Nová TROJKA

Mirkovi Pickovi oznamuji, že i když je ženáčem, zůstaneme kamarády. Budu je navštěvovat u nich doma, ale už nikdy ho nevytáhnu já a ani se to nepovede jemu, abychom vyrazili do hospody. „Choď z práce domů, těš se domů na svou

Bohunku, nenechávej ji samotnou, je v neznámém cizím městě, kde nikoho nezná, začala pro nás nová éra... ty éro! Zaparkuj na stejným letišti, šetři a vyráběj děti pro zachování rodu...“

„Ty si, kamaráde, ňákej chytrej,“ zní odpověď mého spolubojovníka. Bohuna mi prozradila, že za ní do Znojma nepřijel, měl obavu, že by zapadl do Jablíčka, kde by se zabydlel po celý pobyt ve Znojmě. Když mu v dopise oznámila svůj nový tělesný stav, dostala na pohlednici se sokolovským zámkem odpověď: Přijeď sem, zámek mi ale nepatří! Tím to bylo pro Mirka vyřízené.

Aniž jsme věděli jak, vznikla nová kamarádská trojka. Mirkovo o čtyři roky mladší bratr Ruda našel zalíbení v mých kecičkách, při mé návštěvě novomanželů. Také se mu líbilo mé sportovní, až bojové chování na svatbě při vražedném sáňkování. K Rudovi už patřil Fanda Vaníček. Začali jsme se jednotně oblékat do černého, zdobila nás v pase zúžené košile a úzké nohavice. Vše na šicím stroji předělával Ruda. Ten ustavičně u sebe stále nosil i velký černý deštník, protože dbal nejen o své oblečení, nýbrž také o svůj vzhled, a to hlavně o svůj šibalský účes. Ten mohl případnou průtrží mračen být narušen.

Rudovi jsem začal říkat Deštník a Fandovi Kufr, který občas s sebou nosil s divadelními texty. Nikdy se ale nedostal k tomu, aby je šprtal. Mně zůstal ten starý Kocour.

Vyráželi jsme vlakem do Varů do letního kina, měli jsme i jiné stejné koníčky a úžasně jsme si rozuměli a doplňovali jsme se. Při své šetrnosti se stáváme v letňáku diváky na stromech, jako i někteří jiní lakomci. Větve praskají, škrti padají a znovu lezou do korun bez koruny. Tam tedy Fanda svůj kufr nenosil.

V sokolovských kinech Oko a Svět jsme stálými štamgasty. Chodíme na stejný film i čtyřikrát za sebou. Na tom tedy nešetříme! Stačí, když se nám ve filmu zalíbí jediná scéna a ostatek nestojí za řeč, chodíma tam jen kvůli tomu. Šeptáním si krátíme dlouhou chvíli do doby, než to má přijít. To už jsme deset minut předtím napnutí k prasknutí a pak to vychutnáváme sykotem pš do všech stran. Když očekávaná scéna k naší nelibosti končí, z kina neodcházíme, přece jsme si zaplatili! Do konce filmu už nesledujeme děj, nýbrž jen výkony představitelů, abychom po východu na vzduch ohodnotili jejich výkon.

Ruda, jako zedník, měl málo času, byl žádaný i po pracovní době. Dostal jsem tedy nápad. Fanda souhlasil s tím, že bude chodit do Rychnova připravovat estrádu. Jako člen sokolovského divadelního ansáblo, mohl být nápomocný. Růžena Peroutková považovala za samozřejmé, že si s Fandou vezmeme na bedra přípravu estrády. Fanouš má stejné ztřeštěné nápady jako já. Kolikrát máme stejný nápad ve stejnou dobu. Já mám zkušenosti cirkusové, zděděné po mamince. Z téhle strany Fanda tedy čerpat nemohl. Všichni v jeho rodině měli nebo mají geny restaurační a benzinové.

Fanda, jako divadelník, ale okukoval v HDKT u pana Makrota, jak se to tak organizačně dělá při tvoření divadelních kousků. Fanda je tedy přijat v klubu ČSM jako starý známý. Pomoci svých bohatých grimas nemusí často ani mluvit, každému je hned jasné, o co jde. A když promluví, je věrohodnou kopií Jiřího Sováka.

V klubovně není možno nikdy skončit naráz, mládež chce v zábavě pokračovat. Nubiánka ale chce jako vždy pospíchat domů, do cesty se jí staví blonďatá krasavice se šibalským úsměvem. Z jejich rozhovoru lze usoudit, že jsou kamarádkami a že se ta sexbomba jmenuje Eva. Obě se loučí a odcházejí, asi bydlí ve stejných místech. Přichomejtl se k nám rozjařený Bartlík, když na nás s Fandou zpozoroval naši neznalost ohledně té sexbomby. Začal nám vykládat, že ta holka je zkušená harcovnice a že v patnácti už jí přerušovali těhotenství. Střídá vesele kluky i starší pány, na nikoho se neváže, jen si z nich střílí pro svou zábavu.

Všiml jsem si, že při rozmluvě ona Eva s Nubiánkou, vrhala pohledy do všech stran, jako kdyby hledala nějakou oběť.

S Nubiánkou nikdy nikdo z kluků neodcházel, zřejmě se žádným ještě nechodí, byla má domněnka.

Bartlík nám dál oznamuje, že slyšel, že Jarda Studený přišel ve válce o jedno varle, proto je prý stále ještě svobodný. Z toho důvodu se asi tak vehemetně stará o mládež, jako by to byly jeho vlastní děti.

„Takže partyzánština se mu nevyplatila,“ se nechal slyšet Fanda.

„Ale partyzánky může kouřit pořád...“ jsem k tomu dodal.