne zůstat venku, generální by mi rozkopal zadek na maděru.“ Nic jiného než díky, jsem před svým odchodem neřekl. Po příchodu do dílny jsem už byl uvolněný dokonce tak, že jsem začal opravovat elektronická relátka, která jsme vyhazovali pro nedostatek náhradních dílů. Udělat ze třech jedno se někdy podařilo. Stále mi ale ještě v uších znělo: ZAVRHUJI, O TO SE POSTARÁM, ŽE TO NEDOSTANEŠ.
„Jirko, představ si, že mi to ani nepodepsal, když sem mu řek, že si to napíšu na 30. 6. to ještě prázdniny nejsou.“
„Sou to,“ a Jirka se zase jednou po dlouhé době ke mně nahnul stylem, nepřítel naslouchá, „sou to kurvy!“
„Jirko, představ si jakou má zodpovědnost náš ředitel, ručí za každýho zaměstnance, kterej se nevrátí ze západu. To aby s každým jezdil za hranice jeden fízl.“
Ženy jsem se několikrát ptal, jestli nezažádáme o vysídlení jako můj brácha. Chápala mou situaci, věděla, že špatně dopadnu s mou nespokojenou klapačkou. Když to ve mně vře, nejsem schopen uhlídat ani pěsti. Do NSR ale nemůže, tady je její domov a rodiče, a je Češkou. U mě je to jiné, jsem Němec. A proč mě jen žerou takové věci, to chce jedním uchem přijmout a druhým vypustit.
Lidem, kteří mají děravé uši skrze hlavu, závidím. Při našich debatách bez dětí to došlo tak daleko, že mi v legraci doporučovala TAM zůstat a posílat jim hezké věci. Později jsem za nepřítomnosti ženy začal oťukávat dcery, hned by se mnou šly kamkoliv, že je se mnou legrace. V očích se mi usadily slzy při té přemíře lásky těch mých holek. Ani jsem si nedokázal představit život bez nich, byli jsme velkými kamarády. Nikdy jsem je nebyl a snažil vše vyřešit sportovně. Dcera Iva při jedné takové debatě řekla: „Tati, jestli tam s Petrou zůstanete, uteču za váma třeba přes sto ostnatých drátů.“ A já ty MOJE holky začal milovat ještě víc, i když to víc už ani nemohlo jít. Přesvědčily mě, že by se mnou šly i do pekla. Legrace se mnou asi byla, ale jen, když ode mě byli komunisté na kilometry vzdáleni.
Půl roku před zamyšleným výjezdem do NSR s Petrou, jsem na toto téma přestal v rodinném kruhu hovořit. A když se přesto ze strany ženy nebo holek ozvala narážka, zamlouval jsem to. Žena nabyla přesvědčení, že ta věc pro mě skončila a že jsem se smířil se životem v Československu.
V práci, mi náladu zvedl Jirka Krb vyprávěním jedné dědkovo story. S kolegy z BÁŇSKÝCH zamířili něco oslavit do HORNICKÉHO DOMU. Bylo to v době, kdy vkročit do restaurace v této noblesní budově bylo možné jen ve slušném oblečení, montérkáři neměli přístup umožněn vůbec. Když ta parta odkládala u šatnářky kabáty, pronesl ke svým kumpánům dědek, že mu ve skleníku narostlo hrozně moc tulipánů, neví co s nimi, nejraději by je poslal do Holandska.
U stolu se zakrátko dostali do ještě bujařejší nálady vlivem picnutí se množstvím alkoholu. Netušili, že šatnářka letěla za ředitelem HDKT, oznámit ty tulipány. Věděla, jak HORŇÁK obtížně shání květiny na různé oslavy.
