Mé malé odskočení a poté: Přebalovač dopisů Vilda

Můj ODSKOK: Ženy. Můj pohled nejdříve přitahují udělané nohy - pořádné haxny -, jak to má špejle i sebehežčí obličej už mě nezajímá. Pokud pohled uspokojí nohy, tak ho teprve musí uspokojit obličej. V případě velkého nosu, skoby,

pluji dál. Ale když mě uspokojí nosánek – i třeba PRŠÁČEK – zaměřím se na chrup. Musí to být zoubky, ne tesáky. Také se mi líbí SKOROBACULKY s pořádnýma KEJTAMA, ne vychrtlé modelky. Prsa jako žehlicí prkno nemusím, jinak ta jen tak do ruky nebo až bujná, beru. Pak je pro mě důležitá chůze, to musí něco jít! Svižný krok, ne ten šmajdavý. Obličej by neměl mít nafučený výraz. Když mě toto vše uspokojí, tak barva a délka vlasů už je mi fuk. Jen copatá to nevyhraje. Ještě že každý muž má jiný vkus, jinak by mnoho žen zůstalo na OCET. To jsem si jen tak odskočil, a teď:

Z vojny se vrátil o rok mladší, můj přebalovač dopisů Vilém Winter (kdo o tom na mém blogu nečetl, tak má smůlu). Sice se vrátil o něco později kvůli kubánské krizi; jako písař a správce u dělostřelecké baterie, byl totiž velice důležitým obranným článkem v případě napadení republiky.

Vrhl se na pokračování toho, v čem byl vojenskou službou přerušen. Fotografoval pro noviny. Tento jeho koníček jsme dostali ochutnat i my dva s Nubiánkou. Ještě že jsem si mohl navléknout labuťácký štráfkovaný oblek. Fotil nás před masnou, u telefonních budek, v pozici ve stoje, sedě, i kleče. Museli jsme vrhat nepřítomné ksichty mimo objektiv, do něj, nad něj i pod něj. On se tím očividně (tohle slovo nemám v oblibě)bavil a se starostlivým obličejem nám dával rady. Já se při tom také bavil, Nubiánka totiž, na příkaz šíleného fotografa, na mě musela maximálně zamilovaně koukat.

S další svou zálibou, cyklistickými silničními závody, nás neobtěžoval. Při tomhle sportu narazil na kolařskou šílenkyni jeho ražení, Jarmilu Stehlíkovou, mladší dceru ředitele rychnovské školy. Drobná, stále usměvavá Jarmila ale nevěděla, co ji čeká. Oba v sobě našli zalíbení a začali trénovat ještě zuřivěji. Do cyklistického sportu už byla Jarmila zasvěcena jinými, ale stejně ještě bylo co dohánět, a to nejen v tomto odvětví. Z Jarmily se stala dorostenecká mistryně republiky. Vilda byl pyšný jako páv. Dále vedle sebe šlapali ruku v ruce do pedálů a Vilém Winter se stal šťastným a spokojeným mladým mužem. Také už jsme se viděli jen zřídka, on byl na sto procent naplněn svým programem a já svým.