Nubiánka a ekonomka

Začala po prázdninách jezdit vlakem do Varů studovat ekonomii. Chodil jsem ji na nádraží z Dolního Rychnova do Sokolova naproti. Měli jsme vždy před sebou krásnou procházku šourem domů. Já to vychutnával, naschvál jsme se loudali

tou nejdelší cestou. Odpoledne a večer už se, až na soboty a neděle, ven nedostala kvůli učení se doma. Ani na nácvik estrády už se kvůli učení nedostala. Scházela mi tam, své blbnutí pro zábavu jsem hlavně vždy dělal pro ni. Když tam nebyla, už jsem jako komediant byl slabší. Mé myšlenky byly u Nubiánka. Jedině Fanda Vaníček mě zase a zase dokázal svým humorem nastartovat. Jeho a Rudu Picku jsem začal považovat za své o čtyři roky mladší bratry. S Fandou jsme svými kecičkami Rudu udržovala v neustálém řehtajícím se stavu. Občas podotkl: „Vy dva jste ale pitomci, kde se to ve vás neustále bere, volové?“

Zase jednou jsme táhli v černém s černým deštníkem kolem rychnovského rybníku, když jsme dohnali tam zkratkou jdoucí Evu. Tu, co se o ní povídá, že v patnácti už měla přerušení těhotenství. Když se na ni dívám dnešním pohledem, krása na ni opravdu zapracovala na sto procent. Také se většinou hezky směje. U mě v té době ale neměla šanci, Nubiánka byla mou královnou.

Obilí je vysoké, zábava plyne, Eva koketuje a já kuji plán. Ptám se Evy, jestli by nebyla ochotna v tom vysokém obilí otestovat Rudu coby milovníka a nastartovat jeho sexuální život. Naučit ho nějaké fígle lásky. Eva se dívá na smějícího se Rudu a řekne s koketirii jí vlastní: „Proč ne, když bude chtít...“ Ruda pořád ještě myslí, že je to jen legrace, když ty dva ale do sebe zavěšuji a strkám do obilí, zmrzl mu úsměv.

Jen vlnění obilí nám s Fandou říká, kudy se ti dva ubírají. Pak vlnění ustane, zato je slyšet smích. Úryvky jejich slov nám unáší vítr. Fanda mi začíná vyprávět obsah knihy, kterou zrovna dočetl. Sedli jsme si do trávy a úplně zapomněli, že kousek od probíhá výuka toho, co nám převážně nechává zapomenout na všechny trable.

Asi za patnáct minut se začíná obilí zase směrem k nám vlnit, Eva drží jednou rukou Rudu za rameno a druhou mu cuchá jeho čupřinu. Od této chvíle ti dva začínají spolu chodit do brzkého Rudovo odchodu na vojnu. Evu poté přebírá Rudovo mladší bráška Franta, ten jménu Picka ostudu nedělá. Každý, kdo se k Evě snaží jen přiblížit, dostává nakládačku. Evě to nějakou dobu imponuje, žádný z jejich kluků si ji tak nehlídal. Časem ji ale dochází, že je sice hezké mít takového ochránce, ale co je moc to je moc. Teď je před ní val, který ji odřízl od světa koketerie a flirtu a to ji schází. Odpoutat se od tohoto Picoura ale není vůbec jednoduché. Musí nasadit všechny své rafinované zbraně, a to i tajné, aby se vyvlékla opět na svobodu. Raději se přemístila jako zdravotní sestra do Chebu, aby při její staré zábavy s muži, neměl možnost potkat Frantík žárlivec.