Šimpanz a dobrman si zasedli na Pepu Vyčichla. Povede se pomsta?
… na jednoho z obyvatel grimasy, kterými mu hodlal dělat konkurenci. Když tím opičáka nevyvedl z míry, začal ho dráždit klackem. Tento souboj šimpanz přijal, chňapl bleskurychle po klacku, a než se Pepa nadál, měl i jeho ruku. Pepova tvář byla v mžiku přimáčknutá ke kleci, že hrozilo její proniknutí přes mříže. Postižený začal řvát hlasitěji než ti uvnitř vězení. Mříž měl obtisknutou ještě dlouho v autobusu na zpáteční cestě. Posměch v něm zanechal touhu po pomstě. Hodlal ji uskutečnit při další společné akci. Chodil hrát s ostatními kuželky do restaurace Na Střelnici. Záhy se slušně opil a začal být agresivní. Cítil se silným bezmála jako důchodce Karate. S každým se chtěl prát a od každého dostal pokaždé tak jemný šťouchanec, že ho nechtěla znát u dveří doma vlastní manželka. Nebyl vpuštěn, spal na schodech a poté ještě tři dny na vlastní zahrádce, mezi slepicemi a králíky. Zanevřel na lidský svět, usmířil se, se svými pejsky a koupil si ještě dobrmana. Ten oproti Pepovi vynikal inteligencí a odvahou i ve střízlivém stavu.
Pepa navázal kontakt s Brnem a rozhodl se tam jet psa připustit. A jelikož bývalý policajt zvaný Bubák, který v TS také pracoval (u policie mu byli vytýkáno, že nějak moc střídá auta. Tato jeho odpověď jim nešla pod vousy: „Já střídám auta, a vy zase manželky!“), Pepu hodlal do Brna odvézt, jako autoblázen, je žroutem kilometrů. Pak to odmítl s argumentem: „Nesnáším, když mi pes delší dobu funí do zátylku.“
Vyčichlo se, tedy rozhodl jet do Brna vlakem. Psí poslání bylo úspěšné a Pepa si čekání na brněnském nádraží krátil čtením novin. Dobrmana měl přivázaného na zápěstí. Ten seděl klidně a spořádaně do chvíle, než spatřil jiného svého kolegu. Zřejmě si při připuštění nepřišel zcela na své. Cuknul tak náhle a silně svým tělem, až Pepovi spadly brýle. To ale byl teprve začátek. Vyčichlo byl svým psem tažen po peróně a otloukán nádražními rohy tak dlouho, než skončil v odpadovém koši. To ho určitě zachránilo od větší pohromy. Stejně si ale každý myslel, při jeho příchodu v pondělí do práce, že musel přinejmenším spadnout při dvoustovce s HONDY na VELKÉ CENĚ v Brně.
----------------------
Najednou tu byla zima a jiné změny v dohledu. Můj přítel „dopravák,“ se odhodlal opustit ten „nenapravitelný bordel,“ jak říkal. Největším překvapením ale, byly zaječí úmysly Vyčichla. Ani mého brášku už nebavilo honit od ohně cikány do práce. Po nasazení ke stavbě nového areálu, nechalo vedení všechno na jeho bedrech. Jak se trefně říká: udělej z hovna bič! S několika zmrzlými cikány – jejichž jedinou starostí bylo, aby nezmrzli -, měl vykonat dílo, které by dalo zabrat i stavební firmě. Raději se opět chtěl vrátit k méně placené práci, v které je aspoň jakýsi řád.
