S Nubiánkou to začíná jiskřit

Hojně jsme se začali scházet a začali se vášnivě líbat. Můj mozek, i jiné, bylo k prasknutí. Vyzvědač Bartlík tvrdil, že Nubiánka je moje stará. Jednoho dne mě při mé rychlé chůzi kolem hospody U Krátkého zabrzdil asi

čtyřicetipětiletý podsaditý muž se slovy: „Soudruhu, víte vlastně, že naši Aleně ještě není ani patnáct?“ Nic jiného jsem nebyl schopen odpovědět než: „Vím, dělám jí snad něco?“ V duchu jsem ale přece jen byl překvapený, myslel jsem, že bude starší. Soudě podle toho, že mladíčci si při jejím spatření strkali své často špinavé prsty do úst, aby vyloudili hvizd. Také na ni blikala světla aut. Své vyvinuté poprsí se snažila maskovat nahrblou chůzí.

Při naší další schůzce jsem jí řekl o setkání s jejím tátou. „Táta stejně neví, kdy jsem se narodila,“ byla její odpověď doprovázená šibalským úsměvem. Naše četná rande pokračují, jsem ale zdrženlivější při pomyšlení na její věk.

V práci za mnou přichází s úsměvem mistr Pavíza, asi dostanu přidáno, pomyslel jsem. „Hele, ty, poslouchej, na osobním se na tebe informoval nějakej úředník z Báňských staveb, chtěl vědět, jakej seš pracant a jaká je tvoje pracovní morálka. Nic špatnýho jsem na tebe nemohl říct, nechceš nám utýct jinam? To nedělej, jsem s tebou spokojenej, a jestli si myslíš, že tě málo platíme, chápu tě, o tom si můžeme promluvit...“ Před odchodem mě přátelsky plácl do ramen. Pomyslel jsem, že to mohl být otec Nubiánky. O tomhle jsem jí ale neřekl, chtěl jsem, aby měla doma pohodu. Také jsem ji nabídl, pokud kvůli našemu chození bude mít doma problém, tak to raději ukončíme. O tom nechtěla slyšet, jsem prý její první kluk a do toho si doma mluvit nenechá.

My, zaměstnanci ČSAD, jsme jednou měsíčně měli nárok na autobusovou jízdenku křížem krážem po republice zdarma. S Vaškem Makovcem a mezitím se z vojny vrátivším Wolfgangem Severou jsme vyrazili do Prahy a tam rovnou do Labutě. Jedné prodavačce se povedlo, bez velké námahy, přesvědčit trojici vesničanů o tom, že by nám na lep sedly všechny holky, kdybychom si koupili módní oblek. Zalíbil se nám štrávkovaný vzorek na středně modrém obleku. S Vaškem jsme si tedy koupili stejné. Severa odolal.

Na Václaváku jsme s těmi balíčky pod paží neměli jednoduchou chůzi v tom davu lidstva. Ohlížel jsem se, jestli v tom množství nespatřím herečku Irenu Kačírkovou, mohl jsem se ji zeptat, jestli je opravdu v příbuzenském vztahu s mým spolubojovníkem z vojny stejného příjmení. Irena měla tedy velkou smůlu, že na nás nenarazila.

Doma jsme si nechali u paní Štanclové upravit obleky na naše junácká těla. Hned první taneční čaje nemohli kamarádi překvapením zavřít klapačky, když jsme se tam s Vaškem objevili jako bratři v triku.