Lékárník, jeho přítel, starší dáma a sexšop (R 110)

Ti dva jsou důkazem. Novodobý Němec mívá často smysl pro humor. Kdyby polovina německého národa byla jejich ražení, usadily by se švejkoviny i v této zemi.

Do Ireny z Dolního Rychnova se po jejich vysídlení s mámou a sourozenci, zakoukal Němec Siggi. Vzali se a začali plodit děti. Poté nastoupila Irena jako pomocnice do lékárny patřící magistru Thomasovi. Ten je letitým přítelem Siggiho, s kterým se jako dvojice vyznačují vyprávěním vtipů a jinými legrácky na střídačku.

Za totality rádi jezdili ti dva se ženami do Československa, rádi jedli, pili a líbí se jim dodnes i cizí ženy. Jejich první zastávkou byl dům mé maminky, kde zanechávali své vlastní ženy a vydávali se na výpady po okolí. Hodně se jim líbili Vary. Ještě víc si oblíbili naši mámu, matku pěti dětí, která s nimi uměla držet krok v dělání skopičin. Také si ti dva oblíbili německé Egerlanďany v Československu, s nimiž si rozuměli nejen jazykem, ale hlavně Egerlanďák má smysl pro humor a je pro každou legraci, oproti Němci ryzímu na západě.

Siggi je Norimberčanem už asi čtyřicet let, dělá úředníka u německé dráhy. Chlap je to hezkej, jižanského snědého typu s tmavými hustými vlasy a postavy normální. Lékárník Thomas má postavu cvalíka a chtěl původně být knězem. Jeho hlava už hustý porost ztratila, ale dostatek černého chmýří na ní ještě má. Vlasy jsou legračně kudrnaté a nemají účesový řád. Lékárník nedbá o módu. Kdo ho nezná, by v něm netušil studovaného vlastníka lékárny. Ti dva by měli úspěch v televizi nebo rozhlasu jako dvojice bavičů. Střídají se do nekonečna ve vyprávění vtipů i osobních zážitků. Už pochytili několik českých slov, jsou většinou neslušného rázu. Thomas je člen i ve své lékárně služebně. Jeho zaměstnanci ho proto mají rádi a také kmenoví zákazníci jeho lékárny. Za odcházejícími zákaznicemi často volá: „A brzo nám vážená zase onemocněte!“ A k užasle se otáčejícím poté dodává: „Abych vás, milostpaní, zase měl tu čest vidět. Už se opravdu těším na vaši příští návštěvu.“

Jelikož při častých návštěvách většinou přespávají v domě u naší maminky, zná je celé naše rozvětvené příbuzenstvo. Jednou přijeli časně ráno jen oni dva, máma byla sama doma a před domem leželo padesát metráku čerstvě přivezeného hnědého uhlí. Hromada leží padesát metrů od otvoru do sklepa, kudy se hází dovnitř. Náklaďák se do úzké branky nevejde. Tudíž se k tomu otvoru uhlí vozí trakařem. Oba návštěvníci v bílých košilích jen sundali kravaty a počali přemisťováním likvidovat to hnědé zlato. Máma protestovala marně, odpoledne že se vracíme my ostatní z práce a uděláme to. Ti dva hrdinně přehlédli, že nejsou zvyklí na tělesnou práci, nedali se odradit ani hrozbami nejtěžšího kalibru ze strany naši mámy. Také pohrozila, že v Československu nesmí žádný západní Němec pracovat na černo.

Odpoledne vracející se členové rodiny zprvu mysleli, že si máma na tu práci najala dva Kubánce, než zblízka mohli identifikovat totožnost těch dvou. Na jejich košilích zbylo už jen spoře původní bílé barvy.

Za totality z našeho klanu, jen naše maminka dostávala povolení k výjezdu do NSR za mladším bratrem Egonem a sestrou Hildou. Její první kroky vedou v Norimberku do lékárny Thomase.

„Thomasi, vy tady v Německu míváte v lékárnách takové…, no s obrázkama,“ chtěla říct reklamní kalendáře. Ale lékárník ji před naplněnou lékárnou z druhého konce odpovídá: „Jo, Marie, ty myslíš ty nahatý mužský. Ty už bohužel nejsou, ale mám tady pro ty mužský takový bezpečnostní gumy. Jinak tady sexšop nevedeme, odpoledne s tebou ale do nějakého zajdu:“

Máma měla sto chutí zalézt do zrovna vyjíždějícího šupleti pokladny. Brzo to Thomasovi ale vrátila, když ji obě spřátelené rodiny vzali na obhlídku starého Norimberku. V okamžiku kdy minuli sexšop, radostně vykřikla: „Jé, tady bych mohla něco koupit pro blbnutí do práce.“

Zatím co Thomas šel ochotně s mámou do onoho ďábelského krámu, ostatní čekali venku.

„Pojď, Marie, vyber si tam, co budeš chtít,“ byla jeho silná slova, než je oba doupě neřesti spolklo. Uvnitř začal vbrzku své ochoty litovat. Máma si začala zevrubně prohlížet zboží lásky a ke všemu chtěla patřičné vysvětlení. Ani prodavač zřejmě ještě neměl tak zvědavou zákazníci v tak požehnaném věku. Ve svém nitru měl podezření, že si ta kulatá dáma chce zařídit konkurenční obchod.

Thomas si jen s ulehčením oddechl před ostatními, po návratu k nim. Zvědavě se ptali, cože tam dělali proboha tak dlouho. Máma vytáhla z kabelky gumičku se zvířecí hlavičkou a hodlala ji nafouknout. Thomas jí v tom zabránil a tu věc jí nacpal zpět do kabelky se slovy: „Marie, je to jedna jedna.“ S nerozhodným výsledkem se ale nespokojil. Před odjezdem naší maminky do Československa, byl podezřele nápomocný u jejich kufrů, igelitových tašek, pytlíků a tašek normálních.

Na celnici československý celník vytáhl před užaslými zraky té ženy z jejího kufru několik pornografických časopisů.

„No paní, ve vašem věku?“ Máma spráskla ruce.

„Ježíšmarjá, to mi tam musel někdo dát omylem, já tady měla jen kalendáře z lékár…“ a teď jí to došlo, ani neslyšela, jak celník říká: „Tak ty kalendáře si můžete ponechat, ale čuňárny je zakázáno přivážet.“ Zakroutil nechápavě hlavou, když si ta postarší žena skoro neslyšně zabrumlala: „Je to dva jedna, jen počkej, až k nám přijedeš.“