Od posypové sole, nám hořela na autech jedna elektrická instalace za druhou. Nejvíce u popelářských vozů a paradoxně také u“ sypaček“ sole. Co nezničila sůl, to dodělali nezodpovědní řidiči strkáním drobňásků místo pojistek. Navařovali jsme trubky pro instalaci vrchem a já venku za třeskutého mrazu do toho natahoval kabely. V dílně stály jiné mechanizmy. Ruce jsem si ohříval, tak jako v ČSAD, u výfuků aut s běžícím motorem. Občas jsem se na chvilku vtěsnal mezi cikány ke Golemovi. Dostal nejprve ochutnat hrst sněhu z mých montérek. Jemu to nevadilo, cikánům ano. Žasli, když jsem si sněhem třel ruce, jejich br, br, mi připadalo komické. Spěchal jsem k vozům, u kterých se při šlápnutí na brzdu rozsvěcovaly blinkry a opačně.
Přišlo nové popelářské auto po žádosti před pěti lety. Na něm se ještě před svým odchodem z podniku, stačil podepsat Vyčichlo. Měl jsem zrovna dva dny staré dovolené. Na novém voze, přímo s továrny, nezhasínala kontrolka nabíjení. Hoši s dílny se do složitějších prací na elektrice nepouštěli. Pepa chtěl zřejmě na sebe zanechat hezkou vzpomínku a o polední přestávce, kdy byl podnik jako po vymření (každý šel na něco teplého do žaludku), se Vyčichlo vrhl na ten svůj ďábelský pokus šroubovákem. Strkal ho různě, ve víře, že tu nabíjecí soustavu přivede k životu. Odblomboval co se dalo i to, co s nabíjením nemohlo absolutně mít co společného. Výsledkem bylo, až z výrobního závodu museli přijet mechanici. Záruku neuznali, blomby byly narušené.
Tak se s námi rozloučil, Josef Vyčichlo. Nastoupil jako údržbář do slepičárny, kde už léta pracoval zázračný Japonec, který pouhým hmatem u vylíhlých kuřat určoval, on, ona! Japončík tuto funkci vykonával dvacet roků, nikdo se to od něho nedokázal naučit. Možná časem náš Vyčichlo. Zatím ale musel absolvovat kurs sváření. A jelikož byl chudák poloslepý, dával
hlavu se svářecí kuklou moc blízko k svařovanému místu. Občas dokonce vykoukl vedle kukly, aby lépe viděl. Shořely mu osobní brýle a do práce druhý den přišel s polovinou červené tváře. Po dotazu, jestli se byl opalovat na Rivieře za poloviční cenu, klidně odpověděl: „Mně se při tom svařování pořád zdálo, že mi nějak hoří ksicht…“
Všechna čest vrhači kladiv. Praskl vnitřek bubnu u popelářského vozu, Venca Kladivo byl jediný z nás, který do toho prostoru plného červů vlezl se svářečkou. Jen nám řekl, abychom mu šli do skladu vyfasovat nové montérky. Obličej si obvázal, až na oči, starými hadry a před vstupem do té kosmické lodě, nám jen řekl: „Kluci, já už to tady dělal víckrát, klidně bych u toho mohl svačit. Na patologii to mají určitě horší.“
Červy okupovaly montážní jámu, na které „popelák“ stál, ještě týden. Bylo jich tam jako o pouti. Sypali jsme na ně dezinfekční prostředky, na které si pravděpodobně zvykli jako cikáni na výbuchy Golema, anebo jim dokonce moc chutnali. Po čase přece jen začali tvrdnout a byli způsobilí k nametání na lopatu.
Začalo se proslýchat, že nastoupí nový ředitel, úřadující mi to osobně potvrdil před jeskyní. Ten nový prý je inženýr a velký komunista staré školy. Také náměstek prý dal výpověď, když o tom NOVÉM slyšel.
Když tento člověk nastoupil, poznal jsem hned, že nejsme ze stejného masa. Dokonce cikány oslovoval soudruhem. Z úst mu šly jen marxistické fráze, a platy nám šly dolů. Venca Kladivo, na jeho adresu oznámil, že si k těm červům za ty peníze může vlézt sám. Přes tato silná slova, jako jeden s mála na podniku zůstal – a je tam doopravdy dodnes, jako „skorodůchodce“. Republika by si takových lidí měla konečně začít vážit.
