Také tchyně jednou odchází

 Měla docela bleskový pohřeb na hřbitově v Berouně. Ten je hned vedle ústavu pro seniory. Je to smutné ale praktické. Všichni tam jednou musíme a nezabráníme tomu zuby nehty. Se mnou truchlil samý doktor, právník a ing.

            Z Prahy, Plzně, Nymburku a Norimberku jsme po obřadu sesedli v jedné berounské restauraci. Nechtěl jsem se nechat zahanbovat a rozdal všem mé vlastní rukou sesmolené knihy, aby věděli, že nejsem žádný „MEJDLO“ i dyž nevlastním žádný titul.

            K mé radosti jsem byl jen druhý nejstarší. Jedna dáma mě trumfla o pět roků. Tu jsem také dlouho radostně tiskl na svou hruď.

            Hlavně v restauraci při baště, jsem se snažil se všemi s titulem držet krok. Po ukojení žaludků jsme všichni jeli do Prahy na terasu bratra mé ženy, v truchlení pokračovat. S mnohými jsme se neviděli mnoho let, nebožka nás svým odchodem donutila se konečně zase jednou sejít. Největší radost z nás měl pes pana doktora, všechny jednotlivě musel políbit a poté nenápadně zlikvidoval půlku dortu, který byl opuštěný na kuchyňské lince.

            Věnce a kytice byly nacpané v našem autě a my se s nimi se ženou vydali do Nepomuku na hřbitov, k tam již dlouho ležícím právníkům. Jako prarodiče mé tchyně, se museli trochu srazit, aby se k nim vešla také ona.

            Trvalo nějakou dobu, než jsme pobíháním s věnci našli vegetací zamaskovanou hrobku. Odcházel jsem k autu pro další várku květin. Z dálky jsem poté zpozoroval svou ženu, jak zaškobrtla a padla na zem, věnce a kytice se na ni sesypaly a trvalo dlouho, než se z nich vyhrabala a znovu se dokázala postavit na nohy. Tuto scénu pozorovala jediná žena na hřbitově s konvicí v ruce, jen zavrtěla starší hlavou.

            Cesta na Norimberk už proběhla bez komplikací, až na silný vítr a častý déšť. Mně tohle ale za volantem nevadí, aspoň se nenudím. Hodně předjíždím ty, kterým takové počasí za volantem vadí. Ne každý má rád jízdu autem za každého počasí jako já. Někomu tedy vadí jezdit vůbec i za hezkého počasí, ti jsou na silnici dost nebezpeční, zatím si s nimi ale dokážu poradit.

            Všem vám přeji veselý život i bez obřadů na hřbitovech!

Nevěstou a budoucí maminkou

O osm let mladší bráška dostal před mnoha lety za úkol, odvézt urnu babičky své ženy do Krkonoš k dalším pozůstalým, což bylo přáním oné ženy v urně. 

Při cestě k autu se z urny ozval jakýsi zvuk. Z prorezlého dna vykoukla větší kost. Asi nedostatečný žár pece. Bráška, aby zachránil aspoň část popele, začal v kontejneru poblíž hledat nějaký igelitový sáček. A že kontejner byl ještě poloprázdný, sjel do něj, že mu koukaly jen nohy. Z venku pojednou zaslechl, a já myslel, že u nás nejsou žebráci jako v kapitalizmu...