Story, která mi nebyla doporučena dát do rukou velkému šéfovi\R 127

Prý mě po přečtení určitě propustí, i když je to pravdivé líčení, jak to v Metru chodí (1987). Nebudu pokračovat v popisu svých kolegů v našem oddělení, jen tolik: na ranní jsme bývali ve čtyřech + vedoucí oddělení. Při odpolední jsme většinou bojovali ve dvou.

Odpolední, se začátkem ve dvanáct v poledne, byla do 16.00 v pohodě. To končila směna ranní šichtě. Poté byli ODPOLEDŇÁCI opuštěni a neměli to často tak lehké, jako ta početnější směna ranní.

Po několika měsících jsem prokoukl více do hodinového strojku tohoto velkoobchodu. Neběželo vše jako švýcarské hodinky. Systém má své slabé stránky, občas mě napadla různá vylepšení, jak pro zaměstnance zvané SPOLUPRACOVNÍKY (MITARBEITER), tak pro zákazníky.

Doma jsem si sedl (ve stoje jsme psali jen v Metru) a začal tvořit v češtině story s názvem ZÁKAZNÍCI KONTRA PRODAVAČI. Cpal tam z pohledu prodavače, jak on by si určité věci představoval jinak (pozor, a to nemám český mozek, který dokáže vylepšit i nevylepšitelné).

Petru a jejího zánovního přítele Šimona, pocházejícího přímo z Prahy, jsem nemusel ani moc přemlouvat k jisté spolupráci. Šlo o doprovodné video k této METRO STORY. Já režíroval mé výmysly a byl kameramanem, ti dva byli herci. A to občas i krkolomných scének. Šimon s českým smyslem pro humor, byl jedničkou pro tyto záběry. Jeho herectví vyzařovalo z celého jeho vysokého těla. Hlavně obličejem dokázal jak trpět, smát se na plnou hubu, vyzařovat nechápavost a plno jiných nálad. Bylo pro něho hračkou usadit v potřebnou chvíli na svůj ksicht modela cokoliv. Petra mě zná od narození, takže věděla, co ji vždy v danou chvíli čeká. Tak to byl párek k nezaplacení. Nic za své herectví také nemohli vyžadovat. Jako emigranti věděli, že v cizí zemi je nutné dělat i s hadrem v ruce na kolenou tu nejhorší práci. Hotové video mohlo být pouštěno na všech obrazovkách nad čtyřiceti třemi pokladnami. U nich stávaly často naštvané fronty a jediné, co je mělo trochu pobavit, byly na obrazovky puštěné profesionální reklamy nebo záběry z přírody.

Chtěl jsem do čekajících u pokladen vlévat živější pokoukání. V doprovodném videu jsme pracovali se zbožím, prodávaném v Metru. Původně jsem k natáčení chtěl získat povolení k točení v útrobách velkoobchodu, to ale selhalo. Nejvíce se nám povedla scénka proti krádežím, kdy zákazníci trhali obaly i velké krabice, a by se dostali na zboží uvnitř, i když bylo vybalené a vystavené na pultech. Našli se také zákazníci mazaní. Drahou věc z malého obalu umístili do většího obalu místo té levnější. Také do barev ponořovali cenově drahé věci, které se tím poškodit nemohly.

V obýváku jsem namířil kameru na velkou krabici, poté se k ní blížil kradmo Šimon znázorňující zákazníka. Začal krabici trhat, aby do ní vnikl. Když se mu povedlo ji otevřít, začala se z ní vynořovat pomalu opálená Petra jen v podprsence. Vyčítavě se na zákazníka Šimona zadívala, pohrozila mu prstem a pronesla: „Ale, ale, milý pane zákazníku, takhle přece ne! Zboží máte vystavené na pultu k omaku,“ samozřejmě že to pronesla v němčině. To je jen malý příklad. Video bylo tříhodinové.

Po dokončení story a dotočení videa, jsem rukopis dopravil k jisté Jarmilce, překladatelce a tlumočnici. Já sám si dodneška troufám v němčině napsat jen bezvýznamný dopis. Jarmilu a jejího německého manžela, profesora němčiny, jsem poznal po příchodu do Norimberku. Využíval jsem její překladatelské služby pro formuláře, které musely být soudně ověřené a vyžadovaly je od emigrantů úřady.

Tyto dvě věci jsem poté zapůjčil všem kolegům spolupracovníkům v našem oddělení. Chtěl jsem od nich jejich úsudek. Až na kolegu Hitlera, mě všichni varovali i s vedoucím Stalinem. Oni že by to velkému šéfovi Degovi v žádném případě k nahlédnutí nedali. Určitě mě vyhodí.

Přesto jsem to osobně odnesl do jámy lvové, když jsem dostal svolení od jeho sličné sekretářky v předpokoji. Dal mu krátkou instruktáž, poté, co mi nabídl luxusní křeslo, po potřásání rukou. Jen jsem si myslel, že tento jeho přátelský úsměv vidím možná naposledy.

Příště uvedu své: Zákazníci kontra prodavači. Samozřejmě v originální češtině.