Já, jelikož nejsem hrdina, jsem tehdy odešel také. Ulevilo se určitě předsedovi KSČ. S novým ředitelem získal s velkou pravděpodobnosti také velkou oporu.
Jinak jsem získal na tomto veselém podniku mnoho nových kamarádů a je mezi nimi jeden poctivý komunista, který bere to, že ho oslovuji Komouši. Lituji toho, že si nepamatuji obličeje, možná bych byl rád poznal na ulici své bývalé cikánské spolupracovníky. Ale bohužel, nerozeznám ani Vietnamce, Číňany a Japonce už vůbec.
Neudělal jsem chybu, že jsem odešel, ale udělal jsem chybu, kam jsem odešel.
Horst Anton Haslbauer
Jak jsem hledal pomoc u umělé inteligence a bylo mi vždy bleskově odpovězeno
Byl jsem šokován a nejde mi do hlavy ta rychlá a blesková odpověď. Možná mě někdo zasvětí, jak je tohle možné. Snažil jsem se najít spolužáka z učiliště v Liberci po sedmdesáti letech.
Horst Anton Haslbauer
Končím psát blogy, první jsem nastartoval 26. 10. 2009 - chci se
teď začít v mém věku 86 soustřeďovat a připravit se na možnost dobojovat se k číslu 100. Obsahuje to brzdit se v požírání všeho, sedět dlouhý čas, hýbat se, cvičit mozek, aby nezapomínal na jména. Velké plus mám v tom, nikdy jsem
Horst Anton Haslbauer
Sokolovský Sovák pokračuje
Když jsme tedy tímhle trikem vyhráli ten turnaj v odbíjený v Berlíně a jeli od vyhranýho moře, neměli jsme už v kapse ani fenik, tak jeden náš spoluhráč, mistr magistr lékárník, a i jinak mistr světa, si nakoupil deset flašek vín
Horst Anton Haslbauer
A jelikož jsem taky jednou měl po vojně-prozrazuje Fanda Vaníček
...zkoušel jsem hrát volejbal za Baník Sokolov. Bylo to asi kolem roku 1962, už přesně nevím. Holky, ženy, Apolena Vaňková, Máňa Břečková, Jana Černá, Hanka Čechů, Marta Bártová, Jarka Vašáková a Hanka Vondráková, hrály druhou
Horst Anton Haslbauer
Zážitek s boxerem polotěžké váhy -vyprávěl mi František Vaníček
Todle bylo krátce před mou vojnou. Honza Špiegl, tenkrát známý boxer polotěžké váhy za prvoligový Baník Sokolov, většinou vyhrával. Jen nerad ale vzpomínal na nějakýho východního Němce. Hele, to byly hyby, jako když do tebe kopne
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Nová radnice změní přístup k Dynamu. Zároveň chce jasná pravidla a záruky
Budoucí českobudějovická koalice bude řešit situaci fotbalového klubu, který hraje třetí nejvyšší...
Dokončení přestavby sportovní haly v Chrudimi bude stát 385 milionů korun
Druhá a třetí etapa přístavby a rekonstrukce sportovní haly na Tyršově náměstí v Chrudimi budou...
Dokončení přestavby sportovní haly v Chrudimi bude stát 385 milionů korun
Druhá a třetí etapa přístavby a rekonstrukce sportovní haly na Tyršově náměstí v Chrudimi budou...
Nehoda dvou dodávek uzavřela D8 u Prahy, způsobila silný požár
Aktualizujeme Kamion a dvě dodávky v pátek dopoledne havarovaly na dálnici D8 mezi 6,8. a 6,2. kilometrem ve...

Prodej stavebního pozemku v obci Arnoltice u Děčína
Arnoltice, okres Děčín
3 475 000 Kč
- Počet článků 703
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 729x



















