Lázně (6) a GT kolena

Nedělní oběd. Přišel jsem jako třetí. Chyběl Janda granátník. Na jeho místě také není talíř s jídlem. Co se děje?

Já za mlada. Bezhlavě za míčem a teď hladový v lázních. Tak mě namaloval bulharský malíř Rumen SazdovRumen Sazdov

Na talíři každého z nás je jeden brambor, kousek vařeného květáku a ještě menší kousek neznámého mi masa. To je pokapané třemi kapkami omáčky. Ti dva u stolu už měli na miskách hromadu králičí pochoutky. Slovenka zapomněla, co mi ještě chtěla říct u snídaně. Prý na to zapomněla při soustředěném modlení se v kostele za rohem. Jsem tam očekáván farářem i já, ještě doplnila.

„Starko, já s farářem nemám nic společného, každý den mluvím z okna sám s Všemohoucím mezi čtyřma očima. Naše problémy řešíme sami beze svědků kostelních.“ S Němcem mé upozornění začalo škubat tělem. Hrdinsky se přemáhal, babka ale vyprskla. Asi také není čistokrevní katoličkou.

Přišel Janda, hned jsem mu hlásil: „Já myslel, že ti to tady skončilo a odjels domů, tak jsem tvůj oběd snědl.“ Jen se uculil a babka odstrčila svou mísu se zeleninou z důvodu, pokud se prý musí smát, nedokáže jíst.

„To je nová dieta smíchy, milá Slovenko,“ a hned jsem volal na obsluhu, „ta paní tady, bude dostávat menší porce, to je mrhání, jí tak přeplňovat talíř.“

Janda odešel. V zápětí se vrátil s porcí podobné té naši. Náš stůl odděluje od sousedního jakási průhledná stěna s květin. Z druhé strany k nám zvědavě nakukují přes kytky kolegové lázeňáci. Koukl jsem ostrým pohledem jejich směrem, pak zrak namířil na ty květiny. „A teď budu okusovat tohle!“ Slovenka začala lapat po dechu, není zřejmě zvyklá na takové hovadiny v německém jazyce. Dokonce málem spadla ze své židle. Němec začal něco nesrozumitelného řvát dialektem, utíral si při tom slzy. Asi má alergii na některou z květin. Babka opět chytla, a stabilizovala svůj dech do normálu. Němec si dosušil oči papírovým kapesníkem a přepnul mimiku do vážné podoby. Že jsem mohl někoho tak rozhodit jednoduchým: „Smích je zdravej,“ na což Němec přitakal, že to je svatá pravda, aniž byl ve zdejším kostele.

S vážným ksichtem jsem pokračoval: „Smích je dokonce zdravější než jídlo, od zítřka ať nám sem na stůl už nic nenosí. Budeme se u stolu jen smát a budeme zdraví…“ Němec překotně vstal a snažil se prchnout vysypat svůj průjem smíchu někam beze svědků. Janda granátník je tvrdej chlap, jen se culí a mačká pod stolem ten svůj granát. Babka se snaží během kuckání vstát pomoci berle. Stoupl jsem si za ni a pomáhal jí. Ukazuji na ty naše polštářované židle. „Ty jsou pevný, jsou dělaný i pro sto padesáti kilová těla. Co myslíš, starka, už tady někdo někdy umřel hlady? Utopil se, utopil, to jsem slyšel na přednášce, ale smrt hlady prý nenastala, nebo nám to zatajují.“ Starka řvala, řvali všichni okolo. Přišla jedna dáma z obsluhy s otázkou: „Co to tady máte? Jsme zvyklé, že tu lidi sedí u jednoho stolu a ani se během jídla na sebe nepodívají.“ Babka se jí šeptem snažila oznámit, že ty brambory byly aspoň stoletý a než obsluha mohla něco odpovědět, dal jsem odpověď sám: „To není, mladá paní, pravda, včera jsem je ještě viděl venku pod oknem v brázdě, když jsem mluvil s Bohem na nebi.“ Chytil jsem pyrotechnika za flígr a zmizeli jsme z místa činu.

Začínám mít pěkný stres. Snídaně je jediná, která dovolí se podle libosti nacpat dle vlastního výběru formou samoobsluhy u studeného bufetu. Slovenka při pohledu na můj vrchovatý talíř chlebů, sýrů, šunky, různých salámů, které jsem zase přikryl sýry a salámem, musel jsem to nějak zamaskovat. Neušlo to Slovence, tak jsem jí dal vysvětlení. „Teta, pevně jsem se rozhodl pro obrácený postup, hodlám tady přibrat a ne ubrat. Nikde nebudu k přehlídnutí, vítr mě neodfoukne a nikdo si na mě netroufne.“  Starka jen polkla a Janda se jako vždy omezil na své klasické culení se.

Já to do sebe nacpal, zalil to třemi šálkami kávy a rozloučil se slovy: „Teď mám GT KNIE. GT kolena v Limes Hermes, vůbec nevím, co mě vlastně tentokrát čeká. Buď mi zhotoví GT kolena aby běhaly rychleji, nebo mi kolínka strčí do automatický pračky. Všechno vám povím u oběda. Přeju vám vespolek hezkej pobyt a příjemné procedury!

Pro jistotu jsem zabrzdil u pokoje sester. „Ano, to je v Limes Therme. Je to GRUPPENGYMNASTIK (skupinová gymnastika).“

„Je to něco jako grupnsex? Je to pod vodou nebo na suchu?“ Žádná sestra mi nedokázala odpověď, jen ta nejstarší mávla rezignovaně baculatýma rukama. Potřebovala by lázeňskou stravu?

Pokoj, tepláky, a co já jsem se naběhal po chodbách a informacích. Jedni mě poslali tam, druzí zcela jinam. Už jsem byl rozhodnut to vzdát, když jsem narazil na muže, na kterém bylo na první pohled vidět, má GT kolena. Ano, opravdu šel tím směrem a už prý vícekrát. Takže bude mezitím už mít sportovně laděná kolena.

Vznikla tady prý změna, tu compjutr ještě nestačil vytisknout. A změna zřejmě ještě nedošla ani k recepcím a informacím.

Jedna „grupa“ tělocvičnu zrovna opouštěla zároveň s tváří do ruda. Rudé ksichty slušely dámám, aspoň se nemusely malovat. Naše skupina nespokojeně reptala ohledně nesnadného hledání tohoto místa činu.

Cvičitelka při pohledu do mého plánu nevěděla kam se mi podepsat. K tomu určené místo bylo zaplněné, a to hesly psané mou rukou.

„Sem ho píchněte, šéfová!“

Píchla ho tam. V místě, kde jsem zapíchl svůj pravý ukazovák, se zvěčnila. Byl to důkaz mé návštěvy v GT prostoru.

Na její příkaz jsme si všichni přitáhli velké podložky do půlkruhu. Pak jsme své hlavy hodily na plátěné polštáře. Cviky jsou nenáročné pro nohy, kolena, v leže na zádech nebo břiše. Mě ale přece jen rozehřály. Proto jsme také my, opouštěli po dvaceti minutách GT prostor s ksichty rudochů.

Palba na pokoj, sprcha, převlečení a čekání na lékaře. Podle plánu provede za chvíli vizitu na mém pokoji. Ještě rychle zamaskuji jogurty, čokolády a řezy. Věci, které mi tajně přeschovala Boanka v kufrech a igelitových pytlíkách, abych neumřel hlady. Měla dobrý čich a předvídala správně. Na stůl rychle ještě vrhám viditelně příručku o dietě a pokojovou bibli, aby o to zakoply oči lékaře hned při příchodu.