U stolu té veselé party se objevil ředitel, představil se a vnesl otázku, jestli by bylo možné zakoupit tulipány. Svoboda byl okamžitě v obraze a sdělil, že kontaktní osobou na ty Holanďany je jakýsi František Lohr, stačí se na něj dotázat u baňařů, telefon že nemá. Ani ne za týden přijel z HDKT řidič s dodávkou a sháněl Frantu Lohra. Na vrátnici se dozvěděl, že hledaný je řidičem autobagru, a byl poslán k vedoucímu dopravy, ten musí vědět kde Lohr bagruje. A jako častokrát člověk tento nedorazil k dopravákovi, ale na další cestu se ptal dědka, který byl všude, kde bylo zapotřebí. Jó, Lohra a tulipány hledáte? S tím dopravák nemá nic společnýho, ale už ani Lohr, ten ale celý skleník daroval jistému Stropkovi. Stropek se ale nedávno, i ze skleníkem odstěhoval do Humpolce, to je smůla, že? Ale když už hledáte Lohra, ten momentálně prodává kilo sádla za deset korun, lidi mu sádlo strkají, když jim něco vybagruje. Tak kdybyste v HORŇÁKU v kuchyni potřebovali sádlo, tak si pamatovat, Franta Lohr. Zástupce HDKT tedy tuto zprávu přivezl svému představenému. Dobré vztahy mezi oběma institucemi však zůstaly i bez tulipánů. Velký a malý sál HDKT byl využit zaměstnanci BS k různým oslavám nadále, i bez kytek se dobře bavili.
V
Horst Anton Haslbauer
Jak jsem hledal pomoc u umělé inteligence a bylo mi vždy bleskově odpovězeno
Byl jsem šokován a nejde mi do hlavy ta rychlá a blesková odpověď. Možná mě někdo zasvětí, jak je tohle možné. Snažil jsem se najít spolužáka z učiliště v Liberci po sedmdesáti letech.
Horst Anton Haslbauer
Končím psát blogy, první jsem nastartoval 26. 10. 2009 - chci se
teď začít v mém věku 86 soustřeďovat a připravit se na možnost dobojovat se k číslu 100. Obsahuje to brzdit se v požírání všeho, sedět dlouhý čas, hýbat se, cvičit mozek, aby nezapomínal na jména. Velké plus mám v tom, nikdy jsem
Horst Anton Haslbauer
Sokolovský Sovák pokračuje
Když jsme tedy tímhle trikem vyhráli ten turnaj v odbíjený v Berlíně a jeli od vyhranýho moře, neměli jsme už v kapse ani fenik, tak jeden náš spoluhráč, mistr magistr lékárník, a i jinak mistr světa, si nakoupil deset flašek vín
Horst Anton Haslbauer
A jelikož jsem taky jednou měl po vojně-prozrazuje Fanda Vaníček
...zkoušel jsem hrát volejbal za Baník Sokolov. Bylo to asi kolem roku 1962, už přesně nevím. Holky, ženy, Apolena Vaňková, Máňa Břečková, Jana Černá, Hanka Čechů, Marta Bártová, Jarka Vašáková a Hanka Vondráková, hrály druhou
Horst Anton Haslbauer
Zážitek s boxerem polotěžké váhy -vyprávěl mi František Vaníček
Todle bylo krátce před mou vojnou. Honza Špiegl, tenkrát známý boxer polotěžké váhy za prvoligový Baník Sokolov, většinou vyhrával. Jen nerad ale vzpomínal na nějakýho východního Němce. Hele, to byly hyby, jako když do tebe kopne
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Na festivalu v Šumperku dnes znělo americké, české i turecké blues
Americké, české, ale i turecké blues dnes znělo na festivalu v Šumperku. Na vyprodaném 30. ročníku...
Třetí ročník světelného parku na hradě Špilberk má pohádkovou stezku
Pohádkovou stezku o loupežníku Graselovi, který ukradl vanilkový rohlíček, parní průchody i novou...
V Berouně by mohla vzniknout koalice tří nejsilnějších uskupení
V Berouně by místo domluvené dvoukoalice Berouna sobě a Společně pro Beroun mohla vzniknout...
Z TOP 09 odcházeli členové k lidovcům na jihu Moravy, jinde přestupy neevidují
Z TOP 09 odcházeli členové strany po říjnových obecních a senátních volbách k lidovcům zřejmě jen...

Prodej čerstvě zkolaudovaného RD 4+kk s prostornou garáží a zahradou, Praha 9 Újezd nad Lesy
Lomecká, Praha 9 - Újezd nad Lesy
24 950 000 Kč
- Počet článků 703
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 729x



















