Naše estráda v rychnovském kině

Po Dolním Rychnově jsou vylepené plakáty o konání estrády v kině. Skulinou v oponě vidím i své rodinné příslušníky a dokonce rodiče Nubiánky. Je plno, dokonce mnoho lidí i stojí. Bulharka Liliana začíná zpívat, na harmoniku ji

doprovází její mladší bratr. Následují scénky od Jardy Studeného a poté další zpěv Liliany, vše propojujeme s Fandou Vaníčkem různými průpovídkami. Fanda si přezdívku Sokolovský Sovák zaslouží. Následně zpíváme s Harrym dvojhlasně dva poslední šlágry. Pak přichází na řadu scénka, ve které společně se Sokolovským Sovákem, má účinkovat i Harry a dvě dívenky. Harryho nebaví se držet textu a má vlastní žvásty. S Fandou se urputně snažíme z toho vybruslit a dopracovat se k pointě. Je z toho pořádný guláš, zády k publiku se snažíme Harryho navodit na správnou cestu. Obecenstvo samozřejmě myslí, že to děláme naschvál pro jejich pobavení. Někteří dokonce tleskají a pískají. Jsou to hlavně pivní skauti, kteří už se seznámili v hospodách s Harrym Ruksakem.

S Vaníčkem začínáme dělat mírně opilé, Harry je udivený, on takhle nemluví ani po dvaceti točených. Raději ho vystrkujeme z pódia, abychom mohli konečně zdárně dokončit tuhle bláznivou dlouhou scénku. Vtahujeme před diváky Lilianu a jejího bratra, zapomenutou harmoniku přináší Harry s úsměvem idiota a dokonce na ní hraje. Dá nám práci Harryho zase uklidit před zraky diváků. Lidi tleskají, když se Harry opět objeví a přidá se druhým hlasem k Lilianě

S Fandou čekáme s podivnými pocity na náš zlatý hřeb programu. Před týdnem mě seznámil s Františkem Rosendorfem zvaným Rozina. Klučina má před vojnou a je vlastníkem ksichtu, který zastíní i ten ošklivce Karla Effu.

U pěnícího piva jsem se tenkrát dozvěděl, že Rozina chodí, i s tím hrůzu nahánějícím obličejem, do mateřských školek a na školní besídky recitovat dětem básničky a číst pohádky.

To je náš člověk, to bude naše hvězda! Vsugeroval mi Fanda. A také jo. Už se také objevuje společně s Harrym na jevišti. Dvojice jedna báseň. Krasavec a zvíře. Ta scénka s nimi bude určitě bomba. S Fandou už jsme měli vědět, že tak, jak Harry neřekne žádný vtip dvakrát, tak nebude ani opakovat text ve stejném znění jako předtím. Ještě že se Rozina dokázal Harryho improvizaci přizpůsobit. Úrazem ale bylo, ani jeden z nich se nedokázal propracovat ke konečné pointě. Museli jsme zatáhnout oponu, před kterou se loučíme se Sokolovským Sovákem s publikem. Musíme řvát, protože za oponou začala hrát harmonika a Liliana s Harrym začínají zpívat o sto šest.

Na tomto pódiu už hostovali čelní umělci z Prahy, ale na žádného z nich se nebude tak dlouho vzpomínat jako na vynálezce ruksaku.