Lázně (4) a směšná strava

K večeři jsme první u stolu - nedočkavě - s Jandou granátníkem. Přišla Slovenka a poté Němec. Začalo neočekávané.

Velikonoce. Soutěž o nejlépe vyzdobenou studnu. FRANKSKÉ ŠVÝCARSKO severně od Norimberkuhah

Před námi přistály talíře plné zeleniny a tvarohu. Němec si všiml uprostřed stolu, do alobalu zabalených horkých brambor. Chudinkám musí být horko, jako mně v tom bahně. Mají na sobě slupky. Z myšlenek mě vyrušil Němec: „Tak to jsem ještě nezažil, já tady budu loupat brambory, což nedělám ani doma. Stará kdyby mě viděla, hubu by určitě měla našikmo.“ Kolem sousedních stolů se ženy začaly kontrolovaně hihňat. Nakonec se chlemstaly nekontrolovaně nahlas. Tím pojednou nastala hezká atmosféra i při pohledu na tu chudou večeři.

Němec povzbuzen, začal nahlas křičet i na kuchaře: „To jste neměl čas ty brambory oloupat?“ Brambory ale stejně mizely v našich útrobách. U našeho stolu tedy až na jeden jediný. Se Slovenkou jsem se nakonec dohodl, sníst každý půlku. Od vedlejšího stolu přišel dotaz, zda nechceme od nich dva zbylé brambory. Ukázal jsem na Němce, on že si je vezme na pokoj a bude si na nich cvičit loupání.

„Tam mám jiný věci,“ bránil se, „a podívejte se tam dozadu, u kříže se láduje bramborama farář. Ten nám je mohl všem oloupat, stejně nemá co na práci.“ Jedna dáma se zděšeně pokřižovala. Němec pokračoval: „Teď práci ale mít bude, jsou tady Velikonoce, bude se muset cpát vejcema. Já tedy vejce mít nemusím,“ nevraživě odstrčil kousek bramborové slupky na kraj svého talíře.

„Vejce jsou nezdravá,“ hlesla starka slovenská.

„A skrývají nebezpečné salmonellky,“ vypustil jsem na Slovenku namáhavě přes horký brambor v puse. Granátník Janda se bavil, až se culil. Už jsem věděl, že nejí ryby, pouze pečenáče. Vážným hlasem jsem spolustolovníky začal informovat: „Jsou dvě možnosti jak pojídat vejce, aby byly neškodné. Náš stůl i okolní zpozorněly.

„První možnost, smíchat je s rybami a kozím mlékem,“ u vedlejšího stolu někdo vyprskl. Já se snažil udržet stolovníky v šachu. „Druhá možnost,“ oči více lidí se upřelo na mou hubu nevymáchanou, která udělala přestávku pro napětí. „Druhá možnost, vejce uvařit co nejtvrději, oloupat, strčit celé do úst, neskousnout, celé spolknout, rychle zapít kozím mlékem. Celé a neporušené vejce po čase vypadne vzadu aniž vznikne újma na zdraví pojídače i se salmonellkami uvnitř. Tím tyto potvory řádně naštvete.“

„Kam já se to dostal,“ zaláteřil Němec, „ještě že mi to tady za čtyři dny končí. V takový společnosti bych celý měsíc nevydržel,“ byla předposlední věta Němce před odchodem z jídelny. Jídelna řvala a Janda zřejmě pod stolem odjišťoval granát.

Za Němcem jsem ještě křičel: „Brambory se musí jíst se slupkami, aby neutekly vitamíny.“ Ještě bylo slyšet Němce, jak reagoval přede dveřmi: „Vitamínů tady mám přebytek, tři neděle mě krmí jen zeleninou. V záchodové míse po mně už roste mrkev. Salmonelózou tady určitě nikdo neonemocníme!“