Návod na škádlení partnerky (R 148)

Stalo se v Norimberku v březnu 1990 k večeru. Jak konec totality mával s emigranty. Petra se Šimonem přišli domů do bytu kousek od norimberského hradu.

Petra svého přítele předběhla do koupelny, svlékla se a začala si mýt vlasy. Šimon ji chtěl následovat, když u dveří zazvonilo. Po otevření proti němu stála Máca, česká emigrantská sousedka.

„Hele, stavte se, přivezli jsme z Čech (vyslovování Československa bylo často kvůli spěchu vynecháváno) videokazetu s Havlem. Jak byl v Americe…, byl tam taky Matuška…, pak jsou tam všechny jeho projevy. Je to zajímavý. Stavte se, Kamil (partner) zase do Čech odjel. Nebudu se na to muset podruhý koukat sama,“ a Máca odfrčela.

Šimon strčil do koupelny půl hlavy, Petra si svou celou zrovna fénovala. „Hele, Petro, máme se stavět u Kamila a jeho Macka. Mají doma Havla…“

„Koho mají doma?“

„Havla…, no prezidenta!“

„Co u nich chce?“

„Spát!“

„Proč spát?“

„No každej člověk musí někdy spát, i prezident!“

„No a proč zrovna u nich, proč nezůstal doma?“

„Byl tady v Norimberku na výstavišti a nesehnal zkrátka v žádným hotelu volný místo. No, a Kamila tady přece znají všichni emigranti. Spala u něho už Jarmila Kratochvílová se svým mužem, diskař Daněk, tak co by u něj nemohl spát prezident? Něco na sebe hoď, abys nedělala ostudu a jdeme!“ sám už se při vysvětlování oblékal do svátečního obleku a zavazoval si kravatu s potiskem  AŤ ŽIJE SVOBODA! Když zahlédl Petru, jak si přes sebe přetahuje triko s nápisem PUMA, zhrozil se: „To nemyslíš vážně, vem si na sebe něco revolučního, coby si ten člověk o nás pomyslel?!“

„Ale, dyť von chodí nejraději taky jen tak…“

„To už se dávno změnilo, všechny džíny a svetry mu schovali na klíč. A dělej už, aby neusnul!“ Petra se tedy hodila do gala. Máca při otevření dveří málem omdlela, hlavně při na Šimona v obleku s kravatou.

„Vy někam vyrážíte?“ jen hlesla.

Petra byla Šimonem ze zadu strčena do bytu se slovy, adresovanými Máce: „Tak nám ho pusť!“

Máca dostala hned dotaz od Petry: „Vy ho máte zavřeného?“

„Koho?“ Máca při té otázce stále ještě lpěla na kravatě, AŤ ŽIJE SVOBODA!

„Havla, přece!“

„Co blbnete, já ničemu nerozumím! Proč by měl bejt zavřenej u nás? Vždyť už seděl, a teď je svoboda,“ její pohled byl stále ještě přilepený na Šimonovo nápisu na kravatě. Šimon to už nechtěl dál protahovat a dobrácky zaútočil na Mácu: „Tak nám ho pojď konečně pustit,“ po delší pomlce dodal, „na videu, já nevím, co Petra dneska blbne?“

Petře začalo svítat a její ruce se proměnily v mlátičky do prostoru, kde měl tu revoluční kravatu.

Omlouvám se, ale emigrant typu Šimona, si musel život v cizině opepřit i takovou zábavou.